John Singleton Copley, Chlapec s létající veverkou (Henry Pelham), 1765

John Singleton Copley, Chlapec s létající veverkou (Henry Pelham), 1765, 77.15 x 63.82 cm / 30-3/8 x 25-1/8 palců (Museum of Fine Arts, Boston)

John Singleton Copley, Chlapec s létající
veverkou (Henry Pelham), 1765

Představte si, že se chcete stát umělcem,
ale žijete ve městě, kde nejsou

v podstatě žádní umělci, umělecké školy,
muzea ani galerie

a nikdo, kdo bych si chtěl
kupovat vážné malby. Toto je situace,

ve které se John Singleton Copley
ocitl v Bostonu v 60. letech 18. století.

Díváme se na portrét Copleyho
nevlastního bratra.

Toto je Henry Pelham a malba je
nazvaná "Chlapec s létající veverkou"

Pro někoho, kdo je z velké části samouk,
je ta malba dost pozoruhodná,

můj pohled nejprve směřoval na obličej,
na nádherný červený závěs,

který upoutal moji pozornost a orámoval
krásně jeho tvář, ale když se dodívám,

tak můj pohled sklouzne dolů, na
jeho rameno a po paži dolů až k ruce.

A jen se podívejte na preciznost, se
kterou jsou utvořeny konečky prstů.

Jsou tak krásné a volně drží
zlatý řetízek.

Můj pohled sklouzne, samozřejmě k
veverce, je úžasně roztomilá,

okusuje malý oříšek, a spojuje vše s
oblastí, kde se jeho tmavý kabát na zádech

setkává s bílým kabátem na břiše.

Ten zrcadlí okraj manžet. A pak na
manžetách, na jedné straně máte

zachycené světlo a na bližší straně
máte oblast ve stínu,

což je krásná hra střídání
jednotlivých prvků proti sobě.

Zatímco je to portrét jeho nevlastního
bratra, je to také druh ukázkového díla.

Roku 1765, kdy bylo dílo namalováno, byl
již považován za profesionálního malíře

v Bostonu. Chtěl však mnohem více.
Copley také věděl, že je portrétní malba

na dně v hierarchii námětů tvořených
na akademiích v Evropě, nejvýše byly

malby náboženské, mytologické, historické.
Portréty a zátiší byly nejméně ceněné.

Byly to však portréty, které lidé v nových
amerických městech chtěli nejvíce.

Ano, bohatá elita Bostonu začala skutečně
rozpoznávat hodnotu vlastních portrétů.

Ale Copley se chtěl dostat ještě dále.
Věděl, že evropská malba byla něco více,

a tak tato malba byla vytvořena,
jak bylo řečeno, jako ukázkové dílo,

aby zjistil, zda může obstát v
porovnání s evropskými akademiemi

Takže dílo zabalil do zavazadla někoho,
kdo jel do Londýna, kde se také zalíbilo

americkému malíři jménem Benjamin West,
který žil v Londýně a byl dosti úspěšný.

Líbilo se také siru Joshuovi Reynoldsovi,
prezidentu Královské akademie v Anglii.

První věc, které si můžeme povšimnout je,
že se nedíváme na přední část obličeje

postavy, díváme se na něj ze strany,
takže vidíme, že Copley ukazuje

svou schopnost malovat i další díla,
nejen portréty.

Ale také žánrové malby se scénami z
každodenního života,

Myslím si, že Copley chtěl ukázat, co umí
vytvořit v rámci perspektivního zobrazení,

což je skutečně složitá věc, když se
podíváte na pravou ruku sedícího,

uvidíte, že je v perfektní perspektivě,
stejně tomu je u hrany stolu.

Když se tato malba dostala do Evropy,
sir Joshua Reynold ji skutečně chválil,

ale také mu sdělil, aby se přijel školit
do Londýna, než bude pozdě, tedy

než se jeho styl a vkus zkazí nebo
zafixuje bezvýznamnou prací.

Což dává perfektní smysl, jelikož Anglie
byla malířskou mocností. Sám Copley cítil,

že situace v Bostonu je tak nehostinná,
že se umělci stáhli a byli jako ševci.

Takže Copley si je jasně vědom limitů
Bostonu a limitů kolonií.

Vždy věděl, že portréty, které dělal,
jsou nízkou formou umění, ale byl také,

jistým způsobem, velice praktický.
Věděl, že to je to, co lidé chtějí a

on to uměl dělat mistrně a krásně.
Pocit, že nemaluje velkolepé historické,

mytologické a náboženské malby
v něm však stále přetrvává.

Zároveň ví, že velikosti evropské tradice
nemůže konkurovat.

Takže zde máme tuto nádhernou
a ambiciózní malbu, která umisťuje

Johna Singletona Copleyho do jednoho
velice specifického historického momentu.