Malcolm Gladwell: Podivný příběh bombardovacího zaměřovače Norden

Mistrný vypravěč Malcolm Gladwell vypráví příběh zaměřovacího systému Norden, průlomové technologie z 2. světové války s nečekanými výsledky.

Děkuji.

Jsem rád, že tady můžu být.

Posledně jsem tady přednášel

přibližně před sedmi lety.

Mluvil jsem o špagetové omáčce.

A hodně lidí to pravděpodobně vidělo.

Od té doby za mnou chodí

a kladou mi otázky ohledně špagetových omáček,

což je skvěla věc, tedy alespoň krátkodobě --

(Smích)

ale po sedmi letech

se to stalo méně než příhodným.

Takže jsem si řekl, že znovu přijdu

a zkusím za tou omáčkou udělat tlustou čáru.

(Smích)

Téma tohoto ranního setkání je Věci, které tvoříme.

Takže jsem si myslel,

že bych vám pověděl příběh o někom,

kdo vynalezl jednu z nejzvláštnějších věcí

své éry.

Jmenoval se Carl Norden.

Carl se narodil roku 1880.

A byl to Švýcar.

A Švýcary můžeme samozřejmě rozdělit

do dvou hlavních skupin:

ti, kteří dělají malé, úžasné,

drahé věci

a ti, kteří se starají o peníze těch,

kteří prodávají malé, úžasné,

drahé věci.

A Carl Norden zapadá do první skupiny

Byl inženýr.

Chodil na Federální polytechniku v Curychu.

Ve skutečnosti, jedním z jeho spolužáků byl mladý muž

jménem Lenin, který posléze

ničil malé, drahé a úžasné věci.

Carl byl švýcarský inženýr.

A to myslím v tom nejširším významu.

Nosil trojdílné obleky;

a měl velmi, velmi malý, důležitý knír;

byl také velmi rozkazovačný

a narcistický

a zapálený

a měl obrovské ego;

pracoval 16 hodin denně;

velice ho zajímal střídavý proud

a opálení považoval za symbol morální slabosti;

pil veliké množství kávy;

a svou nejlepší práci odváděl

v kuchyni své matky, kde celé hodiny seděl

za úplného ticha

pouze s logaritmickým pravítkem.

V každém případě,

Carl Norden emigroval do Spojených států

těsně před první světovou válkou

a založil si obchod na Lafayettově ulici

v centru Manhattanu.

Stal se posedlým otázkou,

jak shazovat bomby z letadel.

Když se nad tím zamyslíte,

tak v době před GPS a radary

to byl evidentně opravdu těžký úkol.

Jedná se o velice komplikovaný fyzikální problém.

Máte letadlo, které letí tisíce metrů nad zemí,

letí rychlostí stovek mílí za hodinu,

a snažíte se shodit objekt, bombu,

na nějaký statický cíl,

skrz všemožná oblaka a boční větry

a další možné překážky.

Mnoho lidí se

od první světové války až do počátku druhé,

snažilo tento problém vyřešit

a v podstatě nikomu se to zcela nepovedlo.

Zaměřovací systémy, které existovaly

byly neuvěřitelně nepřesné.

Ale Carl Norden je ten, kdo vlastně prolomil tuto otázku.

Přišel s neuvěřitelně komplikovaným zařízením.

Váží okolo 23 kilogramů.

Jmenuje se Zaměřovač Norden Mark 15.

Je na něm spousta pák, kuličkových ložisek,

měřidel a dalších součástí.

Prostě vytvořil takové komplikované zařízení.

To umožňuje bombardéru

vybrat si určitý objekt,

vizuálně ho zaměřit

skrz plexisklo v bombardéru,

zadat si výšku letu,

rychlost letadla a větru

a souřadnice

cíle.

Zařízení jim potom řekne kdy shodit bombu.

Norden slavnostně prohlásil,

"Před tímto zaměřovacím zařízením

bylo běžné minout cíl

o celé míle."

Ale o zaměřovači Mark 15 Norden prohlásil,

že dokáže shodit bombu do sudu s lákem

z výšky 6 kilometrů.

Dokážete si představit,

jak neuvěřitelný úžas

zavládl v Americké armádě,

když se dozvěděli o zaměřovači Norden.

Bylo to jako mana z nebes.

Armáda po zkušenostech

z první světové války,

kde miliony mužů

v zákopech bojovaly proti sobě

bez viditelného postupu,

a tady někdo vynalezne zařízení,

které umožňuje letět vysoko v oblacích

nad nepřátelským úžemím

a ničit cokoli se mu zachce

s dokonalou přesností.

Americká armáda investovala

1.5 miliard dolarů --

tehdejších dolarů --

do vývoje zaměřovače Norden.

A teď to srovnejme

s celkovými náklady Manhattan projektu,

který vyšel na 3 miliardy dolarů.

Celkově se do zaměřovače Norden investovalo tolik peněz,

jako do poloviny nejznámějšího vojensko-průmyslového projektu

moderní éry.

A byli tady lidé, stratégové uvnitř Americké armády,

kteří upřímně věřili, že toto jediné zařízení

dokáže rozhodnout mezi

prohrou a výhrou,

když došlo na souboj proti nacistům

a proti japoncům.

Pro Nordena se také jednalo

o zařízení vysoké morální důležitosti,

protože Norden byl silně věřící křesťan.

Ve skutečnosti ho vždy trápilo,

když lidé mluvili o zaměřovači jako o jeho vynálezu,

protože v jeho očích

pouze Bůh mohl tvořit věci.

On byl pouze nástrojem Boží vůle.

A co bylo Boží vůlí?

No, Boží vůlí bylo snížit počet zasažených válkou

na co nejméně.

A co zaměřovač dělal?

Přece nám to umožnil.

Umožnil shodit bombu na věci,

které absolutně měly být bombardovány.

Takže v letech vedoucích k 2. světové válce

zakoupila Americká armáda 90 tisíc

těchto Norden zaměřovačů

za cenu 14 tisíc dolarů za kus --

opakuji, že v roce 1940 se jednalo o hodně peněz.

Vycvičili také 50 tisíc členů obsluhy, aby byli schopni je využívat --

vyžadovalo to důkladný několikaměsíční trénink --

protože tyhle věci jsou v základu analogové počítače;

nejsou jednoduché na použití.

Donutili také obsluhu složit přísahu,

že pokud budou zajati,

tak nikdy neprozradí jediný detail

tohoto zařízení nepříteli,

protože je důležité, aby se nepřítel nedostal

k této naprosto zásadní technologii.

Kdykoliv byl zaměřovač Norden instalován do letadla,

byl eskortován týmem strážců.

A byl přenášen v zahalené krabici.

Krabice byla připoutána k rukám střážců.

Nikdy nesměla být focena.

Uvnitř také bylo malé zápalné zařízení,

aby se v případě pádu letadla automaticky zničilo

a nedošlo k zpřístupnění zařízení nepříteli.

Zaměřovač Norden

byl Svatý grál.

A co se tedy stalo v průběhu 2. světové války?

No, ukázalo se, že to není tak docela Svatý grál.

V praxi umí Norden shodit

bombu do sudu s lákem z výšky 6 kilometrů,

ale pouze za dokonalých podmínek.

A samozřejmě během války

nejsou nikdy dokonalé podmínky.

Zaprvé, je to velice těžké na použití -- velice těžké.

A ne zrovna každý

z těch 50 tisíc můžu, kteří ho měli obsluhovat,

byl schopen pořádně programovat na analogovém počítači.

Zadruhé, často se ničí.

Je to plné všemožných gyroskopů, kladek,

kuličkových ložisek a součástek

a ty samozřejmě nefungují tak přesně, jak by měly

v zápalu boje.

Zatřetí, když Norden dělal své kalkulace,

tak předpokládal letadlo letící

relativně malou rychlostí v nízkých hladinách.

No a za války tohle jednoduše nemůžete udělat;

sestřelí vás.

Takže se s nimi létalo ve velkých výškách a v závratných rychlostech,

A zaměřovač Norden jednoduše za těchto podmínek

nefunguje tak dobře.

Avšak nejdůležitější bylo,

aby obsluha zaměřovače mohla

vizuálně zaměřit cíl.

Jak to však funguje v reálném světě?

Na obloze jsou mraky, že ano.

Obloha musí čistá, abychom mohli být úplně přesní.

Kolik si myslíte,

že bylo dní s čistou oblohou nad střední Evropou

v letech 1940 až 1945?

Moc ne.

A abych vám dokázal,

jak doopravdy nepřesný byl zaměřovač Norden,

tak v roce 1944 došlo k případu,

kde Spojenci bombardovali chemické továrny v Leuně v Německu.

Tyto chemické továrny se rozprostíraly

na ploše 3 kilometrů čtverečních.

A v průběhu 22 bombových akcí

shodili Spojenci 85 tisíc bomb

na tuto 3 km čtvereční velikou oblast

za pomocí zaměřovače Norden.

Takže jaké procento těchto bomb si myslíte,

že opravdu dopadlo dovnitř

těch 3 km čtverečních?

10 procent. 10 procent.

A z těch 10 procent, které správně dopadly,

16 procent ani nevybouchlo; byly to zmetky.

Chemické továrny Leuna,

po tomto jednom z nejrozsáhlejších bombardování v historii války,

se znovu spustily za několk týdnů.

A mimochodem, jak dopadla všechna ta opatření,

která měla chránit zaměřovač Norden před rukama Nacistů?

No, ukázalo se,

že Carl Norden, jako správný Švýcar,

byl velmi okouzlen německými inženýry.

Takže v letech 1930 si jich veliké množství také najal,

mezi nimi i jednoho jménem Hermann Long,

který v roce 1938

předal veškeré podklady na zaměřovač Norden nacistům.

Takže měli vlastní zaměřovač Norden po celou dobu války --

mimochodem ani ten jejich moc nefungoval.

(Smích)

Proč tedy vůbec mluvíme o zaměřovači Norden?

Jednoduše proto, že žijeme v době,

kde je mnoho a mnoho

takových zaměřovačů Norden.

Žijeme v době, kdy máme opravdu mnoho

velmi, velmi chytrých lidí

pobíhajících kolem se slovy, že vyvinuli zařízení,

které navždy změní svět.

Spustili webové stránky, díky kterým můžeme být svobodní.

Vynalezli tohle, nebo támhleto,

co navždy změní náš svět v lepší.

Pokud byste šli do armády,

tak také najdete mnoho Carlů Nordenů.

Pokud byste šli do Pentagonu, tak vám řeknou

"Víte co? Nyní už opravdu dokážeme

shodit bombu do sudu s lákem

z výšky 6 kilometrů."

A všichni budete vědět, že je to pravda; dnes to opravdu jde.

Ale musíme si také uvědomit

jak málo to nakonec znamená.

Na začátku první války v Iráku,

poslala Americká armáda

2 skvadry F-15E Leteckých orlů

do irácké pouště

s kamerami za 5 milionů dolarů,

které jim umožnily vidět celou plochu pouště.

Jejich cíl byl najít a zničit --

vzpomínáte si na balistické rakety Scud,

rakety země-vzduch,

které Iráčané posílali na Izraelity?

Cílem těchto dvou skvader

bylo zničit všechny raketové základy Scud.

Takže létali na mise ve dne v noci

a shodili tisíce bomb

a vystřelili tisíce raket

za účelem zneškodnění této obavy.

Na konci války proběhl takový audit --

tak, jak ho armáda vždy provádí --

položí několik otázek:

kolik raket Scud jsme vlastně zničili?

Víte jaký byl výsledek?

Nula, ani jednu.

No ale proč?

Je to tím, že jejich zbraně nejsou přesné?

Ale ne, jejich zbraně jsou úžasně přesné.

Mohli by zničit tuhle malou věcičku

z výšky 8 kilometrů.

Problémem bylo, že oni nevěděli kde rakety Scud byly.

Problém bomby a sudu s lákem

nebyl dostat bombu do toho sudu,

ale vědět kde najít ten sud s lákem.

To je vždycky ten těžší problém,

když dojde na vyhrávání válek.

Vemte si boj v Afgánistánu.

Jaká je charakteristická zbraň CIA

pro válku v severozápadním Pákistánu?

Jsou to droni. Co je dron?

No je to takový vnuk zaměřovače Norden Mark 15.

Je to zbraň se zničující přesností a precizností.

A v průběhu posledních 6 let

v severozápadním Pákistánu,

vyslala CIA stovky raket těchto dronů

a jejich prostřednictvím

zabila 2 tisíce podezřelých

pákistánských a talibanských ozbrojenců.

Jaká že je přesnost těchto dronů?

Je popravdě pozoruhodná.

Myslíme si, že dokážeme být přesní na 95%

když dojde na použití dronů.

95 procent lidí, které zabijeme, bylo třeba zabít, že ano?

Tohle je jeden z největších úspěchů

v historii moderního boje.

Ale víte co je podstatné?

V tom stejném časovém období

kdy jsme používali tyto drony

s ničivou přesností,

se počet útoků, sebevražedných útoků a dalších teroristických útoků

proti americkým jednotkám v Afgánistánu

desetinásobně zvýšil.

Čím jsme stále více a více efektivnější

v jejich zabíjení,

tím se jsou více a více rozzuření

a více a více motivovaní nás zabít.

Nepopsal jsem vám příběh úspěchu.

Popsal jsem vám

opak úspěšného příběhu.

A to je ten problém

s naší posedlostí vynalézat takovéto věci.

Myslíme si, že dokážou vyřešit naše problémy,

ale naše problémy jsou mnohem komplikovanější.

Problém není přesnost bomb, které máme,

problém je, jak tyto bomby použít

a navíc ještě,

zda je vůbec použít.

K Nordenovu příběhu

Carla Nordena a jeho skvělého zaměřovače

je ještě takový dovětek.

A tím je 6. říjen, 1945,

bombardér B-29 zvaný Enola Gay

přeletěl přes Japonsko

a pomocí zaměřovače Norden

shodil obrovské termonukleární zařízení

na město Hirošima.

A jak bylo u zaměřovače Norden typické,

tak bomba minula svůj cíl o 250 m.

To však samozřejmě nebylo důležité.

A to je právě největší ironie ze všech,

které provázejí zaměřovač Norden.

Letecký zaměřovač za 1.5 miliardy dolarů

byl použit na shození bomby za 3 miliardy dolarů,

která ani žádné zaměřovaní nepotřebovala.

Mezitím, zpátky v New Yorku,

nikdo Carlu Nordenovi neřekl,

že jeho zaměřovač byl použit v Hirošimě.

Byl zasvědceným křesťanem.

Myslel si, že vynalezl něco,

co může snížit vlnu utrpení ve válce.

Zlomilo by mu to srdce.

(Potlesk)