Budoucnost, kterou budujeme ‒ a hloubíme

Elon Musk diskutuje s hlavním kurátorem TEDu, Chrisem Andersonem, o svém novém projektu, kterým je hloubení tunelů pod Los Angeles, dále o novinkách v Tesle a ve SpaceX a o své motivaci k budování naší budoucnosti na Marsu.
(The Boring Company = Vrtná společnost nebo také Nudná společnost)

Chris Anderson:
Elone, vítejte opět na TEDu.

Je skvělé, že jste tu.

Elon Musk: Díky za pozvání.

CA: V následující půlhodince

strávíme nějaký čas tím,

jak by podle vašich vizí mohla
vypadat vzrušující budoucnost,

což mě vede k první,
trochu ironické otázce:

Proč Vás baví vrtat se v hlíně?

EM: Jo.

Na to se ptám sám sebe dost často.

Zkoušíme pod LA vykopat díru,

která se, doufejme, stane počátkem

trojrozměrné sítě tunelů,

která odlehčí přetížené dopravě.

Doprava je teď jednou
z nejvíce ubíjejících věcí.

Postihuje to lidi všude na světě.

Zabírá jim spoustu života.

Je to příšerné.

Nepříjemné je to hlavně v LA.

(smích)

CA: Přinesl jste s sebou

první vizualizaci, která to ukazuje.

Mohu ji pustit?

EM: Jo, jistě. Je to poprvé…

jen pro představu, o čem je řeč.

Pár klíčových věcí,
které jsou důležité k tomu,

abychom měli 3D síť tunelů.

Za prvé je nutné,
aby se dal vstup a výstup z tunelu

integrovat do provozu ve městě.

Takže, pomocí výtahu

a jakési brusle pro auto,
která je na výtahu umístěná,

vám stačí na vytvoření
vstupu a výstupu z tunelu

jen dvě parkovací místa.

Auto si pak na brusli najede.

Rychlost nás tady nijak neomezuje,
takže provoz navrhujeme tak,

aby brusle fungovala při 200 km/h.

CA: Kolik?

EM: 200 km/h, to je asi 130 mil/h.

Řekněme, že z Westwoodu
na letiště LAX byste se měli dostat

za šest minut ‒ pět, šest minut.

(potlesk)

CA: Zpočátku to asi bude fungovat
podobně jako silnice s mýtnou branou.

EM: Jo.

CA: To možná také uleví dopravě
v ulicích na povrchu.

EM: Nevím, jestli si toho
lidé ve videu všimli,

ale počet možných úrovní tunelů
není ve skutečnosti ničím omezený.

Do hloubky se dá jít mnohem dál
než směrem nahoru.

Nejhlubší doly vedou mnohem hlouběji,
než je výška nejvyšších budov.

Takže sítí 3D tunelů se dá městu ulevit

od libovolného stupně zátěže.

To je velmi důležitý fakt.

Klíčovým protiargumentem je to,

že když přidáte jednu úroveň tunelů,

která snadno vyřeší zácpy,
bude se toho hojně využívat

a pak se ocitnete znovu na začátku,
znovu skončíte zácpami.

Ale dá se jet libovolným
počtem tunelů, jakoukoli úrovní.

CA: Ale normálně přece každý ví,
že hloubení je neuvěřitelně drahé,

což té myšlence bude stát v cestě.

EM: Jo.

No, mají pravdu.

Jako příklad uvedu prodloužení metra v LA,

které má… tuším 4 kilometry

a které teď za 2 miliardy
dolarů dokončili.

To je asi půl miliardy
za kilometr prodloužení.

A to není to nejvyužívanější
metro na světě.

Takže jo, hloubit tunely
běžným způsobem je dost obtížné.

Řekl bych, že náklady
na vyhloubení 1 km tunelu

potřebujeme aspoň desetinásobně snížit.

CA: A jak se toho dá dosáhnout?

EM: Vlastně stačí jen dvě věci,

kterými můžete dosáhnout
průměrného snížení o řád,

a myslím, že se dá jít ještě dál.

První věc je dvojnásobně nebo i víc
zmenšit průměr tunelu.

Jeden silniční pruh v tunelu
musí mít podle vyhlášky

průměr 8 metrů, možná 8,5 metru,

aby umožňoval průjezd záchranných vozidel

a dostatečnou ventilaci
pro auta se spalovacími motory.

Ale když zmenšíte průměr na takový,
o jaký se teď pokoušíme,

což je 3,7 metru, zbude spousta místa
na projetí elektrické brusle,

průměr se sníží dvakrát

a průřez tunelu čtyřikrát

a náklady na hloubení
se odvíjejí od plochy průřezu.

Takže to máme hned
zhruba poloviční snížení.

Dnes hloubí razící stroje
polovinu času tunel, pak zastaví,

a po zbytek času se kladou
výztuže zdí tunelu.

Když místo nich navrhnete stroj,

který nepřetržitě hloubí
a zároveň vyztužuje,

dosáhnete dvojnásobného zrychlení.

Dohromady to máme osminásobné zlepšení.

Tyto stroje také zdaleka nedosahují
svých výkonových a teplotních limitů,

takže můžeme podstatně zvýšit výkon.

Řekl bych, že se dá dosáhnout
minimálně dvojnásobného,

možná až čtyř- nebo
pětinásobného urychlení.

Vidím tu docela jednoznačnou
posloupnost kroků,

jak se dají náklady na kilometr
ražby snížit až řádově.

Naším cílem je…

máme šnečího mazlíčka Garyho,

to je ten šnek ze „Southparku“,

pardon, ze „Spongeboba v kalhotách“.

(smích)

Takže Gary je schopen…

aktuálně pracuje 14 krát rychleji

než razící stroj.

(smích)

CA: Chcete překonat Garyho.

EM: Chceme překonat Garyho.

(smích)

Je to klučina, který nepostojí,
a to bude výhra.

Zvítězíme, až toho šneka porazíme.

CA: Hodně lidí si představuje,
sní teď o městech budoucnosti,

představují si, že opravdovým řešením
jsou létající auta, drony, atd.

Že budou létat nad zemí.

Proč to není lepší řešení?

Ušetříte za všechny ty tunely.

EM: Jasně, fandím věcem, které létají.

Vždyť stavím rakety,
takže věci, které létají, mám rád.

To není nějaká moje předpojatost
proti létajícím věcem,

ale létající auta budou výzvou v tom,

že budou docela hlučná,

budou vytvářet velmi silné větrné víry.

Připusťme si, že když nám
něco přeletí nad hlavou,

celý houf aut, která budou
poletovat všude kolem,

tak nám to na klidu moc nepřidá.

(smích)

Asi si neřeknete:
„Dnes se cítím bezpečněji než dřív.“

Spíš to bude:
„Jestlipak zkontrolovali poklice u kol,

nebo jim odpadnou a utnou mi hlavu?“

A tak podobně.

CA: Takže vaší vizí jsou

města budoucnosti s těmi
bohatě propletenými sítěmi tunelů.

Má s tím něco do činění i Hyperloop?

Mohli byste tyhle tunely
využít pro Hyperloop,

který jste představili před pár lety?

EM: Chvilku jsme si s věcmi

kolem Hyperloopu pohrávali.

Pro účely studentské soutěže
jsme vybudovali testovací trať

sousedící se SpaceX,

abychom rozproudili inovace v dopravě.

Ale skončilo to druhou
největší vakuovou komorou na světě,

hned po Velkém hadronovém urychlovači,

co do objemu.

Byla s tím docela legrace,
ale byl to spíš náš koníček,

a pak nás napadlo, že by se dal

sestrojit malý tlačný vozík,
abychom mohli tlačit kapsle studentů,

ovšem nejdřív chceme vysledovat,
jak rychle dokáže jet, když nic netlačí.

Takže jsme mírnými optimisty v tom,

že budeme schopni jet rychleji
než nejrychlejší rychlovlaky světa,

i když jen na kilometrovém úseku.

CA: Máte dobré brzdy.

EM: Jo, to snad… jo.

Buď se to rozmázne na kousíčky
nebo to pojede docela rychle.

CA: Ale potom se už dá uvažovat
o Hyperloopu v tunelu,

který by jezdil dost dlouhé tratě.

EM: Přesně tak.

Pokud se podíváte na technologii ražby,
ukazuje se, že abyste vyhloubili tunel,

musíte …

abyste ho utěsnili kvůli tlaku vody,

je typicky potřeba navrhovat
zdi tunelu tak, aby odolaly tlaku

okolo pěti, šesti atmosfér.

Na vakuum stačí jen jedna atmosféra,

nebo na skoro vakuum.

Takže to vlastně automaticky znamená,

že pokud postavíte tunel,
který odolá tlaku podzemní vody,

tak se v něm automaticky udrží i vakuum.

CA: Hmm.

EM: Jo.

CA: Asi vás teď napadá,

jak dlouhý by musel být tunel v Elonově
budoucnosti, aby v něm mohl jet Hyperloop?

EM: Myslím, že vzdálenost limitující není.

Kopat můžete tak dlouho, jak potřebujete.

Pokud by se stavěl Hyperloop

třeba z DC do New Yorku,

tak by asi bylo žádoucí,
aby celá cesta vedla pod zemí,

protože je to zalidněná oblast.

Povede pod spoustou budov a domů,

ale pokud jedete dost hluboko,
nikdo ani nepozná, že je tam tunel.

Lidé si někdy myslí,
že jim tunel přímo pod domem

poleze pěkně na nervy.

Ale když to bude víc než tři nebo čtyři
průměry pod vaším domem,

nedokážete vůbec zjistit,
že se tam zrovna kope.

Pokud byste opravdu uměli zjistit,

kde se kope tunel,
ať už na to použijete cokoli,

tak vám za to zařízení dá
spoustu peněz izraelská armáda,

která se pokouší odhalit tunely Hamasu,

i americká Celní a pohraniční stráž,
která se snaží vypátrat drogové tunely.

Takže realita je taková,

že půda neuvěřitelně dobře
absorbuje vibrace,

a jakmile vede tunel dostatečně hluboko,

nikdo ho neodhalí.

Ledaže byste měli velmi citlivé
seismické detektory,

pak by se možná odhalit dal.

CA: Takže jste na to
založili novou společnost

The Boring Company.

Pěkné. Velmi vtipné.

(smích)

EM: Co je na tom vtipného?

(smích)

CA: Kolik tomu věnujete času?

EM: Asi…

možná…

tak dvě nebo tři procenta.

CA: Koupil jste si hračku.

Tak takhle vypadají koníčky Elona Muska.

(smích)

EM: Chci říct, že to je jen…

v podstatě na tom dělají stážisté
a lidé na částečný úvazek.

Koupili jsme nějaké použité stroje.

Je to jen takové kutění,
ale úspěšně to pokračuje, takže…

CA: Takže větší část času

Vám zabírá elektrifikace
aut a dopravy v Tesle.

Motivuje Vás k hloubení
mimo jiné i to poznání,

že vlastně ve světě,

ve kterém jezdí elektrická auta
a sama se řídí,

může najednou na silnicích
jezdit v kteroukoli denní dobu

víc aut, než jich jezdí teď?

EM: Přesně tak.

Spousta lidí si myslí,
že když se stanou auta autonomními,

že budou schopna jet rychleji
a nebudou už takové zácpy.

A do jisté míry tomu tak bude,

ale až jednou bude sdílená autonomie,
kdy bude mnohem levnější jet autem

a bude možné jet přímo z bodu do bodu,

bude přeprava autem dostupnější
než cesta autobusem.

Bude to levnější než lístek na autobus.

Takže počet cest se se sdílenou
autonomií mnohonásobně zvýší

a provoz na silnicích výrazně zhoustne.

CA: Založil jste Teslu
s cílem přesvědčit svět,

že budoucností automobilů
je elektrifikace.

A před několika lety se Vám lidé smáli.

Teď už se tolik nesmějí.

EM: OK.

(smích)

Nevím. Nevím.

CA: Je přece pravda,
že skoro každý výrobce automobilů

už oznámil seriózní záměry
na elektrifikaci svých aut

v krátkodobém až střednědobém výhledu?

EM: Jo. To jo.

Myslím, že skoro každá automobilka
nějaký program na elektrická vozidla má.

Záleží, jak to myslí vážně.

Některé to myslí s kompletním
přechodem na elektřinu opravdu vážně.

A některé se do toho jen tak namočily.

A některé stále usilují
o výrobu palivových článků,

ale myslím, že už to dlouho trvat nebude.

CA: Nemáte pocit, Elone,

že se už můžete prohlásit za vítěze
a říci, že vy už jste to dokázali?

Ať se svět elektrifikuje a vy se
budete soustředit na další věci?

EM: Jo.

Mám v úmyslu dojít s Teslou
tak daleko, jak jen to dokážu.

Máme v plánu ještě
spoustu vzrušujících věcí.

Brzy samozřejmě přijde Model 3.

Pak odhalíme náklaďák Tesla Semi.

CA: Dobrá, to nás čeká teď.

Takže Model 3 ‒ čeká se,
že vyjede někdy v červenci.

EM: Jo, zatím to vypadá
na zahájení výroby v červenci.

CA: Páni!

Lidé jsou přímo nadšení z jedné věci,

a tou je, že bude mít autopilota.

Před chvílí jste zveřejnili tohle video,

které ukazuje,
jak ta technologie bude vypadat.

EM: Jo.

V Modelu S samozřejmě autopilot už je.

A na co se díváme teď?

EM: Tohle auto používá pouze kamery a GPS.

Takže nepoužíá žádný LIDAR nebo radar.

Jedná se pouze o pasivně řízenou optiku,
což je v zásadě to, čím disponuje člověk.

Celý systém zamýšlíme
na silnicích navigovat

prostřednictvím pasivní optiky a kamer.

A jakmile jednou vyřešíte
kamery a rozpoznávání,

pak máte vyřešenu i autonomii.

Dokud nemáte rozpoznávání,
tak není vyřešena autonomie.

Proto tolik usilujeme o to, abychom měli
pro rozpoznávání neuronovou síť,

která by byla velice efektivní
v běžném provozu.

CA: Ano. Spousta dalších si zvolila LIDAR.

Ze systému kamer s radarem
můžete vytěžit nejvíc.

EM: Na to, abyste byl úplným supermanem,
vám stačí jen kamery.

I pouze s kamerami uvidíte
asi desetkrát lépe než člověk.

CA: Takže nové automobily,
které se teď prodávají, mají osm kamer.

A ty ještě nesvedou to, co jste ukazoval.

Kdy toho budou schopny?

EM: Myslím, že do konce roku budeme
schopni jezdit z LA do New Yorku

po běžných cestách a úplně autonomně.

CA: Dobře, takže říkáte,

že koncem roku někoho posadíte do Tesly

a aniž by se dotkl volantu,
klepne prstem na „New York“ a vyrazí.

EM: Jo.

CA: Nikdy už se nebude muset dotknout
volantu ‒ koncem roku 2017 počínaje.

EM: Jo. V podstatě, od listopadu
nebo prosince tohoto roku

bychom měli být schopni dojet
z parkoviště v Kalifornii

na parkoviště v New Yorku,

bez toho, abyste se během
celé cesty dotkl ovládání.

(potlesk)

CA: Úžasné.

Ale částečně už to možné je,

protože máte flotilu Tesel,
která po těch silnicích už jezdí.

Shromažďujete obrovské množství dat
z vnitrostátní silniční sítě.

EM: Ano, ale zajímavé bude,

čímž jsem si opravdu celkem jistý,
že bude možné tu cestu podniknout,

i když trasu dynamicky změníte.

Takže je to celkem snadné…

Jedna věc je, pokud tvrdíte, že si auto
povede dobře na jedné konkrétní cestě,

ale jakmile se dostanete na dálnici,

mělo by být auto schopno jezdit
a vést si opravdu velmi dobře

na jakémkoli dálničním systému
v té které zemi.

Takže nejsme omezeni
jen na cesty z LA do New Yorku.

V ten samý den bychom se mohli
v reálném čase rozhodnout

pro cestu ze Seattle na Floridu.

Takže pojedete z LA do New Yorku

a změníte cíl na Toronto.

CA: Ponechme chvilku stranou legislativu,

ale z hlediska samotné technologie,

až si někdo bude moci koupit
jedno z vašich aut,

jak daleko je doba, kdy bude bezpečné

úplně sundat ruce z volantu, usnout,
probudit se a zjistit, že jste na místě?

EM: Myslím, že asi tak za dva roky.

Skutečný vtip nespočívá v tom,
jak mít auto bezpečné,

řekněme po 99,9 % času,

protože kdyby havarovalo
v jednom z tisíce případů,

asi v něm ještě pořád
jen tak s klidem neusnete.

To byste určitě neměli.

(smích)

Auto nikdy nebude perfektní.

Žádný systém nebude perfektní,

Ale když řeknete, že asi…

že pravděpodobně nehavaruje

ani během sta životů
nebo během tisíce životů,

pak si lidé řeknou:
„Fajn, ani kdybych žil tisíc životů,

ještě pořád se mi s největší
pravděpodobností nic nestane,

pak je to asi v pořádku.“

CA: Usnout.

Asi se hodně obáváte toho,
že se lidé mohou nechat

příliš snadno ukolébat v domnění,
že je to bezpečné

a že se stane nějaká hrozná nehoda,
která vrátí celou věc na začátek.

EM: Myslím si, že autonomní systém

pravděpodobně alespoň zmírní následky,

až na skutečně vzácné případy.

Na bezpečnosti vozidel si cením toho,

že je předpověditelná.

Chci říct, že když auto řídí člověk,
je tu vždy nějaká pravděpodobnost,

že když se stane havárie,
tak to bude vinou člověka.

Nikdy není nulová.

Pro autonomní auta bude klíčová úroveň,

o kolik musí být lepší než člověk,

aby se na ně dalo spolehnout.

CA: Ale jakmile bude jednou řízení
bez zásahu člověka úplně bezpečné,

bude to mít patrně
masivní dopad na celý průmysl,

protože v tu chvíli mluvíme o tom,
že si lidé budou moci koupit auto,

to je doveze do práce
a pak ho nechají odjet

a poskytovat jiným lidem
službu podobnou Uberu,

vydělají si peníze, dokonce jim to
pokryje náklady na pořízení vozu,

takže vlastně mohou mít auto zadarmo.

Je to opravdu reálné?

EM: Jo. Stoprocentně to nastane.

Budeme mít společný
autonomní vozový park,

kde si koupíte auto a můžete si vybrat,
jestli ho budete mít jen pro sebe,

jestli ho budete chtít využívat
jen s rodinou a přáteli,

jestli v něm necháte jezdit
jen dobře hodnocené řidiče,

zvolit si, kdy v něm budou
moci jezdit druzí a kdy ne.

To se stoprocentně stane.

Je to jen otázka času.

CA: Páni!

Zmiňoval jste se o tahači

a ohlásit ho plánujete tuším v září,

ale zajímalo by mě, jestli nám
něco můžete ukázat už dnes.

EM: Ukážu vám upoutávku na tahač.

(smích)

Je to na živo.

CA: Fajn.

EM: V tomto případě
chceme být určitě opatrní,

pokud jde o autonomní funkce.

Jo.

(smích)

CA: Moc toho nevidíme,

ale nevypadá to zrovna jako
sousedovic dodávečka.

Vypadá to na pořádného drsňáka.
Co je to za tahač?

EM: Tohle je těžký tahač
určený na dlouhé trasy.

Uveze nejvyšší možný náklad

a má dlouhý dojezd.

V zásadě je určen ke zmírnění důsledků
nákladní kamionové dopravy.

To je něco, co dnes lidé
ani nepovažují za možné.

Myslí si, že elektrické kamiony nemají
dostatečný výkon a dojezd,

ale s Teslou Semi chceme ukázat,

že tomu tak není, že elektrický tahač

může mít lepší točivý moment
než jakýkoli tahač s dieselovým motorem.

A kdybyste uspořádali
soutěž v přetahování,

vytáhne ho Tesla Semi i do kopce.

(smích)

(potlesk)

CA: To je vážně skvělé.
A navíc k tomu potřebují řidiče.

Tyhle tahače se budou
řidičům kamionů zamlouvat.

EM: Ano. Na tomhle je fakt paráda,

že křivka kroutícího momentu
u elektrického motoru je rovná,

zatímco u naftových motorů
nebo u aut se spalovacím motorem

vypadá křivka s rostoucími
otáčkami jako kopec.

Takže to bude velmi živý tahač.

Můžete se s ním prohánět
jako ve sportovním voze.

Není potřeba řadit.
Jako když máte stálý převod.

CA: Jednou o tom někde natočí skvělý film.

Nevím, o čem bude a jestli to
skončí dobře, ale bude to skvělý film.

(smích)

EM: Testovací jízda byla dost bizarní,

když jsem řídil testovací
prototyp prvního tahače.

Je to opravdu zvláštní,
protože si jen tak jezdíte

a jízda je hrozně svižná
a přitom sedíte v tom obřím tahači.

CA: Počkejte, vy už jste řídil prototyp?

EM: Jo, jezdil jsem s tím
po parkovišti a bylo to šílené.

CA: Páni. Tak to není jen reklama.

EM: Představte si,
že řídíte obrovský tahač

a manévrujete si s ním, jak chcete.

CA: To je skvělé.
Dobře, pojďme od nekompromisní síly

k něčemu méně zastrašujícímu.

Co je tohle za roztomilý dům
jako ze „Zoufalých manželek“.

Co se to tady proboha děje?

EM: No, tohle představuje
obraz budoucnosti,

kterým se podle mě budou věci ubírat.

Na příjezdové cestě máte elektromobil.

Mezi elektromobilem a domem vidíte

u zdi domu narovnané
tři kusy baterií Powerwall

a střecha domu je pak solární.

Je to opravdová skleněná solární střecha.

CA: Fajn.

EM: To je fotka skutečného domu ‒
no, připouštím, že se v něm nebydlí.

Je reálný jenom jako.

(smích)

CA: Takže některé střešní tašky,

v podstatě přijímají solární energii,
mají schopnost…

EM: Jsou to skleněné solární tašky,

u kterých můžete velice jemně
upravovat texturu a barvu

a ve skle mají takové mikrolamely,

takže, když se na střechu díváte z ulice
nebo zhruba z úrovně ulice,

vypadají všechny tašky stejně,

ty se solárními články i ty běžné.

Z ulice má barva

všude stejný odstín.

Pokud byste se na ně dívali z vrtulníku,

viděli byste skrz ně a uviděli byste,

že některé skleněné tašky mají
zezadu solární články a některé ne.

Z ulice to nepoznáte.

CA: Články dáváte jen tam,
kam dopadá hodně světla

a díky tomu jsou ty střechy tak levné?

Nejsou o moc dražší
než střechy z běžných tašek.

EM: Jo.

Opravdu jsme si jistí tím,
že náklady na stavbu střechy

vyjdou v kombinaci s cenou elektřiny

u skleněné střechy lépe

než náklady na stavbu běžné střechy
plus cena za elektřinu.

Jinými slovy

vyjde to ekonomicky jasně lépe,

podle nás to bude skvěle vypadat

a střecha dlouho vydrží…

Uvažovali jsme,
že na ni dáme doživotní záruku,

ale lidé by si mysleli,

že by to možná vyznělo
jenom jako naparování,

i když jde vlastně o tvrzené sklo.

Ty skleněné tašky tam zůstanou

ještě dlouho poté, co dům spadne

a nic z něho nezbude.

(potlesk)

CA: Tak to je skvělé.

Takže s tím, tuším,
chcete přijít během pár týdnů,

se čtyřmi typy střešních krytin.

EM: Jo, začneme se dvěma,
nejdřív se dvěma

a druhé dvě představíme
počátkem příštího roku.

CA: A jaké máte ambice?

U kolika domů si myslíte,
že s tímto typem střechy uspějete?

EM: Myslím, že nakonec budou mít

solární střechu skoro všechny domy.

Předpokládejme, že si je lidé

budou pravděpodobně objednávat

v průběhu 40 až 50 let.

Střecha se obměňuje
v průměru jednou za 20 až 25 let.

Ale ne všechny se budou
obměňovat okamžitě, najednou.

Ovšem nakonec,
když půjde všechno hladce,

řekněme za takových 15 let,

už bude obvyklé mít střechu
se solárními články.

CA: Není to jen mentálním modelem
v hlavách lidí, že nedospěli k tomu,

že díky úsporám nákladů,
díky solární ekonomice,

vlastně u většiny domů dopadá
na střechu dost slunečního svitu,

aby se dostatečně uspokojily
všechny potřeby lidí?

Pokud by se dala energie skladovat,

aby jí bylo dost k pokrytí potřeb,
mohli by se odpojit ze sítě.

EM: Záleží na tom, kde jste

a jaká je velikost domu
vzhledem k ploše střechy,

ale můžu s klidem prohlásit,

že většina domů v USA má
pro napájení všech spotřebičů

střechu dostatečně velkou.

CA: Klíčem k ekonomice

těchto aut, kamionů Semi, domů,

je klesající cena
lithium-iontových baterií,

na které v Tesle široce sázíte.

V mnoha ohledech to je
téměř základní prostředek.

Vy jste se rozhodli,

abyste jich měli opravdu dostatek,

postavit největší továrnu na světě

a tím zdvojnásobit světovou
nabídku lithium-iontových baterií.

Co to je?

EM: Tak tohle je Gigafactory,

respektive to, co jsme
doteď stihli postavit.

Už se dá zhruba vidět,
že celá továrna má obrysy diamantu

a až bude úplně hotová,
bude vypadat jako obří diamant,

nebo aspoň taková je představa,
a bude orientovaná k severu.

To je takový malý detail.

CA: A ve finále bude schopna vyrábět

baterie o kapacitě řekněme
100 gigawatthodin ročně.

EM: Sto gigawatthodin.
Předpokládáme, že asi víc, ale jo.

CA: Vlastně už teď se tolik článků vyrábí.

EM: Vyrábí se už teď.
CA: Zveřejnili jste tohle video.

To je zrychlené?

EM: To je zpomalená verze.

(smích)

CA: Jak rychle to vlastně běží?

EM: No, když to běží naplno,

bez stroboskopu
se články nedají rozpoznat.

Uvidíte jen šmouhu.

(smích)

CA: Elone, jedna z Vašich
hlavních myšlenek o tom,

jaká nás čeká vzrušující budoucnost,

je o budoucnosti, kde se nebudeme
cítit provinile za spotřebu energie.

Co si pod tím máme představit?

Nebo jinak, kolik takových Gigafactory
na to budeme ještě potřebovat?

EM: Zhruba stovku.

Není to 10, ani to není 1000.

Nejspíš 100.

CA: Aha, to je úžasné.

Asi si dokážete představit,
jak dlouho potrvá,

než se svět vzdá toho obrovského
množství fosilních paliv.

Když postavíte jednu,

bude to stát 5 miliard dolarů,

nebo něco mezi 5 až 10 miliardami dolarů.

Představit si, co takový projekt znamená,
chce už trochu odvahy.

Vy se letos v Tesle chystáte
ohlásit rozjezd dalších dvou.

EM: Myslím, že ještě letos

oznámíme umístění
dvou až čtyř Gigafactory.

Jo, pravděpodobně čtyř.

CA: No tedy.

(potlesk)

Nechcete už prozradit, kde to bude?

Myslím, jako na kterém kontinentě.

Nemusíte, jestli nechcete.

EM: Potřebujeme oslovit globální trh.

CA: Chápu.

(smích)

To je senzační.

Myslím, že bychom měli mluvit o…

vlastně o dvojnásobku.

Chci Vám položit jednu otázku
na politické téma, jen jednu.

Z politiky už je mi sice trochu zle,
ale přesto se Vás na to chci zeptat.

Působíte teď v poradním sboru
a radíte jednomu člověku…

EM: Komu?

CA: Který řekl, že vlastně
doopravdy nevěří ve změny klimatu

a spousta lidí si myslí,
že byste mu neměl radit.

Chtěli by, abyste od něj odešel.
Co byste jim vzkázal?

EM: No, za prvé,

jsem jen ve dvou poradních sborech,

jejichž činnost spočívá
v chození po místnosti

a vyptávání se lidí na názory.

Scházíme se tak jednou
za měsíc nebo za dva.

To je celý můj příspěvek.

Ale pokud šlo o lidi v té místnosti,

kteří argumentovali ve prospěch snah
udělat něco se změnou klimatu

nebo se sociálními problémy…

využíval jsem doposud ta setkání

k argumentaci ve prospěch přistěhovalectví
a ve prospěch diskuze o změnách klimatu.

(potlesk)

A kdybych to neudělal,

nedostalo by se to na pořad jednání.

Možná, že se nic nestane,
ale aspoň se o tom mluvilo.

CA: Dobrá.

(potlesk)

Pojďme se bavit o SpaceX a o Marsu.

Když jste tady byl naposledy,

tak jste mluvil o něčem, co vypadalo
jako neuvěřitelně ambiciózní sen,

spočívající ve vývoji raket,
které jsou opakovaně použitelné.

Vy jste prostě šli a udělali to.

EM: Konečně. Trvalo to dlouho.

CA: Řekněte nám o tom něco.
Na co se teď díváme?

EM: To je jeden
z našich raketových nosičů,

který se pohyboval velkou rychlostí
ve velké výšce a vrací se z vesmíru.

Ve vysoké rychlosti právě

vynesl horní stupeň.

Ta rychlost mohla být tak 7 machů,

rychlost vynesení horního stupně.

(potlesk)

CA: To bylo zrychleně…

EM: To byla ta zpomalená verze.

(smích)

CA: Myslel jsem si,
že to byla zrychlená verze.

Ale myslím, že je to úžasné,
i když jich několik selhalo,

než jste přišli na to, jak to udělat,

ale teď jste to dokázali,
pětkrát nebo šestkrát?

EM: Jsme na čísle osm nebo devět.

CA: A poprvé

jste skutečně znovupoužili
jednu z raket, která přistála.

EM: Jo, přistáli jsme s prvním stupněm

a pak jsme ho připravili
na start a znovu vypustili,

takže je to první vzlet
orbitálního nosiče,

jehož opětovné vypuštění
splňovalo podmínky.

Je důležité si uvědomit,
že znovupoužitelnost je relevantní,

pouze pokud je rychlá a kompletní.

Tak jako je rychlá a kompletní

u letadel nebo aut.

Letadlo také neposíláte
mezi jednotlivými lety do Boeingu.

CA: Ano. Předpokládám, že Vám to dovoluje
snít o tom skutečně ambiciózním nápadu

na vyslání mnoha a mnoha lidí na Mars

v průběhu příštích asi 10 nebo 20 let.

EM: Jo.

CA: Vy jste k tomu navrhli
tuhle úžasnou raketu.

Pomozte nám pochopit,
jak je to celé veliké.

EM: No, vidíte, že tohle je člověk.

A tohle je raketa.

(smích)

CA: Takže kdyby to byl mrakodrap,

byl by vysoký, jestli to přečtu,
40 poschodí?

EM: Možná o trochu víc.

Síla v tahu je opravdu…

ta konfigurace má asi čtyřikrát větší tah,
než Saturn V, který letěl k Měsíci.

CA: Má čtyřikrát větší tah než největší
raketa, jakou kdy lidstvo stvořilo.

EM: Jo. Jo.

CA: Postavená člověkem.
EM: Jo.

(smích)

V přepočtu na tah Boeingu 747,

který je jen asi čtvrt milionu liber,

vychází na každých 10 milionů liber tahu
čtyřicet Boeingů 747.

Takže by to byl ekvivalent
tahu 120 Boeingů 747

s naplno běžícími motory.

CA: Posledně jste mi říkal,
že i ve stroji navrženém tak,

aby unikl gravitačnímu poli Země,

by se vlastně dala
na oběžnou dráhu vynést

plně naložená 747,
s lidmi, nákladem, se vším.

EM: Přesně. Uveze to plně
naloženou 747 s plnými nádržemi,

s maximálním počtem cestujících,
s maximální nákladem –

může ji vézt v nákladovém prostoru.

CA: Na základě toho

jste nedávno představili tento
Meziplanetární dopravní systém,

který jste takhle vizualizovali.

Je to scéna, jakou si představujete,
řekněme za 30 let? Za 20 let?

Jak lidi nastupují do této rakety.

EM: Věřím, že to bude
v horizontu 8 až 10 let.

To je náš ambiciózní cíl.

Naše interní cíle
jsou agresivnější, ale myslím…

(smích)

CA: Dobře.

EM: I když se raketa zdá dost velká

i ve srovnání s jinými raketami,

předpokládám, že budoucí kosmická loď

bude muset vypadat jako člun.

Budoucí kosmické lodě
budou skutečně obrovské.

CA: Proč, Elone?

Proč potřebujeme vybudovat na Marsu město

s milionem lidí ještě během vašeho života,

což je myslím to, co jste mi naznačoval,
že byste rád udělal?

EM: Myslím, že je důležité mít

inspirativní a přitažlivou budoucnost.

Prostě si myslím,
že musí existovat důvody,

pro které stojí za to
ráno vstávat a chtít žít.

Proč vlastně chcete žít?

Jaký to má smysl? Co Vás inspiruje?

Co se Vám líbí na budoucnosti?

Pokud tam venku nebudeme,

pokud budoucnost neznamená
i naši přítomnost mezi hvězdami

a naši existenci na mnohých planetách,

bylo by pro mě neuvěřitelně depresivní,

kdybychom si takovou
budoucnost neplánovali.

(potlesk)

CA: Lidé to rádi staví jako buď a nebo,

to, že se teď na planetě děje
tolik zoufalých věcí,

od změn klimatu po chudobu,
a vy jste si vybral to svoje.

To trochu odvádí pozornost.

Neměl byste se tím teď zabývat.

Měl byste řešit to, co je na pořadu dne.

Dlužno přiznat, že už jste toho
prací na udržitelných zdrojích energie

vlastně poměrně dost udělal.

Proč se nezabýváte tím podstatným?

EM: Myslím, že…

Dívám se na budoucnost
z hlediska pravděpodobnosti.

Jako byste větvil tok pravděpodobností

a my můžeme jednat tak,
že tyto pravděpodobnosti ovlivníme,

tedy že jednu věc upřednostníme
nebo jinou věc upozadíme.

Možná do toku pravděpodobnosti
zařadím něco nového.

Udržitelné zdroje energie
budeme mít tak či tak.

Kdyby žádná Tesla nebyla,
kdyby Tesla nikdy neexistovala,

stejně by se staly nutností.

To je tautologie.

Pokud nemáte udržitelnou energii,
znamená to, že je neudržitelná.

Nakonec zdroje vyčerpáte…

a zákony ekonomiky nasměrují civilizaci

k udržitelným zdrojům energie.

Nevyhnutelně.

Základním přínosem
společnosti jako je Tesla

je urychlování příchodu
udržitelných zdrojů energie,

rychleji, než jak by tomu bylo
za jiných okolností.

Takže, když přemýšlím
o základním přínosu společnosti Tesla,

řekl bych, že pokud by
příchod urychlila o deset let,

potenciálně o více než deset let,

tak by to bylo celkem dobré.

Toto považuji

za základní přínos Tesly, o který usiluje.

Pak tu máme lidský druh žijící
na planetách a vesmírnou civilizaci.

To není nevyhnutelné.

Je velmi důležité si uvědomit,
že to nemusí nastat.

Budoucnost s udržitelnou energií
je do značné míry nevyhnutelná,

ale být vesmírnou civilizací
rozhodně není nevyhnutelné.

Pokud se podíváte na pokrok
v dobývání vesmíru,

v roce 1969 jsme byli schopni
poslat někoho na Měsíc.

V roce 1969!

Pak jsme měli raketoplán.

Raketoplán mohl vynést lidi jen
na nízkou oběžnou dráhu Země.

Pak šel do starého železa

a Spojené státy nemohly
na oběžnou dráhu poslat nikoho.

Takový je trend.

Směřuje dolů k nule.

Lidé se mýlí, když si myslí,

že se technologie prostě
automaticky zlepšuje.

Ne, automaticky se nezlepšuje.

Zlepšuje se jen tehdy, pokud na tom
spousta lidí hodně tvrdě pracuje

a myslím si, že sama od sebe
se bude vlastně jen zhoršovat.

Podívejte se na civilizace,
jakou byl starověký Egypt,

jak uměli stavět pyramidy
a pak to zase zapomněli.

A pak Římané,
ti stavěli ty neuvěřitelné akvadukty.

A zapomněli, jak se to dělá.

CA: Elone, skoro se zdá,
když Vás poslouchám

a sleduji věci, které jste vykonal,

že máte tuhle jedinečnou
motivaci pro všechno,

což považuji za velmi zajímavé.

Jednou z věcí je touha pracovat
na dlouhodobém přínosu pro lidstvo.

Druhou je touha dělat něco vzrušujícího.

A často to vypadá, jako kdybyste
potřeboval být tím, kdo ty druhé pohání.

V Tesle chcete mít udržitelnou energii,

tak jste udělali ty skvělé sexy
vzrušující automobily.

K tomu je nutná sluneční energie,
takže potřebujeme ty krásné střechy.

A to jsme ani nemluvili o vaší
nejnovější věci, na kterou už nezbyl čas,

ale chcete ochránit lidstvo
před nespolehlivou AI,

takže vytváříte tohle opravdu
úžasné rozhraní pro mozek a počítač,

abychom všichni měli nekonečnou
paměť a telepatii, a tak dále.

Podle toho, co říkáte o Marsu, to vypadá,

že musíme zachránit lidstvo
a že musíme mít záložní plán,

ale také že potřebujeme
lidstvo inspirovat

a že tohle je způsob, jak jak to udělat.

EM: Myslím, že hodnota krásy a inspirace

je velmi podceňována, to je bez debat.

Ale aby bylo jasno.
Nesnažím se být žádným spasitelem.

V tom to není.

Jen se snažím přemýšlet
o budoucnosti a necítit smutek.

(potlesk)

CA: Krásná výpověď.

Myslím, že všichni zde
budou souhlasit, že to není…

že se nic z toho nestane nevyhnutelně.

Fakt, že se ve vaší mysli rodí tyhle sny,

že sníte o věcech, o kterých
by se nikdo jiný snít neodvážil

nebo nikdo nebyl schopen snít

tak komplexně jako vy.

Fakt, že to děláte, Elone Musku,
je opravdu pozoruhodná věc.

Děkujeme Vám, že jste nám
pomohl mít odvážnější sny.

EM: Ale řeknete mi, až začnou
být opravdu šílené, že?

(smích)

CA: Díky, Elone Musku.
To bylo opravdu fantastické.

Bylo to opravdu fantastické.

(potlesk)