Cell theory | Structure of a cell | Biology | Khan Academy

My, moderní lidé, máme tendenci brát
existenci buněk jako samozřejmost

a stejně tak i myšlenku, že vše
živé se skládá z buněk

a že jako lidské bytosti, či živé organismy,
se skládáme z mnoha, mnoha, mnoha buněk.

Odhady počtu buněk lidského těla
se pohybují kolem 37 bilionů buněk!

Ale kdybychom se vrátili
o 400 let zpět, do roku 1600,

nebylo to tak zřejmé.

A to hlavně proto, že lidé neměli
nástroje k přímému pozorování buněk.

Nevěděli, že tyto buňky existují.

Nevěděli, že takové věci, jako jsou
jednobuněčné organismy, vůbec existují!

To vše se však začalo měnit
s Robertem Hookem.

Robert Hooke dokázal
využít primitivní mikroskop,

a toto je obrázek jeho mikroskopu,

a když to vidíte, oceníte,
jak to bylo primitivní,

alespoň ve srovnání s tím,
co máme dnes.

Měl tady čočky, které
poskytovaly určité zvětšení,

ale musel použít...
tohle tady... tohle je plamen

a on je schopen to světlo nasměrovat,

aby se odráželo od toho, co pozoruje.

A v roce 1665 vydává "Mikrografii".

Asi to nevyslovuji správně.

Takže je rok 1665,
Robert Hooke publikuje toto

a v tomto popisuje a kreslí

mnoho svých pozorování pomocí mikroskopu.

Má fascinující kresby, byl
vlastně docela dobrý kreslíř,

dokázal nakreslit obrázky

ze svých pozorování,
jako třeba vši a blechy.

Ale nejsou to jen vši a blechy,
co je schopen pozorovat.

On se třeba podívá na nějaký korek,
nebo na to, co vnímá prostě jako "špunt",

a když dokončí pozorování, řekne: "Hele,
podívej, jsou tady takové malé čtverečky,

a tohle vypadá, že je to nějaká základní
jednotka toho korku." A pak řekne:

"Tohle mi trochu připomíná malé místnosti,
ve kterých žijí mniši a tráví v nich čas,

kterým říkáme cely.
Tak tomu říká cells - buňky.

A odtud pochází to slovo.

V knize Mikrografie je nazývá buňkami.

To je buňka.

Naneštěstí pro nás, byl skvělý umělec

a byl opravdu dobrý v kreslení

a v Mikrografii toho hodně nakreslil,
ale portrét Roberta Hooka už nemáme.

A důvod je také fascinující.
Většina teorií tvrdí,

že to byl Isaac Newton, kdo spálil
jediný originální obraz Roberta Hooka.

A to je další zajímavý příběh, o kterém
si můžeme promluvit někdy v budoucnu.

Robert Hook sice tyhle věci nazval
"buňkami", ale díval se na mrtvou tkáň,

respektive na zbytky buněk. To, co viděl,
byly ve skutečnosti zbytky buněčných stěn.

Ve skutečnosti nemohl přímo pozorovat
"živé buňky". Neměl dost podkladů k tomu,

aby ho napadlo: "Možná je to stavební kámen
veškerého života a buňky se samy rozmnožují

a všechny buňky
pocházejí z jiných buněk."

A ta myšlenka se nerozvíjí, než se
dostaneme do novější historie.

O několik let později se dostaneme
k Antonie von Leeuwenhoekovi.

Vím, že to asi nevyslovuji správně.

Ale byl to holandský řemeslník,
který se inspiroval Hookovou prací

a řekl si: "Hele, umím vyrábět čočky,
možná bych to mohl využít k výrobě

lepších mikroskopů
a provést lepší pozorování.

A to se mu podařilo a díky tomu
mohl přímo pozorovat živé buňky

a živé jednobuněčné organismy.

Takže byl schopen přímo pozorovat spermie.

Řekl: "Hej, tahle věc
vypadá, že je živá!".

Byl schopen přímo pozorovat protisty
- tedy jednobuněčné, eukaryotické...

...mají buněčné stěny, tyto věci
vypadají jako jednobuněční živočichové.

A on je vlastně nazval
"živočišnými molekulami".

Živočišné molekuly.

Říkal si: "Hele, tohle vypadá
jako taková malá mini zvířátka."

A tak si říkal: "Možná je to nějaká forma
základu života." Nebo alespoň začal říkat,

že i v tomto velmi malém měřítku
skutečně existuje život.

Ale plně moderní teorie buňky se začne
objevovat až za dalších 100 -150 let.

A dostáváme se na začátek 19. století.

Když se přeneseme do 30. let 19. století,
přicházejí na scénu tito dva pánové,

Matthias Schleiden a Theodor Schwann.
A právě oni začali pokládat základy toho,

co můžeme nazvat
"moderní buněčnou teorií".

Takže moderní buněčná teorie.

A pomocí jejich pozorování a toho,
co jsou schopni odvodit,

si řekli: "Hej, možná,
že všechny živé věci

všechen život se skládá
z jedné nebo více buněk."

Skládá se z jedné nebo více buněk.

Z jedné nebo více buněk.

A dnes to považujeme za samozřejmé,
ale samozřejmé to nebylo.

Nebylo zřejmé, že všechny ty věci jsou
nějakým způsobem stavební kámen života

jedna nebo více buněk.

A pak, v návaznosti na to, že pokud se
život skládá z jedné nebo více buněk,

můžete také říci, že buňka
je základní jednotkou života.

Buňka je základní jednotkou života.

A to jsou silná tvrzení, že život,
když jdete do dost malých rozměrů,

dojdete k buňkám, živým buňkám,
které tvoří tento život.

Tohle není celá, kompletní buněčná teorie
a oba tito pánové věděli,

že buňky mohou pocházet z jiných buněk.

Byli schopni pozorovat, jak se buňky
rozmnožují, ale i tak se otevřela otázka:

"Možná jsou některé buňky z jiných buněk,
zatímco jiné možná spontánně vznikají,

pokud máte správné prvky a podmínky.
Možná nějak prostě vzniknou z ničeho. "

A teprve tento třetí princip
moderní buněčné teorie...

Teprve v 1. polovině 19. století je přijat
třetí princip moderní buněčné teorie.

A to je myšlenka, že všechny buňky
pocházejí z jiných buněk.

Všechny buňky pocházejí z jiných buněk.

A skutečný otec této myšlenky,
ten, který ji skutečně zavedl,

je tento pán tady, Robert Remak.
Někdy se to připisuje Rudolphu Virchowovi,

tady, ale ukázalo se,
že opsal Remakovu práci,

je to plagiátor Remakovy práce,

takže je to skutečně Remak,
kdo si má zásluhu na tom, že víme,

že všechny buňky pocházejí z jiných buněk.

A on nebyl první, kdo řekl: "Lze pozorovat,
že nějaké buňky pocházejí z jiných buněk."

Ale řekl: "Tohle je zásadní - všechny buňky
tak vznikají, nevznikají spontánně."

A to je zásadní. Kdykoli,
i v dnešním světě,

když lidé slyší, že všechny buňky pocházejí
z jiných buněk, je tu přirozená otázka:

"Přeci musela existovat první buňka
nebo počáteční soubor "proto-buněk"?

A lidé si nejsou stoprocentně jisti, ale
když se podíváme na vývoj života na Zemi

domníváme se, že první buňky vznikly asi
před třemi a půl miliardami let.

A nejsme si stoprocentně jisti,
jak vznikly, ale existují určité teorie.

Máme například videa o fosfolipidech

a ukazuje se, že fosfolipidy
přirozeně tvoří dvouvrstvy

a mohou tvořit kulovité membrány,
které mají fosfolipidové dvouvrstvy.

Takže pro začátek se mohou
tyhle věci spontánně utvářet.

A existují také teorie, že možná
v informacích, ve ústrojí buněk,

možná mezi jejich předky, pokud bychom se
vrátili tři a půl miliardy let nebo déle,

že zde mohly existovat
samoreplikující se molekuly RNA

nebo to možná byly nějaké
samoreplikující se proteiny.

že v průběhu času, ve velmi
velkém, velkém časovém měřítku,

byly schopny začít se replikovat
mít sofistikovanější ústrojí,

ty, které se blížily našim moderním
buňkám, se dokázaly více rozmnožovat,

byly schopny využít více
energie, zdrojů v prostředí.

Takže jsme se nakonec dostali
k našim moderním buňkám.

Ale je to fascinující otázka
a stále je to předmět výzkumu.