Born of Hope - Full Movie

Born of Hope is an independent feature film inspired by the Lord of the Rings and produced by Actors at Work Productions in the UK.
http://www.bornofhope.com

Thanks to Chris Bouchard and the H4G team for putting the film here. It should also be on it's proper Youtube channels soon:
ActorsatWork
http://www.youtube.com/actorsatwork
BornofHope
http://www.youtube.com/bornofhope
Check them out for more videos regarding the film including the audio commentary.
http://www.youtube.com/watch?v=elt_l8zisik

A scattered people, the descendants of storied sea kings of the ancient West, struggle to survive in a lonely wilderness as a dark force relentlessly bends its will toward their destruction. Yet amidst these valiant, desperate people, hope remains. A royal house endures unbroken from father to son.

This 70 minute original drama is set in the time before the War of the Ring and tells the story of the Dúnedain, the Rangers of the North, before the return of the King. Inspired by only a couple of paragraphs written by Tolkien in the appendices of the Lord of the Rings we follow Arathorn and Gilraen, the parents of Aragorn, from their first meeting through a turbulent time in their people's history.

V historii našeho světa se odehrálo mnoho příběhů.

Mnohé jsou ztraceny...

roztroušené ve větrech času...

dál, než kam sahá lidská paměť.

Ale tento příběh, náš příběh...

by neměl být zapomenut.

Tati...

Maio!

Uteč! Maio, utěč!

Maio! Utíkej!

ZROZENÍ NADĚJĚ

Přišli jsme z vody.

Teče z našich dávných dní

dlouhými roky do tohoto okamžiku.

Žene se našimi životy jako pokrevní linie králů.

Rychle plynoucí proud vzpomínek...

a žalu.

Jedna kapka vody,...

... krve...

a po ní další...

se mohou stát vlnkami,...

řekou,...

stoupajícím proudem.

Nezastavitelným, který po chvíli

prolomí všechny překážky, aby znovu plynul volně

na cestě za svým osudem.

Zbytky věrných...

Dúnadané

Lid ze Západu

Byli roztroušení a v malém počtu

a obklopeni mnohými nebezpečími.

Neboť temný pán Sauron nezapomněl na to, co bylo.

A ze všech národů Středozemně

na nikoho nehleděl s větší nenávistí

a strachem než na Dúnadany.

Rozšířil svou vůli mezi svými služebníky.

A po celá ta dlouhá léta stále toužil vypátrat, zda jsou Isildurovi potomci stále naživu.

Aby je mohl zničit... - Honem!

a poslední z jeho největších nepřátel by byli ztraceni...

navěky.

Honem! Honem!

Dírhaeli!

Ivorwen, Gilraen, běžte. Prosím!

Nechci vás dnes ztratit všechny!

Arathorne!

Máš mé díky, pane,

a jakoukoliv službu, kterou bych mohl já a moje rodina prokázat tobě a rodině tvojí.

Dlužíme ti naše životy.

Tak jako já dlužím svůj život vám. Děkuji ti, paní.

Vůbec nemáte, za co děkovat, můj pane.

Nemůžeme tu zůstat. Kam jste měli namířeno?

Nevím, můj pane.

Skřeti spálili naše vesnice, povraždili lidi...

Ti, kteří přežili, se rozutekli a já nevím, kam.

Dorlad, můj syn...

Zabili ho, když nás bránil.

Nenechali bychom jeho tělo skřetům na jejich kruté hry.

Váš syn bude odpočívat v pokoji, paní.

Půjdete s námi. - Arathorne!

Arathorn?

Ty ho znáš, otče?

Ano... Nebo jsem ho znával, když byl ještě dítě.

Je-li to ten samý člověk, je to syn mého přítele a příbuzného.

Našeho náčelníka, pána Aradora.

Isildurův dědic.

Co se děje?

Zdá se, že byli za kořistí.

Ale tohle jsou jen tretky.

Je to zvláštní... Skřeti hledají zlato a klenoty v Divočině...

Ale proč?

Každým dnem jsi mu podobnější. - A je to to, co by chtěl?

Vrčel by na mě, že tě nechávám zaujmout jeho místo.

"Divočina není dobré místo pro mou dceru!"

Ale pořád jsem rád, že jsem tě cvičil.

To já taky. - Pane Arathorne.

Ti už nepřinesou žádné zprávy tomu, kdo je poslal. - Dobrá práce, Halbarone.

Teď musíme dopravit tyhle tři do bezpečí.

Půjdeme do Taurdalu, naší vesnice, pane...

Dírhael. To je má žena Ivorwen a má dcera...

Gilraen.

A já jsem Arathorn...

Syny Aradorův.

Vskutku.

Ne, ne, neklaňte se.

Až přijdete k mému otci, můžete ho takto pozdravit.

Ale teď si musíme pospíšit.

Žárlivé srdce nenajde místo pro opravdovou lásku,

ani když stojí přímo za ním.

Na co bych měla žárlit?

Viděl jsem ten pohled mezi nimi... stejně jako ty.

Tvé oči tě klamou.

A kromě toho, nemá to se mnou nic společného.

Nemá? - Ne!

A s tebou taky ne, Dírhaborne.

A tak Arathorn a jeho hraničáři vedli truchlící rodinu na sever,

přes mohutné řeky

a rozlehlými hvozdy Rhudauru.

Zemí, nad kterou stále bděly pozorné zraky Dúnadanú,

a přivedli je k jeho otci, pánu Aradorovi.

Ve skryté osadě Taurdalu.

Pojď, můj starý příteli a příbuzný.

Dopřejme vašemu synovi mír a čest, jaké si zasloužil.

Protože beru vaši ztrátu jako mou ztrátu

a váš žal za svůj vlastní.

Žel...

Nebude žádný dlouhý spánek ve starých kamenných síních

pro syna z domu Aranathova.

Ale neuvidím tvé kosti zneuctěné, Dorlade,

až se služebníci Zla znovu pokusí vyhnat otce Dúnadanú.

Sbohem.

Přišel jsem tě poprosit o prominutí.

Dlouho jsem si myslel, že tvé city k Arathornovi

nejsou nic víc než rozmar, který tě přejde.

A že časem by ses od něj odtrhla a konečně se rozhlédla kolem sebe.

Nechápal jsem to...

Až do včerejšího večera.

Strávila jsem po jeho bohu roky, a přesto je mezi námi propast,

kterou dokázaly odhalit až plameny pohřební hranice cizího člověka.

Nemohu soupeřit s takovou krásou a žalem.

El,

každý muž by si pokládal za čest moci tě nazývat svou.

Přinesla bych mu jen trápení...

Lorde Dírhaeli, otče...

Tohle jsme našli po včerejším útoku.

Je zvláštní, jak může tak malá věc

přinést do našich životů tak velikou temnotu a změnu.

Pán Arador teď měl mnohé věci na přemýšlení.

K jeho uším dolehly zprávy o skřetech, kteří přepadávali ostatní vesnice.

Mírumilovné usedlosti, příliš vzdálené od pomoci,

byly také ohrožovány.

Taurdal praskal ve švech, protože mnoho Dúnadanů opustilo jejich domovy

a hledalo bezpečí ve velkém počtu.

A tak Arador vedl své statečné hraničáře

na výpravě za očištěním země od hrozby, která sužovala jeho lid.

Ale nejschopnější z jeho mužů, neměl být po jeho boku.

Jaká je úroda, má paní? - Bohatá, můj pane...

Čekal jsem na cestu trochu víc.

Vy odcházíte?

Otec mne pověřil vypátráním záměru nepřátel v chladných horách na východě.

Samotného? - Ano.

To je nebezpečný úkol, můj pane. - Vskutku.

Bývala doba, kdy se mnou takové nebezpečí ani nepohlo

a každičký kousek ze mne nadšeně putoval až na konec světa sloužíc našim lidem.

Ale teď?

Teď část ze mne zůstává zde.

A je to mé srdce.

Můj pane...

Omlouvám se, má paní, nechtěl jsem vás rozrušit.

Budu hledět na západ a čekat na váš bezpečný návrat.

Má paní.

Se srdcem plným radosti

putoval Arathorn daleko za rozpadlá města Arnoru.

Zatímco Arathorn osaměle putovat do chladných hor,

Gilraen čekala na jeho návrat domů

v pohasínajícím létě na Západě.

Čas od času sama vycházela hluboko do lesa,

aby zjistila, jestli už se vrací. - Gilraen!

Proč to ta holka dělá?

Ty víš, na koho čeká.

Je ještě moc mladá. - Ale ne bez rozumu.

Srdce mi říká, že Arathorn bude nosit Barahirův prsten dříve, než by se čekalo.

Ale přesto si nemyslím, že povede Dúnadany dlouho poté, co si jej nasadí na prst.

Tak jim nestůj v cestě, Dírhaeli.

Protože když se tihle dva ožení brzy, možná se pro náš lid ještě narodí naděje.

Ale pokud ne, je možné, že v té narůstající temnotě

Dúnadané nakonec padnou a už nikdy znovu nepovstanou.

Dopřej jim to štěstí, které spolu mohou mít.

Deš pozdě!

Kde sou vostatní? - Zabitý!

Přepadli nás! Všude byli duchové!

To nejsou duchové! Jenom hraničáři, ty srabe!

Seš na houby, jako tyhle dva!

Přinesli ste to?

Tyhle sou na nic! Furt ste nenašli ten prsten, kterej Sauron hledá!

Děte zpátky! Najděte ho!

Jak? Nezbylo nás dost. - Potřebujem čas, abysme sehnali další.

Byla to chyba zaútočit na duchy ze tmy, Šaknare!

Já nedělám chyby!

Já teď du nahlásit vaši neschopnost Sauronovi do Dol Gulduru.

Sežeňtě si další skřety, když musíte, ale pošlete ven špehy.

Až se vrátím, chci vědět, kde to je!

Co je?

Cítím lidský maso. - To není možný.

Ty to necítíš?

Arathorne! Vrátil ses.

Neměla bys chodit tak daleko do lesa sama.

Já vím, já... - Ššššt...

Arathorne...

Hraničáři. Nepůjdeš za nimi?

Brzy nás najdou sami.

Takže... si musím pospíšit. Nebo zmeškám svou šanci.

Šanci na co?

Doufám, že jim to chvíli potrvá.

Vycvičil jsem je příliš dobře.

Můj pane...

Zašla jsem příliš daleko od vesnice,

ale váš kapitán mne našel.

Jsem ti k službám, můj pane.

A já budu vždy k tvým.

Halbarone, doveď paní Gilraen zpátky do vesnice. - Jistě, můj pane.

Elgarain, můžeš na slovíčko?

Omlouvám se, můj pane, nemohli jsme tě najít, nevěděla jsem...

Není třeba se omlouvat, má milá.

Byla jsi někdy zamilovaná?

Ne.

Změní ti to svět.

Stráví ho spalující plameny, které neslábnou.

Světlo tak zářivé a jasné jako Eärendilova hvězda.

Tys' byla zamilovaná.

Slyšela jsem o tom vyprávět.

Takže ty jsi zamilovaný?

Budu se ženit.

Nebo v to aspoň doufám.

A brzy, pokud mi bude přát štěstí.

Přeji ti radost, můj pane.

Tvé srdce by mělo být plné radosti, Arathorne. - Och, to je...

ale bojím se, že pán Dírhael nám nedá své požehnání ochotně.

Gilraen je jako ty, ještě na to nemá věk.

Ještě jsem nepoznala lásku,

ale vím, že když srdce začne ovládat jazyk, nikdo by mu neměl stát v cestě.

Když budeš váhat,

možná zjistíš, že to, co jsi měl říci,

zůstane navždycky zamčené ve tvém srdci.

A zůstaneš sám sobě jediným společníkem.

Mluvíš moudře.

Ale přesto...

Roční období se právě mění, třeba to přinese změnu i do jeho srdce.

Pokud se mění s ročním obdobím, tak může jen vychladnout.

Jen si stůj za svým a říkej to, co ti velí tvé srdce

Děkuji ti.

Jsi mi dobrá přítelkyně.

Pložila bych za tebe i svůj život.

A já svůj za tebe.

Vítej!

Dobře, že jsi v pořádku, můj synu.

Ty také, otče.

Halbaron mi řekl, že vaše výprava proti skřetům byla úspěšná.

Je jich teď opravdu málo.

Na nějaký čas by nám teď měli dát pokoj.

Přesto tvou mysl něco tíží.

Teď už vím, o co jim jde.

A že nejednají sami.

Slouží Sauronovi

a ten hledá Barahirův prsten.

Otče, pátrají po tobě.

Pak je to, jak jsem se obával.

Prosím tě, ukryj ten prsten. Nenos ho.

Ne. - Ale to je přivede přímo k tobě.

Ať na nás Sauron třeba pošle všechny armády světa.

Nebudu se schovávat před tím, kdo jsem,

dokud mám duši v těle a meč ve své ruce.

Odpusť mi. - Není, co odpouštět, můj synu.

Prokazuješ mně i Dúnadanům velkou službu.

Jsi pravý dědic králů.

No tak, netrap se.

Tvá matka mi vždy připomínala,

že lidé u nás hledají vedení a že musíme stát pevně, ať se děje cokoliv.

Možná jednoho dne

také najdeš někoho tak krásného a moudrého,

aby radil tobě.

Žehnám vám, děti.

Nechť jsou vaše dny šťastné a bohaté

a plné naděje.

Vydám se teď do Roklinky, kde mne očekává Elerond Půlelf.

A až se vrátím s jeho dobrými radami,

možná budeme slavit svatbu.

Hodně štěstí s Dírhaelem.

Lorde Dírhaeli...

Dobré ráno.

Během dlouhých zimních měsíců

choval Arathorn lásku ukrytou ve svém srdci,

neboť se obával, že selže v nejdůležitějším ze svých úkolů.

Jen si stůj za svým a říkej to, co ti velí tvé srdce.

Lorde Dírhaeli,

přišel jsem tě požádat o ruku tvé dcery.

Dlužím ti svůj život, synu Aradorův,

ale nedlužím ti svou dceru.

Ale já ji miluji, můj pane.

Velice se obávám stínu, který vrháš na můj dům, Isildurův dědici.

Tvá pozornost, kterou věnuješ mé dceři, není vítána.

Nevítáš ji ty, ne ona.

Ano...

A proto ji nemohu přehlížet.

Kvůli Gilraen doufám, že ve tvých žilách koluje krev tvého otce.

Pokud zklameš svůj lid, budeš se muset zodpovídat jen Dúnadanům.

Pokud zklameš ji,

budu to já, komu se budeš zodpovídat.

To mělo být "ano"?

A když zima stáhla ze zěmě své studené prsty

a přešla do jasného brzkého jara,

Arathorn, syn Aradorův

a paní Gilraen byli oddáni

ve štěstí a naději.

Ale sotva po roce radosti

se temný stín znovu vplížil do jejich životů.

Arador, syn Argonuiův,

pán Dúnadanů se ocitl ve stinné roklině,

mezi mrazivými a zaslepujícími parami Studených vodopádů.

Utíkejte!

Utíkejte!

Kde je můj otec?

Dál na jih. - Běž!

Otče!

Otče...

Otče...

NEEEE!!!

Arathorne! Probuď se! Byl to jenom sen, probuď se!

Ne! Viděl jsem ho! Cítil jsem, jak ho opouští dech!

Je to jenom sen, jen sen.

Gilraen...

Kéž by to tak bylo...

Jakou má náš lid naději?

Linie králů visí na vlásku.

Bojím se, že svůj hořký konec najde ve mně.

Arathorne!

Kam se poděla tvá radost?

Kam se poděla tvá naděje?

Já si nebudu zoufat.

A ani tobě to nedovolím.

Arathorne, podívej se na mne.

Neměj strach z příštích dní.

Protože to nejsme my, kdo by vše věděli a rozhodovali o tom.

Já nemám strach, že dům králů dospěl ke svému konci.

Je stále živý.

Žije v tobě...

a také ve mně.

Tam je moje naděje.

A tak rok po ztrátě svého otce,

prvního dne třetího měsíce,

uvítali Arathorn a Dúnadané do světa novou naději.

Máš syna, můj pane.

Pojmenujeme ho Aragorn.

"Královská odvaha."

A tu bude mít,

ale na jeho prsou vidím zelený kámen, a z něj vzejde jeho pravé jméno

a jeho největší sláva, neboť z něj bude léčitel a obnovitel.

Hleďte! Aragorn, syn Arathornův, pán Dúnadanů!

Potomek Elendila z Númenoru,

dědic Isildurův!

Sláva Aragornovi! - Sláva Aragornovi!

Díky odvaze pána a jeho hraničářů

zažívali Dúnadané období míru.

A malý Aragorn rostl rychle a v radosti.

Halbarone.

Jako by to bylo včera, kdy tvůj syn Halbarad byl v Aragornově věku.

Opravdu, můj pane.

Myslím, že to budu vnímat stejně, Evonyn, až se z našeho syna stane muž.

To budete, má paní. Jak rychle rostou!

A kolik toho snědí, aby tak vyrostli, pokud na ně něco zbyde!

Zabírám toto pole ve jménu Krále!

Sedm hvězd s korunou na poli blankytném V bitevním větru prapor ten vlál

Kolem něj svolal Král muže své udatné, Za svobodu severu by každý z nich bojoval.

Naříkal herold: "Fornost je ztracen!", ač každý bojoval a zmíral, jsa Dúnadan.

Vznešený chrabrý muž z oře byl stržen, Do země zadupán stvůrami bez zábran.

Odnesli krále z bitevní vřavy, Angmaru voj zemi když pustošil,

Jen moře smrti kol naší zástavy Králova herolda dech navždy opustil

Prapor jest povalen a na zem pad' Nepřítel jásá ve strašlivém veselí

Když s hrůzou a výkřiky lid jal se utíkat...

Pánové Elladan a Elrohir z Roklinky nečekaně dorazili

a přáli si s námi okamžitě neprodleně mluvit.

Vítejte, přátelé.

Co vás k nám dnes večer přivádí?

A jak se daří vašemu otci, pánu Elrondovi a paní Arwen?

Náš otec i sestra se mají dobře, můj pane.

To Elrond nás za tebou spěšně poslal.

Skřetů na sever a na východ od Taurdalu přibývá.

Jejich počet je větší, než jsme po mnoho let viděli.

I právě nyní se vytrvale přibližují k nejseverenějším vesnicím Dúnadanů

Nepotrvá dlouho a nebezpečí se znovu bude tlačit přes vaše hranice.

Do Roklinky, kde chlapec prodlívá a prapor náš stále ve větru vlá.

Proto ti náš otec posílá pochmurnou radu. - Jaká je to rada?

Naléhá, abys poslal svou ženu a syna do Roklinky, kde budou v bezpečí.

A ty, Arathorne, abys vedl Dúnadany tajnými stezkami do jiných zemí,

abyste unikli tomuto blížícímu se nebezpečí.

Už je pozdě, mí pánové, promluvíme si o tom ráno.

Teď vám najdeme nějaké místo, kde si budete moci odpočinout.

Elrond Půlelf je moudrý,

vidí mnohé, co je skryto nebo má teprve přijít.

Zvážím jeho slova a budu myslet na svůj lid.

Neváhej se svým rozhodnutím příliš dlouho.

S každou hodinou, jež uplyne, se nebezpečí přibližuje.

Rozumím.

Dobrou noc, mí pánové.

Dobrou noc.

Ani to neříkej!

Já se od tebe nenechám odtrhnout.

Přesto je to moudrá rada.

Pokud se k nám znovu blíží nebezpečí, ty a Aragorn musíte být v bezpečí.

Všichni náčelníci Dúnadanů byli nějaký čas vychováváni v Elrondově domě.

Já sám tam v dětství strávil několik let.

Já tě neopustím!

Neopustím.

Víme, kde je.

Dobrý. Poď se mnou.

Elgarain!

Halbaron tě viděl odcházet. - Měla jsem to udělat už dávno.

Bez rozloučení?

Po celou dobu od smrti tvého otce, jsem bral jako svou povinnost dávat na tebe pozor.

Dlužil jsem mu to za ta léta, kdy mi sloužil a byl mi přítelem.

Když jsi chtěla zaujmout jeho místo, já sám jsem tě podpořil.

Deset let jsi stála po mém boku,

přesto mne teď, když tě potřebuji nejvíce, opouštíš?

Potřebuješ oči a uši i ve vzdálených zemích

a hraničářská hlídka v Hithlinu je bez posádky.

Hithlin? Ale to je hrozně daleko.

Zbavuji tě tvé povinnosti. Už ti nebudu dál přítěží.

Ty jsi nikdy nebyla přítěž.

Elgarain, vždy jsi mi byla jen přítelkyní.

Jsi pro mne jako sestra.

Ty už máš rodinu,

ženu a syna, kteří tě potřebují.

Je ochraňuj.

Elgarain... - Nepros mne, abych zůstala! Prosím.

Nebudu tě tu držet, pokud si přeješ odejít.

Ale nerozumím tomu.

To z důvodu, který ti nemohu vysvětlit.

Promiň mi to.

Pane Arathorne, potřebujeme tvou radu.

Arathorne, nepřítel je na pochodu.

Šťastnou cestu, má milá.

Můj pane, skřeti jsou na pochodu.

Pán Elrohir mi poručil vzkázat toto:

"Už bylo rozhodnuto za tebe."

Svolej ke mně mé kapitány.

Čeká nás válka.

Narthale!

Zdravím tě, příteli.

Už je čas.

Ale zatímco pán Dúnadanů a Elrondovi synové spřádali své plány,

dostali se skřeti díky lstivosti a skrývání

k vesnici blíže, než i sám pán Elrond mohl předvídat.

Nezapomněla jsi na něco?

Co bych měla zapomenout?

Říct mi, že odjíždíš.

Pán Arathorn bude potřebovat naši pomoc.

Ale přesto, ať pojede do Roklinky, nebo povede Dúnadany jinam do bezpečí,

ty nezůstaneš.

Nemůžu.

Už tomu rozumím,

odjíždím, abych od něj osvobolia své srdce. Ty takovou zprávu nevítáš?

Samozřejmě vítám...

Protože na tebe pořád myslím.

Copak jsi to nikdy nevěděla nebo netušila?

Vždycky jsi na mě byl milý...

Milý?

Ne, Elgarain.

Miluji tě. Už celé roky.

I když jsi věděl, že miluji jiného? Proč?

Protože jsem věděl, že časem zmoudříš natolik, abys ho nechala jít.

A to jsem teď udělala. - Jen proto, abys utelka ode mně.

El, neutíkej.

Pojď se mnou.

Půjdu.

Elgarain, uteč! - Sám je nezastavíš!

Honem! Varuj vesnici!

Musíš je varovat!

Za Dúnadany, běž!

Oba se zase potkáme! Běž!!!

- Touhle cestou... - To je šílenství! - Můj pane...

- Musíme... - To všechno vím! - Na západ! - Ani nápad!

- Říkám vám, tohle je... - Vezmeme ženy a děti... - Pánové! Pánové!!!

Nebudeme čekat, až skřeti udělají svůj další krok.

Evakuujeme vesnice.

Ale přineseme válku k nim do divočiny, ať už budou kdekoliv.

Tak ať se služebníci zla třesou strachy! - Do zbraně! Do zbraně!

Halbarone! Nepřítel je tady!

V lese... Dírhaborn... Bojuje, aby je zdržel... Skřeti jsou všude!

Hraničáři! Ke mně!

Jsi zraněná?

Ne...

Gilraen, kde je tvůj syn? Kde je Aragorn?

Běž do síně!

Držte řadu!

Arathorne, zpátky! - Stáhneme se! Zpátky!

Tam! To je von!

Uvidíš svůj konec!

Tvůj rod skončil!

Tati... Tati, tati!

Dneska umřou dva psi!

Gilraen!

Má paní, běž dovnitř! - Nenechám tě tu!

Tati, tati...

Dúnadané zvítězili.

Ale zaplatili za své vítězství příliš mnoho.

Odpust mi...

Co ti mám odpustit?

Moji závist...

že si vybral tebe.

Elgarain!

Arathorne, já...

Pššššt... Šetři si sílu, má milá.

Zklamala jsem tě... - Ne.

Ne, nezklamala jsi, Má rodina je díky tobě v bezpečí.

Tvůj otec by byl tolik hrdý.

Našla jsem dnes svoje srdce...

a teď je ztracené. - Chtěl s tebou odejít.

Ale neztratím ho celé...

Ty musíš žít.

A Aragorn musí žít.

Nesmíme ztratit naši naději.

Elgarain?

Elgarain!

Kolik dalších musí padnout?

Kolik?

Příliš dlouho pobíjeli služebníci zla náš lid

a pustošili toto kdysi hrdé královstí Arnor.

Muži Západu,

Stín se rozšiřuje

a jeho krutá pěst se po nás vždy natahovala.

Ale my... My nesmíme ztratit naději.

Přijde doba, kdy Dúnadané znovu získají svou sílu

a vyženou zlo z těchto zemí jednou pro vždy.

Ale do té doby

je naší povinností bránit náš lid za každou cenu.

Takže...

Povstaňte, Dúnadané!

Pamatujte, kdo jste!

Ať před námi naši nepřátelé znovu prchají!

A ať se žádný skřet nedostane ven z toho lesa živý!

Seber své hraničáře! Vy, chlapi, se mnou!

Já se k tobě vrátím.

Slibuji.

Tehdy Arathorn, syn Aradorův, pán Dúnadanů

vedl svůj lid do velkého a odvážného boje

a služebníci nepřítele se třásli hrůzou.

Arathorne!

Arathorne, počkej!

Tady linie králů končí.

Linie není přerušená. Pořád je naděje!

Oni se vrátí, Gilraen.

Ano, vrátí.

Pán Arathorn je raněný!

Gilraen! - Kde je má paní?

Gilraen! - Paní Gilraen! Pán Arathorn je raněný!

Arathorne!

Arathorne!

Promluvil? - Jen tvé jméno, má paní.

Gilraen... - Jsem tady. Jsem tady.

Tady je má radost.

A tady je naše naděje.

Aragorn, náčelník Dúnadanů.

Poté se paní Dúnadanů rozloučila se svými příbuznými

a se vším svým lidem.

Aby ochránila poslední dítě Númenoru,

nakázala Halbaradovi, aby se lidé Taurdalu rozešli

a aby Dúnadané hledali bezpečí v malých utajených usedlostech

v hloubi hvozdů Rhudauru.

Isildurův dědic byl odveden do Roklinky, aby tu byl v bezpečí vychován.

A tak jsi se dostal sem, do domu pána Elronda, maličký.

Po mnoho dlouhých let tě nebudu nazývat Aragornem.

Protože na tvé jméno se musí zapomenout, nebo se Nepřítel dozví, že žiješ,

a vše, za co jsme bojovali, bude ztraceno.

Tedy naposledy,

jsi Aragorn, syn Arathornův,

náčelník Dúnadanů a dědic Isildurův.

Ale nyní,

Estele,

jsi prostě naše Naděje.

Dávám Naději lidem, nenechávám si žádnou pro sebe.

Subtitles by Edhel

S podporou Veverky a Thingola (Supported by Squirrel and Thingol)