Proč si neschopní lidé myslí, jak jsou skvělí - David Dunning

Podívejte se na naši stránku na Patreonu: https://www.patreon.com/teded

Celé video ke zhlédnutí zde: https://ed.ted.com/lessons/why-incompetent-people-think-they-re-amazing-david-dunning

Jak dobří jste v zacházení s penězi? Co ve čtení emocí ostatních? A jak jste na tom se zdravím ve srovnání se svými známými? Je užitečné si uvědomovat, jaké jsou naše schopnosti v porovnání s jinými lidmi. Jenže psychologické výzkumy ukazují, že nejsme moc dobří v odhadování sami sebe. Ve skutečnosti své dovednosti velmi často přeceňujeme. David Dunning popisuje Dunning-Krugerův efekt.

Lekce - David Dunning. Režie - Wednesday Studio.

Děkujeme všem svým sponzorům z Patreonu! Bez vás by toto video nemohlo vzniknout.

Juan, Jordan Tang, Kent Logan, Alexandra Panzer, Jen, Ellen Spertus, Ryan Mehendale, Mary Sawyer, Scott Gass, Ruth Fang, Mayank Kaul, Hazel Lam, Tan YH, Be Owusu, Samuel Doerle, David Rosario, Katie Winchester, Michel Reyes, Dominik Kugelmann, Siamak H, Stephen A. Wilson, Manav Parmar, Jhiya Brooks, David Lucsanyi, Querida Owens.

Jste opravdu tak dobří,
jak si o sobě myslíte?

Jak dobře umíte zacházet s penězi?

Číst lidské emoce?

Jak jste na tom se zdravím
ve srovnání se svými známými?

Jste nadprůměrní v gramatice?

Vědět, jak jsme dobří,

jaké jsou naše dovednosti
v porovnání s ostatními,

je více než jen posílení
našeho sebevědomí.

Pomůže nám to rozhodnout, kdy se lze
spolehnout na sebe a své instinkty

a kdy bychom měli raději
požádat o radu ostatní.

Jenže psychologický výzkum ukazuje,
že nejsme moc dobří

v hodnocení svých vlastních dovedností.

Ve skutečnosti se velmi často přeceňujeme.

Výzkumníci už tento jev pojmenovali

Dunning-Krugerův efekt.

Vysvětluje, proč se ve více než
100 studiích ukázalo,

že lidé podléhají iluzi
vlastní nadřazenosti.

Sami sebe hodnotíme lépe než ostatní,

a to v míře,
která odporuje zákonům matematiky.

Softwaroví inženýři ve dvou společnostech
byli požádáni, aby ohodnotili své výkony.

32 % inženýrů v jedné
a 42 % ve druhé společnosti

umístili sami sebe mezi 5 % nejlepších.

V jiné studii o sobě
88 % amerických řidičů tvrdilo,

že jejich řidičské dovednosti
jsou lepší než průměrné.

A nejsou to jen ojedinělé objevy.

Celkově se lidé zpravidla hodnotí
jako lepší než většina ostatních,

ať už jde o zdraví, schopnost vedení,
etické záležitosti i ostatní.

A co je obzvlášť zajímavé,
ti, co jsou nejméně schopni,

ti své schopnosti nadhodnocují nejvíce.

Lidé, kteří jsou měřitelně podprůměrní
v logice,

gramatice,

finanční gramotnosti,

matematice,

emoční inteligenci,

provádění zdravotních testů v laboratoři

nebo hraní šachů,

ti všichni tíhnou k hodnocení
svých znalostí na úrovni expertů.

Kdo této iluzi může podlehnout?

Bohužel, my všichni,
protože všichni máme nějaká slabá místa,

o nichž nevíme.

Ale jak to?

Když v roce 1999 psychologové Dunning
a Kruger tento jev poprvé popsali,

usoudili, že lidé nemající dostatek
znalostí v určité oblasti,

tím trpí hned dvakrát.

Zaprvé, dělají chyby
a špatná rozhodnutí.

A zadruhé, kvůli své neznalosti
si chyby ani neuvědomí.

Těm méně znalým chybí
schopnost uvědomit si,

jak špatných výsledků dosahují.

Tak například, když výzkumníci sledovali

účastníky univerzitního debatního turnaje,

25 % nejhorších týmů z předběžných kol,

které prohrály čtyři z pěti zápasů,

si myslelo, že v 60 % vyhrávají.

Bez pořádných znalostí
základních pravidel debatování

si ani neuvědomovali,

jak často se jejich argumenty sesypaly.

Dunning-Krugerův efekt není o našem
egu, které by nás zaslepovalo.

Lidé zpravidla uznají své nedostatky,
když si je uvědomí.

V jedné studii studenti, kteří dopadli
špatně v testu z logiky

a pak absolvovali rychlokurz
logického uvažování,

byli poté ochotni uznat,
že jejich předchozí výkon byl špatný.

To může vysvětlovat, proč lidé s průměrnou
úrovní zkušenosti nebo znalosti

jsou často dost nesebevědomí.

Vědí dost, aby chápali,
že ještě hodně neví.

Zatímco experti si zpravidla uvědomují
šíři svých znalostí,

často dělají jinou chybu:

Předpokládají, že všichni ostatní
věci rozumí stejně dobře.

Ve výsledku pak lidé, kteří jsou buď
velmi schopní nebo naopak neschopní,

jsou často uvězněni v bublině
nepřesného vnímání sebe sama.

Když jsou nekvalifikovaní,
nemohou spatřit vlastní chyby.

A když jsou mimořádně schopní,

nevnímají své schopnosti
jako něco výjimečného.

Takže, pokud je Dunning-Krugerův efekt
neviditelný pro ty, kterých se týká,

jak si můžeme ověřit,
zda jsme v něčem dobří?

Zaprvé, chtějte po ostatních
zpětnou vazbu

a přijměte ji, i když
může znít nepříjemně.

Zadruhé, což je důležitější,
nepřestávejme se učit.

Čím více toho víme,
tím méně je pravděpodobné,

že ve svých znalostech
máme neviditelné díry.

Všechno to pěkně shrnuje staré přísloví.

Když se hádáš s hlupákem,

nejprve se přesvědč, že ten druhý
nedělá totéž.