How Far Can We Go? Limits of Humanity.

Jsou zde hranice které nikdy nepřekročíme?

Místa která nikdy nenavštívíme,
jedno jak moc se budeme snažit?

Ukazuje se, že jsou.

dokonce i se sci-fi technologiemi,
jsme uvězněni v naší vesmírné bublině

Jak to?
A jak daleko se můžeme dostat?

Žijeme v poklidném ramenu Mléčné dráhy;
průměrně velké spírální galaxii,

-široké asi 100,000 světelných let-

složené z miliard hvězd, plynných mračen,
temné hmoty, černých děr, neutronových hvězd,

a planet, se supermasivní
černou dírou v centru galaxie.

Z dálky se zdá hustá, ve skutečnosti
sestává hlavně z prázdného prostoru.

Se současnou technologií by poslat
člověka k nejbližší hvězdě zabralo tisíce let.

Takže naše galaxie je docela velká.

Mléčná dráha ovšem není sama.

Spolu s galaxií Andromeda,
a více než 50 trpasličími galaxiemi,

je součástí "Místní skupiny";

oblasti vesmíru zhruba
deset milionů světelných let v průměru.

Ta je jednou ze stovek skupin
nadkupy Laniakea,

což je pouze jedna z milionů nadkup,

které tvoří pozorovatelný vesmír.

Nyní si představme
že máme skvělou budoucnost.

Lidstvo se stane civilizací třetího typu,

nebude vyhubeno mimozemšťany,

a vyvine mezihvězdné cesty
založené na našem chápání fyziky.

Jak daleko jsme schopni
se v tomto scénáři dostat?

Inu; Místní skupina.

Je to největší celek,
kterého bude lidstvo kdy součástí.

Ačkoli je jistě velká, Místní skupina je
0.00000000001 %

Pozorovatelného vesmíru

Chvilku to číslo nechejme vstřebat.

Jsme omezeni na
sto miliontin procenta pozorovatelného vesmíru.

Samotný fakt že je zde pro nás limit,
a že nebudeme schopni

dotknout se toliko vesmíru,
je trochu děsivě.

Proč nemůžeme jít dál?

Má to co dělat s povahou ničeho.

Nic, neboli prázdný prostor, není vůbec
prázdný, ale má svou vlastní energii;

takzvané "kvantové fluktuace".

V menším měřítku se zde stále něco děje,
částice a antičástice

se objevují a anihilují navzájem.

Můžete si představit kvantové vakuum
jako bublající část:

s hustšími a méně hustými oblastmi.

Nyní se vraťme o 13,8 miliard let
kdy se struktura vesmíru

neskládala z vůbec ničeho.

Hned po velkém třesku, v události
známé jako inflace, pozorovatelný vesmír

expandoval z velikosti kuličky
do bilionů kilometrů ve zlomku sekundy.

Toto náhlé roztáhnutí vesmiru,
bylo tak rychlé a extrémní,

že všechny tyto kvantové fluktuace
byly roztaženy také,

a subatomické vzdálenosti
se staly galaktickými,

stejně jako husté a méně husté oblasti.

Po inflaci,
gravitace začala táhnout vše zpět k sobě.

Ve velkém, expanze
byla příliš rychlá a silná na to

aby byla překonána, v malém
gravitace převládla a zvítězila.

Takže časem husté oblasti
čí bubliny ve vesmíru,

vyrostly do skupin galaxií,
jako ta ve které jsme dnes.

Pouze věci v naší Místní skupině
jsou k nám vázány gravitací.

Počkat
V čem je tedy problém?

Proč nemůžeme cestovat z jedné
bubliny do druhé?

Tady to vše zkomplikuje temná energie.

Asi před šesti miliardami let,
to převzala temná energie.

V podstatě neviditelná síla či efekt,
způsobující

a urychlující expanzi vesmíru.

Nevíme proč ani co temná energie je,
ale její efekt pozorujeme jasně.

V raném vesmíru byly větší, chladné
skvrny okolo místní skupiny,

které vyrostly do kup o tisících galaxií.

Jsme obklopeni mnoha věcmi