Parmigianino, Madonna s Dlouhým Krkem, 1530-33

Parmigianino, Madonna s dlouhým krkem, 1530-33, 28 3/4 x 23 1/2" (73 x 60), Uffizi, Florence

Videem provádí: Dr. Steven Zucker and Dr. Beth Harris

http://smarthistory.khanacademy.org/parmigianinos-madonna-of-the-long-neck.html

(klavírní hudba)

Díváme se na významný manýristický obraz

od Parmigianina "Madona s dlouhým krkem".

Je to zvláštní obraz.

Je to vysoký obraz.

Je obrovský. Madona je mohutná.

Je mohutná také na zvláštních místech.

Její hlava je drobná.

Zvláště ve srovnání s jejími boky.

Má skutečně široké boky,

které dál přecházejí v drobounké nožky

Mně tvar jejího těla vždycky
připadal jako diamant.

V jistém smyslu je krajinou,
v níž je posazen Kristus.

On sám je také docela velký.

Není jen velký. Všimněte si, jak je
jeho tělo rozšířené.

Je zvláštně zkroucené, včetně oné
svěšené ruky,

která je téměř vykloubená z ramene.

Svěšení této ruky nám může připomínat
příklad z minulosti,

když si vzpomeneme na Michelangelovu Pietu

a toto zobrazení Krista jako dítěte v
matčině náruči, má být možná předzvěstí

zobrazení jeho smrti v téže pozici

jako v případě Piety

Kristus opravdu vypadá jakoby spal,
což zároveň může připomínat smrt.

To do jisté míry vysvětluje
velikost jejího klína

protože Marie je v této soše mohutná,
aby mohla

podepírat mrtvé tělo svého syna.

Je zřejmé, že když se díváme na tento
obraz, nejsme už ve vrcholné renesanci.

Takže co se stalo?

Přišel manýrismus.

Je to jakoby malíři vrcholné renesance

vykonali vše, co bylo možné vykonat.

Přivedli k dokonalosti naturalismus,
který hledali

od doby Giotta.

Všechen iluzionismus, který sloužil
vrcholné renesanci,

je zde použit k překroucení
a přeměně těla.

Není to ani tak nehezká deformace,
jako spíše deformace,která zdůrazňuje

jakousi nejvyšší eleganci.

Přesně tak. Přebírá ideál krásy a elegance

nalezený ve vrcholné renesanci

a zveličuje ji.

Když uvažujeme o manýrismu, můžeme
říct, že je to umění vycházející z umění

namísto z přírody.

Pokud renesanci považujeme za umění
založené na pozorování přírody

a přirozenosti,

tento obraz nás odkazuje spíše zpět
k uměleckým dílům, jako jsou

"Giuliano de Medici" od Michelangela
s tímto dlouhým krkem.

Nebo již zmíněná "Pieta".

Je to velmi logické - myšlenka umění,
které se vztahuje samo na sebe,

které odkazuje na svou vlastní tradici.

Úcta k anatomii člověka,

která ji zobrazuje naturalisticky,
není v manýrismu podstatná.

Je to jako by jeden manýristický umělec
psal druhému dopis,

ve kterém kterém praví něco jako:

"Vezmi levou dlaň a připoj
ji k pravé paži".

Je to vlastně úmyslné komplikování těla.

...a vytváření absurdních
vztahů mezi tvary.

Podívejte se například na vázu,
kterou drží anděl,

v poměru s jeho stehnem.

Nebo na mohutnou postavu Panny Marie

a proroka v pravém dolním rohu

je zjevně velice daleko,

a tak působí jako drobná postavička
u nohou Panny Marie.

A všimněte si také, jak Marie
drží ruku na hrudi,

jaké má neuvěřitelně dlouhé prsty,
téměř jakoby bez kostí.

Toto její gesto ruky, nemá žádný význam.

Je to jen dramatický pohyb ruky,

jako protiklad k jasnému záměru postavy.

Je to dramatizace

sama pro sebe.

Přesně tak.

Tato záměrná manipulace

pomáhá vytvořit pocit téměř nemožného.

Když se podíváte na sloupy vpravo,

můžete vidět, že jde o sloupořadí.

Je ale zobrazeno v tak ostrém úhlu,

že se skoro zdá, jako by to byla zeď,
nebo jediný sloup.

Při pozornějším pozorování podstavce

ale můžeme vidět pruhy světla,

které prochází mezi sloupy.

Tato dvojznačnost je velmi podstatná,

přestože tato část obrazu není dokončena.

Manýrismus se tedy zdá být reakcí

na dokonalost vrcholné renesance.

Renesance jako taková,

staví na jistým způsobem
extrémní přirozenosti,

proti níž bylo potřeba s něčím vyrukovat.

Nebo už jednoduše nebylo kam ji rozvést
a bylo potřeba změnit směr.

Všechny tyto tendence mají co do činění
s kulturou soudnictví.

Je totiž důležité si uvědomit, že diváky
těchto obrazů byli velmi vybraní

a učení lidé.

Nebyly vytvořeny jen pro
umělcovo potěšení,

ale staly se jakousi vysoce
intelektuální hříčkou.

(klavírní hudba)