WEBVTT

00:00:01.234 --> 00:00:05.310
John Singleton Copley, Chlapec s létající 
veverkou (Henry Pelham), 1765

NOTE Paragraph

00:00:05.310 --> 00:00:08.816
Představte si, že se chcete stát umělcem,
ale žijete ve městě, kde nejsou

00:00:08.816 --> 00:00:14.214
v podstatě žádní umělci, umělecké školy, 
muzea ani galerie

00:00:14.214 --> 00:00:17.717
a nikdo, kdo bych si chtěl 
kupovat vážné malby. Toto je situace,

00:00:17.717 --> 00:00:22.639
ve které se John Singleton Copley 
ocitl v Bostonu v 60. letech 18. století.

00:00:22.639 --> 00:00:27.098
Díváme se na portrét Copleyho 
nevlastního bratra.

00:00:27.098 --> 00:00:31.556
Toto je Henry Pelham a malba je 
nazvaná "Chlapec s létající veverkou"

00:00:31.556 --> 00:00:35.550
Pro někoho, kdo je z velké části samouk,
je ta malba dost pozoruhodná,

00:00:35.550 --> 00:00:39.373
můj pohled nejprve směřoval na obličej, 
na nádherný červený závěs,

00:00:39.373 --> 00:00:43.305
který upoutal moji pozornost a orámoval 
krásně jeho tvář, ale když se dodívám,

00:00:43.305 --> 00:00:48.228
tak můj pohled sklouzne dolů, na 
jeho rameno a po paži dolů až k ruce.

00:00:48.228 --> 00:00:52.547
A jen se podívejte na preciznost, se 
kterou jsou utvořeny konečky prstů.

00:00:52.547 --> 00:00:56.030
Jsou tak krásné a volně drží 
zlatý řetízek.

00:00:56.030 --> 00:01:01.138
Můj pohled sklouzne, samozřejmě k 
veverce, je úžasně roztomilá,

00:01:01.138 --> 00:01:05.643
okusuje malý oříšek, a spojuje vše s 
oblastí, kde se jeho tmavý kabát na zádech

00:01:05.643 --> 00:01:07.825
setkává s bílým kabátem na břiše.

00:01:07.825 --> 00:01:13.305
Ten zrcadlí okraj manžet. A pak na 
manžetách, na jedné straně máte

00:01:13.305 --> 00:01:16.186
zachycené světlo a na bližší straně 
máte oblast ve stínu,

00:01:16.186 --> 00:01:19.620
což je krásná hra střídání 
jednotlivých prvků proti sobě.

00:01:19.620 --> 00:01:23.427
Zatímco je to portrét jeho nevlastního 
bratra, je to také druh ukázkového díla.

00:01:23.427 --> 00:01:30.118
Roku 1765, kdy bylo dílo namalováno, byl
již považován za profesionálního malíře

00:01:30.118 --> 00:01:37.640
v Bostonu. Chtěl však mnohem více. 
Copley také věděl, že je portrétní malba

00:01:37.640 --> 00:01:44.467
na dně v hierarchii námětů tvořených 
na akademiích v Evropě, nejvýše byly

00:01:44.467 --> 00:01:49.389
malby náboženské, mytologické, historické.
Portréty a zátiší byly nejméně ceněné.

00:01:49.389 --> 00:01:54.312
Byly to však portréty, které lidé v nových
amerických městech chtěli nejvíce.

00:01:54.312 --> 00:02:01.139
Ano, bohatá elita Bostonu začala skutečně 
rozpoznávat hodnotu vlastních portrétů.

00:02:01.139 --> 00:02:06.061
Ale Copley se chtěl dostat ještě dále. 
Věděl, že evropská malba byla něco více,

00:02:06.061 --> 00:02:10.148
a tak tato malba byla vytvořena, 
jak bylo řečeno, jako ukázkové dílo,

00:02:10.148 --> 00:02:13.967
aby zjistil, zda může obstát v 
porovnání s evropskými akademiemi

00:02:13.967 --> 00:02:18.879
Takže dílo zabalil do zavazadla někoho, 
kdo jel do Londýna, kde se také zalíbilo

00:02:18.879 --> 00:02:25.891
americkému malíři jménem Benjamin West, 
který žil v Londýně a byl dosti úspěšný.

00:02:25.891 --> 00:02:29.779
Líbilo se také siru Joshuovi Reynoldsovi, 
prezidentu Královské akademie v Anglii.

00:02:29.779 --> 00:02:33.633
První věc, které si můžeme povšimnout je, 
že se nedíváme na přední část obličeje

00:02:33.633 --> 00:02:36.829
postavy, díváme se na něj ze strany,
takže vidíme, že Copley ukazuje

00:02:36.829 --> 00:02:40.527
svou schopnost malovat i další díla,
nejen portréty.

00:02:40.527 --> 00:02:43.585
Ale také žánrové malby se scénami z 
každodenního života,

00:02:43.585 --> 00:02:48.218
Myslím si, že Copley chtěl ukázat, co umí
vytvořit v rámci perspektivního zobrazení,

00:02:48.218 --> 00:02:51.619
což je skutečně složitá věc, když se 
podíváte na pravou ruku sedícího,

00:02:51.619 --> 00:02:57.099
uvidíte, že je v perfektní perspektivě, 
stejně tomu je u hrany stolu.

00:02:57.099 --> 00:03:01.650
Když se tato malba dostala do Evropy, 
sir Joshua Reynold ji skutečně chválil,

00:03:01.650 --> 00:03:08.058
ale také mu sdělil, aby se přijel školit 
do Londýna, než bude pozdě, tedy

00:03:08.058 --> 00:03:15.071
než se jeho styl a vkus zkazí nebo 
zafixuje bezvýznamnou prací.

00:03:15.071 --> 00:03:22.548
Což dává perfektní smysl, jelikož Anglie
byla malířskou mocností. Sám Copley cítil,

00:03:22.548 --> 00:03:29.374
že situace v Bostonu je tak nehostinná, 
že se umělci stáhli a byli jako ševci.

00:03:29.374 --> 00:03:35.319
Takže Copley si je jasně vědom limitů 
Bostonu a limitů kolonií.

00:03:35.319 --> 00:03:39.720
Vždy věděl, že portréty, které dělal, 
jsou nízkou formou umění, ale byl také,

00:03:39.720 --> 00:03:44.607
jistým způsobem, velice praktický. 
Věděl, že to je to, co lidé chtějí a

00:03:44.607 --> 00:03:48.762
on to uměl dělat mistrně a krásně.
Pocit, že nemaluje velkolepé historické,

00:03:48.762 --> 00:03:55.260
mytologické a náboženské malby 
v něm však stále přetrvává.

00:03:55.260 --> 00:04:00.536
Zároveň ví, že velikosti evropské tradice
nemůže konkurovat.

00:04:00.536 --> 00:04:04.026
Takže zde máme tuto nádhernou 
a ambiciózní malbu, která umisťuje

00:04:04.026 --> 00:04:08.676
Johna Singletona Copleyho do jednoho
velice specifického historického momentu.