Cell theory | Structure of a cell | Biology | Khan Academy

My, moderní lidé, máme tendenci brát
existenci buněk jako samozřejmost

a stejně tak i myšlenku, že vše
živé se skládá z buněk

a že jako lidské bytosti, či živé organismy,
se skládáme z mnoha, mnoha, mnoha buněk.

Odhady počtu buněk lidského těla
se pohybují kolem 37 bilionů buněk!

Ale kdybychom se vrátili
o 400 let zpět, do roku 1600,

nebylo to tak zřejmé.

A to hlavně proto, že lidé neměli
nástroje k přímému pozorování buněk.

Nevěděli, že tyto buňky existují.

Nevěděli, že takové věci, jako jsou
jednobuněčné organismy, vůbec existují!

To vše se však začalo měnit
s Robertem Hookem.

Robert Hooke dokázal
využít primitivní mikroskop,

a toto je obrázek jeho mikroskopu,

a když to vidíte, oceníte,
jak to bylo primitivní,

alespoň ve srovnání s tím,
co máme dnes.

Měl tady čočky, které
poskytovaly určité zvětšení,

ale musel použít...
tohle tady... tohle je plamen

a on je schopen to světlo nasměrovat,

aby se odráželo od toho, co pozoruje.

A v roce 1665 vydává "Mikrografii".

Asi to nevyslovuji správně.

Takže je rok 1665,
Robert Hooke publikuje toto

a v tomto popisuje a kreslí

mnoho svých pozorování pomocí mikroskopu.

Má fascinující kresby, byl
vlastně docela dobrý kreslíř,

dokázal nakreslit obrázky

ze svých pozorování,
jako třeba vši a blechy.

Ale nejsou to jen vši a blechy,
co je schopen pozorovat.

On se třeba podívá na nějaký korek,
nebo na to, co vnímá prostě jako "špunt",

a když dokončí pozorování, řekne: "Hele, podívej,
víš, že tady jsou takové malé čtverečky,

a tohle vypadá, že je to nějaká základní jednotka toho korku. " A on říká: " No, tohle mi tak trochu připomíná ty malé místnosti, ve kterých žijí mniši a tráví v nich svůj čas, kterým říkáme cely".

Tak on tomu říká cely.

A odtud pochází to slovo.

V knize Mikrografie je nazývá buňkami.

To je buňka.

Naneštěstí pro nás, byl to skvělý umělec.

a byl opravdu dobrý v kreslení.

a hodně toho nakreslil ve své "Mikrografii", ale žádné obrázky Roberta Hooka už nemáme.

A je to fascinující příběh. Většina teorií je, že

že to byl vlastně Isaac Newton, kdo spálil jediný originální obraz, který máme, Roberta Hooka.

A to je další zajímavý příběh, o kterém si můžeme promluvit někdy v budoucnu.

Ale to, co Robert Hooke - on tyhle věci nazval "buňkami" - ale on se díval na mrtvou tkáň a ve skutečnosti byl

se díval na zbytky buněk. A to, co viděl, byly ve skutečnosti jen zbytky buněčných stěn.

Ve skutečnosti nebyl schopen přímo pozorovat "živé buňky". A neměl dostatek podkladů k tomu.

přemýšlet ,,Hej, možná je to stavební kámen všeho života a možná se buňky samy rozmnožují.".

"A všechny buňky pocházejí z jiných buněk. " A to se začne rozvíjet, až když se dostaneme dále do historie.

O několik let později se dostaneme k Antonie von Leeuwenhoekovi.

Vím, že to asi nevyslovuji správně.

Ale byl to holandský řemeslník, který se inspiroval.

Hookovou prací , a řekl si: "Hej, umím vyrábět čočky, možná bych to mohl využít k výrobě lepších mikroskopů a k lepšímu pozorování. "

A to se mu podařilo a díky tomu mohl přímo pozorovat.

živé buňky a živé jednobuněčné organismy.

Takže byl schopen přímo pozorovat spermie.

Řekl: "Hej, tahle věc vypadá, že je živá!".

Byl schopen přímo pozorovat protisty - tedy tyto jednobuněčné, eukaryotické...

... mají buněčné stěny, tyto věci vypadají jako jednobuněční živočichové.

A on je vlastně nazval "živočišnými molekulami".

Říkal: "Hele, podívej, tohle vypadá jako taková malá mini zvířátka, která se tady dějí. "

A tak si začal říkat, no, možná je to nějaká forma základu života, nebo alespoň začal říkat,

že v tomto velmi malém měřítku skutečně existuje život.

Ale plně moderní teorie buňky se začne objevovat až za dalších 100-150 let.

A dostáváme se na začátek 19. století.

Když se tedy přeneseme do 30. let 19. století, přicházejí na scénu tito dva pánové, Matthias Schleiden a Theodor Schwann.

A právě oni začali pokládat základy.

toho, co můžeme nazvat "moderní buněčnou teorií".

Takže moderní buněčná teorie

A pomocí jejich pozorování a toho, co jsou schopni odvodit.

řekli: "Hej, možná, že všechny živé věci

všechen život se skládá z jedné nebo více buněk."

A dnes to tak nějak považujeme za samozřejmost, ale nebylo to samozřejmé.

Nebylo zřejmé, že všechny věci, že to je nějakým způsobem stavební kámen života, jedna nebo více buněk.

A pak, v návaznosti na to, že pokud se všechen život skládá z jedné nebo více buněk,

můžete také říci, že buňka je základní jednotkou života.

Buňka je základní jednotkou života

A to jsou silná tvrzení, že veškerý život, kdybyste se dostali do dostatečně malých rozměrů,

dojdete k buňkám, živým buňkám, které tvoří tento život.

Nyní to není naše úplná, kompletní buněčná teorie a oba tito pánové věděli, že buňky mohou pocházet z jiných buněk.

Byli schopni pozorovat, jak se buňky rozmnožují, ale přesto to bylo

byla otevřená otázka: "Hej, možná některé buňky pocházejí z jiných buněk? Zatímco jiné možná nějak spontánně vznikají ....

... pokud máte správné prvky a správné podmínky. Možná nějak prostě vzniknou z ničeho. "

A teprve tento jakýsi třetí princip moderní buněčné teorie, teprve v polovině 19. století jsme získali náš třetí princip moderní buněčné teorie, který se ustálil.

A to je myšlenka, že všechny buňky pocházejí z jiných buněk.

Všechny buňky pocházejí z jiných buněk

A skutečný otec této myšlenky, ten, který ji skutečně zavedl,

je tento pán, tady Robert Remak.

Někdy se to připisuje Rudolphu Virchowovi, tady, ale ukázalo se, že

Remakovu práci plagioval, takže je to skutečně Remak, kdo si zaslouží většinu zásluh.

že všechny buňky pocházejí z jiných buněk.

A opět nebyl první, kdo řekl: "Hej, možná, že budeme pozorovat, že některé buňky...".

... pocházejí z jiných buněk." Ale on řekl: "Tohle je zásadní věc, všechny buňky, takhle vlastně vznikají, nejsou jen tak nějak, spontánně vzniklé." Tohle je zásadní věc.

Kdykoli, i v dnešním světě, lidé...

vidí tuto poslední věc, všechny buňky pocházejí z jiných buněk,

je tu přirozená otázka: " No, musela existovat první buňka nebo počáteční soubor "proto-buněk ?".

A lidé si nejsou stoprocentně jisti, ale když jsme si

když se podíváme zpět na vývoj života na Zemi, myslíme si, že první buňky vznikly asi před třemi a půl miliardami let.

A nejsme si stoprocentně jisti, jak vznikly, ale existují určité teorie.

Máme například videa o fosfolipidech,

a ukazuje se, že fosfolipidy přirozeně tvoří dvouvrstvy.

a mohou skutečně tvořit kulovité membrány, které mají fosfolipidové dvouvrstvy.

Takže tím tak nějak začínáme, takže se mohou spontánně tvořit.

A existují také teorie, že možná v informacích, ve strojích buněk.

možná jejich předci, pokud bychom se vrátili tři a půl miliardy let nebo déle,

že to mohly být samoreplikující se molekuly RNA nebo možná to byly nějak samoreplikující se proteiny.

že v průběhu času, ve velmi velkém, velkém časovém měřítku,

byly schopny začít se replikovat, mít sofistikovanější stroje,

ty, které měly nebo se blížily našim moderním buňkám, se dokázaly více rozmnožovat,

byly schopny využít více energie, zdrojů v prostředí.

Takže jsme se nakonec dostali k našim moderním buňkám. Ale je to fascinující otázka a stále je to oblast výzkumu.