Cyklisté se chovají hrozně

Kdo někdy byl v Amsterdamu, může potvrdit, že cyklistům tady patří ulice. Kde mezi cyklisty a motoristy vzrůstá napětí, Amsterdam je výjimkou. Cyklisté zde běžně porušují dopravní předpisy, nehledí na riziko zranění či pokuty, až by se mohlo zdát, že Amsterdam je ze všech divokých západů nejdivočejší. Ale zřejmě i tenhle chaos má svoje pravidla.
Scénář, námět a animace: Lucas Brailsford.
Speciální poděkování: Marco te Brömmelstroet a Urban Cycling Institute.
Post Produkce: Sergiusz Sytniejewski.
Hudba: "Beep" od Podington Bear

Cyklisté se chovají hrozně

Když jsem se nastěhoval do Amsterdamu, bylo mi řečeno,
že abych jezdil na kole jako místní,

musím projít několika zkouškami.

Číslo 1:
Řídit domů opilý.

Číslo 2:
Psát SMS, když jedu domů opilý.

A kdybych se chtěl opravdu vytáhnout, tak ještě
číslo 3:

Řídit domů opilý, v noci bez fungujících světel,

v dešti a po nesprávné straně ulice, a vézt někoho na nosiči.

Samozřejmě, jízda na kole v takové situaci zvyšuje riziko zranění,

a většina popsaných věcí je protizákonných,

ale policie na nich u cyklistů příliš nelpí.

Nerespektování dopravních pravidel
je neuvěřitelně všudypřítomné.

A proto je obecné mínění rozdělené.

Někteří oceňují současnou volnost,

jiní by ocenili dodržování pravidel stejně pro všechny řidiče,

ať už jedou na kole, autem nebo na skútru.

Známá studie z Univerzity v Groningenu,
na kterou upozornila média,

provedla u 7 510 cyklistů test na alkohol mezi 1 a 3 hodinou ráno
v ulicích Groningenu a Haagu.

Z testů vyplynulo, že 89 % konzumovalo alkohol
a 68 % nad povolený limit.

Není to statistika z Amsterdamu, ale dopravní specialisté říkají,

že by čísla v hlavním městě byla podobná.

V novinách bylo téma široce probíráno a vyvolalo vášnivé debaty.

Ale kromě jízdy na kole domů po pár pivech,

je obvyklá i jízda bez světel potmě,

a po chodníku, bez zastavení na přechodech,

a na červenou na křižovatkách ...

... seznam běžných přestupků je skutečně dlouhý.

Pokuty by mohly od takového chování odradit,

ale ve skutečnosti hrozba trestu funguje jen na málokoho.

Pro návštěvníka je snadné si pomyslet,

že Amsterdam je cyklistický divoký západ bez pravidel.

Ale možná, že i chaos má svoje pravidla.

Termín používaný v dopravě na dvou kolech
pro neposlušnost cyklistů

je nonkonformní chování.

Takové chování bylo poprvé zkoumáno v Amsterdamu

univerzitním Institutem pro městskou cyklistiku na 9 místech.

Nástroj pro analýzu přirozených tras jízdy,
vyvinutý firmou Copenhagenize,

nahrál pohyb více než 18 000 cyklistů
během nejvytíženější hodiny dne.

Z dat plyne, že většina dodržuje pravidla jízdy na kole,

a ti, co pravidla překročili, nijak neovlivnili ostatní uživatele.

Ve skutečnosti jen méně než 5 % z "nonkonformních"
omezuje pohyb jiných vozidel.

Výzkum také poukázal na to, že houfům cyklistů

v dopravní špičce nedostačuje vymezený prostor.

Cyklisté během špičky ztrácí plynulost u křížení silnic, obrubníků,

přechodů, semaforů a jiných bariér.

Potřebují být naváděni složitým bludištěm
plným překážek a dopravy,

aby překonali vytížené křižovatky.

Zkratka přes chodník nebo vjetí na červenou

je často tím nejrozumnějším, co může cyklista ve špičce udělat.

Nerespektování dopravních předpisů je nevyhnutelné

a někdy ve stísněném prostoru i pochopitelné,

obzvláště, když zákony nebo prostředí
neberou ohled na jejich potřeby.

Z jiného pohledu může neposlušnost cyklistů ilustrovat

vysoké postavení jízdy na kole na holandských silnicích.

Zejména při nehodách mezi autem a kolem.

Ve většině případů takových nehod je viníkem řidič auta.

Tečka.

I když je teoreticky možné, aby se řidič auta hádal,

že chybu udělal řidič kola a pak s tím šlo už těžko co dělat.

I když dojde k nehodě, když cyklista jel na červenou,
řidič v autě nemůže namítat,

že cyklistovo chování
bylo "neočekávané" a nehoda "nevyhnutelná".

Konec konců, je neočekávané chování u cyklistů normou.

V Holandsku musí být každý řidič připraven

na nevypočitatelné chování za všech okolností.

Oba způsoby dopravy jsou posuzovány různě,
protože autem lze při nehodě vzít život,

kdežto na kole jen zřídka, pokud vůbec.

Holanské dopravní předpisy pro cyklisty
jsou podobně neoficiální jako v případě drog.

Navzdory obecně přijímané fámě, že v Holandsku

jsou coffeshopy a marihuana běžně dostupné,

jsou mnozí překvapení, že konopí je stále kontrolovaná látka.

Nizozemská politika vymáhání práva
je ve skutečnosti jeho nevymáháním.

A to funguje, protože umožňuje policii
zaměřit se na větší kriminální problémy,

raději než provádění razií na měkké drogy.

A daňové příjmy z prodeje mariuany vyvažují

možná rizika újmy na veřejném zdraví
spojeného s měkkými drogami.

Ve světě je mnoho měst,
kde se přísně vymáhá zákon u cyklistů,

třeba povinností nosit helmu.

Taková pravidla vzešlá z obav o veřejné zdraví,

odradí mnoho lidí od ježdění na kole do práce, školy a v noci.

A konečně systém trestů snižuje přijetí cyklistické kultury.

Tak se ztrácí společenský a ekonomický benefit,
který by přinesla cyklistická mobilita.

Nespočet měst vymýšlí způsoby jak propagovat jízdu na kole.

Zároveň příliš často se diskuze stočí
na cyklistickou infrastrukturu.

Ale cyklistická kultura nevzniká jen z cyklopruhů.

Je to složitá rovnováha mezi infrastrukturou,

pravidly a jejich vymáháním - ... nebo nevymáháním.

Otázkou je, zda neposlušnost lidí na kole

nesvědčí o dobrém prostředí pro bezmotorovou dopravu.

Když se cyklisté cítí tak bezpečně,
že jedou na červenou bez obavy ze zranění,

pak možná doprava funguje na výbornou.

Nemám na to jasnou odpověď.
Ale mám kolo bez světel

a pár přátel, se kterými chodím na pivo.

Problém?
V Amsterdamu myslím ne.