Svět z pohledu rostliny

Co když lidské vědomí není konečným a vrcholným elementem darwinismu? Co když jsme jen loutky v chytré, strategické hře obilí s cílem ovládnout Zemi? Spisovatel Michael Pollan vybízí, abychom nahlédli na svět z pohledu rostliny.

Je to jednoduchá myšlenka o přírodě.

Chci hovořit o přírodě,

protože v minulých dnech
jsme o ní moc nemluvili.

Chci promluvit o půdě, včelách,
rostlinách a zvířatech

a povědět vám o nástroji, velmi
jednoduchém nástroji, který jsem objevil.

Ačkoli je to jen pouhá metafora,
není to žádná technologie.

Myslím, že může silně
ovlivnit náš vztah k přírodě

a ostatním druhům, na kterých jsme závislí.

Jak naznačil Chris, ten nástroj je prostě

dívat se na nás a na svět
z pohledu rostliny nebo zvířete.

Není to můj nápad, přišli na to jiní,

ale snažím se tu myšlenku rozvést.

Povím vám, kam jsem se dostal.

Jako mnoho mých nápadů, jako
mnoho nástrojů, které používám,

jsem na to přišel v zahradě,
jsem velmi vášnivý zahradník.

Bylo to asi před 7 lety,
sázel jsem brambory,

byl první týden v květnu,

v Nové Anglii, kdy jsou
jabloně rozechvělé květem,

vypadají jako bílá oblaka.

Sázel jsem odřezky hlíz,

krájel brambory a sázel je,

na stromě se činily včely,

čmeláci, celý strom vibroval.

Na zahradničení se mi líbí,

že nevyžaduje celou moji pozornost.

nemůžete si vážně ublížit --
není to jako truhlařina --

a můžete si jen tak přemýšlet.

Toho odpoledne jsem v zahradě
pracoval spolu s čmelákem,

a položil jsem si tuto otázku:

co mám já a čmelák společného?

Jak stejná a jiná byla
naše role v této zahradě?

A uvědomil jsem si, že máme
ve skutečnosti hodně společného:

oba jsme rozšiřovali geny
jednoho druhu a ne jiného,

a oba jsme si mysleli -- tedy možná,
pokud si to představím z pohledu čmeláka --

že jsme svými pány.

Já jsem se rozhodl, jakou
odrůdu bramboru chci sázet --

vybral jsem si Yukon Gold nebo
Yellow Finn, či co to bylo --

já jsem zvolil tyto geny
z objednávkového katalogu,

přivezl je a vysázel je.

A ta včela si nepochybně
myslela, že se rozhodla:

„Poletím na tamtu jabloň,
usadím se na tamten květ,

seberu nektar a odletím.“

Gramatika naznačuje, kdo jsme,

suverénní subjekty přírody, včela i já.

Já sázím brambory, já odpleveluji
zahradu, já zdomácňuji druhy.

Ale toho dne mě napadlo:

co když je ta gramatika jen pouhá metafora,
sloužící svým vlastním zájmům?

Samozřejmě, protože včela si myslí,
že to ona rozhoduje,

ale my víme, jak to je.

Víme, jak to je se včelou a květem,

že květ včelou chytře manipuluje.

Manipulací míním význam
podle Darwina, chápete?

Mám na mysli, že vyvinul
velmi specifické vlastnosti --

barvu, vůni, chuť, tvar --
které včelu přilákaly.

Včela byla chytře nalákána
ke sběru nektaru,

přitom se na její noze zachytí pyl,

a ona odletí na další květ.

Včela nerozhoduje, co se stane.

A tehdy jsem si uvědomil, že ani já ne.

Tato, ne jiná brambora mě svedla k tomu,

abych ji zasadil -- rozšířil
její geny, poskytl jí prostor.

Tehdy mě napadlo: „Co by se stalo,

kdybychom se na sebe podívali pohledem
jiných druhů, které na nás působí?“

Zemědělství se mi náhle nejevilo jako
vynález, jako lidská technologie,

ale jako společný evoluční vývoj,

kdy nás využily velmi chytré
druhy, většinou jedlé trávy,

přišly na to, jak nás využít
a v podstatě odlesnit svět.

Soutěž trav, chápete?

Náhle všechno vypadalo jinak.

Náhle bylo sekání trávníku
naprosto novou zkušeností.

Vždy jsem si myslel --
a napsal v mé první knize,

byla to kniha o zahradničení --

že trávník je příroda ušlapaná kulturou,

že to je totalitní krajina,

že sekáním trávníků krutě
potlačujeme tyto druhy

a nenecháme je vysemenit
nebo zemřít nebo mít sex.

Takhle to chodí s trávníkem.

Pak jsem si ale uvědomil: „Ne, přesně
tohle trávy chtějí, abychom dělali.

Jsem otrok. Jsem otrokem trávníků,
jejichž životním cílem zvítězit nad stromy,

se kterými soutěží o sluneční svit."

Když nás přimějí sekat trávník,
zabrání se návratu stromů,

k čemuž v Nové Anglii dochází velmi rychle.

Takže jsem se začal dívat tímto způsobem

a napsal o tom celou knihu
zvanou "Botanika touhy."

Uvědomil jsem si, že se stejným
způsobem můžeme dívat na květinu

a vyvodit nejrůznější zajímavé
věci o chuti a přáních včel --

že mají rády sladké, že mají rády tuto
barvu a ne jinou, že mají rády symetrii --

co bychom zjistili o nás samotných,
kdybychom udělali totéž?

Že určitý druh brambory, určitý druh drogy,

kříženec konopí setého a indického
o nás něco vypovídá.

Není to zajímavý způsob,
jak se na svět podívat?

Testem jakékoli nápadu --
řekl jsem, že to je metafora --

je, co nám přináší?

A když hovoříme o přírodě,
na kterou se zaměřuji jako autor,

jak to uspěje v testu podle Aldo Leopolda?

Což znamená, stávají se z nás lepší
obyvatelé biotického společenstva?

Děláme to, co vede k podpoře
a zvěčnění flóry a fauny

a ne k jejímu zničení?

Uznal bych, že tento nápad je takový.

Vysvětlím, co získáme
tímto pohledem na svět,

kromě pár zábavných postřehů o lidské touze.

Intelektuální důvod, že se díváme
na svět pohledem jiných druhů,

nám pomáhá vyřešit to podivné odchýlení,

a to že -- z říše intelektuální historie --

máme již 150 let tuhle darwinovskou revoluci...

Ach. Mé mini já. (Smích)

Máme intelektuální, darwinovskou revoluci,
kdy jsme díky Darwinovi

přišli na to, že jsme jen
jedním z mnoha druhů,

evoluce na nás působí úplně
stejně jako na jiné druhy,

působí na nás stejně jako my působíme,

jsme opravdu zakončením vláken v tkanině života.

Je s podivem, že jsme
za 150 let tuto lekci nepřijali,

nikdo z nás tomu opravdu nevěří.

Jsme stále karteziáni -- děti Descarta --

a věříme, že nás odlišuje
subjektivita, vědomí,

že se svět dělí na ovlivňující a ovlivňované,

že příroda stojí na jedné
straně a kultura na druhé.

Ale jakmile začnete na věci nahlížet
pohledem rostliny nebo živočicha,

uvědomíte si, že skutečnou metaforou

je myšlenka, že příroda stojí proti kultuře,

myšlenka, že vědomí je vše --

a to je další důležitá věc, kterou to vyvolává.

Vidění světa pohledem jiného druhu

je lékem na na lidskou nemoc domýšlivost.

Náhle si uvědomíme, že vědomí --

které oceňujeme a považujeme

za završení díla přírody,

lidské vědomí -- je jen další sadou nástrojů,
jak si se světem poradit.

A přirozeně si myslíme,
že to je nejlepší nástroj.

Ale jeden komik řekl:

„Kdopak mi to říká, že vědomí
je tak dobré a tak důležité?

No ano, vědomí.“

Takže když pohlédneme na rostliny,
uvědomíme si, že jsou i další nástroje,

také stejně zajímavé.

Dám vám dva příklady, také ze zahrady:

fazol měsíční. Víte, co udělá,
když je napaden sviluškami?

Uvolní těkavou chemikálii,
která se rozšíří do okolí

a přiláká jiný druh svilušek,

které napadnou svilušky útočící na fazol.

Takže rostliny mají biochemii, jako my máme

vědomí, výrobu nástrojů, jazyk.

Dovedenou k mnohem větší dokonalosti,
než si dokážeme představit.

Tato složitost a komplikovanost
je hodna obdivu

a myslím, že to je skandální
na projektu lidského genomu.

Mysleli jsme si, že existuje
40 - 50 tisíc lidských genů

a našlo se jen 23 tisíc.

Pro porovnání: rýže má 35 tisíc genů.

Co je tedy komplikovanějším druhem?

No, komplikovaní jsme všichni stejně.

Vyvíjeli jsme se stejně dlouho,

jen jinými cestami.

Tedy lék na domýšlivost, způsob, jenž nás donutí
pocítit Darwinovu myšlenku.

Tímhle se zabývám jako
spisovatel, jako vypravěč,

zkouším přimět lidi pocítit,
co víme a vyprávět příběhy,

které pomáhají ekologicky myslet.

Další využití je praktické.

Hned teď vás vezmu na farmu,

protože jsem tuto myšlenku použil k rozvoji
mého chápání potravního řetězce

a dozvěděl jsem se, že my všichni
jsme nyní manipulováni obilím.

Dnes jste slyšeli přednášku o etanolu,

což je podle mě konečným vítězstvím
obilí nad rozumem. (Smích) (Potlesk)

Součást obilného plánu na ovládnutí světa.

(Smích)

Uvidíte, že množství obilí vysetého tento rok
bude dramaticky vyšší, než loni

a bude na mnohem větší rozloze,

protože jsme se rozhodli,
že nám etanol pomůže.

Pomáhá mi to pochopit
průmyslové zemědělství,

které je samozřejmě karteziánským systémem.

Je založeno na myšlence,
že ovládáme jiné druhy,

že my rozhodujeme, že stavíme tyto továrny

a budujeme technologie
a tak získáváme jídlo

nebo palivo nebo cokoli si přejeme.

Vezmu vás na jiný typ farmy.

Tato farma je v údolí
Shenandoah ve Virgínii.

Hledal jsem farmu, kde jsou
skutečně implementovány

myšlenky zohledňující pohled jiných druhů,

a tam jsem našel muže.
Farmář se jmenuje Joel Salatin.

Na jeho farmě jsem strávil
jeden týden jako učeň

a poznal jsem tam nejnadějnější
novinu o našem vztahu k přírodě,

se kterou jsem se za 25 let
psaní o přírodě setkal.

Je to toto:

farma se jmenuje Polyface, což znamená...

je založena na myšlence, že má
6 různých druhů zvířat a nějaké rostliny,

ve velmi propracovaném
symbiotickém uspořádání.

Je to permakultura, pro ty z vás,
co o tom něco víte,

tedy že krávy a prasata a ovce a krocani a...

co ještě má?

Všech 6 druhů -- ano, králíci --

si navzájem ekologicky slouží,

jako že hnůj jedněch je obědem pro druhé

a jeden druhého zbavují škůdců.

Je to velmi umně vyvedený a nádherný tanec,

podíváme se blíže na jeho jednu část,

což je vztah mezi dobytkem
a nosnými slepicemi.

A ukážu vám, co získáte
použitím tohoto přístupu.

Uvidíte, že jde o mnohem
více než výrobu jídla,

je to rozdílný způsob přemýšlení o přírodě

a způsob, jak uniknout
představě o nulovém součtu,

té karteziánské myšlence,
že vyhrává buď příroda nebo my,

a když chceme získat to, co potřebujeme,
příroda je potlačena.

Takže, dobytek je v ohradě.

Jedinou zde použitou technologií
je levný elektrický ohradník,

relativně nový, napojený na autobaterii,

Dokonce i já bych unesl ohradu
pro 10 arů a postavil ji za 15 minut.

Krávy se pasou jeden den. A stěhují se.

Spasou vše, je to intenzivní pastva.

Farmář počkal 3 dny

a pak jsme přitáhli cosi jménem Vejcomobil.

Vejcomobil je velmi rachitický vynález,

vypadá jako prkenný koráb prérie --

ale ubytuje se v něm 350 slepic.

O tři dny později to přitáhne
do ohrady, otevře dvířka,

spustí lávku a 350 slepic
se vyhrne dolů po lávce --

kvokající, klábosející, jak to slepice dělají --

a namíří přímo ke kravincům.

Dělají něco velmi zajímavého:

prohrabávají kravince a hledají

larvy, housenky, muší larvy.

Čekal 3 dny, protože ví,

že 4. nebo 5. den se larvy vylíhnou

a bylo by příliš mnoho much.

Ale on si počká, až narostou
a jsou velké a šťavnaté,

protože jsou oblíbeným
proteinem jeho slepic.

Takže slepice předvádějí své tanečky

a rozhrabávají hnůj,
aby se dostaly k larvám

a tak rozhazují hnůj kolem.

Velmi užitečná, druhá služba ekosystému.

A za třetí, jak jsou v ohradě,

samozřejmě kálejí všude kolem

a jejich slepičince bohaté
na dusík hnojí toto pole.

Pak se přesunou na další

a během pár týdnů tráva
doslova roste před očima.

Za 4 nebo 5 týdnů to může zopakovat.

Může znovu spásat, může sekat,
může přivést jiný druh,

například jehňata, nebo
může sušit seno na zimu.

Chci, abyste se nad tímto důkladně zamysleli.

Je to velmi produktivní systém.

Musím dodat, že z těchto 100 akrů (40 ha)

získává 18 tun hovězího,
13 tun vepřového, 300 tisíc vajec,

20 tisíc brojlerů, tisíc krocanů, tisíc králíků --

ohromné množství jídla.

Slýcháte: „Může organické
zemědělství uživit svět?“

Podívejte, kolik jídla lze získat
ze 40 ha, pokud to děláte takto...

opakuji, dejte každému
druhu to, co potřebuje,

nechte jej uskutečnit jeho přání,
uplatnit jeho fyziologické odlišnosti.

Použijte to.

Ale nyní na to pohlédněme očima trávy.

Co se děje s trávou, když to tak uděláme?

Když přežvýkavec spásá trávu,
tráva je ukousnuta odtud potud

a okamžitě udělá něco zajímavého.

Kdo zahradničíte, tak víte o poměru
kořenového systému a nadzemní hmoty,

rostliny musí udržet kořenovou hmotu

zhruba ve stejném poměru
k listové hmotě, aby prospívaly.

Takže když přijdou o hodně
listové hmoty, zbaví se kořenů,

v podstatě je odříznou a kořeny zahynou.

Půdní organismy se dají do práce,

rozmělní a zkompostují tyto kořeny --

žížaly, houby, baktérie --
výsledkem je nová zemina.

Takto se vytváří půda.

Je tvořena zespodu

Takto vznikly prérie,

ze vztahu mezi bizony a trávami.

Když jsem to pochopil, uvědomil jsem si...

když se Joela Salatina zeptáte,
kým je, odpoví, že není chovatelem slepic

ani ovcí, není ani chovatelem
dobytka, on je pěstitelem trávy,

protože tráva je hlavním
druhem takového systému.

Uvědomil jsem si, že toto je v naprostém rozporu
s tragickou představou přírody, jak ji vidíme my,

že je třeba přírodu porazit,
abychom získali to, co chceme.

Více pro nás, méně pro přírodu.

Tato farma vyrobí tolik jídla a na konci sezóny

je tam více zeminy, vyšší
úrodnost a vyšší biodiverzita.

Pozoruhodně nadějná věc.

Takto nyní funguje mnoho farmářů.

Je to mnohem více,
než organické zemědělství,

které je stále víceméně
karteziánský systém,

Když začnete brát v úvahu jiné druhy,

brát v úvahu půdu, a nic víc
než tuto perspektivní myšlenku,

-- protože není použita žádná
technologie kromě ohradníků,

které jsou tak levné, že by se okamžitě
mohly rozšířit po celé Africe --

že nám Země může dát jídlo,
které potřebujeme

a my přitom můžeme Zemi uzdravit.

Takto můžeme oživit svět,

to je na této vyhlídce tak povzbuzující.

Až nám Darwinovy poznatky opravdu proniknou do morku kostí,

dokážeme s nimi, aniž bychom je rozvíjeli,

udělat něco velmi nadějného.

Děkuji mnohokrát.