Všichni chodíme k doktorovi. Chodíme k němu s důvěrou a slepou vírou, že testy, které objednává, a léky, které předepisuje, jsou založené na důkazech – na důkazech, že nám mají pomáhat. Skutečnost je ale taková, že to vždycky neplatilo pro všechny. Co kdybych vám řekla, že zdravotnictví objevené v minulém století je založeno pouze na polovině populace? [urgentní medicína] Jako lékařka se věnuji urgentní medicíně. Učili mě, jak mám být připravená v případě lékařské pohotovosti. Zachraňuji životy! Není to skvělé? Je to sice samé nachlazení a ukopnutý palec, ale ať už přijde na pohotovost kdokoliv, objednáváme ty samé testy, předepisujeme tytéž léky, aniž bychom se pozastavili nad pohlavím nebo genderem pacientů. Proč taky? Nikdo nás neučil, že by mezi muži a ženami byly nějaké rozdíly. [80 % stažených léků] Nedávná vládní studie odhalila, že důvodem pro stažení 80 % léků z trhu jsou vedlejší účinky u žen. Na chvíli se nad tím zamysleme. Jak je možné, že vedlejší účinky u žen objevujeme až poté, co byl lék uveden na trh? Víte, že to trvá celé roky, než se dostanete od prvotní myšlenky přes buněčné testy v laboratoři, testy na zvířatech, klinické studie na lidech a nakonec přes závěrečný schvalovací proces až k tomu, že vám doktor může předepsat nový lék? Nemluvě o milionech a miliardách dolarů, které celý proces stojí. Proč odhalujeme nepřijatelné vedlejší účinky u poloviny populace až po tom všem? Co se tady děje? Vychází najevo, že buňky v laboratořích jsou mužské buňky, že testovaná zvířata jsou samci, a že klinické studie se provádí téměř výhradně na mužích. Jak je možné, že se mužský model stal rámcem lékařského výzkumu? Podíváme se na jeden případ, který popularizovala média a který se týká léku na spaní jménem Ambien. [poloviční dávkování] Ambien byl uveden na trh před více než 20 lety a od té doby byl předepsán ve stovkách milionů případů, a to především ženám, protože ty trpí poruchami spánku častěji. Ale až v minulém roce doporučila komise pro potraviny a léčiva snížit jeho dávkování o polovinu, ale pouze v případě žen, protože bylo zjištěno, že ženy lék metabolizují pomaleji než muži, což znamená, že se ráno probouzí s větším množstvím aktivního léku v těle. Jsou malátné, malátné si sedají za volant a vystavují se riziku dopravní nehody. Nemůžu si pomoct, ale jako lékařka z pohotovosti musím přemýšlet nad tím, kolik jsem za ty roky ošetřovala pacientek po dopravních nehodách, kterým jsme možná mohli předejít, kdyby byla analýza provedena před 20 lety, když byl lék uveden na trh. Co dalšího bychom měli analyzovat na základě pohlaví? Co dalšího jsme přehlédli? [výzkum na lidech] Druhá světová válka změnila spoustu věcí. Jednou z nich byla potřeba ochránit lidi před tím, aby se stali oběťmi lékařského výzkumu bez informovaného souhlasu. Do praxe jsme uvedli některé nutné směrnice a pravidla. Z části za tím byla také touha ochránit ženy v plodném věku před účastí na lékařských studiích. Co kdyby se během studie stalo něco s plodem? Kdo by za to nesl odpovědnost? Vědci si v té době mysleli, že je to skutečně štěstí v neštěstí, protože na rovinu – mužská těla jsou poměrně homogenní. [Muži jsou homogenní] Nemají neustále kolísající hladinu hormonů, která by narušila čistá data, jež získáte ze studie výhradně na mužích. Bylo to jednoduší. Bylo to levnější. Nemluvě o tom, že se tenkrát obecně předpokládalo, že muži a ženy se liší pouze reprodukčními orgány a pohlavními hormony. Proto bylo rozhodnuto: lékařský výzkum se bude provádět na mužích a jeho výsledky budou později aplikovány na ženy. [bikini medicína] Co to udělalo se vnímáním zdraví žen? Ženské zdraví se stalo synonymem pro reprodukci: prsa, vaječníky, děloha, těhotenství. Dneska tomu říkáme „bikini medicína“. Tak to bylo až do osmdesátých let, kdy tento koncept zpochybnila lékařská komunita i tvůrci veřejné zdravotní politiky. Uvědomili si, že vyloučením žen z veškerého lékařského výzkumu jim ve skutečnosti prokazují medvědí službu. Až na otázky reprodukce nebylo o jedinečných potřebách pacientek známo vůbec nic. Od té doby jsme získali ohromné množství důkazů, jak moc se ve všech aspektech ženy liší od mužů. V medicíně platí takové motto: Dítě nerovná se malý dospělý. Tím si připomínáme, že děti mají jinou fyziologii než dospělí. A právě proto vznikla nová specializace – pediatrie. V současnosti provádíme výzkum na dětech a zlepšujeme tak kvalitu jejich života. Vím, že to samé můžeme říct o ženách. Žena není muž, který má prsa a dělohu. Ženy mají vlastní anatomii a fyziologii, které si zaslouží stejně intenzivní studium. Například kardiovaskulární systém. [typický nebo atypický] Kardiologie učinila velký pokrok, aby odhalila, proč u mužů a žen zřejmě probíhá infarkt naprosto odlišně. Onemocnění srdce jsou nejčastější příčinou úmrtí u mužů i žen, ale v prvním roce po infarktu umírá více žen. Muži si stěžují na prudkou bolest na hrudi – jako kdyby jim někdo drtil hrudník. Tomu říkáme typické příznaky. Ženy mají také bolest na hrudi. Ale ženy spíše řeknou: „Necítím se ve své kůži.“ ,„Nemůžu se pořádně nadechnout.“ „V poslední době jsem dost unavená.“ Z nějakého důvodu to označujeme za atypické, ačkoliv, jak jsme řekli, ženy tvoří polovinu populace. Co by nám mohlo pomoci tyto rozdíly vysvětlit? Zaměřme se na anatomii. Cévy, které obklopují srdce, jsou u žen menší než u mužů a také způsob, jakým se onemocnění rozvíjí, se u žen a mužů liší. Test, který určuje riziko infarktu u pacientů, byl původně navržen, testován a zdokonalen pro muže, a proto u žen tak dobře nefunguje. Pak si vezměte léky – běžné léky jako aspirin. Aspirin ordinujeme zdravým mužům jako prevenci infarktu. Ale víte, že když podáme aspirin zdravé ženě, je to ve skutečnosti škodlivé? Tohle nám dokazuje, že pořád ještě nejdeme dost do hloubky. Urgentní medicína pracuje ve velmi rychlém tempu. V kolika oblastech medicíny, kde se zachraňují životy, v případě rakoviny a mrtvice, existují důležité rozdíly mezi pohlavími, které bychom mohli zužitkovat? Proč někteří lidé trpí na nachlazení více než ostatní, proč léky proti bolesti, které předepisujeme na ukopnutý palec, někomu zaberou a někomu ne? [pohlavní chromozomy] Lékařský institut prohlásil, že každá buňka v těle má pohlaví. Co to znamená? Pohlaví je DNA. Gender je způsob, jakým se někdo prezentuje ve společnosti. Obě kategorie se nemusí nutně překrývat, což vidíme na transgender populaci. Je důležité si ale uvědomit, že už od okamžiku početí, každá buňka v našem těle – kožní, vlasová, srdeční, plicní – obsahuje jedinečnou DNA. Tato DNA obsahuje chromozomy, jež určují, jestli se staneme mužem nebo ženou. Dříve jsme si mysleli, že chromozomy určující pohlaví, vidíte je tady na obrázku – – XY pokud jste muž, XX pokud jste žena – – ovlivňují pouze to, jestli se narodíte s vaječníky či varlaty, a že pohlavní hormony, které tyto orgány produkují, mají na svědomí rozdíly mezi pohlavími. Teď už víme, že tato teorie byla chybná – nebo přinejmenším neúplná. Naštěstí vědci, jako je doktor Page z Whiteheadského institutu, který studuje chromozom Y, nebo doktor Yang z Kalifornské univerzity, našli důkazy, že chromozomy určující pohlaví, které jsou v každé buňce lidského těla, zůstávají aktivní po celý náš život a mohou být zodpovědné za rozdíly, s nimiž se setkáváme při dávkování léků, nebo za to, že se u mužů a žen liší náchylnost k určitým onemocněním a také jejich závažnost. Tato nová zjištění naprosto mění pravidla hry. A vše závisí na vědcích, kteří v hledání důkazů pokračují, a na klinických lékařích, aby začali tato data už dnes využívat přímo u pacientů. Právě teď. [Pohlaví a gender: Spolupráce na ochraně zdraví žen] Abych s tím pomohla, spoluzaložila jsem národní iniciativu s názvem Pohlaví a gender: Spolupráce na ochraně zdraví žen, která tato data sbírá a zpřístupňuje je pro výuku a pro péči o pacienty. Snažíme se dát dohromady všechny, kteří se podílí na vzdělání lékařů. Máme před sebou hodně práce. Měníme způsob výuky medicíny od samého počátku. Já jim ale věřím. Vím, že pochopí důležitost zařazení genderového aspektu do současných studijních osnov. Jde o to správně připravit budoucí zdravotníky. [Pohlaví a gender v urgentní medicíně] Co se týče našeho státu, jsem spoluzakladatelkou oddělení Pohlaví a genderu v urgentní medicíně v rámci Katedry urgentní medicíny tady na Brownově univerzitě. Cílem našeho výzkumu je určit rozdíly mezi muži a ženami v podmínkách pohotovosti, rozdíly v průběhu infarktu, mrtvice, sepse a zneužívání návykových látek. Zároveň věříme, že vzdělání je nejdůležitější. Sestavili jsme komplexní model výuky. Připravuje programy pro doktory, sestry, studenty a pacienty. Nemůžeme to nechat pouze na těch, kteří rozhodují o zdravotní péči. Všichni se můžeme podílet na změně. Musím vás varovat: není to jednoduché. [změna - uvědomělost - příležitost] Vlastně je to těžké. V zásadě měníme způsob uvažování o medicíně, zdraví a výzkumu. Měníme náš vztah k systému zdravotní péče. Ale se nemůžeme vrátit zpět. Nyní už víme dost, abychom mohli říct, že jsme to předtím nedělali správně. Martin Luther King řekl: „Změna nepřichází z nevyhnutelnosti, ale z neustálého boje.“ Prvním krokem ke změně je zvyšování povědomí. Nejde jen o zlepšení zdravotní péče pro ženy. [Na pohlaví a genderu záleží] Jde o personalizovanou, individuální zdravotní péči pro všechny. Uvědomělost má moc změnit zdravotní péči pro muže i ženy. Chci po vás, abyste se ode dneška svých lékařů ptali, jestli péče, kterou dostáváte, je specifická pro vaše pohlaví a gender. Možná nebudou znát odpověď – zatím. Ale tento dialog už začal a navzájem se můžeme něco naučit. Pamatujte si, že pokud jde o mě a moje kolegy, tak na vašem pohlaví a genderu záleží. Děkuji. (Potlesk)