Shawn Achor: Štastné tajemství pro lepší práci

Věříme, že práce vede k tomu, abychom byli šťastnými, ale mohlo by to fungovat naopak? V této rychlé a zábavné prezentaci z TEDxBoomington, psycholog Shawn Achor tvrdí, že štěstí ve skutečnosti zvyšuje produktivitu.

Když mi bylo sedm let a mé sestře jen 5 let,

hráli jsme si na horní patrové posteli.

Tehdy jsem byl o dva roky starší než má sestra -

chci říct, že i teď jsem o dva roky starší než ona -

ale tehdy to znamenalo, že udělá cokoliv, co budu chtít,

a já si chtěl hrát na válku.

Takže jsme byli na horní patrové posteli.

A na jednu stranu postele

jsem postavil všechny své G.I. Joe vojáčky a zbraně.

A na opačné straně postele byli všichni sestřini poníci My little Ponny,

připraveni na zteč.

Existují různé výklady toho, co se vlastně to odpoledne stalo,

ale vzhledem k tomu, že tu dnes s námi má sestra není,

řeknu vám pravdivou verzi,

(Smích)

která ukazuje sestřinu neohrabanou stránku.

Nějak, aniž by jí její starší bratr jakkoliv pomáhal nebo ji popostrčil,

Amy náhle zmizela z horní postele

a přistála na podlaze.

Nervózně jsem nahlédl přes okraj postele,

abych se podíval, co se mé malé sestřičce přihodilo,

a uviděl jsem, jak bolestivě dopadla na podlahu

na všechny čtyři.

Byl jsem nervózní, protože mě rodiče pověřili tím,

abychom si má sestra a já

hráli, co možná nejbezpečněji a nejtišeji, jak jen to bylo možné.

A sledovat, jak jsem náhodou zlomil Amiinu ruku

před pouhým týdnem ...

(Smích)

... když jsem ji hrdinně odstrčil z cesty

blížící se imaginární střele odstřelovače,

(Smích)

za což, mi ještě nebylo poděkováno,

snažil jsem se, jak jsem jen mohl

-- ona tu střelu ani neviděla --

snažil jsem se chovat, co možná nejlépe.

A v tom jsem viděl tvář mé sestry,

ten nápor bolesti a utrpení a překvapení,

který mohl každou chvíli vybouchnout a vzbudit tak

mé rodiče z jejich dlouhého zimního zdřímnutí.

Tak jsem udělal to jediné, co mohl

můj malý 7-letý zuřivý mozek vymyslet, aby odvrátil tuto tragédii.

A pokud máte děti, tak jste tohle již mnohokrát zažili.

Řekl jsem, "Amy, Amy, počkej. Neplač. Neplač.

Viděla jsi, jak jsi dopadla na zem?

Žádný člověk nedokáže takhle dopadnou na všechny čtyři.

Amy, myslím si, že to znamená, že jsi jednorožec."

(Smích)

To bylo podvádění, protože na světě neexistovalo nic, co by má sestra chtěla raději,

než nebýt 5-letou zraněnou sestrou Amy,

ale být Amy - výjimečným jednorožcem.

Samozřejmě, to byla možnost, kterou jí její mozek nikdy v minulosti nenabídl.

A já jsem mohl sledovat, jak má ubohá zmanipulovaná sestra čelí konfliktu,

kdy se její mozeček snaží rozdělit zdroje

mezi pociťování bolesti, útrap a překvapení,

které právě pociťovala,

a zamýšlením se nad svou nově získanou totožností jednorožce.

Zvítězila druhá možnost.

Namísto pláče, namísto konce naší hry,

namísto probuzení mých rodičů,

se všemi zápornými důsledky, které mě mohly postihnout,

se na její tváři objevil úsměv

a ona se vyškrábala zpět na horní patrovou postel se vší ladností malého jednorožce...

(Smích)

... s jednou zlomenou nohou.

Na co narážíme,

během této křehké doby, kdy je nám 5 nebo 7 -

a o čem v té době nemáme ani potuchy -

je něco, z čeho se stane předvoj vědecké revoluce

během následujících dvou desetiletí ve vnímání lidského mozku.

Na co narážíme, je něco, co nazýváme pozitivní psychologií,

což je důvod, proč zde dnes jsem

a proč každé ráno vstávám.

Když jsem poprvé začal o tomto výzkumu hovořit

mimo akademickou půdu, se společnostmi a školami,

úplně první, co mi poradili bylo, abych

nikdy nezačínal svou prezentaci grafem.

Úplně první věcí, kterou chci udělat, je začít mou prezentaci grafem.

Tento graf vypadá nudně,

ale je to právě tento graf, co mě každé ráno nabudí a probouzí.

A tento graf vlastně ani nic neznamená; jsou to falešná data.

Co jsme zjistili -

(Smích)

Kdybych získal tyto data studováním vás zde v místnosti, byl bych vzrušený,

protože je zcela jasné, že by se jednalo o závislost,

a to znamená, že to mohu publikovat,

což je to nejdůležitější.

Skutečnost, že je zde nad křivkou jeden zvláštní červený puntík -

je zde jeden podivín v místnosti -

Vím o koho se jedná, viděl jsem vás už dřív -

to není problém.

To není problém, jak většina z vás ví,

protože prostě můžu ten puntík vymazat.

Můžu jej vymazat, protože se jasně jedná o chybu měření.

A my víme, že je to chyba měření,

protože mi to kazí má data.

Takže jednou z prvních věcí, které učíme lidi

v kurzech ekonomiky a statistiky a obchodu a psychologie,

je jak statisticky platným způsobem odstranit tyto podivíny.

Jak odstraníme výchylky tak,

abychom mohli nalézt nejlepší fit?

Což je úžasné, pokud se snažím nalézt,

kolik ibuprofenů by průměrný člověk měl brát - dva.

Ale pokud mě zajímá potenciál, pokud mě zajímá váš potenciál,

nebo štěstí, nebo produktivita,

nebo energie, nebo kreativita,

pak se snažíme o vytvoření kultu průměrnosti pomocí vědy.

Kdybych vám položil otázku jako:

"Jak rychle se dítě ve třídě může naučit číst?"

vědci by odpověděli "Jak rychle se průměrné dítě

v této třídě naučí číst?,"

a potom přizpůsobíme tuto třídu vůči tomuto průměru.

Pokud jste na této křivce pod průměrem,

pak budou psychologové nadšeni,

protože to znamená, že jste buď sklíčení nebo trpíte poruchou,

nebo nejlépe obojí.

Doufáme v obojí, protože náš obchodní model je takový,

že pokud přijdete na terapeutické sezení s jedním problémem,

chceme se ujistit, že bude odcházet s vědomím, že jich máte 10,

takže přicházíte zpět k nám, znovu a znovu.

Pokud to bude nutné, vrátíme se do dob vašeho dětství,

ale nakonec, o co usilujeme, je udělat z vás opět normálního.

Ale normální je pouze průměrný.

A co já zastávám, a co zastává pozitivní psychologie, je,

že pokud studujeme to, co je pouze normální,

pak zůstaneme pouze normální.

Namísto odstranění těchto pozitivních výchylek,

já záměrně dělám to, že přicházím k populacím jako je tato

a říkám: "Proč?"

Proč jsou někteří z vás tak vysoko nad touto křivkou

pokud jde o vaši intelektuální schopnost, atletické schopnosti, hudební schopnost,

kreativitu, úroveň energie,

vaši přizpůsobivost vůči výzvám, váš smysl pro humor?

Ať už je to cokoliv, namísto odstranění vás, to, co chci, je studovat vás.

Protože možná můžeme shromažďovat informace -

ne jen jak můžeme lidi vyzvednout blíže k průměru,

ale jak můžeme vyzvednout samotný průměr nahoru

v našich společnost a školách po celém světě.

Důvodem, proč je tento graf pro mě důležitý, je,

když si zapnu zprávy, připadá mi, že většina informací

není pozitivní, ale je ve skutečnosti negativní.

Většina z nich je o vraždách, korupci, nemocech, přírodních katastrofách.

A velice rychle si můj mozek začne myslet,

že se jedná o skutečný přesný poměr dobrého a zlého na světě.

To má na svědomí vytvoření něčeho,

co nazýváme syndrom lékařské fakulty -

pokud znáte někoho, kdo studovat lékařskou fakultu,

pak během prvního ročníku studia,

jak si tak pročítáte seznam všech symptomů a nemocí, které existují,

si náhle uvědomíte, že je máte všechny.

Mám švagra jménem Bobo - což je úplně jiný příběh.

Bobo se oženil s jednorožcem Amy.

Bobo mi takhle zavolal

z lékařské fakulty Yale

a říká: "Shawne, mám lepru."

(Smích)

Což je - dokonce i na Yale - neobvykle vzácné.

Já jsem ale neměl vůbec tušení, jak utěšit nebohého Boboa,

protože zrovna přečkal celý týden menopauzy.

(Smích)

Takže, na co narážím, je, že to není nutně realita, která nás formuje,

ale čočky, skrze které váš mozek pozoruje svět, formují vaši realitu.

A pokud dokážeme změnit tyto čočky, nejen že pak dokážeme ovlivnit vaše štěstí,

ale v tu samou chvíli můžeme změnit každičký vzdělávací a obchodní výstup.

Když jsem se přihlásil na Harvard, bylo to pouze "z hecu."

Neočekával jsem, že mě přijmou, a má rodina neměla dost peněz na vysokou.

Když jsem o dva týdny později dostal armádní stipendium, dovolili mi jít.

Náhle něco, co ani nebylo možností, se stalo skutečností.

Když jsem tam přišel, očekával jsem, že i všichni ostatní to budou brát

jako privilegium. Že tím budou nadšeni.

Dokonce i když jste v místnosti plné lidí chytřejších než jste vy,

měli by jste být šťastní, jen za tu možnost být v této třídě - tak jsem se cítil já.

Ale, na co jsem přišel, bylo,

že zatímco někteří lidé toto pociťují

- bylo to po 4 letech studia a mé promoci,

po které následovalo 8 let žití se studenty na kolejích

-- Harvard mě o to požádal; nebyl jsem ten chlápek --

(Smích)

byl jsem poradcem Harvardu pro pomoc studentům během jejich 4 obtížných let.

A na co jsem během mého výzkumu a učení přišel, bylo,

že tito studenti, nezávisle na tom, jak šťastni byli

ohledně svého původního úspěchu dostat se na tuto školu,

dva týdny později byli jejich mozky zaměřeny ne na privilegium být zde,

ani na hodiny filosofie nebo fyziky.

Jejich mozky se soustředili na konkurenci, zatížení,

potíž, stresy, stížnosti.

Když jsem tam poprvé přišel, vešel jsem do jídelny pro prváky,

což mí kamarádi z Waco v Texasu - tam jsem se narodil --

a vím, že někteří z vás o tomhle místě slyšeli --

když mě přijeli navštívit, ohlédli se kolem sebe

a řekli, "Tahle jídelna pro prváky vypadá jako

z Bradavic z filmu Harry Potter," což taky vypadala.

Toto jsou Bradavice z filmu "Harry Potter" a toto je Harvard.

A když tohle viděli,

řekli mi: "Shawne, proč ztrácíš čas studováním štěstí na Harvard?

Vážně, kvůli čemu by mohl být

student Harvardu nešťastný?"

Tato otázka je klíčem

k pochopení vědy kolem štěstí.

Protože to, co tato otázka předpokládá je,

že náš vnější svět je ovlivněn naší úrovní štěstí,

zatímco ve skutečnosti, pokud znám vše o vašem okolí,

dokážu předpovědět pouze 10% vašeho dlouhodobého štěstí.

90% vašeho dlouhodobého štěstí

je ovlivněno ne vnějším světem, ale způsobem,

jakým váš mozek zpracovává tento svět.

A pokud to změníme,

pokud změníme náš vzorec pro štěstí a úspěch,

co můžeme udělat, je změnit způsob,

jak poté působit na skutečnost.

Co jsme objevili, je, že pouze 25% našeho pracovního úspěchu

je předurčeno mírou IQ,

75% pracovního úspěchu

je ovlivněno naší úrovní optimismu, společenské podpory

a schopnosti vnímat zátěž jako výzvu namísto hrozby.

Promlouval jsem k internátní škole v Nové Anglii, možná k nejprestižnější internátní škole,

a ti mi řekli, "To již víme.

A proto každý rok, namísto učení našich studentů, také pořádáme odpočinkový týden.

A jsme tak nadšeni. V pondělí večer proumlouvá světový expert

o sklíčenosti adolescentů.

V úterý večer je to násilí na školách a šikanování.

Středeční večer patří poruchám stravování.

Ve čtvrtek je to získání drogové závislosti.

A v pátek se snažíme rozhodnout mezi nechráněným sexem a štěstím."

(Smích)

Řekl jsem, "To jsou páteční večery většiny lidí."

(Smích)

(Potlesk)

Za což jsem rád, že se vám to líbilo, protože jim se to

nelíbilo ani trochu. Ticho na telefonu.

A do toho ticha jsem pronesl, "Rád bych promluvil na vaší škole,

ale jen, aby jste věděli, tohle není odpočinkový týden, to je týden nemocí.

Co jste udělali, je, že jste nastínili všechny negativní věci, ke kterým může dojít,

ale nemluvili jste o tom pozitivním."

Nepřítomnost nemocí neznamená zdraví.

Takto se můžeme uzdravit:

Potřebujeme obrátit vzorec pro štěstí a úspěch.

V posledních 3 letech jsem cestoval po 45 různých státech,

pracoval se školami a společnostmi

zažívajícími ekonomický pokles.

A co jsem objevil, bylo, že většina společností a škol

dodržují následující vzorec pro štěstí:

Čím pracovitější budu, tím budu úspěšnější.

A pokud jsem úspěšnější, pak jsem šťastnější.

To tvoří základ většiny našich rodičovských a řídících způsobů,

způsobů, kterými motivujeme naše chování.

A problémem je, že tento způsob je vědecky narušený a zaostalý ze dvou důvodů.

Zaprvé, pokaždé, když náš mozek zaznamená úspěch,

tak prostě posuneme hranici toho, jak by měl úspěch vypadat.

Dostaneme dobré známky, teď musíte získat lepší známky,

dostanete se na dobrou školu, a pak se dostanete na lepší školu,

máte dobrou práci, teď musíte získat lepší práci,

dosáhnete vašeho prodejního cíle, změníme vám váš prodejní cíl.

A pokud je štěstí na opačné straně úspěchu, váš mozek se k němu nikdy nedostane.

Co jsme udělali, je, že jsme posunuli štěstí

za poznávací obzor jako společnost.

A to kvůli tomu, že si myslíme, že musíme být úspěšnější,

abychom byli šťastnější.

Ale skutečný problém je, že náš mozek pracuje v opačném pořadí.

Pokud můžete zvýšit něčí úroveň pozitivity v současnosti,

potom jeho mozek zažívá něco, co nazýváme výhodou štěstí,

což je to, že váš mozek v pozitivní prostředí

pracuje výrazně lépe,

než-li tomu je v negativním, neutrálním, nebo stresovém prostředí.

Váš intelekt stoupá, vaše kreativita stoupá, vaše úroveň energie stoupá.

Ve skutečnosti jsme přišli na to,

že se každičký obchodní výstup zlepší.

V pozitivním prostředí je váš mozek o 31% produktivnější,

než v prostředí negativním, neutrálním nebo stresovém.

Jste o 37% lepší v prodeji.

Lékaři jsou o 19% rychlejší a přesnější

ve stanovení správné diagnózy

v pozitivním prostředí, než-li v negativním, neutrálním nebo stresovém.

Což znamená, že můžeme převrátit tento vzorec.

Pokud nalezneme způsob, jak se stát pozitivním v současnosti,

pak bude náš mozek pracovat dokonce více úspěšněji,

jak budeme schopni pracovat pilněji, rychleji a chytřeji.

Co potřebujeme být schopni udělat, je převrátit tento vzorec,

abychom mohli vidět, čeho je náš mozek ve skutečnosti schopen.

Protože dopamin, který zaplavuje náš systém,

když jsme pozitivní, má dvě funkce.

Nejen, že nás dělá šťatnějšími,

ale také spouští všechna vzdělávací centra našeho mozku,

což nám umožňuje přizpůsobit se světu odlišným způsobem.

Objevili jsme, že existují způsoby, jak můžete svůj mozek vycvičit,

aby byl schopen se stát pozitivnějším.

V pouhých 2 minutách vašeho času po 21 dnů v řadě,

můžeme ve skutečnosti přepojit váš mozek,

což mu dovolí skutečně pracovat

více optimisticky a úspěšněji.

Tyto věci jsme zkoumali

v každé společnosti, se kterou jsem pracoval,

kdy jsem je přiměl, aby jsi psali 3 nové věci, za které jsou vděčni

po 21 dnů v řadě - 3 nové věci každý den.

A na konci této doby

si jejich mozek uchoval schéma

skenování světa, ne pro přednostní hledání negativ, ale pozitiv.

Psání záznamu o jednom pozitivním zážitku, který jste zažili během posledních 24 hodin

dovolí vašemu mozku jeho opětovné prožití.

Toto cvičení učí váš mozek, že na vašem chování záleží.

Objevili jsme, že meditace dovolí vašemu možku

překonat kulturní hyperaktivitu, kterou jsme si vytvořili

snahou o dělaní několika úkolů současně,

a dovolí našemu mozku soustředit se na jednotlivé úkoly.

A konečně, nahodilé činy laskavosti jsou vědomé činy laskavosti.

Přiměli jsme lidi, aby když otevřou své schránky

napsali jeden pozitivní email,

ve kterém pochválí nebo poděkují někomu v jejich okolí.

A prováděním těchto aktivit

a trénováním vašeho mozku stejně tak, jako trénujeme naše tělo,

jsme objevili, že můžeme převrátit vzorec pro štěstí a úspěch,

a díky tomu vytvořit nejen návaly pozitivity,

ale vytvořit skutečnou revoluci.

Velice vám děkuji.

(Potlesk)