1
00:00:01,234 --> 00:00:05,310
John Singleton Copley, Chlapec s létající 
veverkou (Henry Pelham), 1765

2
00:00:05,310 --> 00:00:08,816
Představte si, že se chcete stát umělcem,
ale žijete ve městě, kde nejsou

3
00:00:08,816 --> 00:00:14,214
v podstatě žádní umělci, umělecké školy, 
muzea ani galerie

4
00:00:14,214 --> 00:00:17,717
a nikdo, kdo bych si chtěl 
kupovat vážné malby. Toto je situace,

5
00:00:17,717 --> 00:00:22,639
ve které se John Singleton Copley 
ocitl v Bostonu v 60. letech 18. století.

6
00:00:22,639 --> 00:00:27,098
Díváme se na portrét Copleyho 
nevlastního bratra.

7
00:00:27,098 --> 00:00:31,556
Toto je Henry Pelham a malba je 
nazvaná "Chlapec s létající veverkou"

8
00:00:31,556 --> 00:00:35,550
Pro někoho, kdo je z velké části samouk,
je ta malba dost pozoruhodná,

9
00:00:35,550 --> 00:00:39,373
můj pohled nejprve směřoval na obličej, 
na nádherný červený závěs,

10
00:00:39,373 --> 00:00:43,305
který upoutal moji pozornost a orámoval 
krásně jeho tvář, ale když se dodívám,

11
00:00:43,305 --> 00:00:48,228
tak můj pohled sklouzne dolů, na 
jeho rameno a po paži dolů až k ruce.

12
00:00:48,228 --> 00:00:52,547
A jen se podívejte na preciznost, se 
kterou jsou utvořeny konečky prstů.

13
00:00:52,547 --> 00:00:56,030
Jsou tak krásné a volně drží 
zlatý řetízek.

14
00:00:56,030 --> 00:01:01,138
Můj pohled sklouzne, samozřejmě k 
veverce, je úžasně roztomilá,

15
00:01:01,138 --> 00:01:05,643
okusuje malý oříšek, a spojuje vše s 
oblastí, kde se jeho tmavý kabát na zádech

16
00:01:05,643 --> 00:01:07,825
setkává s bílým kabátem na břiše.

17
00:01:07,825 --> 00:01:13,305
Ten zrcadlí okraj manžet. A pak na 
manžetách, na jedné straně máte

18
00:01:13,305 --> 00:01:16,186
zachycené světlo a na bližší straně 
máte oblast ve stínu,

19
00:01:16,186 --> 00:01:19,620
což je krásná hra střídání 
jednotlivých prvků proti sobě.

20
00:01:19,620 --> 00:01:23,427
Zatímco je to portrét jeho nevlastního 
bratra, je to také druh ukázkového díla.

21
00:01:23,427 --> 00:01:30,118
Roku 1765, kdy bylo dílo namalováno, byl
již považován za profesionálního malíře

22
00:01:30,118 --> 00:01:37,640
v Bostonu. Chtěl však mnohem více. 
Copley také věděl, že je portrétní malba

23
00:01:37,640 --> 00:01:44,467
na dně v hierarchii námětů tvořených 
na akademiích v Evropě, nejvýše byly

24
00:01:44,467 --> 00:01:49,389
malby náboženské, mytologické, historické.
Portréty a zátiší byly nejméně ceněné.

25
00:01:49,389 --> 00:01:54,312
Byly to však portréty, které lidé v nových
amerických městech chtěli nejvíce.

26
00:01:54,312 --> 00:02:01,139
Ano, bohatá elita Bostonu začala skutečně 
rozpoznávat hodnotu vlastních portrétů.

27
00:02:01,139 --> 00:02:06,061
Ale Copley se chtěl dostat ještě dále. 
Věděl, že evropská malba byla něco více,

28
00:02:06,061 --> 00:02:10,148
a tak tato malba byla vytvořena, 
jak bylo řečeno, jako ukázkové dílo,

29
00:02:10,148 --> 00:02:13,967
aby zjistil, zda může obstát v 
porovnání s evropskými akademiemi

30
00:02:13,967 --> 00:02:18,879
Takže dílo zabalil do zavazadla někoho, 
kdo jel do Londýna, kde se také zalíbilo

31
00:02:18,879 --> 00:02:25,891
americkému malíři jménem Benjamin West, 
který žil v Londýně a byl dosti úspěšný.

32
00:02:25,891 --> 00:02:29,779
Líbilo se také siru Joshuovi Reynoldsovi, 
prezidentu Královské akademie v Anglii.

33
00:02:29,779 --> 00:02:33,633
První věc, které si můžeme povšimnout je, 
že se nedíváme na přední část obličeje

34
00:02:33,633 --> 00:02:36,829
postavy, díváme se na něj ze strany,
takže vidíme, že Copley ukazuje

35
00:02:36,829 --> 00:02:40,527
svou schopnost malovat i další díla,
nejen portréty.

36
00:02:40,527 --> 00:02:43,585
Ale také žánrové malby se scénami z 
každodenního života,

37
00:02:43,585 --> 00:02:48,218
Myslím si, že Copley chtěl ukázat, co umí
vytvořit v rámci perspektivního zobrazení,

38
00:02:48,218 --> 00:02:51,619
což je skutečně složitá věc, když se 
podíváte na pravou ruku sedícího,

39
00:02:51,619 --> 00:02:57,099
uvidíte, že je v perfektní perspektivě, 
stejně tomu je u hrany stolu.

40
00:02:57,099 --> 00:03:01,650
Když se tato malba dostala do Evropy, 
sir Joshua Reynold ji skutečně chválil,

41
00:03:01,650 --> 00:03:08,058
ale také mu sdělil, aby se přijel školit 
do Londýna, než bude pozdě, tedy

42
00:03:08,058 --> 00:03:15,071
než se jeho styl a vkus zkazí nebo 
zafixuje bezvýznamnou prací.

43
00:03:15,071 --> 00:03:22,548
Což dává perfektní smysl, jelikož Anglie
byla malířskou mocností. Sám Copley cítil,

44
00:03:22,548 --> 00:03:29,374
že situace v Bostonu je tak nehostinná, 
že se umělci stáhli a byli jako ševci.

45
00:03:29,374 --> 00:03:35,319
Takže Copley si je jasně vědom limitů 
Bostonu a limitů kolonií.

46
00:03:35,319 --> 00:03:39,720
Vždy věděl, že portréty, které dělal, 
jsou nízkou formou umění, ale byl také,

47
00:03:39,720 --> 00:03:44,607
jistým způsobem, velice praktický. 
Věděl, že to je to, co lidé chtějí a

48
00:03:44,607 --> 00:03:48,762
on to uměl dělat mistrně a krásně.
Pocit, že nemaluje velkolepé historické,

49
00:03:48,762 --> 00:03:55,260
mytologické a náboženské malby 
v něm však stále přetrvává.

50
00:03:55,260 --> 00:04:00,536
Zároveň ví, že velikosti evropské tradice
nemůže konkurovat.

51
00:04:00,536 --> 00:04:04,026
Takže zde máme tuto nádhernou 
a ambiciózní malbu, která umisťuje

52
00:04:04,026 --> 00:04:08,676
Johna Singletona Copleyho do jednoho
velice specifického historického momentu.