Jak Herní Designéři Chrání Hráče Před Jimi Samými | Game Maker's Toolkit

Úkolem designéra je velmi často zajistit, že hráči prožívají hru co nejzábavnějším nebo nejzajímavějším způsobem. V tomto videu se dívám na příklady her, které se tohoto snažily dosáhnout - někdy s úspěchem a někdy s kontroverzí.

Poznámka: Čísla u World of Warcraft jsou zcela smyšlená pro ilustrační účely.

Podpořte Game Maker's Toolkit na Patreonu -
https://www.patreon.com/GameMakersToolkit

Zdroje

Sid Meier: The Psychology of Game Design | GDC Vault
https://www.gdcvault.com/play/1012186/The-Psychology-of-Game-Design

Firaxis’ Jake Solomon On What Went Right And Wrong With XCOM 2| Rock Paper Shotgun
https://www.rockpapershotgun.com/2016/02/25/making-of-xcom-2/

Water Finds a Crack | Designer Notes
https://www.designer-notes.com/?p=369

Spelunky by Derek Yu | Boss Fight Books
https://bossfightbooks.com/products/spelunky-by-derek-yu

Disable Timers | XCOM 2 Steam Workshop
https://steamcommunity.com/sharedfiles/filedetails/?id=616964599

Rest | WOWWiki
http://wowwiki.wikia.com/wiki/Rest

Designer Notes 15: Nels Anderson | Idle Thumbs
https://www.idlethumbs.net/designernotes/episodes/nels-anderson

Dodatečné Čtení / Prohlížení

Bloodborne Is Genius, And Here’s Why | hbomberguy
https://www.youtube.com/watch?v=AC3OuLU5XCw

Nioh - Commanding Attention | Turbo Button
https://www.youtube.com/watch?v=dXea0FNvk3c

New Doom's deceptively simple design | Gamasutra
https://www.gamasutra.com/view/news/295254/Make_me_think_make_me_move_New_Dooms_deceptively_simple_design.php

How Hyper Light Drifter’s Ammo Recharges Its Combat | Rock Paper Shotgun
https://www.rockpapershotgun.com/2016/07/29/how-hyper-light-drifters-ammo-recharges-its-combat/

Hry ukázané v této epizodě (v pořadí, v jakém byly ukázány)

XCOM: Enemy Unknown (Firaxis Games, 2012)
Final Fantasy XV (Square Enix, 2016)
Dead Rising 2 (Capcom Vancouver, 2010)
Civilization IV (Firaxis Games, 2005)
Nioh (Team Ninja, 2017)
XCOM 2 (Firaxis, 2016)
Spelunky (Derek Yu, 2012)
World of Warcraft (Blizzard Entertainment, 2004)
Sunset Overdrive (Insomniac Games, 2014)
New Super Mario Bros. U (Nintendo, 2012)
Sonic Mania (Sega, 2017)
Vanquish (PlatinumGames, 2010)
DOOM (id Software, 2016)
Call of Duty: Infinite Warfare (Infinity Ward, 2016)
Bloodborne (From Software, 2015)
Burnout Revenge (Criterion Games, 2005)
Hyper Light Drifter (Heart Machine, 2016)
Sonic Generations (Sonic Team, 2011)
Bayonetta 2 (PlatinumGames, 2014)
Devil May Cry 3: Dante's Awakening (Capcom, 2005)
Tony Hawk's Pro Skater 3 (Neversoft, 2001)
Splinter Cell: Blacklist (Ubisoft Toronto, 2013)
Wolfenstein: The New Order (MachineGames, 2014)
Project Gotham Racing 4 (Bizarre Creations, 2007)
Bulletstorm (People Can Fly, 2011)
Sleeping Dogs (United Front Games, 2012)
Uncharted 2: Among Thieves (Naughty Dog, 2009)
The Last of Us (Naughty Dog, 2013)
Uncharted: The Lost Legacy (Naughty Dog, 2017)
Uncharted 3: Drake's Deception (Naughty Dog, 2011)
Batman: Arkham Asylum (Rocksteady Studios, 2009)
Hitman (iO Interactive, 2016)
Metal Gear Solid V: The Phantom Pain (Kojima Productions, 2015)
Mark of the Ninja (Klei Entertainment, 2012)
Hellblade: Senua's Sacrifice (Ninja Theory, 2017)
The Legend of Zelda: Breath of the Wild (Nintendo, 2017)
Dead Rising (Capcom, 2006)

Hudba použitá v této epizodě

https://soundcloud.com/arsy1
Arcee na Soundcloud

Dodatečné zdroje

Hellblade Development Diary 11: First Playable | Ninja Theory
https://www.youtube.com/watch?v=rpf7ygDaCzM

World of Warcraft | YouTube
https://www.youtube.com/user/WorldofWarcraft

SID MEIER: Jedna ze zodpovědností, kterou
podle mě jako designéři máme, je chránit..

hráče před jimi samými.

Kdykoliv designér vytváří hru, budou mít
určité nápady na to, co by mohlo být

nejzábavnější nebo nejzajímavější způsob
přístupu hráče k věcem.

Kupříkladu Jake Solomon se domnívá, že
XCOM je nejlepší, když hráč riskuje.

Rock Paper Shotgun řekl: "Riskování je to
co vede k prohře a k triumfu."

Ale hráči mají často jiné nápady, protože
mnoho z nich bude tíhnout ke strategiím,

které nejspíše povedou k úspěchu - nehledě
na jak zábavné tyto strategie mohou doopravdy

být - takže grindují, používají opakované
taktiky a hrajou pomalu a opatrně.

Jak designér Civilization 4 Soren Johnson
říká: "Když dostanou příležitost, hráči

zoptimalizují zábavu ze hry."

Spíše mluvil o exploitech, ale myslím
si, že tento citát funguje i tak.

A to je tak nějak co se děje v XCOM - hráči
zřídkakdy riskují, protože proč bys?

Místo toho byli více úspěšní, když se
pohybovali pomalu, hráli opatrně a

nadužívali schopnost overwatch - to znamená,
že často skončili hraním každé mise v poměrně

stejném, bez riskovém způsobu.

Ale ta skvělá věc o designu je, že vývojáři
hry mohou věci vyladit, aby si byli

jisti, že hráči budou ke hře přistupovat
tak, jak si myslí, že je to nejzajímavější.

Otázkou je - jaký je nejlepší způsob
jak to udělat?

Zřejmou odpovědí by bylo přidat nějaký
systém, který zabrání tomuto

nežádoucímu chování.

A to je přesně co Firaxis udělal, když
představil limit tahů do standardních

misí v XCOM 2.

Mnoho z misích ve hře bude mít nějakou
formu časového limitu - hacknout síť v 8

tazích, zničit nepřátelský vysílač do 6 tahů,
zachránit VIP v 12 tazích,

a když tento cíl nesplníte v tahovém
limitu, mise je neúspěšná.

A to znamená, že pomalé plížení se skrze
mapu jako v XCOM 1 je nyní silně potlačeno

a hráč je nucen pohybovat se rychle a
více riskovat.

Velmi podobná věc se stala při tvorbě
Spelunky.

Tvůrce Derek Yu říká: "Nikdy jsem nezamýšlel,
aby hráči Spelunky sesbírali každý kousek

pokladu, každý předmět nebo aby prozkoumali
každou místnost, pokaždé když hrají.

Místo toho jsem je chtěl donutit dělat
složitá rozhodnutí a aby prožili jak uspokojení

když zvolí správně, ale také lítost,
když se rozhodnou špatně."

Takže přidal smrtícího nepřátelského ducha,
který se objeví přibližně po dvě a půl minutě

v každé úrovni, aby vyvíjel tlak na hráče a
aby je odradil od zahálení.

Obě tyto rozhodnutí měla požadovaný efekt,
ale také se potáceli

s určitou mírou kontroverze.

Spelunky méně - je to hodně času na
strávení v jedné úrovni.

Navíc duch vás přímo nezabije.
Pořád můžete utéct a dokončit úroveň.

Ale mnozí hráči XCOM 2 nesnášeli limity tahů,

a dokonce vytvořili módy, které je
odstraňují ze hry.

"Nečekal jsem, že lidé budou mít tak silnou
reakci na tyto časovače," říká Solomon.

A limity tahů byly výrazně sníženy v
rozšíření hry, War of the Chosen.

Takže co se pokazilo?

No, je tu mnoho věcí.

Mnoho lidé si prostě chtělo užít opatrné hraní
jako v první hře a očekávali, že tak budou moct

i v pokračování.

A Solomon navrhuje, že: "Možná je zde
neobratný tematický obal na časovači tahů".

Ale jedna věc je jasná: někteří hráči budou
vždy negativně reagovat na potrestání.

A fakt, že v XCOM 2 odmítnutí zrychlit
a riskovat vede k neúspěchu v misi,

znamená, že tito hráči měli pocit, že
je hra trestala za

hraní určitým způsobem.

A je zde známý příběh o World of
Warcraft, který jsem nikdy nehrál,

takže mi promiňte, pokud to zkazím -
v příběhu Blizzard nechtěl, aby lidé hráli

hru příliš dlouho - proto představili v betě
systém, kde čím déle jste hráli, tím méně

bodů zkušenosti jste získali za zabíjení
monster a tak podobně.

To ale hráči nesnášeli.

Nesnášeli vidět ta čísla jít dolů.

Vypadalo to jako potrestání za hraní
hry.

A tak Blizzard udělal něco poměrně chytrého:
tento systém převrátili na ruby.

Nyní hráči mohou nahromadit odpočinkový bonus,
kdykoliv hru nehrají a poté dostanou

boost zkušenostních bodů, když se později
přihlási.

V podstatě jsou to stejná čísla, říká
Blizzard, ale přeměněním na odměnu

nežli na penalizaci, to udělalo pro fanoušky
výrazně příjemnější.

Takže je často mnohem lepší podpořit chování,
které chcete, nežli odrazovat od chování, které nechcete.

Místo potrestání hráče, který je příliš pomalý,
odměňte hráče, který úroveň dokončí rychle.

A je zde spousta způsobů, jak podpořit
chování hráčů.

Začíná to se základním hraním od momentu k momentu,
kde designéři mohou upravit

nejzákladnější mechaniky hry, aby postrčili
hráče k určitému stylu hraní.

Vezměme si nejnovější DOOM, kde designéři
chtěli podpořit agresivní typ

"boje vpřed".

Jednou cestou tohoto id Software dosáhlo,
bylo skrze mechaniku glorifikovaného zabíjení,

které nabízelo mnoho přesvědčivých důvodů,
aby jste se k nepřátelům přiblížili, nežli aby jste utíkali

a stříleli na ně z bezpečné vzdálenosti.

Tento manévr okamžitě zabije nepřítele, nepoužívá
jakékoliv náboje a zasype hráče

užitečnými pick-upy zdraví.

A tak, navzdory letům tréninku v FPS hrách,
aby hráči utíkali a schovávali se za krytím,

v DOOM, hráči stráví většinu hry běháním
po hlavě vstříc démonům.

Obdobně Bloodborne podporuje hráče,
aby byli agresivnější než byli v Dark Souls

přídáním rally mechaniky, která vám
dovoluje obnovit své zdraví, pokud zasáhnete

nepřítele do několika sekund od chvíle,
kdy jste byli zasaženi.

Hráči jsou méně náchylní k tomu, aby
ustoupili a čekali na příležitost k útoku,

pokud mají šanci získat zpátky nějaké
zdraví rychlým, agresivním útokem.

Dalšími příklady takového bezprostředního
podpoření může zahrnovat

hry Burnout, kde získáváte moc potřebný boost
děláním různých zábavných

věcí jako je jízda blízko u jiných aut a
závodění v protisměru.

Musíte řídit nebezpečně, aby jste vyhráli.

A Hyper Light Drifter, kde jedinou cestou
jak dobít svoji pistoli, je sekat padouchy

svým mečem, což vás podporuje, aby
jste se k nepřátelům přiblížili a čelili jim přímo.

Podpoření může být také přeměněno na více
abstraktní přesahující systémy jako je skóre.

Ve většině "character action" her můžete
úroveň dokončit i když jste poměrně nedbalý a

spoléháte na pár stejných taktik po celou
hru.

Tak ale skončíte s mizernou známkou na
konci úrovně.

Aby jste získali lepší známku, musíte hrát tak,
jak to designéři zamýšleli.

Takže ve hře jako Devil May Cry, které je
celé o stylovosti, získáte lepší

známku - plus pár užitečných předmětů - pokud
použijete rozmanité a těžší útoky a také

své pistole, aby kombo rostlo dál.

Podobně Tony Hawk vás přiměje navazovat
na sebe různé triky, aby vaše kombo pokračovalo

a dá vám méně bodů pokaždé, kdy nějaký
pohyb zopakujete.

Ve všech těchto hrách, jedinou cestou jak
získat vysoké skóre je hrát co nejvíce stylově

a zajímavě, aby jste využili herní mechaniky
v celém jejich rozsahu.

Odměny jako jsou body zkušenosti nebo achievementy
mohou také být použity pro tento účel,

protože designéři si mohou zvolit, jaký
druh aktivit nebo výzev musí hráč

udělat, aby získal tyto body a mohou toto
nastavit tak, aby odměnili hráče, když budou

provádět akce, které pasují zamýšlenému
zážitku.

GRAYSON HUNT: Ah, syne matky. Technologie je divoká.
Tohle nafoukané vodítko známkuje můj výkon.

To neznamená, že by hry nikdy neměli
hráče odrazovat, trestat nebo penalizovat.

Toto bude vždy mít své místo ve hrách.

Ale hry, které se soustředí na negativní
prosazování, by měli být na pozoru před

přetlačením posuvníku z odrazování od stylu
hraní na přímo nucení, aby jste ho nepoužívali.

Nechci mlátit prázdnou slámu, ale hraní rychle
je v časovaných misích XCOM 2 nejen

nejlepší způsob jak hrát, ale v podstatě
ten jediný možný.

Protože donucení velmi specifického stylu
hraní je těžké dosáhnout.

Jsem si jist, že všichni jsme hráli stealth
hry, kde spatření nepřítelem vedlo k

okamžité prohře.

Samozřejmě, toto vás nutí hrát v plíživém
ninjovském způsobu a nedovoluje vám

prostě projít hrou ve stylu Ramba s mimořádnou
palebnou sílou, ale je to také otravné a

zbavuje se to vzrušujících momentů, jako když
jste spatřeni, ale podaří se vám utéct a

opět se schovat.

Takže cílem není nutně zablokovat taktiky,
které mohou vést k nezajímavým herním stylům.

Na příklad, pokud hráči tráví příliš času
schováváním se za krytím ve střílečce,

když byste radši chtěli, aby běhali po
bojišti, nemusíte krytí kompletně odstranit.

Častěji jde o to takové věci zanechat jako
platnou strategii pro některé situace, ale

pozměnit je tak, že hráči je nebudou
zneužívat nebo na ně zcela spoléhat.

Takže můžete odrazovat hráče od zneužívání
krytí tím, že nepřátelé budou házet granáty

nebo tak, že se krytí postupně bude ničit.

Nebo můžete hráče podpořit v tom, aby
zůstávali mimo krytí, dáváním bodů za

bojování na otevřeném prostranství.

A abychom se vrátili zpět k stealth příkladu,
jsou tu lepší způsoby jak podpořit plíživé hraní

než okamžitá prohra hráčů, kteří jsou spatřeni.

Můžete odradit od přímých útoků, tak že
uděláte hráče velmi slabým.

V Arkham hrách, Batman je neschopný proti
nepřátelům s pistolemi, takže vymlácení duše

ze stráží v plíživých částech je špatná
taktika, ale můžete přežít dostatečně dlouho,

aby jste se přitáhli vystřelovacím hákem zpět
do bezpečí.

Nebo můžete podpořit plížení vytvořením
skórovacího systému, který byl zmíněn dříve.

V Hitman, jediný způsob jak získat vysoké skóre
nebo dokončit mnohé z výzev jako Tichý Zabiják

je hrát co nejvíce plíživě, jak je jen možné.

Nikdy nebýt spatřen, schovávat těla, smazat
kamerové záznamy a tak dále.

Nebo jeden méně zřejmý způsob jak se s tím
vypořádat je zvýšit povědomí hráčů o tom, že

přímé útoky nejsou zaměřením hry.

S Mark of the Ninja, vedoucí designér Nels
Anderson řekl, že jejich hra původně měla

hluboký bojový systém s různými postoji a
odrážením útoků a co ještě ne, ale tato úroveň

hloubky signalizovala hráčům, že přímý boj
byl důležitější než doopravdy byl.

Zredukováním boje na něco výrazně
jednoduššího, hráči nyní pochopili, že o přímé

útoky nešlo.

Anderson toto vysvětlil v podcastu Designer
Notes,

NELS ANDERSON: Lidé se snažili plížit,
byli neúspěšní a pak by prostě prošli

zbytkem úrovně jako Rambo.

Je to jako: dobře, musíme to zredukovat,
zbavit se všeho co je možné,

udělat to hodně jednoduché.

A když jsme to prostě zjednodušili,
míra přítomnosti jakou to mělo v designu

byla skoro úměrná tomu jak důležité jsme si
mysleli, že by to mělo být, v tu chvíli to

sedlo celkem dobře.

Takže designéři by měli vědět, jak chtějí
aby hráči přistupovali k jejich hře.

Možná stylově nebo plíživě, riskantně
nebo využitím celého rozsahu mechanik

či prostě s pocitem bytí démonické
zabíjecí mašiny.

Cokoliv si myslí že je nejvíce zábavné,
zajímavé nebo tematicky relevantní.

Ale jestli hráč může dosáhnout svých cílů -
od mikroskopických cílů jako "získat zdraví"

nebo "zabít nepřítele" k dlouhodobým cílům
jako "dosáhnout konce úrovně" či "získat

nový bod dovednosti" - pokud hráči dosáhnou
těchto cílů jednodušeji způsoby, které

nesouhlasí se záměrem a jsou ve skutečnosti
celkem nudné, poté má hra možná problém.

Zablokování jednodušší cesty je určitě jedním
ze způsobů jak to vyřešit, ale nucení hráčů,

aby naplnili vaše představy a trestání je za
hraní jinak je velmi obtížné.

I když osobně rozumím a dokonce oceňuji
časovače tahů v XCOM 2 v základních

obrysech, nejsem překvapen, že se setkali
s kontroverzí.

Takže je často lepší podpořit a motivovat
hráče, aby hru viděl v co nejlepším světle.

Dovolit jiné herní styly, ale dávat odměny,
vysoké skóre, snadná zabití a užitečné zdroje,

když hráč dosáhne zamýšleného zážitku.

Prosím, toto určitě není tak jednoduché,
jak to ode mě zní.

Je zde mnoho úskalí, na které musíte myslet
a některé z nejvíce kontroverzních a nenáviděných

mechanik jsou ty, které byly původně vytvořeny,
aby podpořili nebo odrazovali od určitého stylu hraní.

Ale když jsou použity dobře, tento typ designu
může hráče jemně postrčit k tomu, aby měl

co nejlepší možnou zkušenost a ke,
jak Sid říká, chránění hráče... před jimi samými.

Hej, díky za zhlédnutí!

Doufám, že vás toto zaujalo.

Zbožňuji sledovat různé cesty, jak se designéři
snaží podpořit a odrazovat od různého

chování a je fascinující vidět,
jak úspěšní nakonec jsou.

Rád bych slyšel vaše příklady her, které
jste hráli.

Nebo hry které jste vytvořili,
pokud jste designér

Zanechte je v komentářích, pokud chcete.

Game Maker's Toolkit je financován na Patreon.com

Přeložil Filip Kraus @ 2022
Doufám, že jste si video užili.