Haitian Revolution (Part 2)

V předešlém videu jsme skončili v okamžiku, kdy

Toussainta L'Ouvertura zradili

nejprve jeho nejbližší spolupracovníci,

protože se přidali na stranu Leclerca

nebo v podstatě se vzdali Leclercovi,

byli přesvědčeni, že Leclerc není špatný člověk,

že nemá v úmyslu znovu nastolit otroctví

nebo odebrat občanská práva

svobodným lidem afrického původu.

Toto je další obrázek Leclerca.

Toto je Leclerc.

Takže Toussaint v podstatě složil zbraně.

Šel vyjednávat s Leclercem,

Leclerc ho uvěznil,

naložil ho na loď

a poslal ho do Francie,

kde zemřel o rok později v roce 1803.

Takže byl zrazen.

A zemřel ve vězení v roce 1803.

On byl skutečně, v mnoha ohledech,

jeden z nejvýznamnějších vůdců

nejen v historii Haiti, ale obecně.

Když se chopil moci, jak jsem řekl dříve,

nemstil se na bělošské populaci.

Pomohl haitské ekonomice

se znovu postavit na nohy a fungovat.

Ve skutečnosti pomohl ubránit to, co je dnes Haiti,

dříve Santo Domingo, proti Britskému královskému námořnictvu.

Zapomněl jsem zmínit, že...

se bránil britskému námořnictvu,

které tehdy bylo

nejdominantnějším námořnictvem na světě.

Toto mu skutečně získalo pověst

významného generála,

byl navíc skvělým vůdcem,

který se nemstil,

který nepoužíval taktiku "žďáření",

který nechtěl jen zničit nepřátele.

Tak ho zradili

a aby bylo jasno,

Leclerc si skutečně zaslouží ďábelské rohy,

i když, setkáme se s někým,

kdo si ďábelské rohy zaslouží mnohem více

nebo který byl kumpánem

toho, kdo si ďábelské rohy zaslouží.

V květnu roku 1802

podepsal Napoleon zákon, který říká..

který znovu nastoluje otroctví tam, kde nezaniklo.

Otroctví nezmizelo,

a tak to bylo trochu rozporuplné.

Existovaly oblasti, ve kterých

otroctví ještě nezaniklo.

Týkalo se to francouzských kolonií na Martiniku,

v Santa Lucii a Tobagu.

Ale na Haiti to bylo...

...tedy v tehdejším Santu Domingu...

to bylo trochu nezjednoznačné.

Skutečně otroctví zaniklo

nebo ještě ne?

Očividně byli otroci na Haiti svobodní.

Takže nebylo zcela jasné, co to pro Haiti znamená,

ale zároveň

Haiťané ani nevěděli, že se něco takového děje.

Byl květen roku 1802.

Ale aby to bylo jasné,

Napoleon poslal Leclercovi tajnou zprávu,

aby obnovil otroctví,

až bude pravý čas.

obnovit otroctví v pravý čas.

Tito muži nebyli bláhoví.

Znali situaci.

Věděli, že potřebují pomoc

některých generálů Toussainta L'Ouverture,

jeho dřívějších nejbližších spolupracovníků,

aby si udrželi kontrolu nad Haiti.

Ale po celou dobu bylo úmyslem, že

až získají převahu,

rázně zakročí, znovu nastolí otroctví

a odeberou občanská práva svobodným lidem různé barvy.

Tito lidé ale nebyli hloupí.

Můžete si pamatovat Dessalinese.

Takto vypadal.

Dříve byl také otrokem,

byl jedním z nejbližších spolupracovníků Toussainta L'Ouvertura,

byl velmi schopný generál.

Jak si vzpomínáte,

těsně před koncem boje proti Leclercovi

tento boj proti Leclercovi vzdal

a do jisté míry můžete říci,

že se obrátil zády k Toussaintovi L'Ouverturovi.

Ale on spolu s dalšími

dřívějšími stoupenci L'Ouvertura

věděl, co se stane.

Nemuseli ani tajné memorandum zachytit.

Měli zprávy z Martiniku, Tobaga a Santa Lucii,

měli zprávy, že otroctví bylo obnoveno.

Tehdy Francouzi nebyli lidmi,

se kterými byste chtěli vyjednávat nebo kterým byste mohli věřit,

pokud jde o otroctví.

Tak se Dessalines a jeho druzi znovu chopili zbraní.

Dessalines se od Toussainta L'Ouvertura

velmi lišil.

Společné měli jen to,

že byli oba velmi schopní vojáci.

Hlavní rozdíl mezi nimi byl ten, že

Dessalines se nedržel zpátky.

Nebál se,

jak se říká, vzít oko za oko.

Takže tady je Dessalines ve vedení něčeho,

čemu můžete říkat armáda rebelujících otroků.

Na druhé straně

je Leclerc se čtyřiceti tisíci vojáky,

který se objevil s Napoleonem.

Ale naštěstí pro Dessalinese,

objevila se žlutá zimnice ...a to není nic dobrého.

Lidé umírají ve velkém.

Ale tohle skutečně zvrátilo válku

ve prospěch lidí afrického původu žijících na ostrově.

Žlutá zimnice zasáhla ostrov, zabila Leclerca

a také zlikvidovala přes dvacet tisíc...

četl jsem, že 24 tisíc...

francouzských vojáků

a dalších osm tisíc bylo hospitalizováno.

To je 32 tisíc mimo hru,

takže vám v podstatě zbývá jen osm tisíc vojáků.

Z ničeho nic se situace zcela obrátila,

zcela se změnil počet, proti kterému

musela bojovat armáda rebelů.

Ale všechno nebylo tak růžové, protože Leclerc...

jak jsem zmínil, udělal jsem mu malé ďábelské růžky...

Leclerca nahradil někdo,

kdo si zaslouží obrovské ďábelské rohy, jmenoval se Rochambeau.

Nepleťte si ho s jeho otcem,

který nesl stejné jméno

a který byl hrdinou Americké revoluce.

Ten bojoval za Francii na straně Američanů.

Ale jeho syn...

Otec, pokud mohu říci,

se zdál jako slušný chlap.

Ale jeho syn byl čisté zlo.

V historii se vyskytuje velmi málo lidí,

o kterých můžete říci, že jsou čisté zlo.

On je jedním z nich.

Byl trochu zoufalý,

jeho jednotky byly koseny žlutou zimnicí,

stál proti agresivnímu nepříteli,

tak pohřbíval...

dovolte mi to zapsat, protože to je zlo.

Pohřbíval Afričany...

nebo bych měl říci Afro-američany.

Pohřbíval bývalé otroky, lidi afrického původu...

pohřbíval je zaživa do jam plných hmyzu.

Zaživa nechal vařit lidi v melase.

Četl jsem zprávu, která říkala, že jednou pořádal ples,

na který pozval všechny významné představitele smíšené národnosti,

pozval je na párty u něj doma

a jak odbila půlnoc, oznámil, že

všichni muži budou zavražděni.

Takže tento člověk, víte, jeho krutost...on rozhodně...

Svou krutost páchal

na lidech, kteří se mu dostali pod ruku,

obzvlášť to byli lidé afrického původu.

Jediné pozitivum na jeho krutosti bylo, že

poprvé skutečně sjednotil

populaci afrického původu žijící na ostrově.

Sjednotil jak otroky, původní otroky,

tak lidi smíšeného původu.

A současně, nacházíme se v roce 1803.

Řekl jsem to už dříve,

jsme stále ve válce s Británií.

A Británie měla...to jsem zmínil dříve...

měla nejdominantnější námořnictvo na světě.

dominantní námořnictvo

Tento muž, navzdory tomu, jak byl zlý a krutý,

potřeboval posily od Napoleona,

pokud se chtěl utkat s Dessalinesem.

Aby bylo zcela jasno.

Jak jsem řekl, Dessalines

neváhal vyrazit oko za oko.

Jednou

Rochambeau pohřbil zaživa pět set vězněných rebelů,

takže pak Dessalines pověsil pět set francouzských vězňů.

Nebyl tedy ten,

kdo by se štítil krve.

A tím se velmi odlišoval od Toussainta L'Ouvertura.

Je to určité ponaučení.

Pokud bojujete s nepřítelem

a zbavíte se rozumných vůdců na straně nepřítele,

nebo-li je zradíte,

můžete nakonec narazit na vůdce

podobného vám a vaší krutosti.

Každopádně, dost mého komentáře.

Takže vše je připraveno.

Válka s Británií.

Británie ovládá moře, především Karibské.

Tento muž potřebuje posily proti

velmi silnému vůdci rebelujících otroků.

Ale Napoleon byl znám tím, že nebojoval předem prohrané bitvy.

Udělal to se svými vojáky v Egyptě.

Myslím si, že on není tím,

kdo se stará o jednotlivce.

Zajímal se mnohem více o sebe a svou moc.

Tak Napoleon na výzvu nereagoval.

Napoleon věděl, co se stane.

Nedostal by se přes britské loďstvo.

A zároveň,

Napoleon bojoval v mnoha válkách v Evropě.

Jak si vzpomínáte, Francouzskou revoluci

způsobilo to, že Francie byla na mizině.

Takže Napoleon, nejen že se obrátil zády k tomuto muži...

a ten v podstatě dostal, co si zasloužil...

ale Napoleon se vzdal udržení si všech kolonií

a významné přítomnosti na západní polokouli.

Aby zvýšil peněžní prostředky,

tak Napoleon také prodal Američanům Louisianu.

Když říkám Louisiana, nemluvím

o státu Louisiana v jeho současné podobě,

který je takto rozlehlý.

Tady jsem se vlastně narodil.

Mluvíme o tomto celém území...

představuje jednu třetinu dnešních Spojených států.

Toto vše bylo prodáno.

Napoleon byl zjevně zoufalý.

Prodal to za 15 milionů dolarů,

to je 60 milionů franků.

A bylo mi řečeno, že dnes by to představovalo

10 miliard dolarů.

Takže to je velmi...

Víte, když vám někdo řekne, že za 10 miliard dolarů

byste mohli vlastnit jednu třetinu Spojených států,

tak je to velmi dobrá nabídka.

10 miliard dolarů v dnešních penězích.

Takže 15 milionů dolarů v roce 1803, 10 miliard dolarů dnes.

I tak to nebylo tehdy moc peněz, ale Napoleon byl zoufalý.

Uvědomil si, že nemůže ovládat

něco, co leží na druhém konci světa,

navíc když Británie ovládá moře

a on měl co dělat se svými problémy v Evropě.

Pro Američany to byl dobrý obchod.

A upřímně, pokud by to Američanům neprodal,

Britové nebo Američané by si toto území

vzali tak jako tak.

Protože Rochambeau byl Napoleonem nechán napospas,

Dessalines může Rochambeaua zničit

a vyhlásit nezávislost Santa Dominga.

1. ledna roku 1804

vyhlásil Dessalines nezávislost

a pojmenoval novou zemi jako Haiti,

což je jméno ostrova v jazyce domorodých obyvatel.

Znamená to země hor.

Chci se rozloučit jednou poznámkou,

kterou můžete nebo nemusíte znát.

Haiti je stále velmi, velmi, velmi, velmi chudá země.

Navíc po Dessalinesovi, následoval...

a budu k tomu dělat videa...

jeden diktátor za druhým.

Lidé zkusili skutečně hodně.

Ale aby bylo jasno,

opravdu vykročili špatnou nohou.

Protože ačkoliv Dessalines

vyhlásil nezávislost v roce 1804,

do roku 1805, promiňte do roku 1825, Francouzi Haiti neuznali.

Francouzi uznali

A jediný důvod, proč neuznali...

Můžete si říci, k čemu nějaké uznávání?

Co nám je po tom, co si dřívější koloniální vůdci myslí?

Ale dokud Francouzi neuznali Haiti,

bylo Haiti v podstatě pod embargem.

Na Haiti nebylo možné

jakkoliv obchodovat.

Takže uznání bylo pro Haiti opravdu velmi důležité.

Aby bylo Haiti uznáno,

musel ostrov souhlasit se splacením dluhů Francii ve výši 90 milionů franků.

Aby bylo jasné, kolik to je peněz,

tady je malý ostrov - nebo polovina ostrova...

čerstvě svobodných otroků,

kteří byli donuceni dlužit Francii...

a to bylo dále posilováno

Spojenými státy a Velkou Británií.

Ukazuje to, že

i původní nepřátelé se mohou shodnout,

pokud jde o utlačování malého zbídačeného ostrova.

Ale Haiti dlužilo Francii

1,5 krát více, než

co Spojené státy zaplatili za nákup Louisiany.

To bylo 60 milionů franků.

Získali celou Louisianu.

Teď Francie říká Haiti, dlužíš nám 90 milionů franků.

V dnešních poměrech to je sotva rovnocenné množství

ke 14 nebo 15 miliardám dolarů.

A to je pro populaci

milionu a půl svobodných otroků

obrovská výše dluhu.

A aby bylo jasno,

nevynucovali si to tak, jako blázniví kolonialisté

na začátku 19.století.

Tento dluh spolu s úroky nebyl splacen do roku 1947.

Nadále dluh spláceli.

A čím hůře,

jak tvrdili, předmětem dluhu byl majetek, o který přišli.

Takže ztracený majetek byl důvod, proč Francie tvrdila,

že jí Haiti dluží peníze.

Do seznamu ztraceného majetku

byla zahrnuta půda a otroci.

Teď když maté svoji svobodu,

dlužíte nám hodně peněz,

dlužíte nám je v podstatě proto, že jsme ztratili právo vlastnit vás.

To je jen přilévání oleje do ohně.

Byl jsem šokován,

když jsem zjistil výši dluhu,

kterou byli donuceni zaplatit.

Chudá země, jedna malá chudá země, přímo tady,

musela platit dluhy

vyspělému západnímu národu do roku 1947

v podstatě proto, aby si koupila svou svobodu.