Tajemný svět podvodních jeskyní

Potápěčka Jill Heinert objevuje tajemné podvodní jeskyně vinoucí se nitrem naší planety. Ve spolupráci s biology, klimatology a archeology odkrývá tajemství forem života, které obývají některá z nejodlehlejších zákoutí planety, a pomáhá vědcům nahlížet do historie klimatických změn. Ponořte se do během její krátké přednášky do vln a objevujte divy vnitřního vesmíru.

Jsem podvodní průzkumnice,

konkrétně jeskynní potápěčka.

Chtěla jsem být astronautkou,
když jsem byla malá,

ale pro mladou dívku vyrůstající v Kanadě
to nepřipadalo moc v úvahu.

Ale jak se ukázalo,
víme mnohem víc o vesmíru,

než o podzemních vodách tekoucích
nitrem naší planety,

o krvi naší Matky Země.

A tak jsem se rozhodla dělat něco,
co bylo ještě nevšednější.

Místo, abych prozkoumávala
vesmír okolo Země,

jsem se rozhodla prozkoumávat divy
vesmíru uvnitř Země.

Hodně lidí vám poví,

že jeskynní potápění je jedno z asi
nejnebezpečnějších poslání.

Představte si, že se v této místnosti

z ničeho nic ponoříte do temnoty

a vaším jediným úkolem je
najít východ.

Chvílemi plavete otevřenými prostory,

jindy se plazíte pod sedadly

a sledujete tenký provázek.

A spoléháte se, že vám výbava
umožní se znova nadechnout.

To je mé pracoviště.

Ale dnes vám chci ukázat,

že náš svět není jeden pevný kus kamene.

Je mnohem víc jako houba.

Řadou otvorů v naší zemské houbě
dokážu proplavat,

ale i tam, kam já nemohu,

se jiné formy života a jiné materiály
mohou vydat beze mě.

A já vám aspoň mohu vyprávět,

jak vnitřek naší Matky Země vypadá.

Neměla jsem k dispozici
žádnou příručku,

když jsem se jako první člověk rozhodla
ponořit do antarktických ledovců.

V roce 2000 to byl největší pohyblivý
objekt na planetě.

Oddělil se od Ross Ice Shelf,

A my jsme se tam dolů vydali

a hledali pod ledem různé formy života.

Používáme techniku zvanou rebreathers.

Je to dost podobné přístrojům,
které používají astronauti.

Potopíme se s tím hlouběji,

než bychom si jen před deseti lety
dokázali představit.

Používáme exotické plyny,

a můžeme se tak vydat na misi
i 20 hodin pod vodou.

Spolupracuji s biology.

Ukazuje se, že jeskyně jsou plné
úžasných forem života,

druhů, o kterých jsme dříve ani nevěděli,
že existují.

Mnoho z těchto forem života
žije zcela neobvykle.

V mnoha případech nemají žádný pigment
ani oči,

a tito živočichové jsou také
extrémně dlouhověcí.

Fosílie živočichů, kteří dnes
v těchto jeskyních plavou,

jsou úplně stejné jako fosílie,

které datujeme do éry
před vyhynutím dinosaurů.

Jen si to předtavte: jsou to vlastně malí
plovoucí dinosauři.

Co všechno nás mohou naučit o evoluci
a o přežití?

Tady ve sklenici plave živočich
zvaný remipedia.

Má obrovské jedové tesáky.

Ve skutečnosti je schopna zaútočit
i na čtyřicetkrát většího živočicha.

Kdyby byla velká jako kočka,

jednalo by se o nejnebezpečnější
zvíře na planetě.

A tito živočichové žijí na pozoruhodně
krásných místech.

Některé jeskyně, jako tato,
jsou velmi mladé, ale skrývají

starobylé živočichy.

Jak se tam dostali?

Také spolupracuji s fyziky,

a ty obvykle zajímají globální
klimatické změny.

Jsou schopni v těchto jeskyních
nasbírat kameny,

rozřezat je na plátky
a zkoumat jednotlivé vrstvy.

Podobně jako letokruhy.

Jsou schopni datovat jednotlivé vrstvy

a zjišťovat, jaké klima na planetě
panovalo v různých obdobích.

To, co vidíte na této fotografii červeně,

je vlastně prach ze saharské pouště.

Byl sem zanesen větrem
přes Atlantský oceán.

V tomto případě napršel na ostrov Abaco,
který leží v souostroví Baham.

Vsákl se skrz půdu

a usadil v jeskyních v podobě kamenů.

A když se vrstvami těchto kamenů podíváme
do minulosti, najdeme období,

kdy klima na Zemi bylo velmi, velmi suché.

A můžeme nahlédnout i do dob před stovkami
a tisíci lety.

Paleontology pro změnu zajímá,

kam až sahala hladina moře v různých
etapách hitorie naší země.

Tady na Bermudách jsme
si s mým týmem

troufli na nejhlubší ponory, které kdy
byly uskutečněny v tomto regionu,

a hledáme místa,

kde mořská hladina olizovala pobřeží,

stovky stop pod současnou úrovní.

Také někdy spolupracuji s paleontology
a archeology.

Na místech, jako je Mexiko, Bahamy,
nebo i Kuba,

hledáme stopy po kulturách,
ale i lidské ostatky,

a ty nám toho poví hodně

o velmi dávných obyvatelech
těchto oblastí.

Ale můj úplně nejoblíbenější projekt
se uskutečnil před více než 15 lety,

když jsem byla součástí týmu,
který vytvořil první

podrobnou, 3D mapu podzemí.

Zařízení, které tu táhnu skrz jeskyni,

vytvářelo během toho, co jsme ho táhli,
trojrozměrný model.

Z rádia o nízkých frekvencích

jsme také vysílali z jeskyně na povrch
naši přesnou polohu.

A tak jsem plavala pod domy, obchody,
bowlingovýmy arénami a golfovými hřišti,

dokonce i pod Sonnyho BBQ restaurací.

Skvělý zážitek, který mě naučil,

že cokoli děláme na
povrchu naší planety,

si potom doslova vypijeme.

Naše modrá planeta nejsou
jen řeky, jezera a oceány,

ale je to rozsáhlá síť spodních vod,
kterou sdílíme my všichni.

Je to sdílený zdroj, ze kterého
všichni pijeme.

A jedině když pochopíme,
jak jsou lidé spojeni se spodní vodou

a všemi vodními zdroji na této planetě,

budeme moct řešit

asi nejdůležitější problém tohoto století.

Nikdy jsem se nestala astronautkou,
tak jak jsem si přála,

ale tomuto mapovacímu zařízení
od dr. Billa Stonea se to podaří.

Ve skutečnosti je přeměněné.

Nyní je to samostatě plovoucí,
autonomní robot

s umělou inteligencí

a jeho hlavním úkolem bude doletět
na Jupiterovův měsíc - Europu -

a prozkoumávat oceány
pod zmrzlým povrchem tohoto objektu.

A to je vážně úžasné.

(Potlesk)