Return to Video

Jak fungují rasové předsudky ‒ a jak se jich zbavit

  • 0:01 - 0:04
    Před několika lety jsem seděla v letadle
    se svým synem,
  • 0:05 - 0:07
    kterému bylo pouhých pět let.
  • 0:08 - 0:13
    Můj syn byl u vytržení z toho,
    že letí s maminkou.
  • 0:13 - 0:16
    Koukal kolem sebe, všechno prozkoumával
  • 0:16 - 0:18
    a zkoumal také lidi.
  • 0:18 - 0:20
    A pak spatří jednoho muže a říká:
  • 0:20 - 0:23
    „Koukej, ten pán vypadá jako táta!“
  • 0:24 - 0:26
    Prohlédnu si toho muže,
  • 0:26 - 0:30
    který rozhodně nevypadal jako můj manžel,
  • 0:30 - 0:31
    ani trošku.
  • 0:31 - 0:36
    Začala jsem se proto také rozhlížet
    a uvědomila jsem si,
  • 0:36 - 0:39
    že ten muž byl
    jediným černochem na palubě.
  • 0:41 - 0:42
    Myslela jsem si:
  • 0:42 - 0:44
    “Aha.
  • 0:44 - 0:47
    Budu si muset promluvit
    se svým synem o tom,
  • 0:47 - 0:50
    že ne všichni černoši vypadají stejně.“
  • 0:50 - 0:54
    Můj syn ke mně zvedl hlavu a řekl mi:
  • 0:56 - 0:59
    „Doufám, že neokrade nikoho v letadle.“
  • 0:59 - 1:02
    Odpověděla jsem: „Cože? Co jsi to řekl?“
  • 1:02 - 1:05
    A on zopakoval: „Doufám,
    že ten pán neokrade nikoho v letadle.“
  • 1:07 - 1:10
    Řekla jsem: „Proč to říkáš?
  • 1:10 - 1:13
    Víš přece, že táta by v letadle nekradl.“
  • 1:13 - 1:15
    A on odpověděl: „Jojo, já vím.“
  • 1:16 - 1:18
    A já řekla: „No tak proč jsi to řekl?“
  • 1:20 - 1:25
    Podíval se na mě
    se smutným výrazem ve tváři a dodal:
  • 1:27 - 1:29
    „Nevím, proč jsem to řekl.
  • 1:31 - 1:33
    Nevím, proč mě to napadlo.“
  • 1:34 - 1:37
    Žijeme v tak krutém rasovém rozvrstvení,
  • 1:37 - 1:42
    že i pětiletý nám dokáže říct,
    co se má stát,
  • 1:44 - 1:46
    bez zločince,
  • 1:46 - 1:49
    bez výslovné nenávisti.
  • 1:50 - 1:54
    Spojení mezi černošstvím a kriminalitou
  • 1:54 - 1:58
    si našlo cestu do mysli
    mého pětiletého syna.
  • 2:00 - 2:03
    Najde si cestu do mysli všech našich dětí,
  • 2:04 - 2:06
    do mysli každého z nás.
  • 2:07 - 2:10
    Naše mysl je formovaná
    rasovými nerovnostmi,
  • 2:10 - 2:12
    které na tomto světě vídáme,
  • 2:13 - 2:18
    a výklady, jež nám pomáhají
    dát smysl nerovnostem, které vidíme:
  • 2:20 - 2:22
    „Tito lidé jsou kriminálníci.“
  • 2:22 - 2:24
    „Tito lidé jsou násilníci.“
  • 2:24 - 2:27
    „Těchto lidí se máme bát.“
  • 2:28 - 2:31
    Když můj výzkumný tým přivedl lidi
    do naší laboratoře
  • 2:31 - 2:33
    a ukázal jim různé obličeje,
  • 2:33 - 2:38
    zjistili jsme, že v souvislosti
    s černochy viděli
  • 2:38 - 2:43
    rozmazané obrysy zbraní
    jasněji a rychleji.
  • 2:44 - 2:47
    Předsudky nejen řídí, co vidíme,
  • 2:47 - 2:49
    ale také kde hledáme.
  • 2:49 - 2:52
    Zjistili jsme, že když pobídneme lidi
    k myšlení na násilný zločin,
  • 2:52 - 2:56
    může je to vést k upření pohledu
    na černošský obličej
  • 2:56 - 2:58
    a pryč od bělošského.
  • 2:59 - 3:04
    Když pobídneme policisty k myšlenkám
    na dopadnutí, střílení a zatýkání,
  • 3:04 - 3:07
    zavede to současně jejich pohled
    na černošské obličeje.
  • 3:08 - 3:13
    Předsudky mohou nakazit každý aspekt
    našeho systému trestního soudnictví.
  • 3:13 - 3:16
    V rozsáhlém souboru dat
    zabývajícím se možností trestu smrti
  • 3:16 - 3:20
    jsme zjistili, že tmavší barva kůže
    více než zdvojnásobila šanci
  • 3:20 - 3:23
    k odsouzení obžalovaného k trestu smrti ‒
  • 3:23 - 3:26
    minimálně v případech,
    kdy obětmi byli běloši.
  • 3:26 - 3:27
    Toto zjištění má velký význam,
  • 3:27 - 3:31
    ačkoliv jsme měli kontrolu
    nad vážností zločinu
  • 3:31 - 3:33
    a atraktivností obžalovaných.
  • 3:33 - 3:36
    A ať jsme použili jakoukoliv proměnnou,
  • 3:36 - 3:39
    zjistili jsme, že černoši dostali tresty
  • 3:39 - 3:43
    úměrné jejich fyzickým černošským rysům:
  • 3:43 - 3:45
    čím tmavší,
  • 3:45 - 3:47
    tím spíš si zasloužili smrt.
  • 3:47 - 3:51
    Předsudky mohou také ovlivnit,
    jak učitelé trestají žáky.
  • 3:52 - 3:56
    S mými kolegy jsme zjistili,
    že učitelé vykazují potřebu
  • 3:56 - 4:00
    ukáznit černošské žáky
    na druhém stupni přísněji
  • 4:00 - 4:01
    než bělošské žáky
  • 4:01 - 4:04
    za stejné opakované přestupky.
  • 4:04 - 4:06
    Během nedávné studie jsme zjistili,
  • 4:06 - 4:09
    že učitelé berou
    černošské žáky jako skupinu,
  • 4:09 - 4:12
    ale bělošské žáky jako individua.
  • 4:12 - 4:16
    Pokud například jeden černošský student
    něco provede
  • 4:16 - 4:20
    a jiný černošský student něco provede
    o pár dní později,
  • 4:21 - 4:24
    v případě druhého studenta učitel reaguje
  • 4:24 - 4:26
    jako kdyby něco provedl dvakrát.
  • 4:27 - 4:30
    Jakoby se hříchy jednoho dítěte
  • 4:30 - 4:32
    kupily na hříchy jiných.
  • 4:32 - 4:35
    Vytváříme škatulky,
    abychom světu dali smysl,
  • 4:35 - 4:40
    abychom uhájili kontrolu a soudržnost,
  • 4:40 - 4:44
    když přijde na podněty,
    kterými jsme neustále bombardováni.
  • 4:44 - 4:48
    Škatulkování a předsudky,
    které se tím vytvoří,
  • 4:48 - 4:53
    dovolují našemu mozku tvořit úsudky
    rychleji a efektivněji,
  • 4:53 - 4:56
    jelikož instiktivně spoléhá na vzorce,
  • 4:56 - 4:58
    které mu připadají předvídatelné.
  • 4:58 - 5:03
    Tak jako nám škatulky dovolují
    se rychle rozhodnout,
  • 5:04 - 5:07
    zároveň zesilují naše předsudky.
  • 5:07 - 5:10
    Ty samé věci,
    které nám umožňují vidět svět,
  • 5:11 - 5:13
    nás také mohou zaslepit.
  • 5:14 - 5:16
    Zjednodušují naše rozhodnutí,
  • 5:16 - 5:18
    bez zbytečného tlaku.
  • 5:19 - 5:21
    Jenomže si vybírají vysokou daň.
  • 5:22 - 5:24
    Co s tím můžeme dělat?
  • 5:25 - 5:27
    Jsme náchylní k předsudkům,
  • 5:27 - 5:30
    ale ne vždycky se podle toho chováme.
  • 5:30 - 5:33
    Za určitých podmínek předsudky oživnou,
  • 5:33 - 5:36
    za jiných dojde k jejich útlumu.
  • 5:36 - 5:38
    Dám vám příklad.
  • 5:39 - 5:43
    Mnoho z vás zná firmu Nextdoor.
  • 5:44 - 5:50
    Jejím cílem je vytvořit pevnější,
    zdravější a bezpečnější sousedské vztahy.
  • 5:51 - 5:54
    Nabízejí prostor online,
  • 5:54 - 5:58
    kde se sousedé mohou scházet
    a sdílet informace.
  • 5:58 - 6:02
    Ale Nextdoor brzy zjistil, že mají problém
  • 6:02 - 6:03
    s rasovým profilováním.
  • 6:04 - 6:06
    V typickém případě
  • 6:06 - 6:08
    lidé vyhlédnou z okna,
  • 6:08 - 6:12
    spatří černošského muže
    v jejich jinak bělošském sousedství
  • 6:12 - 6:17
    a rychle dojdou k závěru,
    že má něco za lubem,
  • 6:17 - 6:21
    ačkoliv neexistuje důkaz
    o kriminální činnosti.
  • 6:21 - 6:24
    V mnoha případech je naše chování online
  • 6:24 - 6:27
    odrazem našeho chování v opravdovém světě.
  • 6:27 - 6:31
    Ale my nechceme vytvořit
    příliš jednoduchý systém,
  • 6:31 - 6:35
    který by umocňoval předsudky
    a prohluboval rasovou nerovnost
  • 6:36 - 6:38
    namísto toho, aby je odbourával.
  • 6:39 - 6:42
    Zakladatel Nextdoor oslovil
    mě a pár dalších,
  • 6:42 - 6:44
    abychom mu pomohli vyřešit, co s tím.
  • 6:44 - 6:48
    Uvědomili si, že pro omezení
    rasového profilování na jejich platformě
  • 6:48 - 6:50
    budou muset přidat frikci,
  • 6:50 - 6:53
    což znamenalo,
    že budou muset lidi přibrzdit.
  • 6:53 - 6:55
    Nextdoor měl před sebou volbu
  • 6:55 - 6:58
    a navzdory všem jejich nutkáním,
  • 6:58 - 7:00
    se tu frikci rozhodli přidat.
  • 7:00 - 7:04
    Učinili tak přidáním jednoduchého seznamu.
  • 7:04 - 7:06
    Na seznam dali tři položky.
  • 7:06 - 7:09
    První vyzývala uživatele,
    aby se na chvíli zastavili
  • 7:09 - 7:14
    a zamysleli se: „Z jakého důvodu
    jim byla tato osoba podezřelá?“
  • 7:15 - 7:19
    Kategorie „černoch“ nedává
    příčinu k podezření.
  • 7:19 - 7:24
    Druhá položka vyzývala uživatele,
    aby popsali fyzické rysy této osoby
  • 7:25 - 7:27
    namísto jejich rasy a pohlaví.
  • 7:28 - 7:32
    Třetí ‒ uvědomili si,
    že spousta lidí nevěděla,
  • 7:32 - 7:34
    co rasové profilování vůbec je,
  • 7:34 - 7:36
    a už vůbec, že se do něj zapojili.
  • 7:36 - 7:40
    Nextdoor poskytl definici a vysvětlil jim,
  • 7:40 - 7:43
    že takové chování je striktně zakázané.
  • 7:43 - 7:47
    Většina z vás si patrně všimla nápisů
    na letištích a v metrech:
  • 7:47 - 7:49
    „Když něco vidíte, řekněte něco.“
  • 7:50 - 7:53
    Nextdoor se to pokusil upravit:
  • 7:54 - 7:56
    „Pokud vidíte něco podezřelého,
  • 7:56 - 7:58
    řekněte něco konkrétního.“
  • 7:59 - 8:04
    Za použití této strategie
    a zpomalením lidí
  • 8:04 - 8:09
    dokázal Nextdoor snížit
    rasové profilování o 75 procent.
  • 8:10 - 8:13
    Lidé mi často říkají:
  • 8:13 - 8:17
    „Není možné přidat frikci
    ve všech situacích a všech případech,
  • 8:17 - 8:22
    zejména u lidí, kteří v každé situaci
    jednají impulzivně.“
  • 8:23 - 8:28
    Ukázalo se ale, že frikci můžeme přidat
    ve více situacích než si myslíme.
  • 8:28 - 8:32
    Při spolupráci s policejním oddělením
    v Oaklandu v Kalifornii
  • 8:32 - 8:35
    jsme s mými kolegy pomohli jejich oddělení
  • 8:35 - 8:38
    snížit počet kontrol u lidí,
  • 8:38 - 8:42
    kteří se nedopustili
    žádného závažného zločinu.
  • 8:42 - 8:44
    Nutili jsme přitom policisty,
  • 8:44 - 8:49
    aby si před každým zastavením
    kladli otázku:
  • 8:49 - 8:52
    „Zastavuji na základě rozumného důvodu,
  • 8:52 - 8:54
    ano nebo ne?“
  • 8:55 - 8:57
    Jinak řečeno,
  • 8:58 - 9:02
    mám dostatek informací k tomu,
    abych tuto osobu spojil
  • 9:02 - 9:04
    s konkrétním zločinem?
  • 9:05 - 9:07
    Tím, že jsme otázku přidali na seznam,
  • 9:07 - 9:09
    který vyplňují během kontroly,
  • 9:09 - 9:12
    policisté přibrzdí, zastaví se a zamyslí:
  • 9:12 - 9:15
    „Proč se chystám tuto osobu zastavit?“
  • 9:17 - 9:22
    V roce 2017, než jsme tuto otázku
    vedenou rozumem přidali na formulář,
  • 9:24 - 9:27
    proběhlo ve městě
    kolem 32 000 policejních kontrol.
  • 9:28 - 9:31
    Rok po přidání této otázky
  • 9:32 - 9:34
    se toto číslo snížilo na 19 000 kontrol.
  • 9:34 - 9:39
    Jen samotné kontroly Afroameričanů
    klesly o 43 procent.
  • 9:40 - 9:44
    A díky méně kontrolám černošských občanů
    se město nestalo nebezpečnějším.
  • 9:44 - 9:47
    Ve skutečnosti se kriminalita snižovala
  • 9:47 - 9:50
    a město se stalo pro všechny bezpečnějším.
  • 9:50 - 9:56
    Jedním řešením může být
    snížení počtu nadbytečných kontrol.
  • 9:56 - 10:01
    Dalším může být zlepšení kvality kontrol,
  • 10:01 - 10:02
    které policisté provádí.
  • 10:03 - 10:05
    S tím nám může pomoci technologie.
  • 10:05 - 10:08
    Všichni víme o smrti George Floyda,
  • 10:08 - 10:13
    protože ti, co se mu snažili pomoci,
    drželi v ruce mobilní telefony
  • 10:13 - 10:18
    a natočili to hrůzné,
    osudné střetnutí s policií.
  • 10:19 - 10:24
    Máme ale také další technologie,
    jejichž potenciál plně nevyužíváme.
  • 10:24 - 10:26
    Policejní oddělení v celé zemi
  • 10:26 - 10:30
    mají teď nařízeno nosit na těle kamery,
  • 10:30 - 10:35
    takže máme záběry nejen nejextrémnějších
    a nejhrůznějších střetů,
  • 10:36 - 10:39
    ale také z každodenní práce.
  • 10:39 - 10:41
    Spolu s interdisciplinárním týmem
    ze Stanfordu
  • 10:41 - 10:44
    jsme začali používat strojové učení,
  • 10:44 - 10:48
    abychom mohli analyzovat
    velké množství střetů.
  • 10:48 - 10:52
    Abychom lépe rozuměli tomu, co se stane
    během rutinních policejních kontrol.
  • 10:52 - 10:58
    Zjistili jsme, že i když se policisté
    chovají profesionálně,
  • 10:59 - 11:03
    mluví s černošskými řidiči
    méně zdvořile než s bělošskými.
  • 11:04 - 11:08
    Jen z výběru slov, které použili,
  • 11:08 - 11:13
    jsme byli schopní určit, zda mluvili
    s černošským nebo bělošským řidičem.
  • 11:13 - 11:19
    Problém je,
    že valnou většinu kamerových záznamů
  • 11:19 - 11:21
    policejní oddělení nepoužívají,
  • 11:21 - 11:24
    aby zjistili, co se v ulicích děje,
  • 11:24 - 11:26
    nebo k tréninku policistů.
  • 11:27 - 11:28
    A to je velká škoda.
  • 11:29 - 11:34
    Jak se rutinní kontrola promění
    ve smrtelné střetnutí?
  • 11:34 - 11:36
    Jak k tomu došlo v případě
    George Floyda?
  • 11:38 - 11:40
    Jak k tomu došlo v ostatních případech?
  • 11:40 - 11:44
    Když mému nejstaršímu synovi
    bylo 16, uvědomil si,
  • 11:44 - 11:48
    že když na něj běloši koukají,
    mají strach.
  • 11:49 - 11:52
    Nejhorší je to ve výtahu, řekl mi.
  • 11:52 - 11:54
    Když se zavřou dveře,
  • 11:55 - 11:59
    lidé se v tom malém prostoru
    cítí jako lapeni v pasti, s někým,
  • 11:59 - 12:02
    s kým se naučili spojovat nebezpečí.
  • 12:03 - 12:06
    Můj syn cítí jejich rozpaky,
  • 12:06 - 12:09
    a tak se na ně usměje, aby je uklidnil,
  • 12:09 - 12:11
    aby zmírnil jejich strach.
  • 12:11 - 12:13
    Když promluví,
  • 12:13 - 12:15
    jejich tělo se uvolní.
  • 12:15 - 12:17
    Lépe se jim dýchá.
  • 12:17 - 12:20
    Líbí se jim jeho intonace,
  • 12:20 - 12:22
    jeho dikce a výběr slov.
  • 12:23 - 12:25
    Mluví jako jeden z nich.
  • 12:25 - 12:29
    Myslívala jsem si, že můj syn
    je přírodně extrovertní po otci.
  • 12:30 - 12:33
    Během této konverzace
    jsem si ale uvědomila,
  • 12:34 - 12:37
    že jeho úsměv nebyl znamením,
  • 12:38 - 12:41
    že se chce přátelit s cizími.
  • 12:42 - 12:45
    Šlo o talisman,
    který používal k sebeobraně,
  • 12:46 - 12:52
    dovednost k přežití, kterou natrénoval
    během tisíců jízd výtahem.
  • 12:52 - 12:58
    Naučil se přizpůsobit napětí,
    které působí jeho barva kůže
  • 12:59 - 13:02
    a která ohrožuje jeho život.
  • 13:03 - 13:06
    Jsme si vědomi, že náš mozek je
    naprogramovaný k předsudkům
  • 13:06 - 13:10
    a jeden způsob, jak to změnit,
    je zastavit se
  • 13:10 - 13:13
    a zamyslet se nad důvody
    našich domněnek.
  • 13:13 - 13:15
    Musíme se sami sebe zeptat:
  • 13:15 - 13:20
    Jaké domněnky si s sebou bereme,
    když nastupujeme do výtahu?
  • 13:22 - 13:23
    Nebo do letadla?
  • 13:24 - 13:28
    Jak si můžeme být vědomi
    našich vlastních podvědomých předsudků?
  • 13:28 - 13:31
    Koho tyto předsudky ochraňují?
  • 13:33 - 13:35
    Koho ohrožují?
  • 13:36 - 13:38
    Dokud si takové otázky nebudeme pokládat
  • 13:39 - 13:44
    a nebudeme trvat na tom, aby naše školy
    naše soudy, naše policejní oddělení
  • 13:44 - 13:46
    a všechny instituce udělaly to samé,
  • 13:48 - 13:53
    budeme i nadále dovolovat předsudkům,
    aby nás zaslepovaly.
  • 13:53 - 13:55
    A dokud to neuděláme,
  • 13:56 - 13:59
    nikdo z nás nebude opravdu v bezpečí.
  • 14:02 - 14:03
    Děkuji.
Title:
Jak fungují rasové předsudky ‒ a jak se jich zbavit
Speaker:
Jennifer L. Eberhardt
Description:

Náš mozek si vytváří škatulky, aby mu svět dával větší smysl, aby rozpoznal vzorce a byl schopný rychle jednat. Tato schopnost si ale také vybírá svou daň v podobě podvědomých předsudků. Psycholožka Jennifer L. Eberhardt v této silné přednášce zkoumá, jak se naše předsudky nespravedlivě zaměřují na černochy ve všech sférách naší společnosti ‒ od škol a sociálních médií až po policejní kontroly a trestní právo ‒ a diskutuje, jak nám vytvoření frikce může pomoci aktivně přerušit a postavit se tomuto znepokojujícímu problému.

more » « less
Video Language:
English
Team:
TED
Project:
TEDTalks
Duration:
14:17

Czech subtitles

Revisions