Misha Glenny rozkrývá globální zločinecké sítě

Novinář Misha Glenny po několik let odvážně mapoval mezinárodní organizovaný zločin, který dle odhadů nyní představuje 15% světové ekonomiky. Glennyho zájmu neušlo nic od ruské mafie po mamutí drogové kartely a jeho zdroji nejsou pouze zpravodajci a policisté, ale také informátoři z druhé strany zákona.

Ekonomika prochází neveselým obdobím

drazí přátelé z TEDu, skutečně neveselým.

A proto bych Vám rád zvedl náladu

příběhem jednoho velkého, ačkoliv nepříliš známého,

komerčního úspěchu

posledních dvaceti let.

Úspěchu svým způsobem srovnatelného

s úspěchy Microsoftu nebo Googlu.

Jde o průmysl, kterého se, jak se zdá, současná recese

vůbec netýká.

Mluvím o organizovaném zločinu.

Ale organizovaný zločin tu přece je

už velmi dlouhou dobu, říkáte

a jistě máte pravdu.

Jenže v posledních dvou desetiletích

dosáhl naprosto nevídaného rozmachu.

V současné době představuje zhruba 15%

světového hrubého domácího produktu.

Říkám tomu Globální stínová ekonomika,

anebo ve zkratce McMafia.

Takže, co spustilo tento neobyčejný vzestup

mezinárodního zločinu?

No, je tu samozřejmě globalizace,

technologie, komunikace a další věci,

o kterých si povíme za chvíli.

Nejdříve se ale musíme vrátit

k této události.

Pád komunismu.

V celé Východní Evropě, nejdůležitejší okamžik

v naší poválečné historii.

Přišel čas k úplnému odhalení.

Tato událost pro mě osobně hodně znamenala.

Začal jsem pašovat knihy přes železnou oponu

demokratickým opozičním hnutím ve Východní Evropě,

jako byla polská Solidarita,

ještě než mi bylo dvacet.

Později jsem o Východní Evropě začal psát,

a nakonec jsem se stal hlavním korespondentem BBC pro tento region.

A právě to jsem dělal v roce 1989.

Takže když 425 milionů lidí

konečně získalo právo

svobodně si volit své zástupce a vlády,

byl jsem nadšený.

Ale také jsem se trochu obával

těch ošklivějších věcí

schovaných ve stínech za onou zdí.

Například netrvalo dlouho,

než etnický nacionalismus

naplno ukázal svou ničivou sílu

v Jugoslávii.

V tom nastalém chaosu

a demokratické euforii

mi chvíli trvalo než jsem si uvědomil,

že někteří lidé, kteří měli v rukou moc

ve Východní Evropě před rokem '89,

jsou po všech těch revolucích stále u moci.

Samozřejmě šlo o postavy jako je tato.

Ale byly tu i daleko překvapivější případy,

které v tom, co se dělo ve Východní Evropě, sehrály významnou roli.

Jako tento chlapík. Určitě si jeho a jemu podobné pamatujete.

Sbírali zlaté medaile ve vzpírání

a v řeckořímském zápasu každé čtyři roky na Olympiádách.

A byly to pro komunistický režim velké celebrity,

s čímž se pojil luxusní životní styl.

Dostávali obrovské byty v centrech měst,

nevázaný sex, jenom luskli prsty.

A mohli velmi svobodně cestovat na Západ,

což byl tehdy velký luxus.

Možná Vás to překvapí, ale právě tihle lidé sehráli klíčovou roli

při výstavbě tržní ekonomiky

ve Východní Evropě.

Neboli, jak jim říkám já, byly to

porodní báby kapitalismu.

Tady máme některé z těch samých vzpěračů

po jejich proměně v roce '89.

No a v Bulharsku,

mimochodem tato fotka pochází z Bulharska,

poté, co v celé Východní Evropě padl komunismus,

nezhroutil se jenom komunismus,

spolu s režimem se zhroutil celý stát.

To znamená, že policie nefungovala.

Ani soudní systém nepracoval tak, jak by měl.

Takže jaké záruky měl podnikatel v úžasném novém světě

východoevropského kapitalismu,

že jeho partneři budou ctít smlouvy, které uzavřeli?

No samozřejmě mu nezbylo než se obrátit na lidi, pro které

mají sociologové prozaické označení "soukromá uskupení prosazující právo".

My je spíše známe pod pojmem mafie.

A v Bulharsku se mafie velmi brzy rozrostla

o čtrnáct tisíc lidí

kteří byli propuštěni z různých bezpečnostních složek

mezi lety 1989 a 1991.

Když se vaše země hroutí,

vaše ekonomika padá jako kámen,

tak to poslední co chcete na trhu práce

je čtrnáct tisíc mužů a žen, jejichž hlavními dovednostmi

jsou sledování,

pašování, budování podzemních sítí,

a zabíjení lidí.

Jenže přesně toto se stalo po celé Východní Evropě.

Při své práci v devadesátých letech

jsem většinu času věnoval

té děsivé válce v Jugoslávii.

A nemohlo mi uniknout,

že ti, kteří se dopouštěli těch nejděsivějších zrůdností,

to jest polovojenské organizované skupiny,

byli ti samí lidé, kteří řídili

zločinecké syndikáty.

A uvědomil jsem si, že za vším tím násilím

se ukrývá nekalý byznys.

A tak jsem se rozhodl vyrazit do světa

a prozkoumat globální zločinecké podsvětí

skrz rozhovory s policisty,

s oběťmi a se spotřebiteli

ilegálního zboží a služeb.

Ale především jsem musel mluvit přímo se zločinci.

A Balkán byl skvělou startovní pozicí.

Proč? No samozřejmě,

docházelo zde k naprostému zhroucení práva a pořádku.

Rovněž ale, jak se říká v maloobchodě,

důležitá je poloha, poloha, poloha.

Už na počátku svého výzkumu jsem si všiml,

že Balkán se stal obří tranzitní zónou

pro ilegální zboží a služby pocházející z celého světa.

Heroin, kokain,

obchod s bílým masem

i s drahými nerosty.

A kam to všechno směřovalo?

Do Evropské Unie, která v té době

začínala sklízet plody globalizace

a přetvářela se

v nejzámožnější spotřební trh v dějinách,

který nyní čítá zhruba 500 milionů lidí.

A významná menšina

z těchto 500 milionů lidí

ráda utrácí část svého volného času a peněz za

spaní s prostitutkami,

strkání si padesátieurovek do nosních dírek

a zaměstnávání nelegálních přistěhovalců.

Nuže, organizovaný zločin v globalizovaém světě

funguje jako jakékoliv jiné obchodní odvětví.

Má výrobní zóny,

jako jsou Afghánistán a Kolumbie.

Má distribuční zóny,

jako jsou Mexiko a Balkán.

A má samozřejmě i spotřební zóny,

jako jsou Evropská Unie, Japonsko

a, jak jinak, Spojené státy americké.

Výrobní a distribuční zóny

se většinou nacházejí v rozvojovém světě

a jsou často sužovány děsivými násilnostmi

a krveprolitím.

Vezměte si takové Mexiko.

Za posledních osmnáct měsíců bylo zabito 6.000 lidí

v přímé souvislosti s obchodem s kokainem.

Ale co taková Demokratická Republika Kongo?

Od roku 1998 tam zemřelo pět milionů lidí.

Není to konflikt, o kterém se hodně dočtete v novinách,

ale je to ten největší konflikt na téhle planetě

od konce druhé světové války.

A proč je tomu tak? Protože mafie z celého světa

spolupracují s místními milicemi

s cílem ovládnout bohatá ložiska

nerostných zdrojů

v regionu.

V roce 2000 osmdesát procent světové produkce koltanu

pocházelo z vražedných polí

na východě Demokratické Republiky Kongo.

Koltan dnes najdete skoro v každém mobilním telefonu,

skoro v každém laptopu

nebo herní konzoli.

Velitelé konžských bojůvek dodávali koltan mafii

výměnou za zbraně

a mafie potom koltan prodávala na západních trzích.

A je to právě hlad západních zemí

po spotřebě,

který je primární hnací silou

mezinárodního organizovaného zločinu.

Nyní se podívejme na některé z mých přátel v akci,

tak jak je příhodně natočila italská policie

při pašování neproclených cigaret.

Věc se má tak, že cigarety přímo z výroby jsou velice levné.

Evropská Unie je ovšem zatěžuje nejvyššími daněmi a cly na světě.

Takže pokud se Vám je podaří propašovat do EU,

máte zajištěny velmi zajímavé zisky.

Na těchto záběrech vám chci ukázat,

jakými zdroji organizovaný zločin disponuje.

Takovýhle člun stojí jeden milion Euro.

A je to to nejrychlejší, co pluje v evropských vodách.

Od roku 1994, celých sedm let,

dvacet těchto člunů

přeplouvalo přes Jaderské moře

z Černé Hory do Itálie každou noc.

Následkem tohoto obchodu

jenom samotná Británie přišla o osm miliard dolarů příjmů.

Tyto peníze místo toho posloužily k financování válek v Jugoslávii

a k tomu, aby si jistí bezohlední jedinci nacpali kapsy.

Když mafie s tímto obchodem začala, měla italská policie

jenom dva čluny schopné dosáhnout stejné rychlosti.

A to je velice důležité, protože jediný způsob,

jak ty pašeráky můžete chytit je, když jim dojde palivo.

Někdy s sebou ti gangsteři vozili

ženy, které měly skončit jako prostitutky,

a když se objevila policie,

prostě ty ženy hodili přes palubu,

aby je policisté museli zachraňovat před utonutím

namísto pronásledování pašeráků.

Ukázal jsem vám tyto záběry pro ilustraci

kolik člunů, kolik lodí je potřeba

k chycení jednoho takového zločince.

Odpověď zní šest lodí.

A vzpomeňte si, dvacet těchto rychlých člunů

plulo přes Jadran

každou noc.

No a co tito mafiáni dělali se všemi těmi penězmi, které vydělávali?

Nuže, tady se dostáváme ke globalizaci,

protože ta nepřinesla jen deregulaci světového obchodu.

Přinesla i liberazaci mezinárodních finančních trhů.

A páni! Jak tohle zjednodušilo

praní špinavých peněz!

Poslední dvě dekády byly zlatou érou

špinavých peněz.

V devadesátých letech se finanční centra po celém světě

přetahovala o byznys.

A jednoduše neexistoval žádný efektivní mechanismus,

jak praní peněz zabránit.

I řada zákona dbalých bank s radostí

přijímala vklady

z velmi pochybných zdrojů

a na nic se neptala.

Jádrem problému ale je offshoreové bankovnictví.

To je

naprosto zásadní součást celého toho kolotoče.

Pokud chcete něco udělat s daňovými úniky

a mezinárodním organizovaným zločinem a legalizací jeho zisků,

musíte se zbavit offshoreového bankovnictví.

Dobrá zpráva je, že konečně máme v Bílém domě někoho,

kdo vytrvale vystupuje

proti těmto zhoubným vlivům.

A pokud někoho zajímá to, o čem si myslím,

že je naprosto nezbytné,

a to jsou nové zákony, regulace, efektivní regulace,

tak si vezměme třeba takového Bernieho Madoffa,

který stráví zbytek života za mřížemi.

Bernie Madoff zpronevěřil 65 miliard dolarů.

To ho řadí na gangsterský Olymp

ke kolumbijským kartelům

a největším ruským zločineckým syndikátům.

Jenže on celé desítky let kradl

přímo v srdci Wall Streetu

a žádný regulátor mu na to nepřišel.

Kolik dalších Madoffů ještě máme na Wall Street,

nebo v londýnském City,

obírajících obyčejné lidi

a peroucích špinavé peníze?

Můžu Vám říct, že jich je víc než pár.

Teď přejdu k základu mezinárodního organizovaného zločinu

a tím jsou drogy. Naše druhá dnešní fotka marihuanové farmy.

Nicméně tato farma se nachází uprostřed Britské Kolumbie

kde jsem si ji vyfotil.

Je to jedna z desítek tisíc

domácích pěstíren v Britské Kolumbii,

což ve výsledku znamená, že přes 5%

HDP této provincie pochází z obchodu s marihuanou.

Byl jsem také s inspektorem Brianem Canterou

z Královské kanadské jízdní policie

v obřím skladišti východně od Vancouveru,

abych si prohlédl některé kousky toho, co se pravidelně daří zabavovat

při zátazích Jízdní policie

pašerákům, kteří svoje "zboží" posílají,

jak jinak, na jih do USA,

kde je nenasytná poptávka

po, jak oni říkají, "kolumbijském poupěti",

částečně proto, že je prodáváno jako organické,

což v Kalifonii samozřejmě frčí.

(Smích)

(Potlesk)

Jak policie dokonce sama připouští,

to, co vidíte, se ani v nejmenším neprojeví

na ziscích hlavních vývozců.

Od počátku globalizace

se světový obchod s drogami neskutečně rozrostl.

Na druhé straně ale nedošlo ke srovnatelnému navýšení

zdrojů dostupných

policejním složkám.

To se však může velmi brzy změnit.

Děje se totiž cosi zvláštního.

OSN zveřejnilo zprávu

počátkem tohoto, vlastně už minulý měsíc,

ve které Kanadu označuje za klíčovou oblast distribuce a výroby

extáze a dalších syntetických drog.

Zajímavé je, že tržní podíl

heroinu a kokainu se snižuje,

protože pilulky mají stále lepší a lepší účinky.

To ovšem mění hru,

protože to přesouvá výrobu z rozvojového světa

na "západ."

Až se to stane, bude to trend,

který naprosto zahltí naši policejní kapacitu v západním světě.

Politika boje s narkotiky, kterou uplatňujeme po čtyřicet let

si už dlouho žádá zásadní přehodnocení,

alespoň si to myslím.

A teď k recesi.

Organizovaný zločin se už krizi

velmi dobře přizpůsobil.

To nás od nejoportunističtějšího byznysu

na světě určitě nepřekvapí.

Navíc nemusí dodržovat žádná pravidla.

Jsou tu jenom, jak už to tak bývá, dvě obchodní rizika,

zatčení a uvěznění,

čehož se, upřímně, obávají až na posledním místě,

a konkurenční boj s dalšími skupinami,

což značí kulku do zátylku.

Stalo se to, že mafie změnila svoje působiště.

Lidi tolik nefetují a nechodí tak často za prostitutkami

během recese.

Takže místo toho se soustředili na finanční

a korporátní zločin ve velkém stylu

a to především ve dvou oblastech:

padělání zboží

a kybernetický zločin.

A to má obrovské úspěchy.

Dovolte, abych Vám představil pana Pringla,

nebo přesněji řečeno señora Pringla.

Tuhle věcičku jsem poprvé viděl u jednoho brazilského kyberzločince.

Seděli jsme v autě na Avenue Paulista

v São Paulo, společně.

On to připojil k mému laptopu

a během pěti minut prolomil

počítačový bezpečnostní systém

jedné velké brazilské banky.

Opravdu to není moc složité

a je to ještě daleko snazší, protože

fascinující na kybernetickém zločinu je,

že nejde ani tak o technologii.

Klíčem ke kyberzločinu je to, čemu říkáme sociální inženýrství.

Technicky řečeno,

každou minutu se rodí další.

Nevěřili byste jak je jednoduché

přesvědčit lidi, aby se svým počítačem dělali věci,

které zcela objektivně nejsou v jejich zájmu.

Trvalo velmi krátce

než kyberzločinci pochopili, že nejsnazší způsob jak dosáhnout cíle,

tedy najít co nejkratší cestu do něčí peněženky

je slib sexu a lásky.

Někteří z Vás si určitě pamatují virus I-Love-You,

původce jedné z největších počítačových nákaz, které svět postihly.

Ja jsem tenkrát měl velké štěstí,

protože první člověk, od kterého mi ten virus přišel,

byla má bývalá přítelkyně.

Ta vůči mně sice v té době chovala řadu emocí a pocitů,

ale láska mezi nimi nebyla.

(Smích)

Takže jakmile jsem to uviděl ve své doručené poště,

spěšně jsem to odstranil do koše

a ušetřil si tak hodně ošklivou nákazu.

Tak, to byl kybernetický zločin, pozor na něj.

O internetu víme,

že je pro zločince pomůckou a prostředkem.

Toto jsou komáři přenášející malarického parazita,

který se nám dostane do krve, jakmile si komár dá první rundu

na náš účet.

Artesunát je lék, který velmi účinně

zabíjí malarického parazita v prvních dnech

po nakažení.

Jenže v posledních letech

vědci v Kambodži objevili,

že malarický parazit

si vytváří rezistenci.

A obávají se toho, že důvodem vzniku rezistence

je to, že si Kambodžané nemohou dovolit léky dostupné na domácím trhu,

a tak si je kupují přes internet.

Jenže to, co dostanou, obsahuje nízké dávky

účinné látky.

A díky tomu

se pak parazit stane rezistentním.

Říkám to proto,

že si musíme uvědomit,

že organizovaný zločin

zasahuje do všech oblastí našeho života.

Nemusíte spát s prostitutkami

nebo brát drogy,

abyste byli ve spojení s organizovaným zločinem.

Mají vliv na naše bankovní účty,

mají vliv na naše komunikace, na naše penzijní fondy.

Dokonce mají vliv na jídlo, které jíme

a na naše vlády.

Tohle už není záležitost

Sicilanů z Palerma a New Yorku.

Být gangster už není žádná romantika

v našem jednadvacátém století.

Tohle je obrovský byznys

vyvolávající nestabilitu a násilí

kamkoliv vkročí.

Je to velká ekonomická síla

a my ji musíme brát velmi, velmi vážně.

Bylo mi ctí k Vám mluvit.

Velice Vám děkuji.

(Potlesk)