Ve vašich slovech je možná skryta budoucnost vašeho duševního zdraví

Mohou slova, která dnes vyslovíme a napíšeme, předpovědět budoucnost našeho duševního zdraví, nebo dokonce propuknutí psychózy? Neurovědec Mariano Sigman se zamýšlí nad starověkým Řeckem a nad objevením introspekce a tyto poznatky dále používá k výzkumu toho, jak slova souvisí s našimi myšlenkami a podrobně líčí algoritmus, který dokáže pomocí analýzy slov předpovědět vývoj schizofrenie.

Máme historické záznamy, díky kterým
víme, jak se staří Řekové oblékali,

jak žili,

jak bojovali...

ale jak přemýšleli?

Jedním přirozeným nápadem je,
že nejhlubší vlastnosti lidského myšlení,

naše představivost,

vědomí,

schopnost snít,

byly vždy stejné.

Další možností je,

že změny společnosti,
které utvářejí naši kulturu,

mohly také od základů
změnit lidské myšlení.

Názory se liší.

Jedná se totiž o dlouhodobou
filozofickou debatu.

Ale je tato otázka vůbec součástí vědy?

Rád bych zde navrhl,

že tak jak dokážeme zrekonstruovat to,
jak vypadala starověká řecká města

na základě pár cihel,

tak také texty dané kultury jsou
archeologickými nálezy,

fosílie lidského myšlení.

A právě

prováděním jistého druhu psychoanalýzy

některých z nejstarších
knih lidské kultury,

se Julian Jaynes v 70. letech dopracoval
k divoké a radikální hypotéze:

před pouhými 3000 lety,

měli lidé takovou povahu, že bychom
je dnes nazvali schizofreniky.

A prohlásil,

na základě toho, že první lidé
popsáni v těchto knihách

jednali stále,

podle různých tradic a
v různých místech na světě,

jako by slyšeli a poslouchali hlasy,

které vnímali jako
přicházející od Boha,

nebo Múz...

Dnes bychom to nazvali halucinace.

A pak, postupem času,

si začali uvědomovat,
že oni jsou tvůrci,

vlastníci těchto vnitřních hlasů.

A tímto objevili introspekci,

schopnost přemýšlet
o vlastních myšlenkách.

Takže Jaynesova teorie je, že vědomí,

alespoň tak, jak ho vnímáme dnes,

kdy považujeme sami sebe za ty,
co řídí svou vlastní existenci --

je docela novým kulturním vývojem.

A tato teorie je docela působivá,

ale je zde zřejmý problém

a to ten, že tato teorie je postavena
jen na pár velmi specifických příkladech.

Takže otázkou je, zda teorie o tom,

že introspekce byla objevena
před pouhými 3000 lety,

může být objektivně
a kvantitativně zkoumána.

Je v tom ale očividný háček.

Není to tak, že by se Platón jednoho
dne probudil a napsal:

"Ahoj, já jsem Platón

a ode dneška mám plně
introspektivní vědomí."

(Smích)

A to je přesně podstata toho problému.

Musíme najít vznik myšlenky,
která nebyla nikdy vyslovena.

Slovo introspekce se ani jednou neobjevuje

v knihách, které chceme analyzovat.

Takže naše řešení je
vybudování slovního prostoru.

Jedná se o obrovský prostor,
který obsahuje všechna slova tak,

že vzdálenost mezi jakýmikoliv
dvěma z nich určuje,

jak moc spolu souvisí.

Takže například,

slova "pes" a "kočka" jsou
velmi blízko u sebe,

zatímco "grapefruit" a "logaritmus"
jsou od sebe velmi daleko.

A toto musí platit pro
jakákoliv dvě slova v prostoru.

Existuje několik způsobů, jak
můžeme vytvořit slovní prostor.

Jednou možností je ptát se expertů

podobně jako při vytváření slovníků.

Dalším způsobem

je řídit se předpokladem,
že když jsou si dvě slova blízká,

obvykle se objevují ve stejných větách,

ve stejných odstavcích,

ve stejných dokumentech,

a to častěji, než aby to
byla čistá náhoda.

A tato jednoduchá hypotéza,

tato jednoduchá metoda,

s několika počítačovými triky,

které se týkají toho,

že jde o velmi komplexní a
vysoce rozměrný prostor,

se ukázala být velmi efektivní.

Jen pro ukázku toho,
jak to funguje

tohle je výsledek, kterého dosáhneme,
když analyzujeme některá známá slova.

Jak můžete vidět,

slova se automaticky sdružují
do sémantických okruhů.

Takže dostaneme ovoce, části těla,

součásti počítače, vědecké termíny
a tak dále.

Tento algoritmus dokáže také rozeznat,
že uspořádáváme pojmy hierarchicky.

Například,

všimněte si, že vědecké termíny
jsou dále rozděleny do dvou podskupin

a to astronomické a fyzické termíny.

Najdeme zde i velmi drobné detaily.

Tak třeba slovo astronomie,

které se zdá být
na docela zvláštním místě,

je ve skutečnosti přesně tam, kde má být,

mezi tím, co to je,

tedy vědou,

a tím, co popisuje,

astronomické termíny.

A takhle bychom mohli pokračovat.

Pokud se na to pořádně podíváte

a náhodně pospojujete slova,

uvidíte, že je to podobné jako
psaní poezie.

A je to proto, že svým způsobem

procházení tímto prostorem
je jako procházení se myslí.

A jako poslední,

tento algoritmus také rozezná
naše instinkty o tom,

která slova by se měla objevovat
poblíž introspekce.

Například,

slova jako "sebe", "vina",
"důvod", "emoce"

jsou velmi blízká slovu introspekce,

ale jiná slova,

jako "červená", "fotbal",
"svíčka", "banán",

jsou velmi daleko.

Když jsme tedy tento prostor vytvořili,

otázka o historii introspekce

nebo o historii jakéhokoliv pojmu,

který dříve mohl být považován
za abstraktní a nejasný,

se stává konkrétním --

začíná podléhat kvantitativní vědě.

Vše, co je potřeba udělat je vzít knihy,

zdigitalizovat je

a vzít celý proud slov jako linii

a tu vykreslit do prostoru,

a pak se můžeme zamyslet na tím,
zdali tato linie podstatnou dobu

krouží poblíž pojmu introspekce.

A s tímto

bychom mohli analyzovat
historii introspekce

v antickém Řecku,

pro kterou máme nejlepší
dostupné psané záznamy.

Takže jsme vzali všechny knihy --

chronologicky je seřadili --

vytáhli z nich všechna slova

a vykreslili je do prostoru,

a pak jsme zkoumali, jak blízko má
každé z těchto slov ke slovu introspekce,

a zprůměrovali to.

Potom jsme se zaměřili na to,
jestli se postupem času

tyto knihy dostávají čím dál tím blíže

k pojmu introspekce.

A přesně to se ve starověkém Řecku stalo.

Takže můžete vidět, že v nejstarších
knihách z Homérského období

existuje malý růst knih,
které se přibližují introspekci.

Ale asi 400 let před Kristem,

se toto začíná rychle stupňovat,
téměř pětinásobek

knih se dostává blíže a blíže a blíže

k objevení konceptu introspekce.

A hezké na tom je to,

že se teď můžeme zeptat,

zdali je to tak i v jiné,
nezávislé tradici.

A tak jsme provedli stejnou
analýzu také židokřesťanské tradice

a získali jsme prakticky stejný vzor.

Znova, je vidět malý růst
v nejstarších knihách Starého Zákona,

poté ale rychle stoupá

v nových knihách Nového Zákona.

A pak se dostáváme ke špici introspekce

v knize "Přiznání Svatého Augustina",

kolem roku 400 našeho letopočtu.

A to je velmi důležité,

protože Svatý Augustin je uznáván
odborníky,

filology, historiky,

jako jeden ze zakladatelů introspekce.

Někteří ho dokonce považují
za otce moderní psychologie.

Takže náš algoritmus,

jehož výhoda je v tom,
že je kvantitativní,

že je objektivní

a samozřejmě velmi rychlý --

tyto texty projede ve zlomku vteřiny --

dokáže zachytit některé
z nejdůležitějších závěrů

této dlouhé tradice zkoumání.

A to je jedna z krás vědy,

že teď tato myšlenka
může být přenesena

do všech možných dalších oborů.

Takže stejně jako jsme se
zeptali na minulost lidského vědomí,

možná nejvyzývavější otázkou,
kterou si můžeme položit,

je jestli dokážeme říct něco
o budoucnosti našeho vědomí.

Přesněji řečeno,

jestli nám slova, která říkáme dnes,

mohou říct něco o tom, kde naše
myšlení bude za několik dní,

za několik měsíců,

nebo za několik let.

A stejným způsobem, jako teď
spousta z nás nosí senzory,

které měří náš tep,

náš dech,

naše geny,

s nadějí, že bychom
mohli předejít nemocem,

můžeme se zeptat, jestli sledování
a analyzování slov, která říkáme,

tweetujeme, emailujeme, píšeme,

nám mohou dopředu říct, jestli se může
něco špatného stát s naší myslí.

A s Guillermem Cecchim,

který mi byl bratrem
v tomto dobrodružství,

jsme se chopili tohoto úkolu.

Analyzovali jsme tedy
nahrávky promluv 34 mladých lidí,

u kterých bylo značné
riziko vývoje schizofrenie.

Takže jsme změřili jejich
promluvy v den jedna,

a pak jsme zjišťovali, zdali vlastnosti
promluvy mohou předpovědět,

v rozmezí téměř tří let,

budoucí vývoj psychózy.

Ale přes všechny naděje,

neúspěch střídal neúspěch.

Zkrátka jsme neměli dostatek
informací o sémantice,

abychom mohli předpovědět
budoucí uspořádání mysli.

Stačilo to pouze

k rozlišení mezi skupinou trpící
schizofrenií a kontrolní skupinou,

tak jako se starověkými texty,

ale ne k předpovědi propuknutí nemoci.

Ale pak jsme si uvědomili,

že to nejdůležitější není
ani tak to, co říkají,

ale to, jak to říkají.

Přesněji řečeno,

nejednalo se o to, v jakém sémantickém
poli se slova vyskytovala,

ale o to, jak rychle slova skákala

z jednoho sémantického pole do druhého.

A tak jsme vymysleli měření,

které jsme pojmenovali
sémantická koherence,

které v zásadě měří stálost promluvy
v rámci jedné sémantické kategorie,

jednoho tématu.

A ukázalo se, že pro tuto skupinu 34 lidí,

algoritmus založený na sémantické
koherenci mohl předpovědět

se 100 procentní přesností,

u koho se psychóza vyvine a u koho ne.

Něčeho takového dosud
nebylo možné dosáhnout,

ani se přiblížit,

pomocí žádné jiné
existující klinické metody.

A živě si pamatuji,
když jsme na tomto pracovali,

a já jsem seděl u počítače

a četl několik tweetů od Pola --

Polo byl můj první student v Buenos Aires,

a v té době bydlel v New Yorku.

A v jeho tweetech bylo něco --

Nemohl jsem říct přesně co,
protože nic nebylo řečeno přímo --

ale měl jsem silné tušení,

měl jsem pocit, že něco je špatně.

A tak jsem zvedl telefon, zavolal Polovi

a opravdu se necítil dobře.

A tato skutečnost,

že čtením mezi řádky,

jsem prostřednictvím
slov vycítil, že se něco děje,

byla jednoduchým, ale velmi
efektivním způsobem pomoci.

Dnes můžu říct,

že se dostáváme blíže k porozumění,

jak lze proměnit tuhle
intuici, kterou všichni máme,

kterou všichni sdílíme,

v algoritmus.

A díky tomu

budeme moci v budoucnu vidět
různé formy duševního zdraví,

na základě objektivní, kvantitativní
a zautomatizované analýzy

slov, která napíšeme,

a která řekneme.

Děkuji.

(Potlesk)