Proč soukromý sektor může být úspěšný při řešení společenských problémů.

Proč se při řešení největších společenských problémů obracíme na nevládní organizace a vlády? Michael Porter přiznává, že je jako profesor ze školy byznysu neobjektivní, přesto ale chce, abyste si poslechli jeho obhajobu pro využití soukromého sektoru při řešení masivních problémů jako změna klimatu a přístup k pitné vodě. Proč? Protože když firma vyřeší problém, vydělá zisk - což umožní ono řešení rozšířit.

Myslím, že si všichni uvědomujeme,

že dnešní svět je plný problémů.

Slýcháváme o nich denně,

každý den po několik desetiletí.

Vážné problémy, velké problémy, problémy vyžadující řešení.

Nedostatečná výživa, přístup k pitné vodě,

změna klimatu, odlesňování,

nedostatek vzdělání, nebezpečí, nedostatek potravin,

nedostupná zdravotní péče, znečištění.

To jsou problémy jeden za druhým,

a já se domnívám, že rozdíl mezi dneškem

a jinými dobami, na které si vzpomínám za svého

krátkého pobytu na Zemi, je fakt, že o všem víme.

Všichni o nich víme.

Proč je však tak složité

tyto problémy vyřešit?

To je otázka, kterou se zabývám

pohledem ze svojí velmi odlišné perspektivy.

Nezabývám se řešením společenských problémů.

Jsem člověk, který pracuje s firmami,

pomáhám podnikům vydělat peníze.

Chraň Bůh.

Proč tedy máme tolik problémů

s těmito společenskými problémy,

a existuje nějaká role pro podniky,

a pokud tomu tak je, co je tou rolí?

Domnívám se, že pro zodpovězení této otázky

se musíme zastavit a zamyslet se nad tím,

jak rozumíme, a jak uvažujeme

o oněch problémech a řešeních

společenských výzev, kterým čelíme.

Mnoho lidí pravděpodobně vidělo podniky

jako problém, přinejmenším jako jeden z problémů,

těchto společenských výzev před námi.

Zamysleme se nad fast foody,

farmakoprůmyslem, bankovnictvím.

Neprocházíme zrovna nejlepším obdobím

pro podnikatele.

Firmy nejsou vnímány jako řešení.

Podniky jsou vnímány mnoha lidmi jako problém.

V mnoha případech zaslouženě.

Existuje mnoho špatných příkladů,

které se nezachovaly nejlépe,

které problém ještě zhoršily.

Možná je tak tento pohled pochopitelný.

Jak jsme si tedy zvykli nahlížet na řešení

těchto společenských problémů,

těch mnoha záležitostí, kterým jako společnost čelíme?

Zvykli jsme si vidět řešení

v nevládních organizacích,

v akcích vlád

a filantropů.

Je pravda, že jedinečnými organizacemi

této doby jsou nastupující nevládní organizace

a společenská hnutí.

Jedná se o jedinečnou, novou formu organizace,

jejíž nástup pozorujeme.

Nesmírná vynalézavost, ohromná energie,

a velké talenty byly mobilizovány

právě touto strukturou,

aby se tak postavily všem těmto výzvám.

Mnoho z nás se těchto iniciativ účastní.

Jsem sice profesor na škole byznysu,

ale založil jsem, myslím, čtyři nevládní organizace.

Kdykoliv jsem si uvědomil existenci společenského problému a začal se o něj zajímat,

udělal jsem přesně to,

založil nevládní organizaci.

To je tedy ten způsob, kterým uvažujeme o řešení

těchto problémů.

Dokonce i profesor ze školy byznysu o nich uvažoval tímto způsobem.

Myslím ale, že v tuto chvíli

už jsme tímto způsobem uvažovali dost dlouho.

Uvědomujeme si tyto problémy po desetiletí.

Máme víc než desetileté zkušenosti

s našimi nevládními organizacemi i vládními subjekty

a dostali jsme se do zvláštní situace.

Ta zvláštní situace je, že nepostupujeme

vpřed dostatečnou rychlostí.

Nevítězíme.

Tyto problémy se nadále zdají velmi znepokojující

a těžko řešitelné

a všechna řešení, která nacházíme,

jsou malá řešení.

Děláme postupný pokrok.

Co je tím nejzákladnějším problémem, kterému čelíme

při řešení zmíněných společenských problémů?

Pokud vše zjednodušíme,

máme problém rozsahu.

Nezvládáme.

Dokážeme dělat pokrok. Dokážeme dosáhnout užitku.

Dokážeme dosáhnout výsledků. Umíme věci zlepšit.

Pomáháme. Zlepšujeme se. Daří se nám.

Nestíháme.

Nedokážeme ovlivnit tyto problémy ve velkém.

Proč tomu tak je?

Protože nemáme zdroje.

To je teď naprosto jasné.

Je to teď jasnější, než po desetiletí.

Jednoduše nemáme dost peněz,

abychom vyřešili jakýkoliv z těchto problému v dostatečném rozsahu

za použití současného modelu.

Nevybíráme dost na daních,

není dostatek darů od filantropů,

abychom vyřešili tyto problémy tak, jak to děláme nyní.

Musíme se postavit realitě.

Nedostatek zdrojů

pro řešení těchto problémů se pouze zvětšuje,

nepochybně v dnešním rozvinutém světě,

se všemi těmi fiskálními problémy, kterým čelíme.

Takže je to hlavně problém zdrojů,

kde jsou v naší společnosti zdroje?

Jak jsou tyto zdroje vlastně tvořeny,

zdroje, které budeme potřebovat k řešení

všech těchto společenských výzev?

Já se domnívám, že tady je odpověď jasná:

Jsou v soukromém sektoru.

Všechno bohatství je totiž tvořeno soukromým sektorem.

Soukromý sektor tvoří bohatství

když dokáže uspokojit potřeby a vydělat zisk.

Tak je tvořeno veškeré bohatství.

Podniky uspokojují poptávku a tvoří zisk,

který vede k daním,

a který vede k příjmu,

nakonec vede k darům na charitu.

Odtud se berou všechny zdroje.

Pouze soukromý sektor může totiž vytvořit zdroje.

Jiné instituce je mohou využít

k důležité činnosti,

ale pouze soukromý sektor je může vytvořit.

Podniky tvoří zdroje tehdy,

když jsou schopny uspokojit poptávku a vydělat zisk.

Zdroje jsou tvořeny

převážně soukromým sektorem.

Otázkou zůstává, jak tyto zdroje zapojit.

Jak zapojíme tyto zdroje?

Soukromý sektor generuje tyto zdroje,

když tvoří zisk.

Profit je ten malý rozdíl

mezi cenou a náklady na produkci

jakéhokoliv řešení, se kterým firmy přijdou,

aby vyřešili problém, na který se soustředí.

Ale zisk je to kouzlo.

Proč? Protože onen zisk umožňuje, aby to řešení,

které jsme vymysleli,

bylo nekonečně rozšiřitelné na vyšší kapacitu.

Protože když vytvoříme zisk,

můžeme to udělat pro 10, 100, milión,

100 miliónů, miliardu.

Řešení se stane sebeudržujícím.

To je to, co dělají podniky,

když dosáhnou zisku.

Co má ale tohle všechno společné

se společenskými problémy?

Jedna možnost, jak o tom uvažovat, je vzít onen zisk

a využít ho na společenské problémy.

Soukromý sektor by měl dávat více.

Firmy by měly být více zodpovědné.

A to je cesta, na kterou jsme se vydali

v soukromém sektoru.

Ale znovu, tahle cesta, na kterou jsme se vydali,

nevede tam, kam bychom potřebovali dojít.

Já jsem začal jako profesor strategie

a pořád jsem profesor strategie.

Jsem na to pyšný.

Také jsem ale během let

stále víc a víc pracoval na společenských otázkách.

Zabýval jsem se zdravotní péčí, životním prostředím,

hospodářským rozvojem, omezením chudoby,

a jak jsem pracoval víc a víc na společenských tématech,

začal jsem pozorovat něco,

co na mě mělo zásadní dopad,

určitým způsobem to mělo dopad na celý můj život.

Všeobecně přijímaná poučka v ekonomii

a názor v soukromém sektoru byl ten,

že vlastně máme na výběr

mezi společenským a hospodářským ziskem.

Všeobecně se věří,

že firmy tvoří zisk

působením společenských problémů.

Klasickým příkladem je znečištění.

Když fabrika znečišťuje, vydělá více peněz,

než kdyby se pokusila to znečištění omezit.

Redukce odpadních látek je drahá,

a proto to podniky nechtějí dělat.

Je ziskové mít méně bezpečné pracovní prostředí.

Je příliš nákladné mít bezpečné pracovní prostředí,

a firmy proto vydělají více peněz,

když nebudou mít bezpečné pracovní prostředí.

Tohle byl a je všeobecně přijímaný názor.

Spousta firem věří v tyto všeobecně přijímané poučky.

Mnoho firem se bránilo zlepšení životního prostředí.

Mnoho firem se bránilo zlepšení pracovního prostředí.

Tento způsob myšlení dle mého názoru vedl

k chování,

které u podniků kritizujeme,

které jsem já sám začal kritizovat.

Čím více jsem se ale zabýval všemi těmito společenskými problémy,

jedním za druhým,

a vlastně, čím více jsem se je snažil vyřešit,

já sám osobně, v několika případech,

pomocí nevládních organizací, ve kterých jsem byl aktivní,

tím více jsem zjišťoval, že realita

je ve skutečnosti opačná.

Soukromý sektor netvoří zisk

díky působení společenských problémů,

ve skutečnosti v žádném slova smyslu.

To je velmi zjednodušený pohled.

Čím více se do těchto problémů ponoříme,

tím více začínáme chápat,

že soukromý sektor ve skutečnosti na řešení

společenských problémů vydělává.

Odtud se bere ten skutečný zisk.

Vezměme si znečištění.

Dnes jsme zjistili, že ve skutečnosti,

redukce znečištění a emisí

generuje zisk.

Šetří to peníze.

Činí to firmy produktivnějšími a efektivnějšími.

Neplýtvá to zdroji.

Udržování bezpečného pracovního prostředí,

vyhýbání se nehodám,

ve skutečnosti činí firmy ziskovějšími,

protože to je signál dobrých postupů.

Nehody jsou drahé a nákladné.

Problém za problémem, zjišťujeme,

že si ve skutečnosti nemusíme vybrat

mezi společenským pokrokem

a ekonomickou efektivitou

v žádném klíčovém slova smyslu.

Další záležitostí je zdraví.

Přišli jsme na to,

že zdraví zaměstnanců je něco,

čeho by si firmy měly vážit,

protože zdraví umožňuje zaměstnancům

být produktivnější a chodit do práce

a nevyhýbat se jí.

Hlubší výzkum, nový výzkum, nové myšlení

o vztahu mezi soukromým sektorem a společenskými problémy

ukazuje, že ve skutečnosti existuje důležitá,

hluboká synergie,

zejména pokud nepřemýšlíme o krátkém období.

V krátké době se někdy můžeme

oklamat a myslet si,

že se jedná o zásadně protichůdné cíle,

ale v dlouhodobém horizontu nakonec zjišťujeme,

v oboru za oborem, že tohle zkrátka není pravda.

Takže jak bychom mohli čerpat

ze síly soukromého sektoru,

abychom tak vyřešili ty zásadní problémy,

kterým čelíme?

Představte si kdybychom to mohli dokázat,

mohli bychom obsáhnout mnohé.

Mohli bychom čerpat z této obrovské studnice zdrojů

a této organizační kapacity.

A víte co? To se teď konečně děje,

částečně díky lidem jako vy,

lidem, kteří se zajímali o tyto problémy

rok za rokem a desetiletí za desetiletím.

Vidíme organizace jako Dow Chemical,

které vedou revoluci směrem pryč od nezdravých tuků

pomocí nových inovativních produktů.

Tohle je případ firmy Jain Irrigation.

To je firma, která přišla s technologií kapkového zavlažování

pro tisíce a miliony farmářů,

a tak značně omezila spotřebu vody.

Vidíme firmy jako brazilskou lesnickou firmu Fibria,

která přišla na to, jak se vyhnout

kácení starých lesů,

protože začala používat blahovičník, čímž získává mnohem více užitku

na hektar dřevní dužiny,

a tak vyrábí více papíru, než by se dalo získat

pokácením starých stromů.

Vidíme firmy jako Cisco, které trénují

v současné době čtyři milióny lidí v I.T. dovednostech,

aby tak, ve skutečnosti, byli zodpovědnou firmou,

a zároveň pomohli expandovat příležitost

k šíření I.T. technologie,

a tak rozrostli celý podnik.

Pro soukromý sektor se dnes nabízí zásadní příležitost

k ovlivnění a vyřešení těchto společenských problémů,

a tato příležitost

je tou největší byznysovou příležitostí,

kterou vidíme v soukromém sektoru.

Otázkou je, jak můžeme přesvědčit soukromé firmy,

aby se rozhodly přijmout tento pohled sdílené hodnoty.

Tomuto říkám sdílená hodnota:

vyřešení společenského problému modelem ze soukromého sektoru.

To je sdílená hodnota.

Sdílená hodnota je kapitalismus,

ale je to vyšší druh kapitalismu.

Je to kapitalismus tak, jak byl původně zamýšlen,

uspokojování důležitých potřeb,

nikoliv pravidelně narůstající soutěžení

o triviální rozdíly ve vlastnostech produktů

a tržním podílu.

Sdílená hodnota je, když můžeme vytvořit společenskou hodnotu

a ekonomickou hodnotu zároveň.

Je to hledání těch příležitostí,

které spustí tu největší možnost, kterou máme,

ve skutečnosti vyřešit tyto společenské problémy,

protože jsme schopni je obsáhnout.

Můžeme o sdílené hodnotě mluvit na několika úrovních.

Je to skutečné. Děje se to právě teď.

Abychom ale toto řešení učinili funkčním,

musíme změnit způsob, jakým soukromý sektor vnímá sám sebe

a tohle se naštěstí děje.

Soukromý sektor se chytil do těch všeobecně přijímaných pouček,

že by se neměl zajímat o společenské problémy,

že tohle se ho netýkalo,

a zajímal se o to někdo jiný.

Teď vidíme, že firmy

přijímají tuto myšlenku.

Musíme si ale také uvědomit, že soukromý sektor

nebude tohle dělat tak efektivně,

jako když nevládní organizace a vláda

spolupracují v partnerství s firmami.

Nové nevládní organizace, které opravdu dosahují pokroku,

jsou ty, které našly tato partnerství,

které našly způsob, jak spolupracovat.

Vlády, které dělají největší pokrok

jsou takové, které našly způsob,

jak umožnit existenci sdílené hodnoty v soukromém sektoru

raději, než aby viděly vládu jako jediného hráče,

který kontroluje hru.

A vlády mají mnoho možností, jak ovlivnit

ochotu a schopnost firem

tímto způsobem soutěžit.

Domnívám se, že pokud změníme způsob, jak soukromý sektor vidí sám sebe

a pokud změníme způsob, jak ostatní vnímají soukromý sektor,

můžeme změnit svět.

Vím to. Pozoruji to.

Cítím to.

Myslím, že mladí lidé,

mí studenti z Harvard Business School, to chápou.

Pokud se nám podaří odstranit tento dojem rozdělení,

tuto obavu, toto napětí,

tento pocit,

že zásadně nespolupracujeme,

abychom kontrolovali tyto společenské problémy,

můžeme toto přemoci,

a nakonec, jak se domnívám,

můžeme dosáhnout řešení.

Děkuji.

(potlesk)