Jak znečištění mění chemii oceánů

Vypouštěním oxidu uhličitého do atmosféry se ho větší množství rozpouští v oceánech, což vede k drastickým změnám ve vodní chemii. Triona McGrathová zkoumá tento proces známý jako okyselování oceánů a v tomto vystoupení nás bere sebou na výpravu do světa oceánografů. Zjistěte více o tom, jaký dopad má "zlé dvojče změny klimatu" na oceán a na život, který na něm závisí.

Napadá vás někdy, jak důležité
jsou oceány v našem běžném životě?

Oceány pokrývají dvě třetiny naší planety.

Poskytují polovinu kyslíku,
který dýcháme.

Zmírňují naše podnebí.

Poskytují práci, léky a jídlo

včetně 20 procent bílkovin
ve výživě světové populace.

Lidé si dříve mysleli,
že oceány jsou tak rozlehlé,

že je nelze ovlivnit lidskou činností.

Dnes vám povím o závažné věci,

která mění naše oceány a které se říká
okyselování oceánu,

nebo také zlé dvojče změny klimatu.

Víte, že oceány pohltily 25 procent
veškerého oxidu uhličitého,

který jsme uvolnili do atmosféry?

Tohle je jenom další výtečná služba,
kterou nám oceány poskytují,

neboť oxid uhličitý je jedním ze
skleníkových plynů,

které způsobují změnu klimatu.

Ale jak vypouštíme stále více a více

oxidu uhličitého do atmosféry,

více se ho také rozpouští v oceánech.

A to je to, co mění chemii oceánů.

Když se oxid uhličitý
rozpustí v mořské vodě,

podstoupí řadu chemických reakcí.

Naštěstí pro vás

nemám čas pouštět se dnes
do detailů oceánské chemie.

Ale čím více oxidu uhličitého
vstupuje do oceánu,

pH mořské vody klesá.

V zásadě to znamená,
že se zvyšuje její kyselost.

Celému procesu
se říká okyselování oceánů.

Děje se tak zároveň se změnou klimatu.

Vědci sledují okyselování oceánů
přes dvě desetiletí.

Tento graf ukazuje
důležité časové řady z Havaje,

horní křivka ukazuje vytrvale
se zvyšující koncentraci oxidu uhličitého,

neboli CO2, v atmosféře.

Je to přímý důsledek lidské činnosti.

Křivka pod ní ukazuje zvyšující se
koncentraci oxidu uhličitého,

rozpuštěného na povrchu oceánu,

která se zvyšuje stejným tempem

jako koncentrace CO2 v atmosféře od doby,
kdy se s měřením začalo.

Křivka dole ukazuje změny v chemii.

Jak stále více oxidu uhličitého
vstupuje do oceánu,

pH mořské vody klesá,

což znamená, že došlo
ke zvýšení kyselosti oceánu.

V Irsku vědci také sledují
okyselování oceánů --

vědci z Mořského institutu a NUI Galway.

A i my vidíme okyselování stejným tempem

jako na těchto grafech
z oceánů po celém světě.

Takže se to děje přímo na našem prahu.

Teď bych vám chtěla ukázat,
jak sbíráme naše data,

pro sledování proměn oceánu.

Napřed uprostřed zimy
posbíráme velké množství vzorků.

Jak asi tušíte,
v severním Atlantiku,

zažíváme občas opravdu
bouřlivé podmínky --

takže nic pro ty z vás,
kteří trpí závratěmi,

ale získáváme zde
opravdu hodnotná data.

Takže spustíme tento nástroj
podél boku lodi,

a na spodku jsou připevněné senzory,

které nám poskytují
informace o okolní vodě,

jako třeba teplota nebo množství kyslíku.

Potom můžeme sbírat vzorky mořské vody
do těchto velkých lahví.

Začínáme u dna,
což může být čtyři kilometry hluboko,

hned za kontinetálním šelfem,

a sbíráme vzorky
v pravidelných intervalech až k hladině.

Vezmeme mořskou vodu na palubu

a můžeme vzorky analyzovat buď na lodi,

nebo v laboratoři a stanovit
různé chemické parametry.

Ale proč nás to má zajímat?

Jak okyselování oceánů
ovlivní nás všechny?

Tady jsou ta znepokojivá fakta.

Kyselost oceánů se už zvýšila
o 26 procent

od předprůmyslových dob,
což je přímý důsledek lidské činnosti.

Pokud nezačneme snižovat
naše emise oxidu uhličitého,

očekáváme zvýšení
kyselosti oceánů o 170 procent

do konce tohoto století.

To znamená za života našich dětí.

Toto tempo okyselování
je desetkrát rychlejší

než jakékoli okyselování oceánů
během posledních 55 miliónů let.

Takže mořský život nikdy předtím nezažil

tak rychlé změny.

Takže jsme vůbec nemohli vědět,
jak se s tím vypořádají.

Před miliony let došlo
k přirozenému okyselení,

které bylo mnohem pomalejší,
než co vidíme dnes.

A shodovalo se s masovým vyhynutím
mnoha mořských druhů.

Je tohle to, co nás čeká dnes?

Možná.

Studie ukazjí, že některým druhům
se vlastně daří celkem dobře,

mnohé ale reagují negativně.

Jednou z velkých obav je,
že jak se kyselost oceánu zvyšuje,

koncentrace uhlíkových jontů
v mořské vodě klesá.

Tyto jonty jsou v zásadě základní
stavební jednotky,

z nichž mnoho mořských druhů
staví své skořápky,

například krabi, mušle nebo ústřice.

Dalším příkladem jsou korály.

Ty také potřebují tyto uhlíkové jonty
v mořské vodě,

aby vytvořily svoji korálovou strukturu
a vytvořily korálové útesy.

Jak kyselost oceánu stoupá

a koncentrace uhlíkových jontů se snižuje,

je pro tyto druhy zpočátku obtížnější
vytvořit si skořápky.

Při ještě nižší úrovni se
doslova začínají rozpouštět.

Tady máme pteropoda,
říká se mu mořský motýl,

a je v oceánu důležitý zdroj potravy
pro mnohé druhy,

od krillu přes lososy až po velryby.

Skořápka pteropoda
byla ponořena do mořské vody s pH,

které očekáváme na konci tohoto století.

Za pouhých 45 dní můžete vidět,
v tomto velmi realistickém pH,

že se skořápka téměř úplně rozpustila.

Takže okyselování oceánů by mohlo mít vliv
napříč potravním řetězcem --

až k našim talířům.

Takže, kdo tady má rád krevety?
Nebo lososy?

Nebo mnoho jiných druhů ryb,

jejichž zdroj potravy v oceánu
by mohl být postižen?

Toto jsou chladnovodní korály.

Věděli jste, že máme chladnovodní korály
v irských vodách,

hned za kontinentálním šelfem?

Ty podporují vysokou biodiversitu,
včetně důležitých oblastí rybolovu.

Předpovídá se, že koncem tohoto století

70 procent chladnovodních korálů
v celém oceánu

bude obklopeno vodou,
která rozpouští jejich strukturu.

Poslední příklad, který tu mám,
jsou tyto zdravé tropické korály.

Byly ponořeny do vody s pH,
které očekáváme v roce 2100.

Po šesti měsících se korály
téměř úplně rozpustily.

A korálové útesy podporují

25 procent veškerého mořského života
v celém oceánu.

Všeho mořského života.

Takže vidíte: okyselování oceánů
je globální hrozba.

Mám osmiměsíčního chlapečka.

Pokud to nyní nezačneme zpomalovat,

děsím se toho, jak budou oceány vypadat,
až z něj bude dospělý muž.

Okyselení zažijeme.

Už jsme uvolnili příliš mnoho
oxidu uhličitého do atmosféry.

Ale můžeme to zpomalit.

Můžeme zabránit nejhoršímu scénáři.

Jediný způsob, jak to udělat,

je snížit naše emise oxidu uhličitého.

To je důležité pro vás i pro mne,
pro průmysl, pro vlády.

Potřebujeme pracovat společně,
zpomalit globální oteplování,

zpomalit okyselování oceánů,

a pomoct udržet zdravý oceán
a zdravou planetu

pro naši generaci
a pro generace příští.

(Potlesk)