2019 08 15 LH EN Wake up Earth sr True Dedication

Dobré ráno, milý Thayi a drahá komunito,

dnes je 15. srpna 2019

a je to poslední den
našeho ústraní Wake Up Earth.

Je nás tu asi 600

a vytváříme krásnou energii

pospolitosti,

míru,

harmonie s přírodou.

Celý týden jíme veganské jídlo.

Většina z nás neřídí auto.

Vytvořili jsme hodně radosti.

Dnes ráno jsme měli
předání Pěti tréninků plného vědomí,

takže dnešek je dnem oslav.

Je to den, kdy slavíme plody
našeho společného času

a energii víry, naděje
a solidarity na další cestě.

Když se podívám mezi posluchače,
vidím řadu známých tváří,

mnoho přátel.

Thay vždy říká, že když mluvíme,
musíme být spojeni se všemi posluchači,

takže se na vás budu snažit hodně dívat,

abych měla nějakou morální podporu.

Některé z vás znám už od vašeho mládí,
z programu pro teenagery.

Kde jste? Támhle!

Díky, ahoj!

A dokonce je tu
i zástupce z programu pro děti.

Tam jsi, díky!

A také z mnoha skupin pro mladé dospělé.

Takže všichni jste mojí součástí,
všichni jsme tu dohromady.

Tato řeč dharmy
bude vycházet z nás všech.

Tak se budu cítit
jenom částečně zodpovědná.

Doufám, že dnes ráno, při obřadu

a během našeho času zde,

jsme se všichni dotkli hlubokého poznání,

že cesta existuje.

Existuje cesta pro náš život.

Thay říkal:

"Vidíte cestu, našli jste ji
a nemáte se tedy už čeho bát."

Nemusíme se bát budoucnosti,
protože jsme našli cestu.

A ta cesta pro nás byla připravena,
vybudována, spatřena, předjímána

mnoha generacemi moudrých.

Už bezpočet generací se lidé ptají:

Jaký způsob života je dobrý?

Jak můžeme zmenšit utrpení ve světě?

Jaký směr je pro lidstvo správný?

A zde sdílíme duchovní cestu
starší více než 2 500 let.

To je hodně nastřádané moudrosti.

A je to cesta,

kterou si můžeme užít
a po níž můžeme kráčet společně.

Dnes ráno byla v obřadu krásná věta:

"Na této cestě budeme mít
Bódhisatvy jako své společníky."

I další lidé jsou na této cestě,

našli ji a jsou bódhisattvové.

Nejsme sami.

Kolem nás je
obrovský zdroj energie a solidarity.

Cesta,
kterou nabízíme zde, v Plum Village,

je cestou ukazující,
že lze kombinovat duchovno a konání.

Tato část naší cesty se mi líbí.

Je to možné

a zde se učíme mnoho věcí,
které můžeme udělat,

abychom vytvořili duchovní energii,

která živí konání,
do něhož bychom se chtěli světě pustit.

Aby zajistila,
že toto konání bude správné,

že bude vycházet ze správného místa,
se správnou energií.

A s duchovní dimenzí,
která bude naše konání podporovat,

abychom nevyhořeli,

abychom se cítili naplnění,

podporovaní

a v hlubokém spojení s tím,
co to znamená být naživu,

zatímco konáme.

Jako meditující,

Thay říkal:

"Díváme se do hloubky,
abychom viděli věci,

které ostatní vidět nedokážou."

Díváme se do hloubky,

abychom viděli nejenom to,
co je zjevné na první pohled.

Díváme se do hloubky,
abychom viděli srdce pravdy,

reality dané situace.

Máme cvičení pravdomluvnosti,

v buddhismu a na naší cestě.

Je velmi důležité říkat pravdu.

Extenction Rebellion ví, o čem mluvím.

Zde hovoříme o čtyřech pravdách.

(4 pravdy)

O první asi víme.

Říká, že ve světě je utrpení,
že je tu strádání.

V nás a ve světě kolem nás.

(1. utrpení)

Pamatuji si velmi působivou
přednášku Thaye v roce 2009,

když se tento meditační sál stavěl.

Měli jsme řeč dharmy venku,
pod těmi čtyřmi borovicemi,

ve stínu těch čtyř borovic.

A Thay řekl:

"Pro mladou generaci
musíme mluvit o těchto pravdách

odvážným a novým způsobem."

A požádal nás,
abychom jmenovali,

co je podle nás
největším strádáním na světě, v životě.

Pamatuji si, že jsme vymysleli
dlouhatánský seznam.

O těchto věcech víme,
že působí hluboké utrpení a hluboké rány

po mnoho generací.

Válka,

ničení životního prostředí,

nespravedlnost,

útlak,

nerovnost,

propast mezi bohatými a chudými,

která se neustále zvětšuje.

Můžeme hovořit
o globálních typech strádání.

(globální)

Takže jsme vyvolávali tento seznam,
Thayovi pod čtyřmi borovicemi,

a on s tím seznamem nebyl spokojený.

Řekl: "Musíte jít ke kořenům."

A začal tvořit jiný seznam.

Řekl: "Napětí, stres,

strach, zoufalství, touha."

A podle Thaye jsou kořeny strádání
i v našich vlastních srdcích.

Takže máme i strádání,
kterému prozatím budeme říkat "lidské".

(lidské)

A co je velmi zajímavé,

naše vlastní strádání, vlastní utrpení,
odráží utrpení tohoto světa.

Bytí obou je hluboce propojené.

Pokud chceme řešit jedno z nich,
musíme řešit i to druhé.

Zároveň.

Lidské strádání
nějak způsobuje to globální.

A naopak.

Existuje spousta nových pojmů,

které se rodí,

klimatická úzkost,

planetární smutek,

vina z obsazení pozice na vrcholu.

Snažíme se najít nový jazyk,

abychom vyjádřili toto spojení.

Ta slova nejsou moc pěkná,
snaží se však vyjádřit strádání a utrpení.

V buddhismu říkáme,

že ke vzniku strádání
musí být nějaká příčina.

Je zde příčina a důsledek.

Jak vzniklo, co je kořenem?

Mluvíme o cestě, která vede k utrpení.

(2. cesta vedoucí k utrpení)

Jako meditující se na toto díváme.

Díváme se do hloubky,

s otevřeným srdcem a myslí na to,

co způsobilo současnou situaci.

Protože pokud víme, co je příčinou,

víme, jak vytvořit protiklad,
víme, jak vybudovat druhou cestu.

Což je cesta vedoucí ke štěstí.

(4. cesta vedoucí ke štěstí)

Něco v nás možná pochybuje,
že štěstí je možné.

Možná pro jiné lidi, ale ne pro mě.

V jiné realitě,
pokud bychom se vydali po jiné dráze,

možná by bylo štěstí pro Zemi možné.

Ale teď už ne.

Buddhismus a učení moudrých
napříč mnoha generacemi ujišťuje,

že štěstí možné je.

Navíc štěstí tu už je.

Štěstí už je pro nás dostupné.

Země čelí mnoha výzvám,

ale ptáci pořád zpívají.

Ptáci pořád zpívají.

Jako mnohým, i mně se moc líbí,

že ptáci jsou bratránky
a následovníky dinosaurů.

A pořád zpívají.

Slyšíme jejich píseň?

Měsíc stále svítí.

Pustili jste tento týden
měsíc do svého srdce?

Ne jenom: "Á, měsíc. Tam je měsíc.
Jé, úplněk. Měsíc je docela hezký."

A pak pokračujeme v konverzaci.

Ale vychutnat si,
že měsíc je tu a svítí nám –

– dokážeme to k sobě vpustit,
dokážeme to světlo přijmout?

Měsíc se staral o všechny naše předky
po bezpočet generací.

Možná to bude chtít trochu úsilí,
náležité pozornosti,

abyste si všimli štěstí,

které je kolem nás
a které je nám dostupné.

Možná budeme potřebovat zvláštní úsilí,

abychom si vychutnali štěstí v Zemi.

Abychom vytvořili podmínky
pro naše vlastní štěstí.

Abychom nechali Zemi,
aby nás podporovala.

Takže štěstí je možné.

Potvrzujeme tuto pravdu.

(3. štěstí)

Během jednoho meditačního ústraní
toho zvládneme hodně.

Mnozí z nás mohli mít
během tohoto ústraní různý cesty,

v závislosti na utrpení, strádání,
výzvách, které jsme si přinesli s sebou.

Mluvím teď o Zemi, ale tyto čtyři pravdy

platí stejně
o nás samotných a našich tělech.

Mám takovou radost, když vidím
pohodu během tohoto ústraní.

Nejenom veganské jídlo,

ale i možnost každý den
chodit v tichu v přírodě,

možnost dělat jógu,

jít na výlet,

pracovat a zanořit
své ruce hluboko do země.

A naše osobní pohoda
je propojená i s fyzickou pohodu.

Máme nějaký prostor,
máme možnost se zahojit,

uvolnit napětí, které v sobě máme.

Někteří z nás mohli přijít na ústraní
s výzvami ve vztazích,

s našimi partnery nebo možná rodiči.

A máme možnost
podívat se do hloubky na to,

co vedlo k problému v komunikaci,
k nedorozuměním,

a už doufáme,

cítíme vhled, který se objevuje.

Naučili jsme se tu
spoustu krásných cvičení.

Jak hluboce naslouchat,

jak zalévat dobrá semínka
a květiny ve druhých,

takže můžeme s jistotou kráčet
po cestě k pohodě v onom vztahu.

Někteří z nás čelí výzvám v práci
nebo ve studiu.

A také my můžeme uplatnit tyto pravdy.

Můžu skutečně pojmenovat, co je nejtěžší?

Umím se podívat do hloubky,
abych viděla, jak to vzniklo?

A co bych mohla dělat jinak?

Mluvila jsem o duchovnu a konání.

Souvisí to s tím,
jak kráčet po této cestě,

která může vytvářet dobro
pro nás, pro společnost a pro Zemi.

Jak bychom
po té cestě mohli jít a nevyhořet?

Jak po ní můžeme jít
a udržet si cestou svůj elán?

Máme zajímavou myšlenku
o cílech a prostředcích,

kterou nám Thay předal.

Cesta dobra nebo vedoucí ke štěstí
může být nazývána cestou štěstí,

protože každý krok po té cestě
má v sobě štěstí.

Nejdeme po zkratkách a neříkáme,

že vše podřídíme úspěchu,
cíli, který chceme,

že pro dosažení cíle uděláme cokoliv.

Ale jde o každý krok po té cestě.

A když konáme,
abychom zachránili Zemi,

musí to být zároveň konání,
které má energii štěstí pro nás,

naše blízké, ve vztazích.

Máme energii míru s rodinou,
s našimi spoluaktivisty.

Takže neexistuje cesta
ke štěstí Země,

která by nebyla cestou
ke štěstí v nás a našich vztazích.

(cesta)

Líbí se mi, že v naší tradici

a mnoha východních
duchovních směrech hovoříme o cestě.

Ne o mapě, o dráze nebo kvalifikaci.

Cesta, putování.

A cesta nebo mārga je drsná, obtížná,

možná po úbočí hory, možná lesem,
možná s balvany, někde může být zarostlá.

Je to velmi intimní cesta
a místy si ji možná musíme sami klestit.

Musíme cestu najít.

Ale máme nějaké orientační body,
které nám pomáhají v navigaci.

Toto je shrnutí toho,
co se zde tento týden učíme.

(bdělost)

(soustředění)

(vhled)

V Plum Village říkáme,
že bdělost jde ruku v ruce

se soustředěním a vhledem.

Máme to tu na vitráži.

Nepraktikujeme bdělost samoúčelně,
ale abychom získali vhled o pravdě,

o pravé podstatě reality a nás samých.

Když praktikujeme vědomé dýchání,
vědomou chůzi, vědomou konzumaci,

vytváříme energii bdělosti.

Vědomé naslouchání.

Když udržejeme energii bdělosti,
prohlubujeme a rozvíjíme své soustředění.

A toto soustředění
drží a podporuje naše vědomí

a dostaví se vhled.

A tento vhled je především
vhledem o soubytí.

(vhled o soubytí)

Možná může být tisíc
nebo milion vhledů o soubytí.

Možná je to v naší tradici Plum Village
způsob vysvětlení osvícení.

Jsme osvíceni poznáním skutečnosti,
že existujeme ve spojení se vším.

Může se to stát nám všem
a možná se nám to během

tohoto ústraní už mnohokrát stalo.

Jsem svojí miskou jídla,

jsem ze slunečních paprsků, jsem z deště.

Rezonuji, jsem propojen s každým
v mé rodině sdílení dharmy.

Dotýkáme se vhledu soubytí.

Když praktikujeme bdělost,
můžeme odpočívat, uvolnit se,

postarat se o sebe a své tělo.

Bdělost nám pomáhá
vytrvat v našem konání.

Thay někdy popisuje bdělost

jako energii duchovna,
naprostou přítomnost.

Můžeme pít šálek čaje posvátným způsobem.

S energií bdělosti
se to může stát posvátným činem.

Objetí s některým z našich přátel
se může stát posvátným objetím,

s energií bdělosti.

Krok se také může stát
posvátným krokem na zemi.

Takže bdělost
nám pomáhá praktikovat péči o sebe samé

docela praktickým způsobem,

zatímco pracujeme,
konáme a žijeme ve světě.

Doufáme, že mnoho z vás
si tato cvičení odnese s sebou,

takže můžete mít pár minut, abyste se

v každodenním životě usadili
v přítomném okamžiku.

Abyste skutečně
byli živeni jídlem, které jíte.

Abyste nalezli mír během jídla.

Mír během chůze.

Mír během dýchání.

Lze dýchat i během náročných metingů.

Děláme to tu každou chvíli.

Tyto energie nám však také umožňují
dotkout se něčeho ještě hlubšího.

A tomu říkáme absolutní dimenze.

(absolutní)

Když jdeme lesem

a opravdu chůzi lesem prožíváme,

cítíme soubytí se stromy,

náš nádech a výdech jsou přítomny,

cítíme jejich svěžest, jejich objetí

a začneme se dotýkat toho,
že nejsme tak úplně odděleným já.

Jsme propojeni se vším, co existuje.

A to nám pomáhá, abychom se necítili sami.

Teď se hovoří o druhové osamělosti.

(druhová osamělost)

Stali jsme se tak odříznutí od přírody,

že nemáme tolik příležitostí

setkat se s naším
intimním soubytí,

se všemi dalšími formami života.

Takže možná odpovědí na samotu,
kterou máme v lidském strádání,

je trávení více času v lese,
na oceánu, v horách.

Dotknout se pravdy, že jsme propojeni

a nechat osamělost prosáknout pryč.

Nechat přírodu vstoupit
a osamělost uniknout pryč.

Na zemi jsme doprovázeni
spoustou nádherných druhů.

Vidíme, že člověk neexistuje

v izolaci, oddělený od zbytku země.

(člověk)

Vidíme, že jsme hluboce propojeni

se všemi, které milujeme.

A vyvíjíme se, měníme se s časem.

Nemůžeme říct, že jsem neměnné já

a že jsem taková vždy byla
v minulosti a vždy budu i v budoucnosti.

To je dobrá zpráva.

Jsme pomíjiví, propojení.

Pokud doma uvidíte album s fotkami,
vaši fotku, když vám bylo pět let,

můžete se sami sebe zeptat:

"Jsem stejným člověkem, nebo jsem jiná?"

Naše tělo není stejné,
naše pocity také ne,

naše vnímání a přemýšlení není stejné,

možná není stejné ani naše vědomí.

A to je dobrá zpráva.

Vše je možné.

Můžeme se rozvíjet novým směrem.

Takže když hovoříme o našem soubytí

s ostatními napříč prostorem

a o naší pomíjivosti napříč časem,

a vás a vašem pětiletém já,

můžeme hovořit o ne-já.

(ne-já)

Někdy to lidi zmátne a myslí se,
že to znamená, že neexistujeme.

Ve skutečnosti to znamená,
že jsme plní všeho.

Všeho, co vás naplnilo
od vašich pátých narozenin.

Jsme plní celého vesmíru.

Víme, že buňky v našem těle
vznikly ve vzdálených galaxiích.

Jsme plní, ne prázdní.

A když se dostaneme
do blízkého kontaktu se zemí,

zjistíme,
že nemůžeme vytvořit jasnou hranici

mezi neživou a živou hmotou.

(živá bytost)

Zjistíme, že díky horninám, vodě,
můžeme existovat.

Je krásné studovat biologii
vzniku prvních jednobuněčných organismů.

Takže využíváme energii bělosti,
abychom se dotkli vhledu soubytí.

a toto jsou čtyři myšlenky,
které nám pomáhají.

Myšlenka, že nemáme já

a neměli bychom být pohlceni tím,
že ho máme, že jsme neměnní.

(délka života)

Myšlenka, že jako lidské bytosti
jsme odděleni od živých organismů.

Ve skutečnosti jsme komunitou,
naše tělo má, myslím, více buněk,

které nejsou lidské než buněk,
které jsou lidské.

Mám tu pro to slovo.

Jsme... něco.

Najdu to později.

To, jak chodíme po zemi,

jak dýcháme,

můžeme se dotknout toho,
že se jedná jenom o koncepty.

Myšlenka, že my, lidé,
jsme oddělení od ostatních živým bytostí

a myšlenka, že naše délka života
je omezena na 80 nebo 100 let...

Jste si jisti?

Jste si jisti?

Thay rád učí o oceánu.

V oceánu jsou vlny.

Někdy rozhodně cítíme,
že jsme na jejich úrovni.

Jdeme nahoru, dolů

a může to být celkem vzrušující,
ale také stresující.

Život je plný dobrodružství a výzev,
radostí a těžkostí.

Thay nás pozval, abychom se dotkli,

jako vlna,

skutečnosti, že jsme i vodou.

Jsme vlnou, ale jsme i vodou.

A voda si nedělá starosti
s tím, že se vzdouvá a klesá.

Spočívá ve své mořské podstatě.

Není kam jít, není co dělat.

Jak můžeme spočívat v naší podstatě?

Možná jsme během
tohoto ústraní měli momenty,

možná včera během vznešeného ticha

nebo když jste si lehli na zem,
zavřeli oči a nechali se držet,

možná jste se dotkli pocitu,

že v tomto okamžiku
opravdu není co dělat a kam jít.

Užíváme si toho,
že jsme oceánem spíše než vlnami.

Dotýkáme se absolutna,

s pomocí bdělosti a soustředění
se dotýkáme historické dimenze,

každodenního života.

(každodenní život)

Opravdového jádra našeho života.

Když se hluboce dotýkáme země a lesa,

dotýkáme se absolutna.

Když ani nemáme tělo a dech,
možná ani nemáme myšlenky.

Jenom si užíváme pocit a zkušenost,
že vše je v pořádku.

Já jsem v pořádku.

Stačí, kým jsem.

Součástí doteku absolutna
je praktikování, že si dovolíme

být oceánem.

Thay říká,
že všichni potřebujeme praktikovat,

abychom se základní podstaty dotkli
v našem každodenním životě.

Abychom mohli být s hvězdami,

být s měsícem,

být s krásnou květinkou
na městském chodníku,

být s lesem, zemí, vlnami.

Když se dotkneme základní podstaty,
získáme nejhlubší úlevu a mír.

Je tu určitá úleva z relaxace,
chůze, praktikování bdělosti,

ale musíme být ještě žíznivější
abychom se dotkli naší základní podstaty.

Kdo jsem?

Odkud jsem?

Kam mířím?

Jak jsem vypadala,
než se narodili mí prarodiče?

A když obejmeme zemi,
můžeme jí dát tisíceleté objetí,

a stromu také.

Kde budete za tisíc let?

Kde budu já?

Kde budete za milion let?

Kde budu já?

A když se podívám na měsíc,
vím, že se usmíval na naše předky.

A bude se usmívat i na naše následovníky.

Toto je pozvání.

Thay říká,
že v konání musíme najít způsob,

jak vnést
tuto rozsáhlou časovou perspektivu,

energii absolutna,

do našeho konání a angažovanosti.

Říká, že nám v tom pomáhají bódhisattvové.

Bódhisattvové.

(bódhisattvové)

Velké, probuzené bytosti.

Na bódhisattvech se mi moc líbí,

jsou bájní, patří do oblasti mýtů,

ale zároveň patří
do oblasti lidského potencálu.

Projevují kvality, které velmi rozvinuli
a ukazují cestu –

– pokud bychom my, lidé,
zvládli tyto energie rozvíjet,

mohli bychom mnohého dosáhnout.

Mohli bychom jít daleko.

Můžeme vzývat jména bódhisattvů.

Je to trochu jako
během prvního dne retreatu,

kdy jsme mohli vytvářet energii soucitu

a my, bratři a sestry,
jsme vzývali jméno Avalókitéšvary,

bódhisattvy velkého soucitu.

Všichni jsme mohli cítit,

jak bylo silné jenom pojmenovat

tuto ctnost
hlubokého naslouchání a soucitu.

Pojmenovat ji a vzývat ji.

S energií bódhisattvů
je i mnoho druhů bódhisattvů.

A v různých okamžicích moůžná
budeme muset vzývat různé bódhisattvy.

Máme bódhisattvu hlubokého porozumění.

Podívat se do hloubky na situaci,
abychom viděli, co se děje.

Abychom viděli pravdu a nebáli se jí
a abychom měli odvahu jít dál.

Další bódhisattva
je bódhisattva nepodceňování druhých.

Můžete si z toho udělat týdenní cvičení.

Dovedu vidět, že všichni,
s nimiž pracuji, mluvím,

mají nekonečnou schopnost
být nejlepší vezí sebe samých?

Být ve světě sílou dobra.

S náročnými kolegy to může být koan.

S někým, s kým nedovedeme
správně komunikovat.

Dovedeme spatřit,
že mají nekonečný potenciál?

Bódhisattva, který nikdy nepodceňuje.

Nikdy nepodceňuje sílu jediného činu,

jediného milujícího slova, jediného gesta.

Máme Samantabhadru,
bódhisattvu velkého konání.

Když v Plum Village
vzýváme jméno tohoto bódhisattvy,

říkáme:

"Pracovat s bdělostí,
pracovat s radostí."

Bódhisattva velkého konání.

Vždycky jsem s tím měla trochu problém.

Říkala jsem si, že když konáte,
musíte se tvářit vážně.

Toto je pracovat s bdělostí
a pracovat s radostí.

Konat s lehkostí.

Být přístupní, i když konáme.

Být přístupní přítomnosti druhých.

Pro Thaye je Matka Země největším
nebo nejkrásnějším z bódhisattvů.

Říká: proč tvrdíme,

že bódhisattvové
musejí mít lidskou podobu?

Lidé se na této planetě
objevili jenom celkem nedávno.

Země musela mít
tyto kvality ještě předtím,

než se z ní lidstvo vynořilo.

Některé z kvalit
Země jako bódhisattvy jsou

trpělivost,

jak Země drží semínko,
doku nepřijde správný čas, aby vykvetlo.

A Země má vytrvalost.

Neuvěřitelnou vytrvalost.

Ať se potýká s čímkoliv,

vstřebává to, přijímá to, transformuje to.

Svým způsobem konáme pro Zemi,

když zjistíme, že se potýkáme

s množstvím výzev,
agrese nebo diskriminace.

Ať pracujeme v jakékoliv oblasti,
můžeme vzývat Zemi:

"Prosím, milá Země,
dej mi něco ze své trpělivosti.

Jsi ve mně, pocházím z tebe,

dej mi přístup k troše tvé vytrvalosti,

potřebuji ji teď.

Prosím, pomoz.

Prosím, přijď a buď tu se mnou.

Pomoz mi udržet tuto situaci,
tento moment."

A Země má i další kvality jako
svěžest, vitalitu,

uzdravování.

Tato moc vzývání a zvaní

je velmi efektivní.

Stáváme se nejenom malým "já",

ale mnohem větším, ohromným "my",

spojeni s vynikajícími kvalitami
napříč časem a prostorem.

Dalším nádherným bódhisattvou
je bódhisattva krásného zvuku.

Během tohoto ústraní
jsme měli hodně hudby.

Mnoho lidí zde má krásné hlasy.

Nabídnout hudbu je čin bódhisattvy.

I ticho, které si užíváme,
je druh léčivé hudby.

A Země také zpívá svoji hudbu.

Thay rád vypráví příběh o tom,
jak byl malým chlapcem

a s kamarády ze školy šel na výlet do hor.

Jednalo se o horu ve Vietnamu
a říkalo se, že na ní žije poustevník.

Myslím, že jako malé děti jsme všichni
chtěli potkat moudré poustevníky

nebo kouzelníky.

A Thay si byl jistý,
že ten poustevník pořád na hoře je.

Škrábali se nahoru, rychle,
aby zjistili, jestli ho najdou,

celá skupina chlapců,
která nejspíš dělala pěkný rámus.

Byl horký den.

Bylo jim teplo, byli mokří potem a žízniví

a když si sedli, aby se nasvačili,

Thay se od nich oddělil, říkal si:
"Nemyslím si, že se poustevník objeví,

když jsou všichni tady, takže musím jít
a najít ho a najdu ho v tichosti, sám.

Tak se Thay vidal hledat poustevníka.

A jak šel lesem, zaslechl nádherný zvuk.

Ten zvuk byl zvukem pramínku,

který vtékal do krásného jezírka

čisté, svěží, chladné vody.

A Thayovi bylo takové horko,
měl takovou žízeň,

tak si klekl, nabral vodu do dlaní a pil.

A cítil, že je to
ta nejlepší voda na světě.

Byl vyčerpaný a poté, co vypil vodu
a cítil se zcela spokojený,

lehl si vedle jezírka a usnul.

Hluboký odpočinek.

Nalezení útočiště v Zemi, v lese.

Když se probudil,

už necítil potřebu najít poustevníka.

Cítil, že potkal svého poustevníka
ve formě pramínku, zřídla.

Občas když Thay tento příběh vykládá,
pak se nás ptá:

"Našli jste svého poustevníka?

Začali jste ho už hledat?

Možná se váš poustevník objeví
ve formě potůčku, stromu nebo hory.

Prameny mohou být bódhisattvy.

Příroda může být bódhisattva.

Také máme bódhisattvu léčení.

Někteří z nás možná
pracují ve zdravotnictví,

možná jsme doktoři.

To je práce bódhisattvy.

Přinášet uzdravení,
uzdravit rány nemocných.

Jsou i další, zábavní bódhisattvové.

Jeden se jmenuje bódhisattva,
kterého každý rád vidí.

Možná nemusíme dělat mnoho,
abychom byli bódhisattvové.

Naše přítomnost je vřelá,
otevřená, laskavá a osvěžující.

To stačí, abyste byli bódhisattvové,
i v těch nejnáročnějších situacích.

Možná nemůžeme udělat tohle nebo tamto,

ale možná můžeme nabídnout
kvalitu své přítomnosti

a možná můžeme být bódhisattvou,
kterého každý rád vidí.

Není to o tom, co děláme,
ale o naší energii bytí.

Už ta je přínosem.

Také je bódhisattva,
který je přiraven smát se a plakat.

Já jsem připravana smát se a plakat,

i když si nejsem jistá,
jestli jsem bódhisattva.

Ale je to o tom,
jestli umíme prožít okamžik naplno.

Pokud je přítomno utrpení,
dokážeme ukápnou slzu?

Cítíme bolest, jejímž jsme svědky,

a dovolíme si plakat.

A dovolíme si i okamžiky smíchu.

Dostali jsme tento život,
abychom žili, a byla by škoda,

kdybychom si nedovolili užít si okamžiky,

které nám Země dala, abychom si je užili.

Sestra Chan Khong je nádherný bódhisattva,
který je připraven se smát a plakat.

Pamatuji si,
že jednou jsem měla možnost dělat

angažovaný aktivismus,
pracovala jsem s ní v roce 2009 a 2010

a dostali jsme se do mnoha
evropských parlamentů.

Ženeva, Brusel, Štrasburk.

Zažili jsme hodně dní na cestě
a hodně opravdu těžkých meetingů.

Snažili jsme požádat o pomoc

v ochraně některých
našich bratrů a sester,

jejichž bezpečí bylo v ohrožení.

A tak to na mě zapůsobilo

a tolik jsem se toho
od sestry Chan Khong naučila

během té cesty.

Nejprve jsem viděla,

jak intenzitou laseru

namířila veškerou svoji lásku
na každičkého politika,

kterého jsme potkali.

Bylo to neskutečné.

Šla přímo po jejich srdci.

Znáte ty lasery, které putují až na Měsíc

a přitom jsou široké jen asi pět metrů?

Taková je láska sestry Chan Khong.

Během některých
těch meetingů také plakala,

když sdílela těžkosti
našich bratrů a sester.

Během cesty domů jsme si nebyly jisté,
jestli něco z toho, co jsme udělali,

mělo nějaký dopad.

Ale sestra Chan Khong ráda zpívá
a tak ve vlaku nám zpívala

a snažila se nás naučit vietnamsky
s pomocí vietnamských písniček pro děti.

Někteří jsme si pak říkali:

"Nebylo by zábavné si ze sestry
Chan Khong udělat trochu legraci?"

A nevím, proč nás to napadlo,
proč nám to připadalo tak nutné.

Možná jsme měli tolik napětí
během té cesty, tolik strachu,

většina z nás nikdy dříve nemusela

mluvit v parlamentech
nebo se setkávat s politiky.

Udělali jsme malý vtípek na její účet.

Byla to jenom neškodná lež,
ale ona tomu opravdu věřila.

Asi jsme tím trošku
překročili pravidla řádu, ale...

Ale v ten moment
to vypadalo jako opravud dobrý nápad.

Nikdy nezapomenu,
jak jsme dorazily na stanici do Bordeaux.

Když jsme jí konečně řekly, že to byl vtip

– ani už nevím o čem –

bylo to asi něco o způsobu dopravy
zpátky do Plum Village z Bordeaux.

Řekli jsme jí, že to byl vtip
a bylo to trochu riskatní,

protože nevíte, co se stane.

Bude se smát,
nebo bude opravdu naštvaná?

A sestra Chan Khong řvala smíchy.

Přísahám.

Smála se tak moc, že u toho i plakala.

Byla to moje
nejlepší vzpomínka z celého výletu.

Ten duch, že se děje něco hrozného,
ale musíme najít způsob, jak se smát,

musíme najít způsob, jak si být blízcí,

musíme najít způsob,
jak to všechno nebrat příliš vážně.

A ten smích byl léčivý.

Léčivý a sbližující.

V našich komunitách,
možná našich sanghách, na pracovišti,

může kolem nás být mnoho bódhisattvů.

Dovedeme je rozpoznat?

Tento člověk nabízí tyto klady
pracovišti, projektu.

Tento člověk je tak tichý,
nikdy nic neřekne,

ale kvalita jeho přítomnosti
toho celé skupině tolik přináší.

Musíme rozeznat naše bódhisattvy
a musíme si jich vážit,

dát jim vědět, že víme,
že jsou bódhisattvové.

Občas chodím po Lower Hamletu,
klaním se sestrám a říkám:

"Namo bo ta" a pak řeknu jejich jméno.

Možná totiž dřou v kanceláři nebo kuchyni,

možná až do rána čistí sklad.

A to vše vychází z energie lásky.

Jsme tu a vysíláme svoji energii,
aby lidé méně trpěli.

Proto děláme, co děláme.

i když konkrétně
se jedná jenom o činnosti,

které vypadají všedně, neposvátně,

ale s energií bdělosti a lásky
se stanou posvátnými.

Vaření je posvátné,

kódování webu je posvátné.

Ještě jednu věc chci sdílet,

ohledně radosti z angažovanosti
s Thayem a sestrou Chan Khong.

Jednoho dne Thay chtěl,
abychom na něčem pracovali.

Byli jsme v Lower Hamletu v jeho pokoji,
bylo nás pár, 5 nebo 6,

a Thay řekl:
"Potřebuji, abyste tohle udělali."

"OK."

Dal nám nějaké nápady,
někteří se pokusili udělat poznámky.

OK, uděláme, co Thay chce. Cool.

Seděli jsme tam a pak se ozval zvuk zvonu,
který je velmi blízko a proto je hlasitý,

všichni jsme se vrátili ke svému dechu.

Zavolal nás po meditaci chůze,
po řeči dharmy

a následuje společný
formální oběd v meditační síni.

Takže po zvuku zvonu jsme chtěli vstát.

A Thay řekl:
"Ne, ne, nepotřebujete jíst."

Thay vstal.

A řekl:

"Ne, ne. Lidské tělo může
přežít bez jídla několik dní."

A myslím, že někteří bratři a sestry
v této síni tam taky byli,

nevím, jestli si to pamatují.

"OK."

Možná jsme byli trochu moc nedočkaví
a nejspíš hodně hladoví.

Tak nás tam Thay nechal,
abychom pracovali na tom projektu,

a šel si dát oběd se sanghou.

Kromě konání,
které je zdravé a udržitelné,

samozřejmě že potřebujeme jíst
a spát a odpočívat a relaxovat.

Občas to ale můžeme přeskočit

a udělat malou oběť,
která nás moc nestojí.

A děláme to společně.

Jindy, když jsme pracovali

s Thayem a sestrou Chan Khong
docela pozdě v jeho poustevně,

Dělali jsme náčrt tiskovky nebo něco,

stále během toho projektu

na ochranu našich bratrů a sester,

a byli jsme tou prací docela pohlceni.

Byla celkem komplikovaná.

Čas utíkal a utíkal.

Byl to líný den

a během líných dnů kdokoliv,

kdo je s Thayem v jeho poustevně
zajišťuje, aby měl co jíst.

My jsme nebyli moc líní
a na jídlo jsme vůbec nemysleli.

Docela jsme dřeli,
počítač, dokumenty, tiskárna...

A Thay kolem jednou prošel,
pak znovu, usmál se na nás,

my jsme se taky usmáli a uklonili.

"Nejsi na nás hrdý?
Tvé děti tvrdě pracují."

A pak prošel znovu a znovu.

A někdy později, možná o hodně později,

se Thay objevil ve vchodu a řekl:
"Večeře je hotová."

Ten stud!

Najednou vám dojde,
že jste úplně selhali.

Musíme energii lásky a péče

jeden druhému přinést,
pokud hodně pracujeme.

Být kuchařem vařícím s láskou
je být bódhisattvou.

Dávat jídlo hladovějícím.

Možná bychom si mohli poslechnout zvon.

(zvon)

Když konáme ve světě,
naše konání vychází z našeho myšlení.

(myšlení)

Z naší řeči.

(řeč)

A z fyzického konání našeho těla.

(konání)

Bódhisattvové nám pomáhají
dělat tohle vše krásně.

V prezentaci o novém začátku

jsme se učili o láskyplné řeči
a hlubokém naslouchání.

Všichni jsme tedy
u této trojce udělali pokrok.

Můžeme tomu říkat trojté konání,

také známé jako naše karma.

Karma znamená konání.

Co v tomto životě způsobíme.

Toto má dozvuk.

Občas vidíme, jak naše řeč

může vést k uzdravení
nebo vyeskalovat pohromu.

Naše konání rezonuje časem a prostorem.

Když se naše fyzické tělo rozpadne,
naším pokračováním je naše konání.

Je naším základem.

Můžeme mluvit o správném myšlení,

(správné myšlení)

správné řeči

(správná řeč)

a správném konání.

(správné konání)

Můžeme mluvit i o správné bdělosti,

(správná bdělost)

správném soustředění.

(správné soustředění)

(správný vhled o soubytí)

Znamená to, že je i nesprávné myšlení,
nesprávná řeč a nesprávné konání.

To znamená myšlení,

které není v souladu
s vhledem o soubytí.

To je tvůj problém.

To je tvůj problém. Ne můj.

Ale s vhledem
o soubytí je problém

našeho kolegy, kamaráda,
člena rodiny nebo matky či otce

zároveň naším problémem.

Protože existujeme propojeně.

Správné myšlení také souvisí
se sklony naší mysli.

Můžeme být pány naší mysli,

můžeme převzít otěže
nebo poslouchat kočího.

Můžeme si vybrat, kde naše mysl spočine.

Na pozitivních myšlenkách,
nebo na negativních?

Na myšlenkách,
které vedou k většímu štěstí?

Nebo na těch, které nás nechávají trpět?

Cesta ke štěstí
zahrnuje kultivaci naší mysli

a správné myšlení.

Nepotlačujeme negativní myšlenky.

Pokud cítíme zlost, přijmeme ji.

Podíváme se na ni do hloubky,

Uklidníme ji, takže o ní
můžeme získat vhled.

Díváme se hluboce na své zoufalství

a učíme se, jak kultivovat opak – naději.

Ve světě je hodně utrpení.

Stačí nám jenom homeopatické množství,

tolik, abychom s tím
mohli pracovat a kultivovat.

Toto je jako zahradnictví v naší mysli.

Takže naše řeč bude prospěšná,
spíše než aby více škodila,

naše konání pak může být založeno
na lásce a radosti, soucitu.

Pokud je naše konání založeno na

panice nebo sebeobraně,
nemusí pocházet ze správného místa,

nemusí být skutečně udržitelné.

Máme jazyk klimatické krize

nebo kolapsu Země.

Toto jsou silná slova.

Pokud však cítíme,

že všechno je zničené, dochází nám čas...

Tato energie paniky nám nemusí pomoct

v hlubokém, udržitelném,
dlouhotrvajícím konání.

Místo toho, abychom vycházeli ze strachu –

– vidíme pravdu,
pojmenováváme ji, známe ji –

ale chceme vycházet z lásky,

Z lásky k Zemi, z touhy chránit ji
a všechny druhy a kohokoliv na Zemi.

A chceme to dělat dohromady, s ostatními.

Nejsilnějším druhem konání
je kolektivní konání.

Thay nás učil, jak můžeme spolupracovat.

Říká se tomu šest harmonií

nebo pospolitostí.

(6 harmonií (pospolitostí))

Může se jednat o vaše spolubydlící
nebo skupinu aktivistů,

místní sanghu, vaše kolegy v práci

nebo i další snílky –

– možná jste divadelníci
nebo nějaká spřízněná skupina.

Jak můžete zůstat
v pospolitosti a harmonii?

Jak můžete harmonizovat?

Zaprvé, musíte se ukázat.

Fyzická přítomnost, ukázat se.

Když zorganizujeme párty a nikdo nepřijde,
necítíme se moc šťastní.

Pokud zorganizujeme prostest
a nikdo nepřijde, necítíme se moc šťastní.

Ukázat se.

Když zorganizujeme systém rotace
mezi členy řádu a oni se neukáží,

nejsme moc šťastní.

Takže ukázat se, fyzická přítomnost.

(1. Fyzická přítomnost)

Dalším bodem je sdílení
našich vhledů a pohledů.

(2. Sdílení vhledů, pohledů)

A děláme to velmi specifickým způsobem.

V buddhistické tradici to neděláme tak,

abychom ostatním vnutili náš pohled,

ale snažíme se vidět všechny pohledy,
jejich rozmanitost,

mít pochopení pro různé pohledy
a způsoby vidění

a pak se dostat ke společnému vhledu

nebo harmonické shodě různých pohledů.

Třetí je naše myšlení.

Můžeme tomu také říkat sdílení
z našeho srdce-mysli.

Ve vietnamštině a čínštině je
pro srdce a mysl jedno slovo.

(3. Sdílení srdce-mysli)

Toto děláme při sdílení dharmy.

Hluboce sdílíme
naše nejhlubší pravdy a zkušenosti.

Je to způsob, jak se s ostatními sblížit,

jak vybudovat důvěru a solidaritu.

Co se v mém životě skutečně děje?

Jaké jsou mé nejhlubší sny?

Čtvrtým bodem je řeč.

Harmonická řeč.

(4. Harmonická řeč)

Vzájemně se zavážeme,
že budeme hlídat svoji řeč.

Že budeme praktikovat sebekontrolu,

abychom nevytvořili nesoulad.

Můžeme vyjádřit svůj pohled,
ale nedržíme se ho.

Nebojujeme za něj.

Pokud máme silnou emoci,

můžeme jít ven
na desetiminutovou procházku,

vrátit se a vyjádřit se klidně.

Takto tento bod
kultivujeme v Plum Village.

Hodně škody může být napácháno řečí,
která není harmonická.

Pátým bodem je sdílení zdrojů.

(5. Sdílení zdrojů)

Pokud žijeme s druhými lidmi,

víme, že se o tom občas vyjednává.

Čím víc můžeme sdílet,
v tím větší harmonii můžeme být.

Sdílet jídlo,

účet za elektřinu,

pokud jste v sanghze,
sdílet zvon, polštáře.

Mít sdílené zdroje, které jsou společné,
je velmi spojující.

Je to způsob,
jak praktikovat soubytí.

Ne já a můj, ale více, co je sdíleno.

A nakonec sdílíme hodnoty nebo etiku.

(6. Sdílení etiky, hodnot)

Pro mnohé z nás
je to pět tréninků bdělosti.

Pro nás z kláštera
jsou to naše vlastní klášterní pravidla.

Máme pravidla chování,
která jsme všichni souhlasili dodržovat,

abychom vytvořili hranice,
abychom šli ve směru dobra.

Ještě dva body zde.

Správné živobytí.

(Správné živobytí)

A správné úsilí.

(Správné úsilí)

Doufám, že jste všichni měli
během tohoto ústraní možnost

přemítat nad tím,
co je pro vás v životě nejdůležitější.

Jaké jsou vaše nejhlubší hodnoty?

Jak byste chtěli žít svůj život?

Jak bych chtěla žít svůj život?

Musíme si tuto otázku pokládat.

Co je pro mě nejdůležitější?

Mám tento jeden život. Co s ním udělám?

Všichni potřebujeme mít směr, aspiraci,

hluboký pocit toho, čím chceme přispět
a jakým směrem chceme jít.

Je to vůle.

Vůle.

(Vůle)

Uvidíte to na svých certifikátech
pěti tréninků bdělosti.

Je to jeden ze čtyř typů stravy či paliva,
které nás posiluje.

Naše vůle či aspirace je zdrojem energie.

(Aspirace)

Vidíme utrpení ve světě,
v nás a našich milovaných

a chceme s tím něco dělat.

Pokud s tím nic neuděláme,
zblázníme se.

Každý z nás je
jiným bódhisattvou než ten druhý

a můžeme něčím přispět.

Musíme přijít na to, co to bude.

Jaký kousek skládačky v tom bude můj?

A naši nejhlubší touhu
musíme rozpoznat a rozvíjet.

Kultivovat ji.

Musíte mít jasný pocit toho,
co zde máte udělat

a proč je to pro vás tak důležité.

Komu chcete pomoct?

Možná nemůžeme pomoct každému.

Ale komu bychom pomohli nejraději?

A naše vůle či aspirace je
velmi důležitá v obtížných okamžicích.

Přenese nás přes problémy.

Přenese nás přes obtíže.

A když máme uvnitř své vlastní utrpení,
naše osobní, lidské utrpení,

pokud máme větší aspiraci,
pomůže nám dostat se ze dna.

Můžu toho s tímto životem tolik udělat,
můžu něco udělat se svým tělem,

nebudu uvězněná na dně.

Dostanu se ven,
abych mohla pomoct ostatním.

Abych mohla pomoct světu.

Potřebujeme tuto silnou vůli, aspiraci.

A jejich bódhisattva je Kšitigarbha.

(Kšitigarbha)

Kšitigarbha je nebojácný a vytrvalý,
ve světě utrpení a tmy.

V našich myslích,
ve společnosti a ve světě.

A můžete vzývat jeho jméno.

Můžete v sobě vytvořit energii
nebojácnosti a vytrvalosti.

Všechno je možné.

Když víme, co chceme udělat,

je velmi snadné
vybrat si správné živobytí.

Správné úsilí tu znamená,
že je to věc tréninku.

Všechno, čeho chceme dosáhnout –
– nestačí mít sen,

musíte mít sen, ale to nestačí.

Musíme se trénovat,
abychom svůj sen uskutečnili,

abychom ho realizovali.

A je nejlepší uskutečnit ho s ostatními.

Se správným úsilím
si uvědomíme mnoho věcí.

Jaké prostředí potřebuji,

aby vyživovalo mě
a můj sen, moji aspiraci.

Jsem v toxickém prostředí?

Kde pracuji, kde žiji,
lidé, s nimiž se setkávám,

místa, kde trávím volný čas:

zalévají ve mně semínka agrese,
násilí, strachu nebo zoufalství?

Nebo podporují mé semínko
sebevědomí, naděje a komunity?

Správné úsilí znamená,
že musíme být sami k sobě upřímní

ohledně toho, která semínka zaléváme

a zalévat ta, která nás vedou směrem,

který nám pomáhá stát se člověkem,
jakým chceme být.

Správné úsilí souvisí s tím,
jak trávíme svůj čas.

Máme sen a může být velký
a pokud ho chceme učinit skutečností

a chceme pracovat s ostatními,
aby se stal skutečností,

možná musíme mít jasno v tom,
jak trávíme svůj čas.

Je to bódhisattva velké aspirace,
Kšitigarbha,

který vypne Netflix,

který zavře okno s YouTube.

Se svým časem můžeme dělat něco lepšího.

A potřebujeme veškerou energii,
veškerou naši mentální sílu,

veškerý prostor.

Musíme šetřit energii na to,
co je pro nás nejdůležitější.

Musíme být velmi upřímní ohledně toho,

co zalévá naše semínka
strachu, úzkosti, neklidu.

Toto je cesta moudrých.

Toto nám nabízejí.

Je ještě jedno slovo pro moudré.

(Cesta mága)

Cesta mága.

Možná potřebujeme zázrak.
Řadu zázraků.

Ať už působíme kdekoliv,

i ve vztahu k sobě samým,
k našim rodinám či ke světu,

myslím, že mágové
nám mohou pomoct dělat zázraky.

Dnes je poslední den našeho ústraní.

Je to den,
kdy si musíme užívat každý moment.

Užijme si každý náš krok,
každý náš nádech,

při němž zažíváme mír
a jsme plně přítomní,

užijme si pocit vzájemného spojení.

Tento moment je jen jednou
a je to moment štěstí.

A máme ještě jedno sdílení dharmy
v našich malých kruzích

a možná dnes odpoledne
se při sdílení dharmy

můžeme zeptat sami sebe:

Dokázala jsem se dotknout míru,
hlubokého míru, během tohoto ústraní?

Zahlédla jsem absolutno?

Zahlédla jsem,
co pro mě znamená absolutno?

A jak k tomu došlo?

Můžeme to s druhými sdílet,
sesbírat trochu magie tohoto ústraní.

A také se můžeme zeptat:

K jaké věci bych se ráda zavázala,

abych v životě něco změnila

a díky tomu měla více takových okamžiků,
když jsem zpět doma.

A co je potřeba,
abych pro to udělala místo,

jaké podmínky bych musela vytvořit,
abych mohla takové okamžiky mít?

Moc vám děkuji za pozornost
během této přednášky,

kterou jsme spolu vytvořili.

Děkuji, že jste mi opětovali úsměv.

Mám irské předky
a proto bych vám ráda požehnala,

než si užijeme tři zvuky svonu.

Možná budete chtít zavřít oči.

Je to od úžasného
irského basníka Johna O'Donohue.

Nechť máte od země výživu,

nechť máte jasnost světla,

nechť máte ladnost oceánu,

nechť máte ochrana předků

a nechť rozvážný vítr
víří tato slova lásky kolem vás.

Neviditelný háv chránící váš život.

Děkuji vám.