WEBVTT

00:00:06.872 --> 00:00:08.831
Jsme v San Giorgio Maggiore

00:00:08.831 --> 00:00:10.113
v Benátkách

00:00:10.113 --> 00:00:13.823
a díváme se na obraz Poslední večeře od Tintoretta

00:00:13.823 --> 00:00:16.944
Obraz je umístěn v presbytáři kostela,

00:00:16.944 --> 00:00:18.184
na pravé stěně

00:00:18.184 --> 00:00:19.383
a je obrovský.

00:00:19.383 --> 00:00:21.663
Toto je velice netradiční pojetí

00:00:21.663 --> 00:00:23.817
této události, velice manýristické.

00:00:23.817 --> 00:00:26.306
Jsme zvyklí na Leonardovu

00:00:26.306 --> 00:00:28.060
Poslední večeři v Miláně.

00:00:28.060 --> 00:00:29.414
Na Leonardově obraze je stůl

00:00:29.414 --> 00:00:31.503
namalován horizontálně,

00:00:31.503 --> 00:00:33.518
což je příklad použití lineární perspektivy

00:00:33.518 --> 00:00:35.005
typické pro vrcholnou renesanci.

00:00:35.005 --> 00:00:36.908
Postava Krista je zde úběžným bodem,

00:00:36.908 --> 00:00:38.319
přesně ve středu obrazu,

00:00:38.319 --> 00:00:40.112
přesně uprostřed stolu.

00:00:40.112 --> 00:00:42.397
A zde je vše šikmo.

00:00:42.397 --> 00:00:46.690
A Leonardo používá přirozené světlo, 
na jeho obraze není svatozář.

00:00:46.690 --> 00:00:48.355
Postava Krista je rámována oknem.

00:00:48.355 --> 00:00:52.774
Ale zde postava Krista září zevnitř.

00:00:52.774 --> 00:00:56.013
Je to návrat k duchovnímu symbolismu.

00:00:56.013 --> 00:00:59.371
A tato spiritualita proniká celým prostorem obrazu.

00:00:59.371 --> 00:01:01.736
A to velmi zřetelně.

00:01:01.736 --> 00:01:04.305
Světlo je ústředním bodem tohoto obrazu.

00:01:04.305 --> 00:01:06.279
Na tomto velmi tmavém obrazu

00:01:06.279 --> 00:01:08.369
jsou jen dva zdroje světla.

00:01:08.369 --> 00:01:09.945
Blíže k nám, nahoře vlevo

00:01:09.945 --> 00:01:11.174
je svítilna

00:01:11.174 --> 00:01:13.060
která jakoby tančila světlem,

00:01:13.060 --> 00:01:14.831
plameny a kouřem.

00:01:14.831 --> 00:01:17.288
A pak je zde boží svatozář.

00:01:17.288 --> 00:01:20.117
Lampa nahoře vlevo

00:01:20.117 --> 00:01:21.926
osvětluje anděly.

00:01:21.926 --> 00:01:24.622
Vidíme je jak se vznášejí po celém stropu.

00:01:24.622 --> 00:01:27.213
To není způsob, jakým vrcholná renesance

00:01:27.213 --> 00:01:31.159
ukazovala duchovno. Ta ho prezentovala

00:01:31.159 --> 00:01:32.516
jako něco přirozeného.

00:01:32.516 --> 00:01:35.910
Tintoretto se neobává malovat anděly.

00:01:35.910 --> 00:01:38.073
Je zde něco jako božské zjevení.

00:01:38.073 --> 00:01:39.799
Světlo, které vyzařuje

00:01:39.799 --> 00:01:43.140
z Kristovy svatozáře je velmi silné.

00:01:43.140 --> 00:01:44.263
Když se podíváte na ženu,

00:01:44.263 --> 00:01:45.989
která klečí v popředí,

00:01:45.989 --> 00:01:47.145
mírně vpravo,

00:01:47.145 --> 00:01:48.506
uvidíte, že v Kristově světle

00:01:48.506 --> 00:01:50.819
vrhá její hlava hluboký stín,

00:01:50.819 --> 00:01:53.555
který tvoří úhlopříčku. Ta směřuje ke Kristu.

00:01:53.555 --> 00:01:55.657
Apoštolové kolem stolu

00:01:55.657 --> 00:01:57.409
mají také svatozář světla -

00:01:57.409 --> 00:02:00.278
avšak slabší než světlo od Krista.

00:02:00.278 --> 00:02:02.407
Tento obraz vypovídá o energii.

00:02:02.407 --> 00:02:03.515
O dramatu.

00:02:03.515 --> 00:02:06.603
Podívejte se, jak nás úhlopříčka stolu

00:02:06.603 --> 00:02:09.107
posouvá zpět úžasnou rychlostí

00:02:09.123 --> 00:02:10.522
k ústřednímu bodu

00:02:10.522 --> 00:02:12.295
do horního pravého rohu obrazu.

00:02:12.295 --> 00:02:13.448
Vlastně si nejsem jist,

00:02:13.448 --> 00:02:16.090
zda je to správné použití lineární perspektivy.

00:02:16.090 --> 00:02:18.166
Stůl se naklání směrem dopředu,

00:02:18.166 --> 00:02:20.101
takže Tintoretto si volně pohrává

00:02:20.101 --> 00:02:23.789
právě s těmi myšlenkami, které byly tak významné

00:02:23.789 --> 00:02:25.723
pro vrcholnou renesanci,

00:02:25.723 --> 00:02:27.354
jako je lineární perspektiva.

00:02:27.354 --> 00:02:29.728
Místa s malbou jako by byla vzhůru nohama.

00:02:29.728 --> 00:02:33.011
Prostor se příkře a dramaticky zvedá

00:02:33.011 --> 00:02:33.923
zvedá se rychle.

00:02:33.923 --> 00:02:37.239
Samotný tvar jakoby se ztrácel

00:02:37.239 --> 00:02:40.427
pod silou linie a barvy.

00:02:40.427 --> 00:02:41.841
Tintoretto řekl, že jeho cílem

00:02:41.841 --> 00:02:44.949
je sjednotit dvě rozdílné tradice,

00:02:44.949 --> 00:02:46.429
renesanci florentskou

00:02:46.429 --> 00:02:47.539
a renesanci benátskou,

00:02:47.539 --> 00:02:51.372
toskánskou tradici Michelangelovu

00:02:51.372 --> 00:02:52.766
a barvu Tiziana.

00:02:52.766 --> 00:02:55.637
Na stěně svého studia měl nápis,

00:02:55.652 --> 00:02:57.177
který přesně toto říkal.

00:02:57.177 --> 00:02:58.267
Když se já dívám na ten obraz,

00:02:58.267 --> 00:03:00.611
cítím, že má pozornost
je rozptýlena různými směry.

00:03:00.611 --> 00:03:02.426
Jakoby mě táhla rychlost

00:03:02.426 --> 00:03:05.017
pravých úhlů stolu.

00:03:05.017 --> 00:03:08.202
Také se mi zdá, že mě táhne 
světlo okolo Krista.

00:03:08.202 --> 00:03:11.025
A anekdotické detaily

00:03:11.025 --> 00:03:13.114
na okraji.

00:03:13.114 --> 00:03:15.735
Např. postava na pravé straně, 
která servíruje jídlo.

00:03:15.735 --> 00:03:17.142
Nebo ta v popředí.

00:03:17.142 --> 00:03:20.802
Nebo apoštolové jak reagují a mluví spolu

00:03:20.802 --> 00:03:22.084
po Kristových slovech

00:03:22.084 --> 00:03:23.975
"Jezte tento chléb, toto je moje tělo" a

00:03:23.975 --> 00:03:25.786
"Pijte tento kalich, toto je má krev"

00:03:25.786 --> 00:03:28.369
Kristus vstal a otočil se.

00:03:28.369 --> 00:03:29.186
Jakoby nabízel chléb.

00:03:29.186 --> 00:03:31.369
Je to doslovné ustanovení

00:03:31.369 --> 00:03:32.306
Eucharistie.

00:03:32.306 --> 00:03:33.592
Je to mnohem živější.

00:03:33.592 --> 00:03:35.594
Chtěl bych se vrátit k pojmu anekdotální.

00:03:35.594 --> 00:03:36.688
K ženě, která servíruje jídlo.

00:03:36.688 --> 00:03:39.274
Všimněte si, že sahá do košíku

00:03:39.274 --> 00:03:42.499
a nějaká kočka se právě také kouká do toho košíku.

00:03:42.499 --> 00:03:44.869
Právě se zde odehrává tato významná událost.

00:03:44.869 --> 00:03:46.858
a přesto je zároveň obklopena

00:03:46.858 --> 00:03:48.725
prvky, které nejsou vůbec důležité

00:03:48.725 --> 00:03:51.004
a tím se tato událost zlidšťuje.

00:03:51.004 --> 00:03:54.980
Ano. Stává se skutečnější

00:03:54.980 --> 00:03:57.851
než to harmonické vyvážené zobrazení,

00:03:57.851 --> 00:04:00.372
které nám podává Leonardo.

00:04:00.372 --> 00:04:02.310
A to mně právě připadá tak rozporuplné

00:04:02.310 --> 00:04:04.494
na tomto tmavém obraze.

00:04:04.494 --> 00:04:07.832
Veškerá vážnost, ano, všechna energie

00:04:07.832 --> 00:04:10.515
uvnitř tohoto velice klidného prostředí

00:04:10.515 --> 00:04:14.240
kostela, který stavěl Palladio.

00:04:14.240 --> 00:04:17.650
Jsme ve staré, bílé budově

00:04:17.650 --> 00:04:20.718
a přesto tento obraz je tak tmavý a tak záhadný..

00:04:20.718 --> 00:04:23.764
Paladio vytvořil vše

00:04:23.764 --> 00:04:27.588
klasicismem, pořádkem, přesností, logikou,

00:04:27.588 --> 00:04:29.178
racionalitou.

00:04:29.178 --> 00:04:31.607
A pak v tomto obrazu od Tintoretta vstupujeme do království

00:04:31.607 --> 00:04:34.409
do království duchovního, nadpřirozeného.

00:04:34.409 --> 00:04:36.473
Toto vůbec není království rozumu.

00:04:36.473 --> 00:04:39.868
Od vrcholného klasicismu renesance Palladia

00:04:39.868 --> 00:04:45.196
se posouváme k manýrismu Tintoretta.