Napadá vás někdy, jak důležité jsou oceány v našem běžném životě? Oceány pokrývají dvě třetiny naší planety. Poskytují polovinu kyslíku, který dýcháme. Zmírňují naše podnebí. Poskytují práci, léky a jídlo včetně 20 procent bílkovin ve výživě světové populace. Lidé si dříve mysleli, že oceány jsou tak rozlehlé, že je nelze ovlivnit lidskou činností. Dnes vám povím o závažné věci, která mění naše oceány a které se říká okyselování oceánu, nebo také zlé dvojče změny klimatu. Víte, že oceány pohltily 25 procent veškerého oxidu uhličitého, který jsme uvolnili do atmosféry? Tohle je jenom další výtečná služba, kterou nám oceány poskytují, neboť oxid uhličitý je jedním ze skleníkových plynů, které způsobují změnu klimatu. Ale jak vypouštíme stále více a více oxidu uhličitého do atmosféry, více se ho také rozpouští v oceánech. A to je to, co mění chemii oceánů. Když se oxid uhličitý rozpustí v mořské vodě, podstoupí řadu chemických reakcí. Naštěstí pro vás nemám čas pouštět se dnes do detailů oceánské chemie. Ale čím více oxidu uhličitého vstupuje do oceánu, pH mořské vody klesá. V zásadě to znamená, že se zvyšuje její kyselost. Celému procesu se říká okyselování oceánů. Děje se tak zároveň se změnou klimatu. Vědci sledují okyselování oceánů přes dvě desetiletí. Tento graf ukazuje důležité časové řady z Havaje, horní křivka ukazuje vytrvale se zvyšující koncentraci oxidu uhličitého, neboli CO2, v atmosféře. Je to přímý důsledek lidské činnosti. Křivka pod ní ukazuje zvyšující se koncentraci oxidu uhličitého, rozpuštěného na povrchu oceánu, která se zvyšuje stejným tempem jako koncentrace CO2 v atmosféře od doby, kdy se s měřením začalo. Křivka dole ukazuje změny v chemii. Jak stále více oxidu uhličitého vstupuje do oceánu, pH mořské vody klesá, což znamená, že došlo ke zvýšení kyselosti oceánu. V Irsku vědci také sledují okyselování oceánů -- vědci z Mořského institutu a NUI Galway. A i my vidíme okyselování stejným tempem jako na těchto grafech z oceánů po celém světě. Takže se to děje přímo na našem prahu. Teď bych vám chtěla ukázat, jak sbíráme naše data, pro sledování proměn oceánu. Napřed uprostřed zimy posbíráme velké množství vzorků. Jak asi tušíte, v severním Atlantiku, zažíváme občas opravdu bouřlivé podmínky -- takže nic pro ty z vás, kteří trpí závratěmi, ale získáváme zde opravdu hodnotná data. Takže spustíme tento nástroj podél boku lodi, a na spodku jsou připevněné senzory, které nám poskytují informace o okolní vodě, jako třeba teplota nebo množství kyslíku. Potom můžeme sbírat vzorky mořské vody do těchto velkých lahví. Začínáme u dna, což může být čtyři kilometry hluboko, hned za kontinetálním šelfem, a sbíráme vzorky v pravidelných intervalech až k hladině. Vezmeme mořskou vodu na palubu a můžeme vzorky analyzovat buď na lodi, nebo v laboratoři a stanovit různé chemické parametry. Ale proč nás to má zajímat? Jak okyselování oceánů ovlivní nás všechny? Tady jsou ta znepokojivá fakta. Kyselost oceánů se už zvýšila o 26 procent od předprůmyslových dob, což je přímý důsledek lidské činnosti. Pokud nezačneme snižovat naše emise oxidu uhličitého, očekáváme zvýšení kyselosti oceánů o 170 procent do konce tohoto století. To znamená za života našich dětí. Toto tempo okyselování je desetkrát rychlejší než jakékoli okyselování oceánů během posledních 55 miliónů let. Takže mořský život nikdy předtím nezažil tak rychlé změny. Takže jsme vůbec nemohli vědět, jak se s tím vypořádají. Před miliony let došlo k přirozenému okyselení, které bylo mnohem pomalejší, než co vidíme dnes. A shodovalo se s masovým vyhynutím mnoha mořských druhů. Je tohle to, co nás čeká dnes? Možná. Studie ukazjí, že některým druhům se vlastně daří celkem dobře, mnohé ale reagují negativně. Jednou z velkých obav je, že jak se kyselost oceánu zvyšuje, koncentrace uhlíkových jontů v mořské vodě klesá. Tyto jonty jsou v zásadě základní stavební jednotky, z nichž mnoho mořských druhů staví své skořápky, například krabi, mušle nebo ústřice. Dalším příkladem jsou korály. Ty také potřebují tyto uhlíkové jonty v mořské vodě, aby vytvořily svoji korálovou strukturu a vytvořily korálové útesy. Jak kyselost oceánu stoupá a koncentrace uhlíkových jontů se snižuje, je pro tyto druhy zpočátku obtížnější vytvořit si skořápky. Při ještě nižší úrovni se doslova začínají rozpouštět. Tady máme pteropoda, říká se mu mořský motýl, a je v oceánu důležitý zdroj potravy pro mnohé druhy, od krillu přes lososy až po velryby. Skořápka pteropoda byla ponořena do mořské vody s pH, které očekáváme na konci tohoto století. Za pouhých 45 dní můžete vidět, v tomto velmi realistickém pH, že se skořápka téměř úplně rozpustila. Takže okyselování oceánů by mohlo mít vliv napříč potravním řetězcem -- až k našim talířům. Takže, kdo tady má rád krevety? Nebo lososy? Nebo mnoho jiných druhů ryb, jejichž zdroj potravy v oceánu by mohl být postižen? Toto jsou chladnovodní korály. Věděli jste, že máme chladnovodní korály v irských vodách, hned za kontinentálním šelfem? Ty podporují vysokou biodiversitu, včetně důležitých oblastí rybolovu. Předpovídá se, že koncem tohoto století 70 procent chladnovodních korálů v celém oceánu bude obklopeno vodou, která rozpouští jejich strukturu. Poslední příklad, který tu mám, jsou tyto zdravé tropické korály. Byly ponořeny do vody s pH, které očekáváme v roce 2100. Po šesti měsících se korály téměř úplně rozpustily. A korálové útesy podporují 25 procent veškerého mořského života v celém oceánu. Všeho mořského života. Takže vidíte: okyselování oceánů je globální hrozba. Mám osmiměsíčního chlapečka. Pokud to nyní nezačneme zpomalovat, děsím se toho, jak budou oceány vypadat, až z něj bude dospělý muž. Okyselení zažijeme. Už jsme uvolnili příliš mnoho oxidu uhličitého do atmosféry. Ale můžeme to zpomalit. Můžeme zabránit nejhoršímu scénáři. Jediný způsob, jak to udělat, je snížit naše emise oxidu uhličitého. To je důležité pro vás i pro mne, pro průmysl, pro vlády. Potřebujeme pracovat společně, zpomalit globální oteplování, zpomalit okyselování oceánů, a pomoct udržet zdravý oceán a zdravou planetu pro naši generaci a pro generace příští. (Potlesk)