Jsou zde hranice které nikdy nepřekročíme?
Místa která nikdy nenavštívíme,
jedno jak moc se budeme snažit?
Ukazuje se, že jsou.
dokonce i se sci-fi technologiemi,
jsme uvězněni v naší vesmírné bublině
Jak to?
A jak daleko se můžeme dostat?
Žijeme v poklidném ramenu Mléčné dráhy;
průměrně velké spírální galaxii,
-široké asi 100,000 světelných let-
složené z miliard hvězd, plynných mračen,
temné hmoty, černých děr, neutronových hvězd,
a planet, se supermasivní
černou dírou v centru galaxie.
Z dálky se zdá hustá, ve skutečnosti
sestává hlavně z prázdného prostoru.
Se současnou technologií by poslat
člověka k nejbližší hvězdě zabralo tisíce let.
Takže naše galaxie je docela velká.
Mléčná dráha ovšem není sama.
Spolu s galaxií Andromeda,
a více než 50 trpasličími galaxiemi,
je součástí "Místní skupiny";
oblasti vesmíru zhruba
deset milionů světelných let v průměru.
Ta je jednou ze stovek skupin
nadkupy Laniakea,
což je pouze jedna z milionů nadkup,
které tvoří pozorovatelný vesmír.
Nyní si představme
že máme skvělou budoucnost.
Lidstvo se stane civilizací třetího typu,
nebude vyhubeno mimozemšťany,
a vyvine mezihvězdné cesty
založené na našem chápání fyziky.
Jak daleko jsme schopni
se v tomto scénáři dostat?
Inu; Místní skupina.
Je to největší celek,
kterého bude lidstvo kdy součástí.
Ačkoli je jistě velká, Místní skupina je
0.00000000001 %
Pozorovatelného vesmíru
Chvilku to číslo nechejme vstřebat.
Jsme omezeni na
sto miliontin procenta pozorovatelného vesmíru.
Samotný fakt že je zde pro nás limit,
a že nebudeme schopni
dotknout se toliko vesmíru,
je trochu děsivě.
Proč nemůžeme jít dál?
Má to co dělat s povahou ničeho.
Nic, neboli prázdný prostor, není vůbec
prázdný, ale má svou vlastní energii;
takzvané "kvantové fluktuace".
V menším měřítku se zde stále něco děje,
částice a antičástice
se objevují a anihilují navzájem.
Můžete si představit kvantové vakuum
jako bublající část:
s hustšími a méně hustými oblastmi.
Nyní se vraťme o 13,8 miliard let
kdy se struktura vesmíru
neskládala z vůbec ničeho.
Hned po velkém třesku, v události
známé jako inflace, pozorovatelný vesmír
expandoval z velikosti kuličky
do bilionů kilometrů ve zlomku sekundy.
Toto náhlé roztáhnutí vesmiru,
bylo tak rychlé a extrémní,
že všechny tyto kvantové fluktuace
byly roztaženy také,
a subatomické vzdálenosti
se staly galaktickými,
stejně jako husté a méně husté oblasti.
Po inflaci,
gravitace začala táhnout vše zpět k sobě.
Ve velkém, expanze
byla příliš rychlá a silná na to
aby byla překonána, v malém
gravitace převládla a zvítězila.
Takže časem husté oblasti
čí bubliny ve vesmíru,
vyrostly do skupin galaxií,
jako ta ve které jsme dnes.
Pouze věci v naší Místní skupině
jsou k nám vázány gravitací.
Počkat
V čem je tedy problém?
Proč nemůžeme cestovat z jedné
bubliny do druhé?
Tady to vše zkomplikuje temná energie.
Asi před šesti miliardami let,
to převzala temná energie.
V podstatě neviditelná síla či efekt,
způsobující
a urychlující expanzi vesmíru.
Nevíme proč ani co temná energie je,
ale její efekt pozorujeme jasně.
V raném vesmíru byly větší, chladné
skvrny okolo místní skupiny,
které vyrostly do kup o tisících galaxií.
Jsme obklopeni mnoha věcmi