WEBVTT 00:00:00.000 --> 00:00:16.713 (hudba) 00:00:16.713 --> 00:00:22.267 Nacházíme se v Muzeu moderního umění ve 4. patře, 00:00:22.267 --> 00:00:25.867 které se věnuje abstraktnímu expresionismu a stojíme před obrazem 00:00:25.867 --> 00:00:31.800 No.3/No.13 od Marka Rothka z roku 1949. 00:00:31.800 --> 00:00:35.200 Abstraktní expresionisty nebavilo vymýšlet názvy pro obrazy, 00:00:35.200 --> 00:00:39.200 byl to takový problém modernismu. To ano. 00:00:39.200 --> 00:00:41.733 Kompozice číslo... Nechtěli tím ohrozit smysl obrazu. 00:00:41.733 --> 00:00:47.400 Tato dvojznačnost je velmi důležitá pro umělce 20. století. 00:00:47.400 --> 00:00:50.380 Zajímalo by mě, jestli to jméno vymysleli kurátoři, když přemýšleli, 00:00:50.380 --> 00:00:54.400 jak se ten obraz vlastně jmenuje, a proto říkají No.3/No.13. Nevědí. 00:00:54.400 --> 00:00:58.733 Vůbec netuším, jak to bylo. 00:00:58.733 --> 00:01:02.467 Je to zvláštní, protože Rothko je takový umělec, 00:01:02.467 --> 00:01:07.800 že i když jsem se zrovna nezajímala o abstraktní obrazy, ty Rothkovy jsem vždy milovala. 00:01:07.800 --> 00:01:10.733 Mají silný základ, jakousi intenzitu. 00:01:10.733 --> 00:01:13.867 Tu úžasnou melancholii. 00:01:13.867 --> 00:01:18.800 Myslím, že jsem ani netušila, proč se mi líbily. 00:01:18.800 --> 00:01:23.267 Myslím, že Rothko by rád slyšel, co mi říkáš. Chtěl na lidi zapůsobit. 00:01:23.267 --> 00:01:29.200 Vzpomínám si na citát: "Kdyby lidé pochopili mé malby, plakali by před nimi." 00:01:29.200 --> 00:01:31.733 Ano, myslím, že tak působí. 00:01:31.733 --> 00:01:36.200 Je to pocit, jako když vyhlédnete vitrážovým oknem v gotické katedrále. 00:01:36.200 --> 00:01:39.200 Něco neuvěřitelně úžasného. 00:01:39.200 --> 00:01:46.267 Co v nás vyvolává tyhle pocity? Je toho spousta, 00:01:46.267 --> 00:01:54.267 je to ta horizontálnost, jak se světlo formuje zezadu, 00:01:54.267 --> 00:02:00.800 jako by byl obraz bez okrajů, jen balancoval. 00:02:00.800 --> 00:02:02.800 Když jsi to zmínila, znělo to, jako bys mluvila o Mondrianovi. 00:02:02.800 --> 00:02:06.133 Také vidíte jakoby pod barvu, 00:02:06.133 --> 00:02:09.400 něco vystupuje... 00:02:09.400 --> 00:02:12.200 Jakási nedokončenost. Je to proces. 00:02:12.200 --> 00:02:17.467 Úplně cítíte Rothkův pokus najít si cestu malbou. 00:02:17.467 --> 00:02:21.800 Teď zníš jako bys mluvil o Cezannovi. 00:02:21.800 --> 00:02:26.200 Některé prvky opravdu jsou jako od Mondriana nebo Cezanna, což vás zpočátku ani nenapadne. 00:02:26.200 --> 00:02:29.867 Toto je ten typ obrazu, před kterým stojíte a nevíte co dělat. 00:02:29.867 --> 00:02:33.800 Docela mi trvalo na tohle přijít: 00:02:33.800 --> 00:02:36.533 tyhle malby vypovídají o prostoru více než o barvě. 00:02:36.533 --> 00:02:41.600 Barvy jsou tu důležité, to je zjevné. Jsou úžasné. 00:02:41.600 --> 00:02:45.800 Má to formu, mírně zamlženou,která existuje v prostoru vlastní struktury. 00:02:45.800 --> 00:02:46.577 To dává smysl. 00:02:46.577 --> 00:02:50.725 To o horizontálnosti bylo zajímavé, protože se jedná o horizontální malby, 00:02:50.725 --> 00:02:52.600 i když je to vertikální obraz. 00:02:52.600 --> 00:02:54.467 Ale vytváří vyplněný prostor 00:02:54.467 --> 00:03:01.733 ve vlastním smyslu, v té těžkosti černé. 00:03:01.733 --> 00:03:06.277 V tom černém mrakovitém obdélníku. 00:03:06.277 --> 00:03:14.000 A protože je vysoko, přitahuje vás a je o to silnější. Je to jako by vás přímo vtahoval dovnitř. 00:03:14.000 --> 00:03:20.000 Ale zároveň to svisle utlačuje tu krémově bílou barvu 00:03:20.000 --> 00:03:22.000 a černou linku 00:03:22.000 --> 00:03:25.067 i tu zelenou barvu pod tím. 00:03:25.067 --> 00:03:27.200 Malba je taková tíživá. 00:03:27.200 --> 00:03:29.800 Ale úžasně prosvětlená. 00:03:29.800 --> 00:03:32.600 Podle restaurátorů už ale barvy vybledly a mě by zajímalo, 00:03:32.600 --> 00:03:35.867 jak obraz vypadal, když byl hotov. 00:03:35.867 --> 00:03:39.200 Musel úplně zářit. Velmi intenzivně. 00:03:39.200 --> 00:03:42.600 Tento náš dojem, že i když je obraz hotový, 00:03:42.600 --> 00:03:48.333 pořád je v procesu - jak tomu Rosenberg říkal "akční malba". 00:03:48.333 --> 00:03:51.333 K Rothkovi tento termín většinou nepřiřazujeme, 00:03:51.333 --> 00:03:54.200 protože je takový soustředěný a vyrovnaný. 00:03:54.200 --> 00:03:57.800 Když přemýšlíte o akční malbě, napadne vás Pollock 00:03:57.800 --> 00:03:59.740 pobíhající po plátně. 00:03:59.740 --> 00:04:03.260 Připadá mi, že proces hledání je dočasný. 00:04:03.260 --> 00:04:07.200 Je spoután s umělcem a jeho zkušenostmi při malování tohoto plátna. 00:04:07.200 --> 00:04:09.400 Pravost plátna 00:04:09.400 --> 00:04:11.933 je ukotvena v této znalosti. 00:04:11.933 --> 00:04:15.067 Hledání a cítění, ano. 00:04:15.067 --> 00:04:19.132 Je tu takový obrat k duchovnu. 00:04:19.132 --> 00:04:22.267 Přesně tak, je to vnitřní projev. 00:04:22.267 --> 00:04:29.000 Zajímavé je, že příští generace umělců bude odmítat tento koncept. 00:04:29.000 --> 00:04:34.467 Je to jako psychoanalytický vývoj, 00:04:34.467 --> 00:04:38.200 snaha vymanit se z evropského surrealismu. Oprostit se od Junga a Freuda,... 00:04:38.200 --> 00:04:41.000 Mít čistě americký způsob vyjádření, získat nová měřítka a prostor. 00:04:41.000 --> 00:04:46.933 Warhol jen ukazoval svou reakci se svou Campbellovou polévkou. 00:04:46.933 --> 00:04:52.467 Ano, i Rauschenberger a Jasper ukazovali jen svou výpověď, 00:04:52.467 --> 00:04:56.467 že umění není jen o nadpřirozenu. 00:04:56.467 --> 00:04:59.000 V mnoha směrech je to nádherný a výmluvný projev romantismu. 00:04:59.000 --> 00:05:01.246 To bych řekla. 00:05:01.246 --> 00:05:06.126 (hudba)