Hackování výuky jazyků: Benny Lewis na TEDxWarsaw

"Někteří lidé prostě nemají gen na učení jazyků" Životní misí Bennyho Lewise je dokázat, že tento výrok je zcela nepravdivý. Monoglot, až do vystudování univerzity, Benny v současnosti píše nejpopulárnější blog o výuce jazyků a učí se egyptskou arabštinu, což bude jeho dvanáctý, možná třináctý jazyk. Ale kdo to má počítat?

[Benny Lewis]: Ve svých 21 letech
jsem mluvil pouze anglicky,

což je pro nás z anglicky mluvících zemí typické.

A kvůli řadě důvodů bylo velmi pravděpodobné,

že to tak zůstane až do konce mého života.

A já si tím byl velmi jistý,

protože jsem neměl žádný přirozený talent,

měl jsem velmi špatnou paměť,

nemohl jsem vycestoval do zahraničí,

byl jsem příliš starý, cítil jsem se příliš starý,

a bylo mi jasné,

že budu otravovat rodilé mluvčí

a ztrapňovat se.

K tomu všemu mi ve škole

učení jazyků opravdu nešlo.

A tak jsem se blíže k jazykům dostal

až po dokončení univerzity,

kde jsem získal titul v elektronickém inženýrství.

A stále mluvíc pouze anglicky,

odstěhoval jsem se do Španělska.

A říkal jsem si, že to je ono.

Takhle se vyřeší moje problémy.

Když budu žít v dané zemi.

Ne.

Po šesti měsících života ve Španělsku

jsem neuměl španělsky ani slovo.

Rozumný člověk by to v tomto momentu vzdal

a pochopil by, že takhle to nejde.

Já ale moc rozumný nejsem.

Tak mě napadlo,

že změním-li přístup

a svůj postoj,

možná tak změním i svoje jazykové schopnosti.

A co mne hodně inspirovalo
v tom, abych začal studovat jazyky,

bylo setkání s polyglotem.

Polyglot je člověk, který mluví mnoha jazyky.

A když někoho takového poprvé potkáte,

udělá to na vás bezpochyby obrovský dojem.

Například jako tady Richard z Británie.

Na internetu koluje video,
kde mluví 16 jazyky.

Pustím vám malou ukázku,

kde uslyšíte, jak mluví:

francouzsky,

estonsky,

česky

a katalánsky.

Což je velmi působivé.

Dalším je Luca z Itálie.

V tomto videu ho můžete slyšet mluvit:

německy

a portugalsky.

Další je Susana,

která plynule přechází

z italštiny

do ruštiny.

Viděl jsem i velmi působivé video,

kde 16-letý Američan Tim

postupně projde v jediném videu 20 jazyků.

V této části je to:

wolofština (mluví se jí např. v Senegalu),

jidiš,

hebrejština,

arabština, turečtina,

svahilština

a hindština.

Potkal jsem někoho podobného
a udělalo to na mě opravdu dojem.

A říkal jsem si: "Také chci být takový".

Ale chtěl jsem to z jednoho důvodu -

aby si lidé mysleli, že jsem chytrý,

abych dělal já dojem na ně.

A tohoto polyglota jsem potkal
v začátcích pobytu ve Španělsku

a kvůli této umělé motivaci -

že je "cool" učit se jazyky -

jsem neuspěl.

A tak jsem po těchto šesti měsících přišel

na to, co je náš největší problém
při učení jazyků,

ale který si neuvědomujeme.

A tím je motivace.

Mnoho z nás k učení jazyků
postrádá tu správnou motivaci.

Učíme se jej, abychom udělali zkoušku,

abychom si zlepšili vyhlídku
na vysněnou kariéru,

nebo jako v mém případě

z povrchních důvodů - abych zapůsobil na lidi.

A na co jsem přišel je,

že tito polygloti, které jsem vám právě ukázal,

se jazyk učí proto,

že je to jejich opravdová vášeň.

Jejich vášní je literatura, filmy

a proto si chtějí něco přečíst
v konkrétním jazyce

a samozřejmě také používat
jazyk ke komunikace s lidmi.

A když jsem změnil své priority,
co se užívání jazyka týče,

byl jsem schopen se jazyky naučit sám.

Ale je zde celá řada věcí, které lidé zažívají,

a které jim brání v učení jazyků.

O těch bych zde chtěl mluvit.

Myslím, že je jich pět.
Ptal jsem se hodně lidí

a existuje pět hlavních důvodů,
proč se nejsou schopni naučit jazyky.

Tyto důvody bych tu chtěl zmínit.

První důvod je, že nemají k učení jazyků
vrozený předpoklad nebo talent.

Nemít vrozený předpoklad nebo talent.

Co to znamená?

Víte, často je to pouze
sebenaplňující proroctví.

Jako v mém případě.

Když jsem se jazykům učil jako dítě

nebo těch šest měsíců ve Španělsku,

jsem si celou dobu říkal:
"Nemám vrozený předpoklad k učení jazyků

a tak není důvod se nijak snažit
dále se rozvíjet."

A protože jsem se nesnažil,

tak jsem se nic nenaučil.

Jde o začarovaný kruh.

Vše je jen ve vaší hlavě.

Nic jako vrozený předpoklad
k učení jazyků neexistuje.

Všichni tuto schopnost máme.

Ale vezměme si některé lidi, kteří jsou na tom lépe.

Ve škole například vidíme,

jak postupují rychleji než ostatní.

Takže můžeme říct, že existují
nějaké vrozené vlohy,

které jejich nositele zvýhodňují
třeba o 20% nad ostatními.

Dobře pro ně.

Ale to neznamená, že vy to nedokážete.

Znamená to pouze, že musíte pracovat o 20% víc.

A já jsem zjistil, že alespoň v mém případě,

když pracuji více, mohu ty
s přirozeným talentem dostihnout

a dokonce je i předběhnout.

Absence talentu proto nikoho neomlouvá.

Další důvod je,

že jsme už moc staří na učení jazyků.

Já jsem se tak sám cítil,

protože až do svých 21 let
jsem se nenaučil žádný další jazyk,

a mnoho z nás si myslí, že děti...

že jejich mozky jsou lépe
nastaveny k učení jazyků.

Ale opravdu zde hraje roli neurologie

nebo spíše prostředí,

ve kterém se dítě jazyk učí?

Studie univerzity v Haifě v Izraeli

dokázala, že za správných podmínek

se dospělí učí jazyky lépe než děti.

Zní to neuvěřitelně,
ale je to o vašem prostředí,

vaší motivaci,

o vašem nadšení a podpoře

od ostatních lidí.

A když se nad tím zamyslíme,

dospělí většinou studují staré
zaprášené učebnice gramatiky

a vyplňují nudné úkoly,

zatímco děti si s jazykem
hrají a užívají si ho.

A tak jsem zjistil, že když
jsem začal jazykem žít,

ne ho studovat, ale žít ho,

byl jsem daleko úspěšnější.

Takže nikdy nejste dost staří,
abyste se nenaučili další jazyk.

Potkal jsem lidi, kteří se
začali učit kolem šedesátky

a uspěli.

Další výmluvou, kterou lidí mají, je,

že nejsou schopni cestovat do cizích zemí.

No, možná před 20 lety
by to byl právoplatný důvod,

ale dnes je svět mnohem menší, než se zdá.

Díky internetu

se můžeme spojit s rodilými
mluvčími z celé planety

a v mnoha případech zjistíte,
že řada z nich

se chce naučit váš jazyk

a tak problémem nejsou ani peníze,

protože vy můžete něco
naučit je a oni na oplátku vás.

Ale i když nebudeme brát internet v úvahu,

mnoho z nás žije ve městech,

která jsou mnohem více
mezinárodní, než si myslíme.

Při mých cestách po Americe

jsem ze všech míst potkal
právě v Columbusu v Ohiu

jednoho velmi zajímavého
polyglota jménem Moses,

který dělá něco, co nazývá "šplháním",

kdy chodí na veřejná místa

a hledá tam cizince,

se kterými pak může procvičovat jazyk.

Jednou jsme takhle šli
do obchodního domu v Columbusu

a dohromady jsme si pak procvičili dvanáct jazyků.

V tomto klipu můžete vidět:

kantonštinu

a tady kambodžštinu.

A jak vidíte, tento muž
opravdu ocenil jeho snahu.

Takže jazyky se dají učit všude

a já jsem se chtěl
dostat ke krajní mezi.

Ve svém posledním projektu jsem odjel

do Brazílie,

abych se naučil egyptskou arabštinu.

A uspěl jsem,

protože i když kolem nebyli žádní Egypťané,

použil jsem Skype

a každý den jsem mluvil hodinu nebo dvě,

až jsem se zlepšil na úroveň,
kdy jsem mohl běžně konverzovat.

Takže ne.

Nemožnost cestovat do cizích zemí
také není dobrý důvod.

Další, který lidé uvádějí je,

že mají špatnou paměť k učení slov.

A já se tak rozhodně cítil,

protože když jsem se poprvé
pokusil učit španělsky,

měl jsem obrovský seznam slov,

které jsem se snažil naučit,

ale velmi rychle jsem je zase zapomněl.

Ale výzkum zabývající se
kapacitou paměti dokázal,

že je účinnější opakovat
slova se správnou intenzitou

Existuje technika, která se nazývá

"opakování s prodlevami",

kdy si slovíčko zopakujete

těsně před tím, než ho zapomenete.

A vypadá to zhruba jako
tato křivka zapomínání.

Červená ukazuje, co se běžně děje,

když poprvé vidíte nějaké slovo.

Ale abyste si ho nadobro zapamatovali,

stačí si ho zopakovat

den poté, poté za týden

a pak o měsíc později.

A existují aplikace pro chytré telefony

a programy zdarma,
které si můžete stáhnout,

které vám s tímto pomůžou.

A to je skvělé,

ale slovíčka se můžete učit

ještě lépe a rychleji, když toto zkombinujete

s technikou vizuálních asociací.

Když se chci například naučit

španělské slovo "vejít se", což je "caber".

Co udělám je, že si představím,

že je skoro (barely) nemožné, aby se medvěd
(bear) vešel do taxíku (cab).

"Cab-bear" je "caber", což znamená "vejít se".

A takhle to praktikujete s dalšími slovy

a časem to bude mnohem snadnější,

a pak budete schopni si slova
pamatovat téměř okamžitě.

Takže ne, špatná paměť také není dobrý důvod.

Další

a myslím, že nejdůležitější důvod,

který lidé vždy zmiňují, je

že budou frustrovat rodilé mluvčí.

A tohle opravdu není pravda.

Byl jsem na řadě míst, mluvil jsem s řadou lidí

a pokaždé, když jsem
se pokusil mluvit jejich jazykem,

byli opravdu velmi šťastní a nadšení z toho,

že se o to vůbec pokouším.

A myslím si, že obzvlášť my dospělí jsme

co se učení jazyků týče, velmi precizní.

Chceme, aby vše bylo dokonalé,

ale perfekcionismus opravdu
není při učení se jazyků dobrý,

protože jazyk je prostředek komunikace.

Je to způsob, jak poznat nové lidi a nové kultury,

a když toto přijmete,

je zcela v pořádku dělat chyby.

A mým cílem je udělat alespoň 200 chyb denně,

protože pak vím, že něco dělám –

používám jazyk.

Takže se ztrapňujte,

běžte mezi lidi, mluvte s nimi,

Je to v pořádku.

Kdy si myslíte, že jsem se učil lépe jazyky:

Tady?

Nebo tady?

(Smích)

Takže kdokoliv se může naučit jazyk,

když ho používáte
při komunikaci s lidmi

a je v pořádku, když
ho používáte v začátcích.

A je opravdu důležité vědět,

že nemusíte čekat,

až budete mluvit úplně plynule.

Můžete začít mnohem dřív, než si myslíte,

což vám otevře mnoho dveří k jiným kulturám.

Když jsem se například

naučil arabštinu v Brazílii,

odjel jsem do Egypta

a na Sahaře jsem jel daleko do pouště,

sedl jsem si v písku spolu s Egypťanem,

dali jsme si čaj,

a takto jsme si popovídali:

(v arabštině)

(v arabštině)

Tehdy jsem říkal jen to,

že Egypt je tak velký a tak skvělý.

Egypt není jen náměstí Tahrír v Káhiře.

A tehdy, když jsme spolu mluvili,

jsem občas použil špatné slovíčko

nebo jsem špatně sklonil sloveso.

Ale to je v pořádku,

protože i na této konverzační úrovni

jsme spolu vedli opravdu fascinující debatu.

A takto jsem to praktikoval
i v jiných zemích a v jiných jazycích.

Dokonce jsem se naučil
i základy amerického znakového jazyka.

Tady se mě Juliana zeptala,

proč jsem se nenaučil irský znakový jazyk,

a já jí odpověděl, že když jsem v Irsku,

tak si chci zlepšit svoji irštinu a gaelštinu,

kterou mluvím tady:

(v irštině).

To jsem mluvil v irském rádiu

o svých cestách a dalších věcech,

a to jsem se irsky učil deset let ve škole

ale nebyl jsem schopný
říct ani ty nejzákladnější věty.

Ale jako dospělý

jsem se vrátil do Irska

a začal jsem znovu jako úplný začátečník.

A to mi pomohlo dosáhnout až této fáze.

Takže není nic špatného na tom,
být začátečník

a je v pořádku být upovídaný.

Ale když se do toho vložíte,

dostanete se na novou úroveň,

a to velmi lehce.

Úroveň mojí francouzštiny, španělštiny

a několika dalších jazycích je velmi dobrá.

Pracoval jsem jako překladatel.

Tady se např. bavím francouzsky

(francouzsky)

A to je skvělé, nad tím každý přemýšlí,

když se začne zabývat jazyky.

Myslí si: "Toto chci dělat,

chci se dostat na profesionální úroveň,

vést filosofické debaty

a to je skvělé

a velmi působivé.

Ale já si myslím,

že více než potřeba zapůsobit

vás uspokojí, když se začnete
jazyky opravdu učit.

A na co nikdy nezapomenu,

byla moje cesta ve vlaku v Číně,

asi 2000 kilometrů hluboko ve vnitrozemí,

kdy jsem vedl základní
konverzaci typu "jak se jmenujete?"

a ukázalo se, že v tomhle vlaku jsem

ve skutečnosti přišel na své čínské jméno.

A takhle to proběhlo:

(čínsky)

"Jak se jmenujete?"

"Jsem Benny."

(čínsky)

"Nemám čínské jméno."

A pak muž

řekl: " Vaše jméno je Pun Li".

Protože to zní jako vaše normální jméno

a znamená to "schopnost" či "dovednost".

A víte,

tuto konverzaci jsem vedl

i s úplnými základy čínštiny.

A já mám tuto schopnost,

dokáži se naučit jazyky.

Ale tu jsem měl vždy.

My ji všichni máme.

A důvod, proč ji mám,

není proto, že jsem se
tak narodil a ostatní ne,

ale je to díky rozhodnutí, které jsem učinil.

A problém, kterému řada z nás čelí

je, že si myslíme, že se raději

dobře připravíme na to,
jak "jednoho dne" budeme mluvit,

protože pokud bychom začali příliš brzy

svět by se zhroutil z celé té frustrace,

kterou lidem způsobíme.

Týden má sedm dní

ale "jednoho dne" není jedním z nich.

Já říkám: "Nežli čekat, jestli skončí svět,

naučte se novému jazyku
a zažijete zcela nový svět."

A tak doufám, že to zkusíte.

Děkuji.

(Potlesk)