-
Co byste si dali?
-
Šťavnatý telecí kousek pečený s česnekem
-
rozmarýnem a pepřem?
-
Nebo možná něco jemnějšího, losos se smetanovou omáčkou,
-
voňavými hříbky
-
a fantastickým bílým vínem?
-
Nebo dušená rajčata s kousky cuket,
-
zkaramelizovaná na grilu?
-
Jídlo, to je vášeň,
-
jídlo, to je láska,
-
jídlo je život
-
každého člověka.
-
Jsem kuchař,
-
vím, o čem mluvím.
-
Popravdě, tohle nejsem já. Já jsem tady,
-
ale nevadí,
-
za několik let ze mě taky bude slavný kuchař.
-
Protože s celebritami
-
chodí nejkrásnější holky.
-
Ale zatím ještě nejsem slavný
-
a mám svoji vlastní taktiku
-
Je trochu bolestivá,
-
ale zato funguje na 100 procent.
-
Hele, chlape,
-
jak se to chováš k dámě?
-
Bolí to?
-
Ani ne. Jen musím jít zítra na pohovor
-
A myslím, že mám zlomený nos.
-
Můj nos je mým pracovním nástrojem.
-
O jakou práci jde?
-
Ale, kuchař v restauraci.
-
Kuchař?
-
Taky pracuju v restauraci.
-
Fakt?
-
Ano. Máme toho hodně společného
-
Kam jdeš?
-
No já... musím už jít.
-
Ty jsi ten typ, co uteče?
-
Tak to není
-
Jen prostě odcházím
-
Jo takhle
-
A to je všechno?
-
A to, co bylo mezi námi?
-
Děkuju, to bylo super.
-
Super a to je všechno?
-
A co ještě?
-
Jo tak.
-
Nemám u sebe peníze.
-
A vůbec, o ničem takovém jsme se nedomluvili.
-
Vždycky jsem věděl, že ze mě bude kuchař.
-
Žádný policista, hasič
-
kosmonaut,
-
dokonce ani prezident
-
ale právě kuchař.
-
Tak co palačinky, synáčku?
-
Rodiče si mysleli, že dospěju a rozmyslím si to.
-
Ale já jsem dospěl
-
a nerozmyslel se.
-
Čas na jídlo vypršel. Běžte ven.
-
A potom jednou...
-
Poslouchej, ty zmetku. Volá tě velitel.
-
Osud mě odměnil za moji snahu.
-
Vojín Lavrov se hlásí na váš rozkaz.
-
To je on, náš hrdina.
-
Velice se mi líbilo vaše vystoupení.
-
A mě velice chutnala
-
vaše soljanka. Jste jednička!
-
Pochoutka prakticky z ničeho.
-
Jestli byste po demobilizaci chtěl
-
pracovat v dobré restauraci jako dobrý kuchař,
-
rád vás uvítám. Myslím to vážně.
-
Restaurace Claude Monet, nejlepší restaurace
-
v Moskvě.
-
Určitě tady pracuje nejlepší
-
šéfkuchař Ruska!
-
Šéfe, šéfe, šéfe!
-
Ticho!
-
Volá vás majitel.
-
Majitel?
-
To žijeme v otrokářské společnosti?
-
Nemá jméno nebo co?
-
Nevolníku.
-
Zase.
-
Včera hrál Spartak.
-
Kolik prohrál?
-
Sto táců.
-
To teda. Jak je možné, že ti hajzlové vždycky
-
prohrávají před mojí směnou?
-
Dobré ráno, šéfe!
-
Udělej ho středně propečený.
-
Ano, šéfe.
-
Nikdy nepoužívej tenhle odporný koňak.
-
Už je to dobré...
-
Krájej drobněji.
-
Maso naklepávej...
-
Rozmarýn...
-
Posolit za sedm minut.
-
Maso bude jemnější, idiote... Uhni
-
Po třech minutách varu...
-
... to zkontroluj.
-
Ano, šéfe.
-
Ajnuro, kolik je hodin?
-
Půl jedné, šéfe.
-
Potřebuju čisté oblečení.
-
Máš to mít, šéfe.
-
Hnus
-
Nasával jsi včera?
-
Je to vidět?
-
Dobrou chuť.
-
Co si dáte?
-
Vodu.
-
Perlivou nebo neperlivou?
-
Litr!!!!
-
Už to nesu.
-
Chcete mne?
-
Cože?
-
Říkám, chcete menu?
-
Ne, ne, děkuji.
-
Jdu za Dmitrijem Vladimirovičem.
-
Před rokem mi nabízel práci.
-
Á, to je on.
-
Dmitrij Vladimirovič je momentálně zaneprázdněn.
-
Můžete na něj zde počkat?
-
V 91. minutě
-
dostali gól
-
No, nejsou to hajzlové?
-
To je mi ukradené. Teď se musíš snažit.
-
Dimo, restaurace je plná. Hosté jsou spokojení.
-
Konkurenti se vztekají.
-
Až se to změní, tak mě můžeš propustit.
-
Dnes večer jsem pozval naši konkurenci.
-
Jestli to poděláš, tak letíš.
-
Jaké ještě máme konkurenty?
-
Z restaurace za rohem,
-
otevírají ji hned vedle.
-
Mám je otrávit?
-
Není třeba nikoho otrávit.
-
Otevírá ji náš přítel.
-
Přivede svého nového šéfkuchaře.
-
Říká, že ho přivezl z Indie. Je, prý, hodně
-
dobrý. Porazí všechny.
-
A proč není z Tadžikistánu?
-
Šéfkuchař tádžikistánec by mu zároveň udělal i renovaci.
-
Už půjdu, ano?
-
Nemusíš nikam chodit. Seď.
-
Ano, přijdu hned
-
Takže až se vrátím, probereme spolu,
-
čím budeš večer
-
ohromovat naše hosty.
-
Ale ne, ty nebudeš ohromovat. Ty už jsi ohromil.
-
Dobrý den, Dmitriji Vladimiroviči.
-
Potkali jsme se před rokem. Vzpomínáte si?
-
Co to znamená "potkali"?
-
Samozřejmě, že si nevzpomínám.
-
To je jedno, velice vám děkuji, že jste si našel čas
-
navštívit naši
-
skromnou restauraci.
-
Přeji vám dobrou chuť a pěkný večer.
-
Děkuji.
-
Upozornění. Vlak Moskva-Voroněž odjíždí
-
z třetí koleje.
-
Tak co?
-
Všechno je super.
-
Přijal mě. Řekl mi, ať jdu do kuchyně.
-
To nic, Maxi.
-
v tom případě tudy
-
Majitel restaurace
-
není nejdůležitějším člověkem v kuchyni.
-
Důležité je, abych se zalíbil šéfovi.
-
Promiňte, vy nejste šéf?
-
Ne. Co chceš?
-
Jdu na pohovor.
-
To je šéf.
-
Šéfe, promiňte.
-
Jde k vám na pohovor.
-
Tak dobře.
-
Pojďme si promluvit.
-
Tak mi něco o sobě řekni.
-
Tady je můj životopis.
-
Opravdový kuchař žádný životopis nepotřebuje.
-
Je mu to vidět na očích,
-
podle pracovitých rukou.
-
Hned jsem viděl tvůj potenciál.
-
Vítám tě do týmu, synku.
-
Pij, kuř.
-
Šéfe, omlouvám se.
-
Jde Viktor Petrovič.
-
Á, zase ten pitomec.
-
No já hned přijdu.
-
Ty se zatím napij a kuř.
-
Děkuju.
-
Co to je za blbost?
-
Kdo jsi, zatraceně?
-
Chlape, uklidni se!
-
Co tady děláš?
-
Jsem na pohovoru.
-
Co to je sakra za pohovor?
-
Do práce. Mimochodem, šéf mě už přijal.
-
Kdo?
-
Sašo! Už jsi řekla šéfovi, že jsem chtěla nové menu?
-
Ano, řekla, ale..
-
To je všechno?
-
Co tady děláš?
-
No, povídal jsem si s vašim šéfkuchařem.
-
Přijal mě. Tak přemýšlím, jestli to vzít nebo ne.
-
Vaše kuchyně je trošku primitivní.
-
On tady pracovat nebude.
-
Kdo on?
-
Tenhle.
-
Ještě minutku. Nevím, odkdy
-
jsi tady začala rozhodovat.
-
Sjeňo!
-
Řekni, kdo to tady vede?
-
Co? No vy.
-
Samozřejmě! V téhle části kuchyni to vedu já.
-
Zajímavé. A téhle části?
-
Ajnuro! Kdo je u vás vedoucí?
-
Vy, šéfe!
-
Tak i tam jsem vedoucím!
-
Zdá se, že já sám budu rozhodovat,
-
kdo bude v mojí kuchyni pracovat a kdo ne.
-
Zelnáči, jsi přijat. Budeš dělat dvanáctky.
-
Ostatní můžou odejít
-
do sálu rozkazovat
-
svým číšníkům. Ach, promiňte, také zajistí neopakovatelnou
-
atmosféru naší restaurace
-
za kterou nesou osobní odpovědnost.
-
Utište jásot. Dejte se do práce, dementi.
-
Ljovo,
-
mám pro tebe speciální úkol k večeři.
-
Byl jsi v Indii?
-
A co ty stojíš
-
jdi se převléknout.
-
Blahopřeju.
-
jsem připraven
-
co mám dělat?
-
Proč ne cirkus?
-
Co tím myslíte?
-
Proč sis nevybral cirkus, továrnu, taxislužba,
-
nebo krematorium. Proč sis vybral kuchyň,
-
Lavrove Maxime?
-
Protože jsem kuchař.
-
Jsem profesionál ve své profesi.
-
Co? Kdo jsi?
-
Profesionál? Pojď sem.
-
Vidíš ho?
-
To je Sjeňa. Je to samozřejmě blbec.
-
Ale nožem ti nohy oholí tak,
-
že si toho vůbec nevšimneš.
-
Nebo se podívej na Ajnuru. Tři roky
-
tady pracuje bez pracovního povolení.
-
A támhle, Lui.
-
Každý den naše restaurace vydělává
-
sto tisíc díky jeho desertům.
-
Taky to tak umíš?
-
Profesionál!
-
Dokonce i ona
-
za celou dobu co tady pracuje se s nikým nevyspala,
-
ačkoli o ní mnozí usilovali.
-
Tohle je pro mě profesionalismus.
-
A co ty umíš?
-
profesionále
-
Umím vařit.
-
Opravdu?
-
Poslouchejte mě všichni!
-
Poslouchejte! Ticho!
-
Konečně se
-
u nás v kuchyni objevil člověk,
-
který
-
umí vařit!
-
Pět let jsme na něj čekali!
-
A haleluja!
-
Přišel
-
To je on, náš spasitel!
-
Vyvolený!
-
Máme práci, kterou zvládneš
-
pouze ty.
-
Co je to
-
Hovězí v mátové marinádě s artičoky.
-
Ljovo,
-
dnes k nám přijde host z Indie.
-
A co?
-
To myslíš vážně? Dát hinduistovi hovězí?
-
A proč ne?
-
Ljovo!
-
Kdyby ti na večeři uvařili
-
archanděla Gabriela
-
s artičoky, co bys na to řekl?
-
To je svatokrádež.
-
Správně.
-
Dnes u nás budou hinduisté.
-
A ty jim dáš na večeři posvátnou krávu.
-
Chápeš, jak to bude vypadat?
-
Co je to za dementy!
-
Všechno musím dělat sám.
-
Přines sem skopové nebo vepřové.
-
Šéfe, mám nápad.
-
Moje specialita.
-
Kuřecí na smetaně se špenátem
-
a piniovými oříšky.
-
Když jsem pracoval v restauraci ve Voroněži
-
všichni z toho byli u vytržení.
-
Skvělý nápad.
-
Asi přijmu tvoji nabídku.
-
Je mi to jasné. Člověk,
-
který se dnes náhodou dostal do mé kuchyně.
-
Vždyť tvoje jídlo bylo hitem
-
v samotné Voroněži.
-
Fjedo!
-
Vytáhni ještě pět krabic banánů!
-
Vidíš, tenhle člověk nemá co dělat.
-
Ano, šéfe!
-
Šéfe, co je to za nesmysl!
-
K čemu vůbec je odlepovat nálepky z banánů?
-
Kvůli rovnováze ve Vesmíru.
-
Vždyť tam někde v Africe,
-
je takový zelenáč jako ty
-
a přilepuje ty nálepky.
-
Mimochodem, tenhle zelenáč umí výborně vařit.
-
Dobře.
-
Dám ti šanci.
-
Máme jednoho stálého zákazníka.
-
Připravíš pro něj dezert?
-
Seňo!
-
Eleonora Andrejevna je už tady?
-
Ano, šéfe, právě jsem ji viděl.
-
Tak jestli dokážeš uspokojit Eleonoru Andrejevnu
-
uvěřím, že umíš vařit.
-
Tak se připravte, Eleonoro Andrejevno.
-
Tento dezert připravil o rozum nejednu ženu.
-
Šéfe, dezert pro Eleonoru Andrejevnu je hotov.
-
Všichni dávejte pozor.
-
Nyní bude Eleonora Andrejevna ochutnávat
-
jídlo našeho nováčka.
-
Pojďte za mnou.
-
Eleonoro Andrejevno.
-
Eleonoro Andrejevno.
-
Eleonoro Andrejevno.
-
Ke mně!
-
Prosím.
-
Podívej, nechce to.
-
Aha, dala by si kousek masa.
-
Šéfe, to nebylo fér. Vždyť je to pes.
-
Ano a dokonce fena.
-
Svět není dokonalý.
-
Přestaňte se smát.
-
Všichni do práce.
-
Jestli mu chceš něco dokázat, musíš se s ním vsadit.
-
Co?
-
Vsaď se s ním!
-
Šéfe, přijměte sázku!
-
Cože?
-
...
-
Jestli to nebude pes,
-
ale jen normální člověk,
-
bude mu chutnat moje jídlo.
-
Dobře, vsadíme se.
-
Připravíš jídlo pro mě.
-
Jestli mi bude chutnat, tak jsi vyhrál
-
a zůstaneš.
-
Jestli vyhraju já, odejdeš odsud nahý.
-
Souhlasím!
-
Hněte sebou, holčičky! Musíme se předvést před konkurencí!
-
Ajnuro...
-
Oui, chef.
-
Merci, monsieur.
-
Ljova, králíka a lanýže.
-
Fjeďo, na kolečka.
-
Seňo, na nudličky.
-
Jako vždy...
-
Uhni, zelenáči.
-
Tatínek bude vařit.
-
Máme schůzku s Dmitrijem Vladimirovičem.
-
Dobrý den, pojďte dál, prosím.
-
Dobrý den.
-
Aha, prosím.
-
Dobrý den
-
Prosím.
-
Je mi ctí
-
přivítat vás v nejlepší
-
restauraci v Moskvě.
-
No...nejlepší.
-
Zatím nejlepší.
-
Otevíráme za dva týdny.
-
Seznamte se.
-
Můj šéfkuchař Jelena.
-
Cože?
-
Vždyť jsi říkala, že máš
-
šéfkuchaře z Indie.
-
Asi byl na tebe
-
příliš drahý.
-
Proč? To je přece ona.
-
Pracovala v nejlepší
-
restauraci v Dilí.
-
No, neřekla bych, že v nejlepší...
-
Je jen skromná...
-
Předtím pracovala v New Yorku, Benátkách, že?
-
Ano, ano.
-
A tvému kuchaři, alkoholikovi,
-
ještě neodpadla játra?
-
Neměj strach,
-
jeho játra ještě tvoji restauraci přežijí.
-
Tak to sláva Bohu.
-
Víko!
-
Ano, Dmitriji Vladimiroviči!
-
Můžete, Víko, podávat teplé jídlo,
-
naši hosté mají hlad.
-
Stýská se jim po normálním jídle.
-
Ano, jen zajistěte, prosím,
-
aby nikde nebyl pepř.
-
Dobře. Půjdu upozornit šéfkuchaře.
-
Viktoria Sergejevna říkala, že hlavní jídlo pro hosty
-
se už může podávat.
-
Roznášej.
-
Ljova,
-
budu u sebe.
-
Vymýšlím nové menu.
-
Vypadá to výborně.
-
Jen škoda, že to neocení.
-
Tak na to se ještě podíváme.
-
On to ani neochutná.
-
A jestli to ochutná, stejně mu nic chutnat nebude. Já ho znám.
-
Počkej.
-
Tak to potřebujeme objektivnější hodnocení...
-
Kdyby něco, tak jsi nic neviděla.
-
Nasťo,
-
jak dlouho ještě budeme čekat.
-
Všechno musím dělat sama.
-
Já to odnesu..
-
Běž pracovat...
-
Co?
-
Nic.
-
Ach, Viktore Petroviči.
-
Co jste to udělal.
-
Nevěděl jsem, že host
-
nemá rád bílý pepř.
-
To jste měl vědět, Viktore Petroviči!
-
Šéfe, šéfe, pojďte rychle!
-
Co se stalo?
-
Konečně ses naučil vařit skopové?
-
Host se otrávil vaším jídlem.
-
Dmitrij Vladimirovič s ním odjel.
-
Co se stalo?
-
To se tě chci zeptat já. Co jsi to uvařil?
-
Říkali, že má alergii na pepř.
-
Možná umře.
-
Jaká alergie?
-
To není moje jídlo. Co to je, Nasťo?
-
Nasťo, ptám se tě!
-
To je moje jídlo. Šéfe, to je moje vina.
-
Vyměnil jsem vaše jídlo za svoje.
-
Chtěl jsem vás přesvědčit.
-
Co se tady stalo?
-
Je to bufet?
-
A kdo vy jste?
-
Jsem kuchařka restaurace, ve které netrávíme
-
návštěvníky.
-
Pepř... Šéfe, já jsem pepř nepřidával.
-
Šéfe, vůbec jsem nemyslel,
-
že by to jídlo mohlo ublížit...
-
Myslel? Jak jsi se vůbec mohl opovážit
-
poslat svoje jídlo do jídelny!
-
Je to moje kuchyň! Moje!
-
A ty, aby ses předvedl, ohrozil jsi
-
život a zdraví člověka!
-
A za to
-
Za to tě nejen vyhodím, ale půjdeš sedět do basy!
-
Vypadni!
-
Haló.
-
Ano, Dimo
-
Tak co, fousáči.
-
Je to překvapivé, ale mám pro tebe dobré zprávy.
-
Mého přítele vyšetřili.
-
Zjistili mu aneurysma aorty.
-
Takže, kdyby neměl alergii na tvoje jídlo,
-
už by se zítra zdravil se svou mrtvou babičkou.
-
Zdá se, že jsi mu zachránil život, fousáči.
-
Takže neuklízej ze stolu.
-
Říkal,
-
že až ho propustí z nemocnice, přijede a dojí.
-
Zatím.
-
Zelenáči, jsi ještě tady?
-
Šéfe, všechno jsem pochopil. Nemusíte mě už urážet.
-
Celý den jsi mi lezl na nervy.
-
Můžu tě urážet ještě několik měsíců.
-
Necháváte si mě?
-
Ale proč?
-
Jestli začnu přemýšlet o tom, proč jsem to udělal,
-
tak tě určitě vyhodím.
-
Šéfe, co to děláte, proč ho nevyhodíte?
-
Vsadil jsem se s Ajnurou, že za týden
-
uteče sám.
-
Mimochodem, zelenáči,
-
prohrál jsi sázku.
-
Každý člověk má šanci na druhou šanci.
-
Někdo si tuto šanci
-
vyslouží dlouhou a obtížnou prací.
-
Někomu dá další šanci sám život.
-
Někdo chce dostat druhou šanci,
-
ale bojí se to sám sobě přiznat.
-
Každopádně, život
-
je plný překvapení.