Sarah-Jayne Blakemore: Tajemná zákoutí pubertálního mozku

Proč nám teenageři připadají mnohem impulzivnější, mnohem sebestřednější než dospělí? Kognitivní neuroložka Sarah-Jayne Blakemore srovnává prefrontální mozkovou kůru adolescentů a dospělých, aby nám ukázala, jak souvisí typicky pubertální chování s dospíváním a vývojem mozku.

Před patnácti lety převládal názor,

že převážná většina vývoje mozku

probíhá v několika prvních letech života.

Tehdy před 15 lety jsme se neuměli podívat

dovnitř živoucího lidského mozku

a sledovat jeho vývoj v průběhu celého života.

V posledních zhruba 10 letech došlo k velkému rozvoji

technologií zobrazujících mozek,

jako je magnetická rezonance.

Vědci zabývající se neurologií se začali dívat dovnitř

mozku živých lidských bytostí různého věku a sledovali

změny ve struktuře mozku a jeho funkcích.

Použiváme strukturální magnetickou rezonanci pro

pořizování fotografií vnitřku mozku

živých lidských bytostí a můžeme si klást otázky, jako

kolik šedé hmoty obsahuje mozek

a jak se její objem mění v průběhu lidského života?

Používáme také tzv. fMRI, funkční magnetickou rezonanci,

pro pořizování videa mozkové aktivity,

kdy účastníci plní určité úkoly

vyžadující přemýšlení, cítění nebo vnímání něčeho.

Do tohoto výzkumu je zapojeno mnoho laboratoří

po celém světě a máme teď opravdu mnoho

detailních obrázků zachycujících vývoj živého lidského mozku

a tato zobrazení radikálně mění

náš pohled na vývoj lidského mozku.

S jejich pomocí zjišťujeme, že vývoj lidského mozku není ukončen v dětství,

ale že jeho vývoj dál pokračuje v průběhu

adolescence i po dvacátém i třicátém roce života.

Adolescence je definována jako období života, které

začíná biologickými, hormonálními a fyzickými změnami

a končí ve věku, kdy člověk získá stabilní

nezávislou roli ve společnosti.

(Smích)

Může to trvat dlouho. (Smích)

Jedna z oblastí mozku, která se mění v adolescenci nejvíce,

je prefrontální mozková kůra,

Toto je model lidského mozku

a toto je prefrontální kůra, přímo vpředu.

Prefrontální kůra je zajímavou oblastí mozku.

U lidí je proporčně mnohem větší než u jiných druhů

a je zapojena do celé řady vysoce kognitivních

funkcí, jako je rozhodování, plánování,

plánování toho, co budete dělat zítra nebo

příští týden nebo příští rok.

Tlumí nevhodné chování, takže vás zastaví, když

chcete říct něco opravdu hrubého nebo opravdu hloupého.

Podílí se také na společenské interakci,

porozumění druhým lidem a sebeuvědomování.

Studie této oblasti provedené magnetickou rezonancí

ukazují, že prefrontální mozková kůra prochází

v adolescenci dramatickým vývojem.

Podíváte-li se například na objem šedé hmoty

průběžně od 4 do 22 let věku člověka

vidíte, že objem šedé hmoty se v dětství zvyšuje. To vidíte

na tomto grafu. Nejvíce jí je v rané adolescenci.

Šipky ukazují největší objem šedé hmoty

v prefronální kůře. Vidíte, že u chlapců

je to o několik let později než u dívek.

Je to pravděpodobně proto, že chlapci procházejí pubertou

průměrně o několik let později než dívky.

V průběhu dospívání pak dochází ke značnému úbytku

šedé hmoty v prefrontální mozkové kůře.

Možná to nezní dobře, ale ve skutečnosti to je

pro vývoj člověka opravdu důležité, protože

šedá hmota obsahuje buňky a spojení mezi buňkami,

nervové spoje. Úbytek šedé hmoty

při vývoji prefrontální kůry

znamená, že dochází k eliminaci,

nepotřebných nervových spojení.

Je to skutečně důležitý proces. Závisí částečně

na prostředí, ve kterém živočich nebo člověk žije.

Nervová spojení, která jsou používána, se posilují

a nervová spojení, která jednotlivec

ve svém prostředí nepoužívá, jsou odstřihnuta.

Můžete si to představit jako prořezávání růžového keře.

Odstříhnete slabé větve, aby zbývající

důležité výhonky mohly sílit.

Tento proces, který jemně vylaďuje mozkovou tkáň

podle prostředí specifického pro daný druh,

se odehrává v prefrontální kůře i v jiných částech mozku

v průběhu dospívání.

Při zachycování změn v dospívajícím mozku

pomocí funkční magnetické rezonance sledujeme také

změny mozkové aktivity s přibývajícím věkem.

Dám vám příklad z naší laboratoře.

Zajímáme se tu o sociální mozek, to znamená

ty oblasti mozku, které používáme, abychom

porozuměli druhým lidem a mohi s nimi jednat.

Ukážu vám fotografii fotbalového utkání,

která ilustruje dva aspekty toho, jak pracuje váš sociální mozek

Toto je fotbal. (Smích)

Michael Owen se právě netrefil do brány a leží na zemi.

První aspekt sociálního mozku, který tento obrázek

pěkně ukazuje, je automatická

a instinktivní sociální emocionální reakce.

Během zlomku sekundy poté, co Michal Owen netrefil branku,

dělají všichni to samé se svými pažemi,

mají stejný výraz ve tváři, dokonce i Michael Owen,

který uklouzl po trávě, dělá to samé se svými pažemi,

a pravděpodobně má i podobný výraz

ve tváři. Jedině muži ve žlutém vzadu

se chovají jinak. (Smích)

Myslím, že jsou na špatné straně stadionu

a předvádějí jinou sociální emoční reakci,

kterou všichni okamžitě rozpoznáme, a to je ten druhý aspekt

sociálního mozku, který tento obrázek vážně hezky ilustruje,

tzn. jak dobře umíme rozluštit chování druhých lidí,

jak nám jejich činy, gesta, výraz tváře

prozrazují jejich pocity a duševní stav.

Nemusíte se tedy nikoho z těcho mužů ptát.

Z tohoto obrázku máte docela jasnou představu, jak se cítí

a co si myslí právě v tomto okamžiku.

O to se zajímáme v naší laboratoři.

Na skenování mozku k nám přicházejí adolescenti i dospělí lidé.

Dáváme jim různé úkoly, při kterých

musejí brát v úvahu jiné lidi, jejich způsob myšlení,

jejich duševní stav a emoce. Několikrát jsme při našem

zkoumání zjistili, a stejné poznatky mají i v jiných laboratořích

po celém světě, že do procesu je zapojena část prefrontální kůry, nazvaná

mediální prefrontální kůra, která je na obrázku vyznačena modře,

a je uprostřed prefrontální kůry

uprostřed vaší hlavy.

Pokud je potřeba při rozhodování brát v úvahu ostatní lidi a jejich uvažování,

je tato část mozku aktivnější u adolescentů

než u dospělých. Toto je vlastně metaanalýza

devíti různých studií této oblasti provedená v laboratořích

po celém světě. Všechny studie ukazují stejnou věc, a to

že aktivita v této oblasti prefrontální kůry

v průběhu dospívání klesá.

Domníváme se, že je to proto, že adolescenti používají

jiné mentální postupy, jinou

kognitivní strategii při rozhodování o společenských vztazích.

Pro sledování tohoto aspektu provádíme behaviorální studie,

kdy dáváme lidem v naší laboratoři

určitý behaviorální úkol. Uvedu další příklad

úkolu, který zadáváme v naší laboratoři.

Představte si, že jste účastník jednoho z našich

experimentů. Přijdete do laboratoře,

vidíte na počítači úkol.

Na počítači máte sestavu polic.

Na policích jsou tyto předměty. Za policemi

vidíte na počítači muže, který několik

těchto předmětů nevidí.

Z jeho strany je pohled na několik předmětů

zakrytý šedou přepážkou.

Takhle vypadají ty samé police z jeho pohledu.

Všimněte si, že on vidí jen některé předměty,

zatímco vy vidíte předmětů mnohem víc.

Vaším úkolem je posouvat předměty.

Ředitel, to je ten muž za policemi,

vám bude dávat pokyny, jak předměty posouvat,

ale musíte myslet na to, že vám nedá pokyn posouvat

předměty, které nevidí. Toto je opravdu zajímavé

zadání, kde jde o určitý druh konfliktu

mezi vaší perspektivou a ředitelovou perspektivou.

Představte si, že vám řekne, abyste posunuli vrchní náklaďák vlevo.

Na policích jsou tři náklaďáky. Instinktivně posunete

bílý náklaďák, protože to je z vašeho pohledu

vrchní náklaďák, ale pak si musíte uvědomit:

"On vlastně ten náklaďák nevidí, takže chce,

abych posunul, ten modrý náklaďák", to je vrchní náklaďák

z jeho pohledu. Věřte mi, nebo nevěřte,

ale normální, zdraví, inteligentní dospělí lidé jako vy,

udělají chybu v 50% těchto pokusů.

Posunou bílý náklaďák místo modrého.

Tyto a podobné úkoly dáváme adolescentům a dospělým

a máme také kontrolní zadání, kde

není žádný ředitel a místo toho dáme lidem určité pravidlo.

Řekneme jim, teď budete dělat přesně stejnou věc

ale tentokrát bez ředitele. Místo toho musíte

ignorovat předměty, za kterými je tmavě šedé pozadí.

Vidíte, že jde o přesně stejné zadání, pouze

v případě úkolu bez ředitele, musejí účastníci pokusu myslet

na tuto víceméně nahodilou podmínku.

V zadání s ředitelem si musejí pamatovat,

že musejí při plnění úkolu průběžně brát

v úvahu ředitelův pohled na police.

Ukážu vám procento chybných výsledků

ve velké vývojové studii, kterou jsme provedli.

Věk jejích účastníků byl od sedmi let do dospělosti.

Tady je procento chybných výsledků

ve skupině dospělých v obou zadáních.

Šedá je zadání s ředitelem a tady můžete vidět,

že naši inteligentní dospělí mají padesátiprocentní úspěšnost,

zatímco udělali mnohem méně chyb,

pokud tam neměli ředitele, pokud si jen

museli pamatovat, že je potřeba vzít v úvahu šedé pozadí.

Vývojově se tyto dvě podmínky vytvářejí

zcela stejným způsobem. Mezi pozdním dětstvím

a střední pubertou, dochází ke zlepšení,

jinými slovy ke snížení počtu chyb u obou těchto pokusů

s odlišným zadáním.

Pokud porovnáte tyto dvě poslední skupiny,

to je skupina adolescentů a skupina dospělých,

dojdeme k zajímavému poznatku, protože v případě

zadání bez ředitele se výsledky u dospělých nezlepšují.

Jinými slovy, všechny funkce potřebné k tomu, abyste

si pamatovali pravidlo a použili ho při plnění úkolu,

jsou plně rozvinuté do období střední adolescence.

Avšak při pohledu na poslední dvě šedé řádky vidíte

významné zlepšení u zadání s ředitelem v období

mezi střední adolescencí a dospělostí. Znamená to,

že schopnost brát v úvahu pohled někoho jiného

při našem průběžném jednání, což je mimochodem

věc, kterou děláme v našem každodenním životě stále,

se v průběhu dospívání rozvíjí až do pozdní adolescence.

Takže pokud máte syna nebo dceru v pubertě

a někdy si myslíte, že mají problém vzít v úvahu pohled nebo názor

druhých, máte pravdu. Je to pro ně těžké. A teď víte proč.

Někdy se teenagerům smějeme.

Bývají parodováni, někdy až démonizováni v médiích

pro své typicky pubertální chování. Riskují,

bývají někdy náladoví, velmi sebestřední.

Mám docela dobrý vtip od svého kamaráda,

který mi řekl, čeho si nejvíc všiml na svých pubertálních

dcerách před pubertou a po ní.

A to je, do jaké míry se před ním stydí.

Řekl. "Před pubertou, pokud moje dvě dcery

zlobily v obchodě, řek´ jsem jim: 'Přestaňte

zlobit a já vám zazpívám vaši oblíbenou písničku.'

Okamžitě přestaly zlobit a já jsem jim zazpíval oblíbenou písničku.

Po pubertě to začalo fungovat jako hrozba.

(Smích)

Pouhá představa, že jejich táta bude zpívat na veřejnosti

zajistila, že se začaly chovat slušně.

Lidé se často ptají.

"Je puberta určitým druhem současného fenoménu?

Je to něco, co jsme nedávno objevili na Západě?"

Odpověď je, pravděpodobně, ne. Existuje

mnoho popisů adolescence v historii, které znějí

velmi podobně jako dnešní popisy.

Existuje slavný Shakespearův citát ze Zimní pohádky,

kde se popisuje puberta takto:

"Kéž by nebyl žádný věk mezi desátým

a třiadvacátým rokem, nebo kdyby to mládež raději prospala,

neboť nedělají nic než prohánějí děvečky, škodí starším,

kradou a perou se." (Smích)

Dále Shakespeare píše: "Šel by někdo jiný než nějaká ta

devatenácti či dvaadvacetiletá horká hlava

lovit v tomto počasí?" (Smích)

Před téměř 400 lety, zachytil Shakespeare

adolescenty velmi podobným způsobem,

jakým je vidíme dnes, ale dnes se pokoušíme pochopit

jejich chování sledováním změn,

které probíhají v jejich mozku.

Vezměme si například riskování. Víme, že adolescenti

mají sklony riskovat. Je to tak.

Riskují častěji než děti nebo dospělí

a mají mimořádné sklony riskovat, pokud jsou

se svými kamarády. Je důležité

přestat být závislý na rodičích

a udělat dojem na svoje pubertální kamarády.

Teď se tomu snažíme porozumět z hlediska

vývoje části jejich mozku nazývané limbický systém.

Ukážu vám limbický systém, to je to červené

na obrázku za mnou a také na tomto mozku.

Limbický systém je vpravo hluboko uvnitř mozku

a je zapojen do věcí jako je zpracování emocí

a odměn. Tam vzniká pocit uspokojení,

když děláte zábavné věci, včetně riskování.

Vzniká tam pocit vzrušení z rizika.

Zjistilo se, že oblasti tvořící limbický systém

jsou v adolescenci hypersenzitivní na příjemné pocity,

které souvisí s riskováním, více než v dospělosti.

Zároveň prefrontální kůra,

kterou tady vidíte v modré barvě

a která nás odrazuje od přílišného riskování

se v adolescenci stále ještě vyvíjí.

Výzkum prokázal, že mozek adolescentů

prochází rozsáhlými změnami,

které mají vliv na vzdělávání, rehabilitaci

a intervenci. Prostředí, včetně vyučování,

může ovlivnit a opravdu ovlivňuje rozvoj mozku adolescentů.

Přitom ještě v relativně nedávné minulosti

se vzdělávání teenagerů na Západě nevěnovala mimořádná pozornost.

Všichni čtyři moji prarodiče například skončili školu

na začátku adolescence. Neměli na výběr.

Týká se to stále mnoha teenagerů po celém světě.

40 procent teenagerů

nemá dnes přístup k sekundárnímu školnímu vzdělávání.

Toto je ovšem životní období, kdy je mozek

mimořádně adaptabilní a tvárný.

Je to fantastická příležitost pro učení a kreativitu.

To, co je někdy u adolescentů vnímáno jako problém,

větší riskování, malá sebekontrola, výbušnost,

sebestřednost - to by nemělo být stigmatizováno.

Ve skutečnosti to odráží změny v mozku, které

poskytují skvělou příležitost pro vzdělávání

a sociální rozvoj. Děkuji vám. (Potlesk)

(Potlesk)