Proč diety většinou nefungují

80 % amerických dívek drží dietu už v deseti letech. Neurovědkyně Sandra Aamodtová ve své upřímné přednášce na vlastním příběhu ukazuje důležitou lekci o tom, jak náš mozek řídí naše těla, když odhaluje, proč nejen že diety nefungují, ale proč ještě způsobí víc zlého než dobrého. Ukazuje cestu, jak intuitivně žít život méně posedlý dietami.

Před třemi a půl lety

jsem učinila jedno z nejlepších
rozhodnutí v mém životě.

Jako své novoroční předsevzetí

jsem nechala všech diet,
přestala se trápit, kolik vážím,

a naučila se jíst vědomě.

Teď jím, kdykoli mám hlad,

a shodila jsem 5 kg.

Tohle jsem já, když mi bylo 13,

když jsem držela dietu poprvé.

Když se na tu fotku
podívám dnes, říkám si:

Ty jsi nepotřebovala dietu,

ale změnit šatník.

(Smích)

Tehdy jsem si ale myslela,
že potřebuju shodit váhu,

a když jsem zase nabrala,

samozřejmě jsem
z toho vinila sama sebe.

Dalších třicet let jsem byla střídavě

na různých dietách.

Ať jsem ale zkusila cokoliv,

co jsem shodila,
jsem zase vždy nabrala zpět.

Mnozí z vás určitě ví,
o čem mluvím.

Jako badatel v oboru nervové soustavy

jsem si říkala,
proč je to tak těžké?

Samozřejmě, kolik vážíte, závisí na tom,

kolik toho sníte
a kolik energie spálíte.

Co si většina lidí neuvědomuje, je,

že hlad a spotřeba energie

jsou ovládány mozkem,

většinou bez vašeho vědomí.

Mozek dělá spoustu věcí,
aniž si to uvědomujeme,

a je to dobře,

protože vědomou mysl je

-- jak to říci slušně? --

je snadné rozptýlit.

Je dobře, že nemusíte
myslet na dýchání,

když se vám u filmu tají dech.

Že nezapomínáte, jak jít,

když zrovna myslíte
na to, co bude k večeři.

Váš mozek má ale také
vlastní představu o tom,

kolik byste měli vážit,

bez ohledu na to,
co si o tom myslíte vy.

Říká se tomu základní hmotnost,

i když ten pojem je zavádějící,

protože jde vlastně o rozsah

asi 5 až 7 kg.

Podle toho, jaký máte životní styl,
můžete svou hmotností

hýbat nahoru a dolů
v rámci tohoto rozsahu,

ale je o moc, moc
těžší zůstat mimo něj.

V hypotalamu, části mozku,

která reguluje tělesnou hmotnost,

je více než tucet chemických signálů,

které říkají vašemu tělu,
aby hmotnost nabralo,

a další tucet, které mu
říkají, aby ji shodilo.

Celý ten systém funguje jako termostat,

odpovídá na signály těla

úpravou hladu, aktivity a metabolismu,

aby udržel vaši hmotnost stabilní
během toho, co se podmínky mění.

Tak funguje termostat, je to tak?

Udržuje teplotu ve vašem domě

navzdory změnám počasí venku.

V zimě se můžete snažit
změnit teplotu v domě

otevíráním a zavíráním oken,

ale to nezmění nastavení termostatu,

který reaguje nastartováním topení,

aby dům zase ohřál.

Váš mozek pracuje úplně stejně,

na ztrátu hmotnosti
reaguje svými nástroji tak,

aby vaše tělo vrátil tam,

kde si představuje normální stav.

Když ztratíte hodně hmotnosti,

váš mozek reaguje,
jako byste hladověli,

ať jste na začátku byli
tlustí nebo hubení,

reakce vašeho mozku je vždy stejná.

Chtěli bychom,
aby váš mozek dokázal říct,

jestli potřebujete,
nebo nepotřebujete zhubnout,

ale on to neumí.

Když shodíte hodně kil,

dostanete hlad

a vaše svaly spálí méně energie.

Dr. Rudy Leibel z Columbia University

zjistil, že lidé, kteří shodili

10 % své tělesné hmotnosti,

spálí o 250 až 400 kalorií méně,

protože jejich metabolismus je utlumený.

A to je hodně jídla.

To znamená, že po úspěšné dietě

musíte už navždy jíst o právě tolik méně,

než někdo o stejné hmotnosti,

kdo už byl ale vždycky hubenější.

Z hlediska evoluce

dává obrana těla proti
ztrátě hmotnosti velký smysl.

Když byla potrava nedostatkovým zbožím,

přežití našich předků
záviselo na ukládání energie.

A když bylo jídlo zase dostupné,
znovunabytí hmotnosti

je mohlo ochránit během dalšího strádání.

V průběhu historie lidstva

byl hlad mnohem větší problém

než přejídání.

To může vysvětlit jeden smutný fakt:

Základní váha může jít nahoru,

ale jen zřídka může klesnout.

Když vám vaše matka vždycky připomínala,

že život není fér,

myslela tím přesně tohle.

(Smích)

Úspěšná dieta nesníží vaši základní váhu.

I když si novou hmotnost udržíte

i sedm let,

váš mozek se snaží, abyste se vrátili zpět.

Kdyby totiž ta ztráta byla
způsobena dlouhým hladomorem,

byla by to velmi praktická reakce.

Ale v našem moderním světě hamburgerů

to pro mnoho z nás nevypadá tak dobře.

Tento rozdíl mezi minulostí našich předků

a naší bohatou současností

je důvodem, proč by Dr. Yoni Freedhoff

z Ottawské univerzity

nejraději poslal některé
ze svých pacientů zpět v čase,

kdy jídlo bylo méně dostupné,

a je to zároveň důvod,

proč právě změna stravování

je opravdu tím nejefektivnějším lékem

na obezitu.

Naneštěstí, i dočasný nárůst hmotnosti

se může stát trvalým.

Když budete mít vyšší váhu příliš dlouho,

pro většinu z nás asi v řádu let,

váš mozek si může říct,
že to je teď nový standard.

Psychologové rozdělují jedlíky do dvou skupin,

ty, kteří spoléhají na svůj hlad,

a ty, kteří se snaží kontrolovat svůj příjem

pomocí vůle, jako většina těch, co jsou na dietě.

Říkejme jim intuitivní a kontrolující jedlíci.

Na intuitivních jedlících je zajímavé,

že mají menší pravděpodobnost nadváhy

a stráví méně času přemýšlením o jídle.

Kontrolující jedlíci jsou mnohem náchylnější

k přejídání jako důsledku reklamy, velkých porcí

a švédských stolů typu
„zaplať a sněz, co dokážeš“.

Když si kontrolující jedlík trochu dopřeje,

dá si třeba jeden kopeček zmrzliny,

mnohem pravděpodobněji

se pak pořádně přejí.

Hlavně děti jsou zvlášť náchylné

k tomuto cyklu držení diety a přejídání.

Mnohé dlouhodobé studie ukázaly,

že dívky, které držely dietu
už v brzkém náctiletém věku,

jsou o pět let později

třikrát náchylnější k nadváze,

i když začínají na normální váze.

Všechny tyto studie zjistily,

že stejné faktory,

které předpověděly nárůst hmotnosti,

také předpověděly rozvinutí
poruch přijímání potravy.

Dalším faktorem,

pro ty z vás, kdo jste rodiči,

bylo, když si z nich v rodině

pro jejich hmotnost dělali legraci.

Tak to nedělejte.

(Smích)

Skoro všechny svoje grafy
jsem nechala doma,

ale nemůžu si pomoct
ukázat aspoň tenhle,

protože jsem trochu hračička
a takhle to prostě dělám.

(Smích)

Toto je studie, která sledovala riziko úmrtí

během období 14 let

v závislosti na čtyřech zdravých zvycích:

jíst dostatek ovoce a zeleniny,

třikrát týdně cvičit,

nekouřit

a pít s rozumem.

Podívejme se nejprve na

lidi s normální hmotností.

Velikost sloupců odpovídá riziku úmrtí

a čísla od nuly do čtyř

na vodorovné ose

jsou počty zdravých návyků,

které daný člověk dodržoval.

Jak byste asi čekali,
čím zdravější životní styl,

tím menší pravděpodobnost,
že během studie zemřete.

Teď se podívejme, jak to vypadá

u lidí s nadváhou.

Ti bez zdravých návyků

mají vyšší riziko úmrtí.

Přidáním jen jednoho návyku

ale vrací ty s nadváhou
zpátky do normálního rozpětí.

Pro obézní lidi bez zdravých návyků

je riziko už velmi vysoké, sedmkrát vyšší,

než u nejzdravější skupiny studie.

Ale zdravý životní styl
pomáhá i obézním lidem.

Vlastně, když se podíváte jen na skupinu

se všemi zdravými návyky,

vidíte, že hmotnost
způsobuje jen velmi malý rozdíl.

Své zdraví můžete vzít do svých rukou,

když dostanete pod kontrolu svůj životní styl,

i když nemůžete zhubnout

a udržet si to.

Diety nejsou moc spolehlivé.

Pět let po dietě

je většina lidí zpět na své váze.

40 % z nich dokonce přibere ještě víc.

Když se nad tím zamyslíte,

typickým výsledkem diety je,

že v dlouhém období spíš přiberete,

než abyste shodili.

Jestli jsem vás přesvědčila,

že držet dietu může být problém,

další otázkou je, co s tím můžete dělat?

A moje odpověď je,
jedním slovem, vědomí.

Neříkám, že byste se
měli učit meditovat

nebo začít s jógou,

mluvím o vědomém jedení:

naučit se porozumět
signálům vlastního těla tak,

že jíte, když máte hlad,

a přestanete, když jste plní.

Protože mnoho váhového
přírůstku připadne na to,

když jíte, aniž byste měli hlad.

Jak na to?

Dovolte si jíst tolik,

kolik chcete
a pak si zjistěte,

co dělá vašemu tělu dobře.

Usedejte k pravidelnému jídlu bez rozptylování.

Přemýšlejte, jak se cítí vaše tělo,

když začínáte jíst a když končíte.

Nechte rozhodnout vlastní hlad,

kdy byste měli skončit.

Trvalo mi asi rok,
než jsem se to naučila,

ale vážně to stálo za to.

Jsem teď ohledně jídla
mnohem uvolněnější,

než jsem kdy v životě byla.

Často na jídlo ani nemyslím.

Úplně jsem zapomněla,
že máme v domě čokoládu.

Jak kdyby můj mozek
řídil někdo jiný.

Prostě je to úplně jiné.

Měla bych říct,
že díky tomuto přístupu

pravděpodobně neztratíte
žádnou hmotnost,

pokud tedy často nejíte,
aniž byste měli hlad,

ale ani lékaři neví o žádném přístupu,

který by pomohl mnoha lidem výrazně zhubnout.

A právě proto se dnes
mnoho lidí zaměřuje

na prevenci nabrání váhy,

místo na podporu hubnutí.

Přiznejme si to:

Kdyby diety fungovaly,
byli bychom už všichni hubení.

(Smích)

Proč děláme pořád totéž

a očekáváme jiný výsledek?

Diety mohou vypadat nevinně,

ale vlastně způsobují
spoustu vedlejších škod.

V nejhorším případě ničí životy:

Posedlost váhou vede
k poruchám přijímání potravy,

zvláště u dětí.

V USA 80 % desetiletých dívek říká,

že už držely dietu.

Naše dcery se naučily měřit svou hodnotu

špatným měřítkem.

Ale i v nejlepším případě

je držení diety ztrátou času a energie.

Bere vám vůli, se kterou můžete

pomoct svým dětem s domácím úkolem,

dokončit ten důležitý projekt v práci,

a protože zdroje vůle nejsou bezedné,

jakákoliv strategie

založená na dlouhodobém užívání vůle

vás s velkou jistotou zradí,

až se vaše pozornost přesune k něčemu jinému.

Dovolte mi uzavřít jednou poslední myšlenkou.

Co kdybychom všem
těm dívkám, které hubnou,

řekli, že je v pořádku,
když mají hlad?

Co kdybychom je naučili
pracovat se svým apetitem,

místo aby se ho bály?

Myslím, že většina z nich
by byla šťastnější a zdravější

a jako dospělé

by pak většina z nich
byla asi i hubenější.

Kéž by mi tohle někdo řekl,

když mi bylo 13.

Děkuji.

(Potlesk)