Před patnácti lety převládal názor, že převážná většina vývoje mozku probíhá v několika prvních letech života. Tehdy před 15 lety jsme se neuměli podívat dovnitř živoucího lidského mozku a sledovat jeho vývoj v průběhu celého života. V posledních zhruba 10 letech došlo k velkému rozvoji technologií zobrazujících mozek, jako je magnetická rezonance. Vědci zabývající se neurologií se začali dívat dovnitř mozku živých lidských bytostí různého věku a sledovali změny ve struktuře mozku a jeho funkcích. Použiváme strukturální magnetickou rezonanci pro pořizování fotografií vnitřku mozku živých lidských bytostí a můžeme si klást otázky, jako kolik šedé hmoty obsahuje mozek a jak se její objem mění v průběhu lidského života? Používáme také tzv. fMRI, funkční magnetickou rezonanci, pro pořizování videa mozkové aktivity, kdy účastníci plní určité úkoly vyžadující přemýšlení, cítění nebo vnímání něčeho. Do tohoto výzkumu je zapojeno mnoho laboratoří po celém světě a máme teď opravdu mnoho detailních obrázků zachycujících vývoj živého lidského mozku a tato zobrazení radikálně mění náš pohled na vývoj lidského mozku. S jejich pomocí zjišťujeme, že vývoj lidského mozku není ukončen v dětství, ale že jeho vývoj dál pokračuje v průběhu adolescence i po dvacátém i třicátém roce života. Adolescence je definována jako období života, které začíná biologickými, hormonálními a fyzickými změnami a končí ve věku, kdy člověk získá stabilní nezávislou roli ve společnosti. (Smích) Může to trvat dlouho. (Smích) Jedna z oblastí mozku, která se mění v adolescenci nejvíce, je prefrontální mozková kůra, Toto je model lidského mozku a toto je prefrontální kůra, přímo vpředu. Prefrontální kůra je zajímavou oblastí mozku. U lidí je proporčně mnohem větší než u jiných druhů a je zapojena do celé řady vysoce kognitivních funkcí, jako je rozhodování, plánování, plánování toho, co budete dělat zítra nebo příští týden nebo příští rok. Tlumí nevhodné chování, takže vás zastaví, když chcete říct něco opravdu hrubého nebo opravdu hloupého. Podílí se také na společenské interakci, porozumění druhým lidem a sebeuvědomování. Studie této oblasti provedené magnetickou rezonancí ukazují, že prefrontální mozková kůra prochází v adolescenci dramatickým vývojem. Podíváte-li se například na objem šedé hmoty průběžně od 4 do 22 let věku člověka vidíte, že objem šedé hmoty se v dětství zvyšuje. To vidíte na tomto grafu. Nejvíce jí je v rané adolescenci. Šipky ukazují největší objem šedé hmoty v prefronální kůře. Vidíte, že u chlapců je to o několik let později než u dívek. Je to pravděpodobně proto, že chlapci procházejí pubertou průměrně o několik let později než dívky. V průběhu dospívání pak dochází ke značnému úbytku šedé hmoty v prefrontální mozkové kůře. Možná to nezní dobře, ale ve skutečnosti to je pro vývoj člověka opravdu důležité, protože šedá hmota obsahuje buňky a spojení mezi buňkami, nervové spoje. Úbytek šedé hmoty při vývoji prefrontální kůry znamená, že dochází k eliminaci, nepotřebných nervových spojení. Je to skutečně důležitý proces. Závisí částečně na prostředí, ve kterém živočich nebo člověk žije. Nervová spojení, která jsou používána, se posilují a nervová spojení, která jednotlivec ve svém prostředí nepoužívá, jsou odstřihnuta. Můžete si to představit jako prořezávání růžového keře. Odstříhnete slabé větve, aby zbývající důležité výhonky mohly sílit. Tento proces, který jemně vylaďuje mozkovou tkáň podle prostředí specifického pro daný druh, se odehrává v prefrontální kůře i v jiných částech mozku v průběhu dospívání. Při zachycování změn v dospívajícím mozku pomocí funkční magnetické rezonance sledujeme také změny mozkové aktivity s přibývajícím věkem. Dám vám příklad z naší laboratoře. Zajímáme se tu o sociální mozek, to znamená ty oblasti mozku, které používáme, abychom porozuměli druhým lidem a mohi s nimi jednat. Ukážu vám fotografii fotbalového utkání, která ilustruje dva aspekty toho, jak pracuje váš sociální mozek Toto je fotbal. (Smích) Michael Owen se právě netrefil do brány a leží na zemi. První aspekt sociálního mozku, který tento obrázek pěkně ukazuje, je automatická a instinktivní sociální emocionální reakce. Během zlomku sekundy poté, co Michal Owen netrefil branku, dělají všichni to samé se svými pažemi, mají stejný výraz ve tváři, dokonce i Michael Owen, který uklouzl po trávě, dělá to samé se svými pažemi, a pravděpodobně má i podobný výraz ve tváři. Jedině muži ve žlutém vzadu se chovají jinak. (Smích) Myslím, že jsou na špatné straně stadionu a předvádějí jinou sociální emoční reakci, kterou všichni okamžitě rozpoznáme, a to je ten druhý aspekt sociálního mozku, který tento obrázek vážně hezky ilustruje, tzn. jak dobře umíme rozluštit chování druhých lidí, jak nám jejich činy, gesta, výraz tváře prozrazují jejich pocity a duševní stav. Nemusíte se tedy nikoho z těcho mužů ptát. Z tohoto obrázku máte docela jasnou představu, jak se cítí a co si myslí právě v tomto okamžiku. O to se zajímáme v naší laboratoři. Na skenování mozku k nám přicházejí adolescenti i dospělí lidé. Dáváme jim různé úkoly, při kterých musejí brát v úvahu jiné lidi, jejich způsob myšlení, jejich duševní stav a emoce. Několikrát jsme při našem zkoumání zjistili, a stejné poznatky mají i v jiných laboratořích po celém světě, že do procesu je zapojena část prefrontální kůry, nazvaná mediální prefrontální kůra, která je na obrázku vyznačena modře, a je uprostřed prefrontální kůry uprostřed vaší hlavy. Pokud je potřeba při rozhodování brát v úvahu ostatní lidi a jejich uvažování, je tato část mozku aktivnější u adolescentů než u dospělých. Toto je vlastně metaanalýza devíti různých studií této oblasti provedená v laboratořích po celém světě. Všechny studie ukazují stejnou věc, a to že aktivita v této oblasti prefrontální kůry v průběhu dospívání klesá. Domníváme se, že je to proto, že adolescenti používají jiné mentální postupy, jinou kognitivní strategii při rozhodování o společenských vztazích. Pro sledování tohoto aspektu provádíme behaviorální studie, kdy dáváme lidem v naší laboratoři určitý behaviorální úkol. Uvedu další příklad úkolu, který zadáváme v naší laboratoři. Představte si, že jste účastník jednoho z našich experimentů. Přijdete do laboratoře, vidíte na počítači úkol. Na počítači máte sestavu polic. Na policích jsou tyto předměty. Za policemi vidíte na počítači muže, který několik těchto předmětů nevidí. Z jeho strany je pohled na několik předmětů zakrytý šedou přepážkou. Takhle vypadají ty samé police z jeho pohledu. Všimněte si, že on vidí jen některé předměty, zatímco vy vidíte předmětů mnohem víc. Vaším úkolem je posouvat předměty. Ředitel, to je ten muž za policemi, vám bude dávat pokyny, jak předměty posouvat, ale musíte myslet na to, že vám nedá pokyn posouvat předměty, které nevidí. Toto je opravdu zajímavé zadání, kde jde o určitý druh konfliktu mezi vaší perspektivou a ředitelovou perspektivou. Představte si, že vám řekne, abyste posunuli vrchní náklaďák vlevo. Na policích jsou tři náklaďáky. Instinktivně posunete bílý náklaďák, protože to je z vašeho pohledu vrchní náklaďák, ale pak si musíte uvědomit: "On vlastně ten náklaďák nevidí, takže chce, abych posunul, ten modrý náklaďák", to je vrchní náklaďák z jeho pohledu. Věřte mi, nebo nevěřte, ale normální, zdraví, inteligentní dospělí lidé jako vy, udělají chybu v 50% těchto pokusů. Posunou bílý náklaďák místo modrého. Tyto a podobné úkoly dáváme adolescentům a dospělým a máme také kontrolní zadání, kde není žádný ředitel a místo toho dáme lidem určité pravidlo. Řekneme jim, teď budete dělat přesně stejnou věc ale tentokrát bez ředitele. Místo toho musíte ignorovat předměty, za kterými je tmavě šedé pozadí. Vidíte, že jde o přesně stejné zadání, pouze v případě úkolu bez ředitele, musejí účastníci pokusu myslet na tuto víceméně nahodilou podmínku. V zadání s ředitelem si musejí pamatovat, že musejí při plnění úkolu průběžně brát v úvahu ředitelův pohled na police. Ukážu vám procento chybných výsledků ve velké vývojové studii, kterou jsme provedli. Věk jejích účastníků byl od sedmi let do dospělosti. Tady je procento chybných výsledků ve skupině dospělých v obou zadáních. Šedá je zadání s ředitelem a tady můžete vidět, že naši inteligentní dospělí mají padesátiprocentní úspěšnost, zatímco udělali mnohem méně chyb, pokud tam neměli ředitele, pokud si jen museli pamatovat, že je potřeba vzít v úvahu šedé pozadí. Vývojově se tyto dvě podmínky vytvářejí zcela stejným způsobem. Mezi pozdním dětstvím a střední pubertou, dochází ke zlepšení, jinými slovy ke snížení počtu chyb u obou těchto pokusů s odlišným zadáním. Pokud porovnáte tyto dvě poslední skupiny, to je skupina adolescentů a skupina dospělých, dojdeme k zajímavému poznatku, protože v případě zadání bez ředitele se výsledky u dospělých nezlepšují. Jinými slovy, všechny funkce potřebné k tomu, abyste si pamatovali pravidlo a použili ho při plnění úkolu, jsou plně rozvinuté do období střední adolescence. Avšak při pohledu na poslední dvě šedé řádky vidíte významné zlepšení u zadání s ředitelem v období mezi střední adolescencí a dospělostí. Znamená to, že schopnost brát v úvahu pohled někoho jiného při našem průběžném jednání, což je mimochodem věc, kterou děláme v našem každodenním životě stále, se v průběhu dospívání rozvíjí až do pozdní adolescence. Takže pokud máte syna nebo dceru v pubertě a někdy si myslíte, že mají problém vzít v úvahu pohled nebo názor druhých, máte pravdu. Je to pro ně těžké. A teď víte proč. Někdy se teenagerům smějeme. Bývají parodováni, někdy až démonizováni v médiích pro své typicky pubertální chování. Riskují, bývají někdy náladoví, velmi sebestřední. Mám docela dobrý vtip od svého kamaráda, který mi řekl, čeho si nejvíc všiml na svých pubertálních dcerách před pubertou a po ní. A to je, do jaké míry se před ním stydí. Řekl. "Před pubertou, pokud moje dvě dcery zlobily v obchodě, řek´ jsem jim: 'Přestaňte zlobit a já vám zazpívám vaši oblíbenou písničku.' Okamžitě přestaly zlobit a já jsem jim zazpíval oblíbenou písničku. Po pubertě to začalo fungovat jako hrozba. (Smích) Pouhá představa, že jejich táta bude zpívat na veřejnosti zajistila, že se začaly chovat slušně. Lidé se často ptají. "Je puberta určitým druhem současného fenoménu? Je to něco, co jsme nedávno objevili na Západě?" Odpověď je, pravděpodobně, ne. Existuje mnoho popisů adolescence v historii, které znějí velmi podobně jako dnešní popisy. Existuje slavný Shakespearův citát ze Zimní pohádky, kde se popisuje puberta takto: "Kéž by nebyl žádný věk mezi desátým a třiadvacátým rokem, nebo kdyby to mládež raději prospala, neboť nedělají nic než prohánějí děvečky, škodí starším, kradou a perou se." (Smích) Dále Shakespeare píše: "Šel by někdo jiný než nějaká ta devatenácti či dvaadvacetiletá horká hlava lovit v tomto počasí?" (Smích) Před téměř 400 lety, zachytil Shakespeare adolescenty velmi podobným způsobem, jakým je vidíme dnes, ale dnes se pokoušíme pochopit jejich chování sledováním změn, které probíhají v jejich mozku. Vezměme si například riskování. Víme, že adolescenti mají sklony riskovat. Je to tak. Riskují častěji než děti nebo dospělí a mají mimořádné sklony riskovat, pokud jsou se svými kamarády. Je důležité přestat být závislý na rodičích a udělat dojem na svoje pubertální kamarády. Teď se tomu snažíme porozumět z hlediska vývoje části jejich mozku nazývané limbický systém. Ukážu vám limbický systém, to je to červené na obrázku za mnou a také na tomto mozku. Limbický systém je vpravo hluboko uvnitř mozku a je zapojen do věcí jako je zpracování emocí a odměn. Tam vzniká pocit uspokojení, když děláte zábavné věci, včetně riskování. Vzniká tam pocit vzrušení z rizika. Zjistilo se, že oblasti tvořící limbický systém jsou v adolescenci hypersenzitivní na příjemné pocity, které souvisí s riskováním, více než v dospělosti. Zároveň prefrontální kůra, kterou tady vidíte v modré barvě a která nás odrazuje od přílišného riskování se v adolescenci stále ještě vyvíjí. Výzkum prokázal, že mozek adolescentů prochází rozsáhlými změnami, které mají vliv na vzdělávání, rehabilitaci a intervenci. Prostředí, včetně vyučování, může ovlivnit a opravdu ovlivňuje rozvoj mozku adolescentů. Přitom ještě v relativně nedávné minulosti se vzdělávání teenagerů na Západě nevěnovala mimořádná pozornost. Všichni čtyři moji prarodiče například skončili školu na začátku adolescence. Neměli na výběr. Týká se to stále mnoha teenagerů po celém světě. 40 procent teenagerů nemá dnes přístup k sekundárnímu školnímu vzdělávání. Toto je ovšem životní období, kdy je mozek mimořádně adaptabilní a tvárný. Je to fantastická příležitost pro učení a kreativitu. To, co je někdy u adolescentů vnímáno jako problém, větší riskování, malá sebekontrola, výbušnost, sebestřednost - to by nemělo být stigmatizováno. Ve skutečnosti to odráží změny v mozku, které poskytují skvělou příležitost pro vzdělávání a sociální rozvoj. Děkuji vám. (Potlesk) (Potlesk)