-
(hudba)
-
Nacházíme se v Muzeu moderního
umění ve 4. patře,
-
které se věnuje abstraktnímu expresionismu
a stojíme před obrazem
-
No.3/No.13 od Marka Rothka z roku 1949.
-
Abstraktní expresionisty nebavilo
vymýšlet názvy pro obrazy,
-
byl to takový problém modernismu.
To ano.
-
Kompozice číslo...
Nechtěli tím ohrozit smysl obrazu.
-
Tato dvojznačnost je velmi
důležitá pro umělce 20. století.
-
Zajímalo by mě, jestli to jméno vymysleli
kurátoři, když přemýšleli,
-
jak se ten obraz vlastně jmenuje,
a proto říkají No.3/No.13. Nevědí.
-
Vůbec netuším, jak to bylo.
-
Je to zvláštní, protože Rothko je takový umělec,
-
že i když jsem se zrovna nezajímala o abstraktní
obrazy, ty Rothkovy jsem vždy milovala.
-
Mají silný základ, jakousi intenzitu.
-
Tu úžasnou melancholii.
-
Myslím, že jsem ani netušila, proč se mi líbily.
-
Myslím, že Rothko by rád slyšel, co mi říkáš.
Chtěl na lidi zapůsobit.
-
Vzpomínám si na citát: "Kdyby lidé pochopili
mé malby, plakali by před nimi."
-
Ano, myslím, že tak působí.
-
Je to pocit, jako když vyhlédnete
vitrážovým oknem v gotické katedrále.
-
Něco neuvěřitelně úžasného.
-
Co v nás vyvolává tyhle pocity? Je toho spousta,
-
je to ta horizontálnost,
jak se světlo formuje zezadu,
-
jako by byl obraz bez okrajů,
jen balancoval.
-
Když jsi to zmínila, znělo to,
jako bys mluvila o Mondrianovi.
-
Také vidíte jakoby pod barvu,
-
něco vystupuje...
-
Jakási nedokončenost.
Je to proces.
-
Úplně cítíte Rothkův pokus
najít si cestu malbou.
-
Teď zníš jako bys mluvil o Cezannovi.
-
Některé prvky opravdu jsou jako od Mondriana
nebo Cezanna, což vás zpočátku ani nenapadne.
-
Toto je ten typ obrazu, před kterým
stojíte a nevíte co dělat.
-
Docela mi trvalo na tohle přijít:
-
tyhle malby vypovídají o prostoru více než o barvě.
-
Barvy jsou tu důležité, to je zjevné. Jsou úžasné.
-
Má to formu, mírně zamlženou,která
existuje v prostoru vlastní struktury.
-
To dává smysl.
-
To o horizontálnosti bylo zajímavé,
protože se jedná o horizontální malby,
-
i když je to vertikální obraz.
-
Ale vytváří vyplněný prostor
-
ve vlastním smyslu, v té těžkosti černé.
-
V tom černém mrakovitém obdélníku.
-
A protože je vysoko, přitahuje vás a je o to silnější.
Je to jako by vás přímo vtahoval dovnitř.
-
Ale zároveň to svisle utlačuje
tu krémově bílou barvu
-
a černou linku
-
i tu zelenou barvu pod tím.
-
Malba je taková tíživá.
-
Ale úžasně prosvětlená.
-
Podle restaurátorů už ale barvy
vybledly a mě by zajímalo,
-
jak obraz vypadal, když byl hotov.
-
Musel úplně zářit.
Velmi intenzivně.
-
Tento náš dojem, že i když je obraz hotový,
-
pořád je v procesu - jak tomu
Rosenberg říkal "akční malba".
-
K Rothkovi tento termín většinou nepřiřazujeme,
-
protože je takový soustředěný a vyrovnaný.
-
Když přemýšlíte o akční malbě,
napadne vás Pollock
-
pobíhající po plátně.
-
Připadá mi, že proces hledání je dočasný.
-
Je spoután s umělcem a jeho zkušenostmi
při malování tohoto plátna.
-
Pravost plátna
-
je ukotvena v této znalosti.
-
Hledání a cítění, ano.
-
Je tu takový obrat k duchovnu.
-
Přesně tak, je to vnitřní projev.
-
Zajímavé je, že příští generace umělců
bude odmítat tento koncept.
-
Je to jako psychoanalytický vývoj,
-
snaha vymanit se z evropského surrealismu.
Oprostit se od Junga a Freuda,...
-
Mít čistě americký způsob vyjádření,
získat nová měřítka a prostor.
-
Warhol jen ukazoval svou reakci
se svou Campbellovou polévkou.
-
Ano, i Rauschenberger a Jasper
ukazovali jen svou výpověď,
-
že umění není jen o nadpřirozenu.
-
V mnoha směrech je to nádherný
a výmluvný projev romantismu.
-
To bych řekla.
-
(hudba)
