-
Jsme v San Giorgio Maggiore
-
v Benátkách
-
a díváme se na obraz Poslední večeře od Tintoretta
-
Obraz je umístěn v presbytáři kostela,
-
na pravé stěně
-
a je obrovský.
-
Toto je velice netradiční pojetí
-
této události, velice manýristické.
-
Jsme zvyklí na Leonardovu
-
Poslední večeři v Miláně.
-
Na Leonardově obraze je stůl
-
namalován horizontálně,
-
což je příklad použití lineární perspektivy
-
typické pro vrcholnou renesanci.
-
Postava Krista je zde úběžným bodem,
-
přesně ve středu obrazu,
-
přesně uprostřed stolu.
-
A zde je vše šikmo.
-
A Leonardo používá přirozené světlo,
na jeho obraze není svatozář.
-
Postava Krista je rámována oknem.
-
Ale zde postava Krista září zevnitř.
-
Je to návrat k duchovnímu symbolismu.
-
A tato spiritualita proniká celým prostorem obrazu.
-
A to velmi zřetelně.
-
Světlo je ústředním bodem tohoto obrazu.
-
Na tomto velmi tmavém obrazu
-
jsou jen dva zdroje světla.
-
Blíže k nám, nahoře vlevo
-
je svítilna
-
která jakoby tančila světlem,
-
plameny a kouřem.
-
A pak je zde boží svatozář.
-
Lampa nahoře vlevo
-
osvětluje anděly.
-
Vidíme je jak se vznášejí po celém stropu.
-
To není způsob, jakým vrcholná renesance
-
ukazovala duchovno. Ta ho prezentovala
-
jako něco přirozeného.
-
Tintoretto se neobává malovat anděly.
-
Je zde něco jako božské zjevení.
-
Světlo, které vyzařuje
-
z Kristovy svatozáře je velmi silné.
-
Když se podíváte na ženu,
-
která klečí v popředí,
-
mírně vpravo,
-
uvidíte, že v Kristově světle
-
vrhá její hlava hluboký stín,
-
který tvoří úhlopříčku. Ta směřuje ke Kristu.
-
Apoštolové kolem stolu
-
mají také svatozář světla -
-
avšak slabší než světlo od Krista.
-
Tento obraz vypovídá o energii.
-
O dramatu.
-
Podívejte se, jak nás úhlopříčka stolu
-
posouvá zpět úžasnou rychlostí
-
k ústřednímu bodu
-
do horního pravého rohu obrazu.
-
Vlastně si nejsem jist,
-
zda je to správné použití lineární perspektivy.
-
Stůl se naklání směrem dopředu,
-
takže Tintoretto si volně pohrává
-
právě s těmi myšlenkami, které byly tak významné
-
pro vrcholnou renesanci,
-
jako je lineární perspektiva.
-
Místa s malbou jako by byla vzhůru nohama.
-
Prostor se příkře a dramaticky zvedá
-
zvedá se rychle.
-
Samotný tvar jakoby se ztrácel
-
pod silou linie a barvy.
-
Tintoretto řekl, že jeho cílem
-
je sjednotit dvě rozdílné tradice,
-
renesanci florentskou
-
a renesanci benátskou,
-
toskánskou tradici Michelangelovu
-
a barvu Tiziana.
-
Na stěně svého studia měl nápis,
-
který přesně toto říkal.
-
Když se já dívám na ten obraz,
-
cítím, že má pozornost
je rozptýlena různými směry.
-
Jakoby mě táhla rychlost
-
pravých úhlů stolu.
-
Také se mi zdá, že mě táhne
světlo okolo Krista.
-
A anekdotické detaily
-
na okraji.
-
Např. postava na pravé straně,
která servíruje jídlo.
-
Nebo ta v popředí.
-
Nebo apoštolové jak reagují a mluví spolu
-
po Kristových slovech
-
"Jezte tento chléb, toto je moje tělo" a
-
"Pijte tento kalich, toto je má krev"
-
Kristus vstal a otočil se.
-
Jakoby nabízel chléb.
-
Je to doslovné ustanovení
-
Eucharistie.
-
Je to mnohem živější.
-
Chtěl bych se vrátit k pojmu anekdotální.
-
K ženě, která servíruje jídlo.
-
Všimněte si, že sahá do košíku
-
a nějaká kočka se právě také kouká do toho košíku.
-
Právě se zde odehrává tato významná událost.
-
a přesto je zároveň obklopena
-
prvky, které nejsou vůbec důležité
-
a tím se tato událost zlidšťuje.
-
Ano. Stává se skutečnější
-
než to harmonické vyvážené zobrazení,
-
které nám podává Leonardo.
-
A to mně právě připadá tak rozporuplné
-
na tomto tmavém obraze.
-
Veškerá vážnost, ano, všechna energie
-
uvnitř tohoto velice klidného prostředí
-
kostela, který stavěl Palladio.
-
Jsme ve staré, bílé budově
-
a přesto tento obraz je tak tmavý a tak záhadný..
-
Paladio vytvořil vše
-
klasicismem, pořádkem, přesností, logikou,
-
racionalitou.
-
A pak v tomto obrazu od Tintoretta vstupujeme do království
-
do království duchovního, nadpřirozeného.
-
Toto vůbec není království rozumu.
-
Od vrcholného klasicismu renesance Palladia
-
se posouváme k manýrismu Tintoretta.
