Jak přestat svajpovat a najít toho pravého v aplikacích na randění

Přiznejme si to, internetové seznamky mohou být na nic. Tolik potenciálních lidí, tolik ztraceného času - vyplatí se to vůbec? Podcasterka a podnikatelka Christina Wallace si myslí, že pokud to děláte správně, ano. Ve vtipné a praktické přednášce Wallace povídá o tom, jak použila svoje dovednosti nabité na MBA a vynalezla přístup „nulového rande“; zbavila se tak aplikací založených na svajpování - a jak to samé můžete udělat sami.

Poprvé jsem zkusila internetovou
seznamku v prváku na vysoké,

což bylo v roce 2001,
pokud jste si nevšimli vrásek.

Jak jste si možná všimli,
mám metr osmdesát

a když jsem přijela na školu,
kterou jsem si vybrala

a zjistila, že polovina kluků Divize 3
basketbalového týmu má průměrně 172 cm,

opustila jsem kampus
a šla jsem na internet.

Tehdy mělo randění přes net
hodně blízko k zápletce

filmu „Láska přes internet“.

Psali jste si e-maily celé týdny,

než jste se konečně setkali.

Kromě toho, že v mém případě
byste si uvědomili,

že tam není žádná chemie,
takže teď se musíte vrátit na začátek.

Internetové seznamky se dost
změnily za posledních 17 let,

ale mnoho frustrací zůstává stejných.

Protože tohle umí skvěle:

Nabízejí vám nespočet možných partnerů

mimo vaše dosavadní sociální
i pracovní okruhy.

A tohle neumí:

Doslova všechno ostatní.

(Smích)

Pár věcí, které byste o mně měli vědět:

Jsem akčně orientovaná, ambiciózní,
matiku a divadlo milující nerd,

který skončil s MBA.

Takže když něco nejde podle plánu,
mám tendenci udělat krok zpět,

použít své obchodní nástroje,
abych zjistila proč a jak to napravit.

Můj milostný život nebyl výjimkou.

Léto před tím, než mi bylo 30,
jsem odešla do vztahového ústraní.

Což znamená týdenní
sólo kempování v Maine

a procházení seznamu
mých průměrných vztahů.

Protože jsem věděla,
co očekávám od partnera.

Laskavost, zvědavost,
empatii a cílevědomost.

A na druhou stranu,
tohle jsem si vybrala na internetu:

Titul z Břečťanové ligy,
182 nebo vyšší,

žije 12 stanic metra ode mě.

Ne, že bych vědomě
dávala těmto věcem přednost,

ale je nejsnazší je prověřit online.

Je to asi jako číst životopis,

což je důvod, proč všichni tihle
chlapi na papíře vypadli skvěle

a nikdy mi moc nesedli.

Proto, když jsem se roku 2016
vrátila k seznamkám,

rozhodla jsem se změnit proces
pomocí klasických obchodních nástrojů.

Za prvé, šla jsem na OkCupid,

protože jsem se chtěla vyhnout
gamifikaci tahově založených aplikací.

A také, protože jsem chtěla
psaný příklad.

Dále jsem nastavila prodejní cestu,

vyhodila jakýkoliv
náznak svého typu chlapa,

a místo toho jsem definovala
měřítka, která by určila cíl.

Příchozí zpráva musela splňovat tři věci:

musela být napsaná v úplných větách
a dobrou gramatikou;

musela odkazovat na něco v mém profilu,

aby se nejednalo o recyklovanou zprávu;

a nesměla mít sexuální obsah.

Myslela jsem si, že laťka byla dost nízko,

ale ukázalo se, že z mých
210 přijatých zpráv,

pouze 14 procent splňovalo
tento požadavek.

(Smích)

Jako další jsem se chtěla
setkat naživo co nejdříve,

protože to, na čem mi záleželo,
jsem na internetu neviděla.

Ale výzkum a moje zkušenosti ukázaly,

že stačí okolo 30 vteřin s někým,
abyste zjistili, zda si padnete do oka.

A tak jsem vymyslela nulté rande.

Nulté rande je jeden drink, jedna hodina.

S cílem najít odpověď na jedinou otázku:

Chci s tímto člověkem jít na večeři?

Ne, „je to ten pravý?“.

Doslova, „Chci strávit tři hodiny u stolu

s tímhle člověkem?“

Řeknete jim, v kolik musíte skončit -

drinky s kamarádkami,
konferenční hovor s Čínou -

je to jedno, oni vás neznají.

Smyslem je jedna hodina.

Pokud je to skvělé,
naplánujete si první rande.

A pokud to není skvělé,
přejdete do bavícího módu

a vytvoříte si pár nových příběhů
pro vaše obchodní setkání.

Navíc, protože je to jen jedna hodina,
můžete narvat až tři do jednoho večera

a pak si musíte udělat vlasy a vybrat si
skvělé oblečení jen jednou týdně.

Nulové rande mi také dalo šanci
vidět, jak zareagují na to,

že je pozvu na rande sama.

Uvědomila jsem si, že ne každému se bude
líbit moje odhodlání a měla jsem pravdu.

Z mých 29 určených cílů pouze
15 odpovědělo na moji zprávu

a z nich, šest naplánovalo nulové rande.

Moje první nula-rande bylo
s kulisovým designérem.

Oba jsme měli rádi jógu

a preferovali naše bagely
s burákovým máslem,

takže to vypadalo velmi slibně.

Ale po dvou minutách jsem
si byla jistá, že z toho nic nebude

a oddechla si, že s ním
nemusím jít na večeři.

Potom jsem byla trochu nervózní
z mého dalšího nulového rande.

Ale dohodli jsme se, že se potkáme
na promenádě Brooklyn Heights

s lahví whiskey a budeme
pozorovat západ slunce.

A upřímně, bylo to dva bloky od mého bytu.

Navíc ten chlap měl podcast,
já měla podcast,

v nejhorším případě
jsme mohli mluvit o nich.

Pak si Chas sedl vedle mě.

A tento milý empatický muž

říkal skvělé vtipy
a ptal se na ještě lepší otázky.

Byl to právník a spisovatel,
jeho oči zářily, když se smál

a pevně se zavřely,
když jsem ho políbila

a v určitou chvíli se ten večer stalo
z nultého rande první rande.

A po dvou letech máme společnou myčku,
sušičku a dvě pokojové květiny.

Nemůžu vám slíbit, že taky
skončíte s pokojovými květinami.

Ale účel tohoto příběhu je,

že internetové seznamky
nemusí být špatné.

Neberte je jako hru,
ani jako hodnocení životopisu.

Místo toho je použijte
k seskupení a určení cílů

a potom, jakmile to půjde, se poznejte
osobně, třeba právě nultým rande.

Protože tím hlavním cílem není svajpování.

Je to hledání toho pravého.

Hodně štěstí.

(Potlesk)