Před patnácti lety převládal názor,
že převážná většina vývoje mozku
probíhá v několika prvních letech života.
Tehdy před 15 lety jsme se neuměli podívat
dovnitř živoucího lidského mozku
a sledovat jeho vývoj v průběhu celého života.
V posledních zhruba 10 letech došlo k velkému rozvoji
technologií zobrazujících mozek,
jako je magnetická rezonance.
Vědci zabývající se neurologií se začali dívat dovnitř
mozku živých lidských bytostí různého věku a sledovali
změny ve struktuře mozku a jeho funkcích.
Použiváme strukturální magnetickou rezonanci pro
pořizování fotografií vnitřku mozku
živých lidských bytostí a můžeme si klást otázky, jako
kolik šedé hmoty obsahuje mozek
a jak se její objem mění v průběhu lidského života?
Používáme také tzv. fMRI, funkční magnetickou rezonanci,
pro pořizování videa mozkové aktivity,
kdy účastníci plní určité úkoly
vyžadující přemýšlení, cítění nebo vnímání něčeho.
Do tohoto výzkumu je zapojeno mnoho laboratoří
po celém světě a máme teď opravdu mnoho
detailních obrázků zachycujících vývoj živého lidského mozku
a tato zobrazení radikálně mění
náš pohled na vývoj lidského mozku.
S jejich pomocí zjišťujeme, že vývoj lidského mozku není ukončen v dětství,
ale že jeho vývoj dál pokračuje v průběhu
adolescence i po dvacátém i třicátém roce života.
Adolescence je definována jako období života, které
začíná biologickými, hormonálními a fyzickými změnami
a končí ve věku, kdy člověk získá stabilní
nezávislou roli ve společnosti.
(Smích)
Může to trvat dlouho. (Smích)
Jedna z oblastí mozku, která se mění v adolescenci nejvíce,
je prefrontální mozková kůra,
Toto je model lidského mozku
a toto je prefrontální kůra, přímo vpředu.
Prefrontální kůra je zajímavou oblastí mozku.
U lidí je proporčně mnohem větší než u jiných druhů
a je zapojena do celé řady vysoce kognitivních
funkcí, jako je rozhodování, plánování,
plánování toho, co budete dělat zítra nebo
příští týden nebo příští rok.
Tlumí nevhodné chování, takže vás zastaví, když
chcete říct něco opravdu hrubého nebo opravdu hloupého.
Podílí se také na společenské interakci,
porozumění druhým lidem a sebeuvědomování.
Studie této oblasti provedené magnetickou rezonancí
ukazují, že prefrontální mozková kůra prochází
v adolescenci dramatickým vývojem.
Podíváte-li se například na objem šedé hmoty
průběžně od 4 do 22 let věku člověka
vidíte, že objem šedé hmoty se v dětství zvyšuje. To vidíte
na tomto grafu. Nejvíce jí je v rané adolescenci.
Šipky ukazují největší objem šedé hmoty
v prefronální kůře. Vidíte, že u chlapců
je to o několik let později než u dívek.
Je to pravděpodobně proto, že chlapci procházejí pubertou
průměrně o několik let později než dívky.
V průběhu dospívání pak dochází ke značnému úbytku
šedé hmoty v prefrontální mozkové kůře.
Možná to nezní dobře, ale ve skutečnosti to je
pro vývoj člověka opravdu důležité, protože
šedá hmota obsahuje buňky a spojení mezi buňkami,
nervové spoje. Úbytek šedé hmoty
při vývoji prefrontální kůry
znamená, že dochází k eliminaci,
nepotřebných nervových spojení.
Je to skutečně důležitý proces. Závisí částečně
na prostředí, ve kterém živočich nebo člověk žije.
Nervová spojení, která jsou používána, se posilují
a nervová spojení, která jednotlivec
ve svém prostředí nepoužívá, jsou odstřihnuta.
Můžete si to představit jako prořezávání růžového keře.
Odstříhnete slabé větve, aby zbývající
důležité výhonky mohly sílit.
Tento proces, který jemně vylaďuje mozkovou tkáň
podle prostředí specifického pro daný druh,
se odehrává v prefrontální kůře i v jiných částech mozku
v průběhu dospívání.
Při zachycování změn v dospívajícím mozku
pomocí funkční magnetické rezonance sledujeme také
změny mozkové aktivity s přibývajícím věkem.
Dám vám příklad z naší laboratoře.
Zajímáme se tu o sociální mozek, to znamená
ty oblasti mozku, které používáme, abychom
porozuměli druhým lidem a mohi s nimi jednat.
Ukážu vám fotografii fotbalového utkání,
která ilustruje dva aspekty toho, jak pracuje váš sociální mozek
Toto je fotbal. (Smích)
Michael Owen se právě netrefil do brány a leží na zemi.
První aspekt sociálního mozku, který tento obrázek
pěkně ukazuje, je automatická
a instinktivní sociální emocionální reakce.
Během zlomku sekundy poté, co Michal Owen netrefil branku,
dělají všichni to samé se svými pažemi,
mají stejný výraz ve tváři, dokonce i Michael Owen,
který uklouzl po trávě, dělá to samé se svými pažemi,
a pravděpodobně má i podobný výraz
ve tváři. Jedině muži ve žlutém vzadu
se chovají jinak. (Smích)
Myslím, že jsou na špatné straně stadionu
a předvádějí jinou sociální emoční reakci,
kterou všichni okamžitě rozpoznáme, a to je ten druhý aspekt
sociálního mozku, který tento obrázek vážně hezky ilustruje,
tzn. jak dobře umíme rozluštit chování druhých lidí,
jak nám jejich činy, gesta, výraz tváře
prozrazují jejich pocity a duševní stav.
Nemusíte se tedy nikoho z těcho mužů ptát.
Z tohoto obrázku máte docela jasnou představu, jak se cítí
a co si myslí právě v tomto okamžiku.
O to se zajímáme v naší laboratoři.
Na skenování mozku k nám přicházejí adolescenti i dospělí lidé.
Dáváme jim různé úkoly, při kterých
musejí brát v úvahu jiné lidi, jejich způsob myšlení,
jejich duševní stav a emoce. Několikrát jsme při našem
zkoumání zjistili, a stejné poznatky mají i v jiných laboratořích
po celém světě, že do procesu je zapojena část prefrontální kůry, nazvaná
mediální prefrontální kůra, která je na obrázku vyznačena modře,
a je uprostřed prefrontální kůry
uprostřed vaší hlavy.
Pokud je potřeba při rozhodování brát v úvahu ostatní lidi a jejich uvažování,
je tato část mozku aktivnější u adolescentů
než u dospělých. Toto je vlastně metaanalýza
devíti různých studií této oblasti provedená v laboratořích
po celém světě. Všechny studie ukazují stejnou věc, a to
že aktivita v této oblasti prefrontální kůry
v průběhu dospívání klesá.
Domníváme se, že je to proto, že adolescenti používají
jiné mentální postupy, jinou
kognitivní strategii při rozhodování o společenských vztazích.
Pro sledování tohoto aspektu provádíme behaviorální studie,
kdy dáváme lidem v naší laboratoři
určitý behaviorální úkol. Uvedu další příklad
úkolu, který zadáváme v naší laboratoři.
Představte si, že jste účastník jednoho z našich
experimentů. Přijdete do laboratoře,
vidíte na počítači úkol.
Na počítači máte sestavu polic.
Na policích jsou tyto předměty. Za policemi
vidíte na počítači muže, který několik
těchto předmětů nevidí.
Z jeho strany je pohled na několik předmětů
zakrytý šedou přepážkou.
Takhle vypadají ty samé police z jeho pohledu.
Všimněte si, že on vidí jen některé předměty,
zatímco vy vidíte předmětů mnohem víc.
Vaším úkolem je posouvat předměty.
Ředitel, to je ten muž za policemi,
vám bude dávat pokyny, jak předměty posouvat,
ale musíte myslet na to, že vám nedá pokyn posouvat
předměty, které nevidí. Toto je opravdu zajímavé
zadání, kde jde o určitý druh konfliktu
mezi vaší perspektivou a ředitelovou perspektivou.
Představte si, že vám řekne, abyste posunuli vrchní náklaďák vlevo.
Na policích jsou tři náklaďáky. Instinktivně posunete
bílý náklaďák, protože to je z vašeho pohledu
vrchní náklaďák, ale pak si musíte uvědomit:
"On vlastně ten náklaďák nevidí, takže chce,
abych posunul, ten modrý náklaďák", to je vrchní náklaďák
z jeho pohledu. Věřte mi, nebo nevěřte,
ale normální, zdraví, inteligentní dospělí lidé jako vy,
udělají chybu v 50% těchto pokusů.
Posunou bílý náklaďák místo modrého.
Tyto a podobné úkoly dáváme adolescentům a dospělým
a máme také kontrolní zadání, kde
není žádný ředitel a místo toho dáme lidem určité pravidlo.
Řekneme jim, teď budete dělat přesně stejnou věc
ale tentokrát bez ředitele. Místo toho musíte
ignorovat předměty, za kterými je tmavě šedé pozadí.
Vidíte, že jde o přesně stejné zadání, pouze
v případě úkolu bez ředitele, musejí účastníci pokusu myslet
na tuto víceméně nahodilou podmínku.
V zadání s ředitelem si musejí pamatovat,
že musejí při plnění úkolu průběžně brát
v úvahu ředitelův pohled na police.
Ukážu vám procento chybných výsledků
ve velké vývojové studii, kterou jsme provedli.
Věk jejích účastníků byl od sedmi let do dospělosti.
Tady je procento chybných výsledků
ve skupině dospělých v obou zadáních.
Šedá je zadání s ředitelem a tady můžete vidět,
že naši inteligentní dospělí mají padesátiprocentní úspěšnost,
zatímco udělali mnohem méně chyb,
pokud tam neměli ředitele, pokud si jen
museli pamatovat, že je potřeba vzít v úvahu šedé pozadí.
Vývojově se tyto dvě podmínky vytvářejí
zcela stejným způsobem. Mezi pozdním dětstvím
a střední pubertou, dochází ke zlepšení,
jinými slovy ke snížení počtu chyb u obou těchto pokusů
s odlišným zadáním.
Pokud porovnáte tyto dvě poslední skupiny,
to je skupina adolescentů a skupina dospělých,
dojdeme k zajímavému poznatku, protože v případě
zadání bez ředitele se výsledky u dospělých nezlepšují.
Jinými slovy, všechny funkce potřebné k tomu, abyste
si pamatovali pravidlo a použili ho při plnění úkolu,
jsou plně rozvinuté do období střední adolescence.
Avšak při pohledu na poslední dvě šedé řádky vidíte
významné zlepšení u zadání s ředitelem v období
mezi střední adolescencí a dospělostí. Znamená to,
že schopnost brát v úvahu pohled někoho jiného
při našem průběžném jednání, což je mimochodem
věc, kterou děláme v našem každodenním životě stále,
se v průběhu dospívání rozvíjí až do pozdní adolescence.
Takže pokud máte syna nebo dceru v pubertě
a někdy si myslíte, že mají problém vzít v úvahu pohled nebo názor
druhých, máte pravdu. Je to pro ně těžké. A teď víte proč.
Někdy se teenagerům smějeme.
Bývají parodováni, někdy až démonizováni v médiích
pro své typicky pubertální chování. Riskují,
bývají někdy náladoví, velmi sebestřední.
Mám docela dobrý vtip od svého kamaráda,
který mi řekl, čeho si nejvíc všiml na svých pubertálních
dcerách před pubertou a po ní.
A to je, do jaké míry se před ním stydí.
Řekl. "Před pubertou, pokud moje dvě dcery
zlobily v obchodě, řek´ jsem jim: 'Přestaňte
zlobit a já vám zazpívám vaši oblíbenou písničku.'
Okamžitě přestaly zlobit a já jsem jim zazpíval oblíbenou písničku.
Po pubertě to začalo fungovat jako hrozba.
(Smích)
Pouhá představa, že jejich táta bude zpívat na veřejnosti
zajistila, že se začaly chovat slušně.
Lidé se často ptají.
"Je puberta určitým druhem současného fenoménu?
Je to něco, co jsme nedávno objevili na Západě?"
Odpověď je, pravděpodobně, ne. Existuje
mnoho popisů adolescence v historii, které znějí
velmi podobně jako dnešní popisy.
Existuje slavný Shakespearův citát ze Zimní pohádky,
kde se popisuje puberta takto:
"Kéž by nebyl žádný věk mezi desátým
a třiadvacátým rokem, nebo kdyby to mládež raději prospala,
neboť nedělají nic než prohánějí děvečky, škodí starším,
kradou a perou se." (Smích)
Dále Shakespeare píše: "Šel by někdo jiný než nějaká ta
devatenácti či dvaadvacetiletá horká hlava
lovit v tomto počasí?" (Smích)
Před téměř 400 lety, zachytil Shakespeare
adolescenty velmi podobným způsobem,
jakým je vidíme dnes, ale dnes se pokoušíme pochopit
jejich chování sledováním změn,
které probíhají v jejich mozku.
Vezměme si například riskování. Víme, že adolescenti
mají sklony riskovat. Je to tak.
Riskují častěji než děti nebo dospělí
a mají mimořádné sklony riskovat, pokud jsou
se svými kamarády. Je důležité
přestat být závislý na rodičích
a udělat dojem na svoje pubertální kamarády.
Teď se tomu snažíme porozumět z hlediska
vývoje části jejich mozku nazývané limbický systém.
Ukážu vám limbický systém, to je to červené
na obrázku za mnou a také na tomto mozku.
Limbický systém je vpravo hluboko uvnitř mozku
a je zapojen do věcí jako je zpracování emocí
a odměn. Tam vzniká pocit uspokojení,
když děláte zábavné věci, včetně riskování.
Vzniká tam pocit vzrušení z rizika.
Zjistilo se, že oblasti tvořící limbický systém
jsou v adolescenci hypersenzitivní na příjemné pocity,
které souvisí s riskováním, více než v dospělosti.
Zároveň prefrontální kůra,
kterou tady vidíte v modré barvě
a která nás odrazuje od přílišného riskování
se v adolescenci stále ještě vyvíjí.
Výzkum prokázal, že mozek adolescentů
prochází rozsáhlými změnami,
které mají vliv na vzdělávání, rehabilitaci
a intervenci. Prostředí, včetně vyučování,
může ovlivnit a opravdu ovlivňuje rozvoj mozku adolescentů.
Přitom ještě v relativně nedávné minulosti
se vzdělávání teenagerů na Západě nevěnovala mimořádná pozornost.
Všichni čtyři moji prarodiče například skončili školu
na začátku adolescence. Neměli na výběr.
Týká se to stále mnoha teenagerů po celém světě.
40 procent teenagerů
nemá dnes přístup k sekundárnímu školnímu vzdělávání.
Toto je ovšem životní období, kdy je mozek
mimořádně adaptabilní a tvárný.
Je to fantastická příležitost pro učení a kreativitu.
To, co je někdy u adolescentů vnímáno jako problém,
větší riskování, malá sebekontrola, výbušnost,
sebestřednost - to by nemělo být stigmatizováno.
Ve skutečnosti to odráží změny v mozku, které
poskytují skvělou příležitost pro vzdělávání
a sociální rozvoj. Děkuji vám. (Potlesk)
(Potlesk)