Proč mají léky často nebezpečné vedlejší účinky pro ženy

Pro větší část minulého století platí, že léky, které byly v jeho průběhu schváleny a uvedeny na trh, byly testovány pouze na mužských pacientech, což vedlo k nepřesnému dávkování a nepřijatelným vedlejším účinkům u žen. V lékařském výzkumu se začalo počítat s významnými fyziologickými rozdíly mezi pohlavími teprve v nedávné době. Alyson McGregorová se věnuje urgentní medicíně a zároveň tyto rozdíly mezi muži a ženami studuje. Ve fascinující přednášce se dotýká historických příčin upřednostňování mužského rámce v lékařském výzkumu a toho, jak může porozumění vzájemným rozdílům přispět k efektivnější péči pro obě pohlaví.

Všichni chodíme k doktorovi.

Chodíme k němu s důvěrou a slepou vírou,

že testy, které objednává,
a léky, které předepisuje,

jsou založené na důkazech –

na důkazech, že nám mají pomáhat.

Skutečnost je ale taková,
že to vždycky neplatilo pro všechny.

Co kdybych vám řekla,

že zdravotnictví objevené v minulém století

je založeno pouze na polovině populace?

[urgentní medicína]

Jako lékařka se věnuji
urgentní medicíně.

Učili mě, jak mám být připravená
v případě lékařské pohotovosti.

Zachraňuji životy! Není to skvělé?

Je to sice samé nachlazení
a ukopnutý palec,

ale ať už přijde na pohotovost kdokoliv,

objednáváme ty samé testy,

předepisujeme tytéž léky,

aniž bychom se pozastavili
nad pohlavím nebo genderem pacientů.

Proč taky?

Nikdo nás neučil, že by mezi
muži a ženami byly nějaké rozdíly.

[80 % stažených léků]

Nedávná vládní studie odhalila,

že důvodem pro stažení 80 % léků z trhu

jsou vedlejší účinky u žen.

Na chvíli se nad tím zamysleme.

Jak je možné,
že vedlejší účinky u žen

objevujeme až poté,
co byl lék uveden na trh?

Víte, že to trvá celé roky,
než se dostanete od prvotní myšlenky

přes buněčné testy v laboratoři,

testy na zvířatech,

klinické studie na lidech

a nakonec přes závěrečný
schvalovací proces

až k tomu, že vám doktor
může předepsat nový lék?

Nemluvě o milionech a miliardách dolarů,

které celý proces stojí.

Proč odhalujeme
nepřijatelné vedlejší účinky

u poloviny populace až po tom všem?

Co se tady děje?

Vychází najevo,
že buňky v laboratořích

jsou mužské buňky,

že testovaná zvířata jsou samci,

a že klinické studie
se provádí téměř výhradně na mužích.

Jak je možné, že se mužský model
stal rámcem lékařského výzkumu?

Podíváme se na jeden případ,
který popularizovala média

a který se týká
léku na spaní jménem Ambien.

[poloviční dávkování]

Ambien byl uveden na trh
před více než 20 lety

a od té doby byl předepsán
ve stovkách milionů případů,

a to především ženám,
protože ty trpí poruchami spánku častěji.

Ale až v minulém roce

doporučila komise pro potraviny a léčiva
snížit jeho dávkování o polovinu,

ale pouze v případě žen,

protože bylo zjištěno,
že ženy lék metabolizují

pomaleji než muži,

což znamená, že se ráno probouzí

s větším množstvím aktivního léku v těle.

Jsou malátné,
malátné si sedají za volant

a vystavují se riziku dopravní nehody.

Nemůžu si pomoct,
ale jako lékařka z pohotovosti

musím přemýšlet nad tím,
kolik jsem za ty roky

ošetřovala pacientek
po dopravních nehodách,

kterým jsme možná mohli předejít,

kdyby byla analýza provedena před 20 lety,

když byl lék uveden na trh.

Co dalšího bychom měli
analyzovat na základě pohlaví?

Co dalšího jsme přehlédli?

[výzkum na lidech]

Druhá světová válka změnila spoustu věcí.

Jednou z nich byla potřeba
ochránit lidi před tím,

aby se stali oběťmi lékařského výzkumu
bez informovaného souhlasu.

Do praxe jsme uvedli některé
nutné směrnice a pravidla.

Z části za tím byla také touha
ochránit ženy v plodném věku

před účastí na lékařských studiích.

Co kdyby se během studie
stalo něco s plodem?

Kdo by za to nesl odpovědnost?

Vědci si v té době mysleli,

že je to skutečně štěstí v neštěstí,

protože na rovinu –
mužská těla jsou poměrně homogenní.

[Muži jsou homogenní]

Nemají neustále kolísající
hladinu hormonů,

která by narušila čistá data,
jež získáte ze studie výhradně na mužích.

Bylo to jednoduší.
Bylo to levnější.

Nemluvě o tom,
že se tenkrát obecně předpokládalo,

že muži a ženy se liší

pouze reprodukčními orgány
a pohlavními hormony.

Proto bylo rozhodnuto:

lékařský výzkum
se bude provádět na mužích

a jeho výsledky budou
později aplikovány na ženy.

[bikini medicína]

Co to udělalo se vnímáním zdraví žen?

Ženské zdraví se stalo
synonymem pro reprodukci:

prsa, vaječníky, děloha, těhotenství.

Dneska tomu říkáme „bikini medicína“.

Tak to bylo až do osmdesátých let,

kdy tento koncept
zpochybnila lékařská komunita

i tvůrci veřejné zdravotní politiky.

Uvědomili si, že vyloučením žen
z veškerého lékařského výzkumu

jim ve skutečnosti
prokazují medvědí službu.

Až na otázky reprodukce

nebylo o jedinečných potřebách pacientek

známo vůbec nic.

Od té doby jsme získali
ohromné množství důkazů,

jak moc se ve všech aspektech
ženy liší od mužů.

V medicíně platí takové motto:

Dítě nerovná se malý dospělý.

Tím si připomínáme,

že děti mají jinou fyziologii než dospělí.

A právě proto vznikla
nová specializace – pediatrie.

V současnosti provádíme výzkum na dětech
a zlepšujeme tak kvalitu jejich života.

Vím, že to samé můžeme říct o ženách.

Žena není muž,
který má prsa a dělohu.

Ženy mají vlastní anatomii a fyziologii,

které si zaslouží
stejně intenzivní studium.

Například kardiovaskulární systém.

[typický nebo atypický]

Kardiologie učinila
velký pokrok, aby odhalila,

proč u mužů a žen zřejmě
probíhá infarkt naprosto odlišně.

Onemocnění srdce jsou nejčastější
příčinou úmrtí u mužů i žen,

ale v prvním roce
po infarktu umírá více žen.

Muži si stěžují
na prudkou bolest na hrudi –

jako kdyby jim někdo drtil hrudník.

Tomu říkáme typické příznaky.

Ženy mají také bolest na hrudi.

Ale ženy spíše řeknou:
„Necítím se ve své kůži.“

,„Nemůžu se pořádně nadechnout.“

„V poslední době jsem dost unavená.“

Z nějakého důvodu
to označujeme za atypické,

ačkoliv, jak jsme řekli,
ženy tvoří polovinu populace.

Co by nám mohlo pomoci
tyto rozdíly vysvětlit?

Zaměřme se na anatomii.

Cévy, které obklopují srdce,
jsou u žen menší než u mužů

a také způsob,
jakým se onemocnění rozvíjí,

se u žen a mužů liší.

Test, který určuje
riziko infarktu u pacientů,

byl původně navržen,
testován a zdokonalen pro muže,

a proto u žen tak dobře nefunguje.

Pak si vezměte léky –

běžné léky jako aspirin.

Aspirin ordinujeme zdravým
mužům jako prevenci infarktu.

Ale víte, že když
podáme aspirin zdravé ženě,

je to ve skutečnosti škodlivé?

Tohle nám dokazuje,

že pořád ještě nejdeme dost do hloubky.

Urgentní medicína
pracuje ve velmi rychlém tempu.

V kolika oblastech medicíny,
kde se zachraňují životy,

v případě rakoviny a mrtvice,

existují důležité rozdíly mezi pohlavími,
které bychom mohli zužitkovat?

Proč někteří lidé trpí na nachlazení

více než ostatní,

proč léky proti bolesti,
které předepisujeme na ukopnutý palec,

někomu zaberou a někomu ne?

[pohlavní chromozomy]

Lékařský institut prohlásil,
že každá buňka v těle má pohlaví.

Co to znamená?

Pohlaví je DNA.

Gender je způsob,
jakým se někdo prezentuje ve společnosti.

Obě kategorie se nemusí nutně překrývat,

což vidíme na transgender populaci.

Je důležité si ale uvědomit,
že už od okamžiku početí,

každá buňka v našem těle –

kožní, vlasová, srdeční, plicní –

obsahuje jedinečnou DNA.

Tato DNA obsahuje chromozomy, jež určují,

jestli se staneme mužem nebo ženou.

Dříve jsme si mysleli,

že chromozomy určující pohlaví,
vidíte je tady na obrázku –

– XY pokud jste muž, XX pokud jste žena –

– ovlivňují pouze to,
jestli se narodíte s vaječníky či varlaty,

a že pohlavní hormony,
které tyto orgány produkují,

mají na svědomí rozdíly mezi pohlavími.

Teď už víme,
že tato teorie byla chybná –

nebo přinejmenším neúplná.

Naštěstí vědci, jako je doktor Page
z Whiteheadského institutu,

který studuje chromozom Y,

nebo doktor Yang z Kalifornské univerzity,

našli důkazy,
že chromozomy určující pohlaví,

které jsou v každé buňce lidského těla,

zůstávají aktivní po celý náš život

a mohou být zodpovědné
za rozdíly, s nimiž se setkáváme

při dávkování léků,

nebo za to,
že se u mužů a žen

liší náchylnost k určitým
onemocněním a také jejich závažnost.

Tato nová zjištění
naprosto mění pravidla hry.

A vše závisí na vědcích,
kteří v hledání důkazů pokračují,

a na klinických lékařích,
aby začali tato data

už dnes využívat přímo u pacientů.

Právě teď.

[Pohlaví a gender:
Spolupráce na ochraně zdraví žen]

Abych s tím pomohla,
spoluzaložila jsem národní iniciativu

s názvem Pohlaví a gender:
Spolupráce na ochraně zdraví žen,

která tato data sbírá
a zpřístupňuje je pro výuku

a pro péči o pacienty.

Snažíme se dát dohromady všechny,
kteří se podílí na vzdělání lékařů.

Máme před sebou hodně práce.

Měníme způsob výuky
medicíny od samého počátku.

Já jim ale věřím.

Vím, že pochopí důležitost
zařazení genderového aspektu

do současných studijních osnov.

Jde o to správně
připravit budoucí zdravotníky.

[Pohlaví a gender v urgentní medicíně]

Co se týče našeho státu,

jsem spoluzakladatelkou oddělení
Pohlaví a genderu v urgentní medicíně

v rámci Katedry urgentní medicíny

tady na Brownově univerzitě.

Cílem našeho výzkumu
je určit rozdíly mezi muži a ženami

v podmínkách pohotovosti,

rozdíly v průběhu infarktu, mrtvice,
sepse a zneužívání návykových látek.

Zároveň věříme, že vzdělání je nejdůležitější.

Sestavili jsme komplexní model výuky.

Připravuje programy
pro doktory, sestry, studenty

a pacienty.

Nemůžeme to nechat pouze
na těch, kteří rozhodují o zdravotní péči.

Všichni se můžeme podílet na změně.

Musím vás varovat: není to jednoduché.

[změna - uvědomělost - příležitost]

Vlastně je to těžké.

V zásadě měníme způsob
uvažování o medicíně,

zdraví a výzkumu.

Měníme náš vztah
k systému zdravotní péče.

Ale se nemůžeme vrátit zpět.

Nyní už víme dost,

abychom mohli říct,
že jsme to předtím nedělali správně.

Martin Luther King řekl:

„Změna nepřichází z nevyhnutelnosti,

ale z neustálého boje.“

Prvním krokem ke změně
je zvyšování povědomí.

Nejde jen o zlepšení
zdravotní péče pro ženy.

[Na pohlaví a genderu záleží]

Jde o personalizovanou,
individuální zdravotní péči pro všechny.

Uvědomělost má moc změnit
zdravotní péči pro muže i ženy.

Chci po vás,
abyste se ode dneška svých lékařů ptali,

jestli péče, kterou dostáváte,
je specifická pro vaše pohlaví a gender.

Možná nebudou znát odpověď –

zatím.

Ale tento dialog už začal
a navzájem se můžeme něco naučit.

Pamatujte si,
že pokud jde o mě a moje kolegy,

tak na vašem pohlaví a genderu záleží.

Děkuji.

(Potlesk)