How a famous Greek bronze ended up in the Vatican

(melodická jazzová hudba)

[Steven] Nacházíme se ve Vatikánských

muzeích a vidíme před sebou jedno z

nejznámějších děl západní kultury.

Toto je socha známá jako "Apoxyomenos,"

nebo "Scraper".

[Beth] Vytvořil ji velmi známý řecký

sochař Lysippos. Ale my se právě díváme na

římskou kopii, ne originál.

[Steven] Takže, co se pokusíme v

tomto videu objasnit, bude to, jak se

kopie této obrovské sochy od tak známého

sochaře ocitla ve Vatikánu, ve třetím,

druhém, ale i prvním století před Kristem.

Římané dobyli nejen Řecko, ale i

spoustu jejich území a kolonií.

A vítězoslavní římští velitelé si jako

trofeje dovezli obrovské množství řeckých

soch, ale také starodávné obrazy a

architektonické fragmenty.

[Beth] Římané nebyli jediný, kteří si po

válce odvezli domů kořist, pro to

existoval starý precedens. Když se ale

Římané setkali s řeckým uměním a dovezli

ho do Říma a osvojili si ho, značně se

podílelo na utváření římské kultury.

Horatius ve svých knihách napsal, že

přestože Římané dobyli Řecko, Řecko ve

skutečnosti dobylo Řím skrz svou kulturu.

[Steven] Ta byla obrovskou intelektuální

tradicí, a Řím se viděl jako její dědic.

[Beth] Vyobrazovala jistý druh luxusu,

život vzdělané kulturní rafinovanosti,

která se velmi lišila od tehdejšího

života Římanů.

[Steven] Pojďme si projít, jak to mohlo

probíhat. Římané dobyli území, Řecký

městský stát, nebo jen řecké spojenecké

území, a předměty, které byly považovány

hodnými k importaci, byly zabaleny a na

lodi dovezeny do Říma, kde byly předváděny

při oslavách.

[Beth] Oslavy vítězství byly příležitostí

pro generály vystavit válečnou kořist na

obdiv, a oslavit jejich

válečné vítezství.

Občanům starověkého Říma, kteří v těchto

vzdálených místech nikdy nebyli

tak ukazovali, jak bohaté a mocné země,

které Římané dokázali dobýt,

ve skutečnosti byly.

[Steven] A po oslavách vítězství bylo

obrovské množství předmětů vystaveno na

obdiv veřejnosti na spoustě

místech ve městě, nejčastěji ale v

Chrámu míru, hned vedle Forum Romanum.

Tehdy v Římě neexistovaly muzea, ale

místa jako Chrám míru se svým způsobem

staly prototypy muzeí.

Většina vystavovaných předmětů byla

využívána v náboženství nebo obyčejném

životě, ale Římané je vytrhli z původního

kontextu, a vytvořili z nich estetické

předměty určující bohatství.

[Beth] Když jsou předměty válečnou

kořistí, ať už mluvíme o starověku, nebo

dnešku, často ztratí svůj původní význam.

[Steven] A "Apoxyomenos" je perfektním

příkladem - neznáme jeho původní polohu,

nevíme z literatury nebo jiného zdroje,

odkud původně pochází, Římané ho

přivezli a teď je tady.

[Beth] Ale buďme opatrní,

když říkáme, že ho Římané vzali.

Přivezli bronzový originál, a protože

láska pro řecké umění rostla, bylo

vytvořeno spousty kopií, jedna z

nejpovedenějších je vystavena právě tady.

Takže "Apoxyomenos" je přivezen do Říma

jako válečná kořist, a je vystavena

Agrippou před lázněmi, které postavil, pro

občany zde v Římě.

[Steven] A bylo to právě v Agrippových

lázních, kde si římská veřejnost tuto

sochu zamilovala.

Agrippovy lázně sloužily veřejnosti a byly

místem, kde obyčejní občané mohli

tuto starořeckou sochu obdivovat.

[Beth] Takže to, že Agrippa sochu takto

veřejně vystavil bylo považováno za

velkorysé, stejně tak jako když dnes

sběratel daruje umělecké dílo muzeu,

aby bylo přístupné lidu.

[Steven] Takže si dovedete představit,

jak rozhořčená veřejnost byla, když císař

Tiberius nechal sochu z lázní přemístit

do svého paláce.

[Beth] Plinius tvrdí, že Lysippos byl

jedním z nejplodnějších umělců a vytvořil

více soch než kdokoli jiný. Jednou z nich

je i "Scraper", kterou nechal Agrippa

vystavit před svými lázněmi, a která tak

učarovala Tiberiovi. Ten neodolal a nechal

si sochu přemístit do svých komnat. Před

lázně nechal vystavit jinou sochu.

Lidé ale byli tak rezolutně proti tomu,

že v divadle skandovali a vyžadovali, aby

byl "Apoxyomenos" vrácen na původní místo

a císař byl bez ohledu na jeho vztah k

soše povinen ji navrátit zpět.

[Steven] Hlas lidu byl tak silný, že

se císař skutečně rozhodl navrátit ji

lidem. To svědčí o tom, že se pro Římany

socha stala způsobem, jak rozlišit veřejné

dobro a soukromou chamtivost.

[Beth] A toto bylo součástí dlouhodobé pře

mezi Catem a Cicerem, kteří věřili, že

válečná kořist by měla být dostupná

veřejnosti, a těmi, kteří si ji nechali

pro sebe, aby si s ní mohli vyzdobit

své soukromé paláce a vily.

[Steven] A tyto problémy jsou důležité i

dnes - naše muzea jsou plná předmětů,

které pocházejí z různých míst a

mnoho z těchto předmětů bylo vyrabováno.

Muzea se dívají na jejich sbírky a

přemýšlí, jestli by některé předměty

neměly být repatriovány, to znamená

zemi jejich původu. Také se zabývají tím,

jak se význam děl změnil potom, co byly

vytrženy z kontextu a

jejich původní význam ztratily.

[Beth] Římané nebyli bez empatie k

podmaněným národům, ve skutečnosti psal

Livius velmi sympaticky o Syrakusském

králi. pokud by tento král povstal z

mrtvých, s jakými slovy bychom mu ukázali

ať už Řím, nebo Syrakuzy, když by se

po pohledu na svou napůl zničenou a

vydrancovanou vlast podíval do Říma a

viděl hned po vstupu do města ukořistěné

poklady z jeho vlastní země.

[Steven] Takže když se podíváme na

"Apoxyomenose", který je dnes vystaven

ve Vatikánu, díváme se na něj většinou

jako na umění Starověkého Řecka, a

opomíjíme příběh toho, jak byla socha

ukořistěna, milována, přijata lidem

Říma, a kopírována, a jak skončila zde.

(melodická jazzová hudba)