Michelangelo, Pietà

Nacházíme se v Bazilice Svatého Petra,

a stojíme před Michelangelovou Pietou.

Máme velké štěstí, protože
dnes je deštivé pondělní ráno

a my jsme jediní návštěvníci.

Pieta vypadá docela malá

v poměru ke kapli, ve které se nachází,

ale hlavně v poměru

k Bazilice Sv. Petra, která je tak rozsáhlá.

Původně bylo toto sousoší vytvořeno pro kardinála,

ale poté bylo umístěno do staré Baziliky Sv. Petra,

která byla podstatně menší,

než tato,

Takže to bylo v jiném poměru

s architekturou.

Co mi přijde zajímavé je, že navzdory tomu,

že je to poměrně malé

a zhruba 6 metrů od nás,

je to stále opravdu intimní pohled.

Je tam vskutku vidět mimořádný vztah,

který Michelangelo vytvořil,

mezi tělem mrtvého Krista

a jeho matkou Pannou Marií,

která ho drží na svém klíně.

Marie vypadá velice mladá a krásná,

ale její tělo

a její klín jsou poněkud zvětšené,

aby nesli tělo jejího mrtvého syna.

To mrtvé tělo je realistické

svou tíhou.

Jednou z nejkrásnějších částí sousoší je myslím,

způsob jakým zvedá jeho pravé rameno

a trochu si přitahuje to tělo.

A vy skutečně cítíte, že Michelangelovi
se podařilo přeměnit

mramor na lidské tělo.

A cítíte také tíhu toho těla

a skrze tu tíhu ztrátu života,

což je pro Marii tak zřejmé.

Je zde vidět naprostá bezvládnost
Kristova těla

a námaha kterou musí Marie vynaložit,

aby ho udržela.

Vytváří to pro diváka velmi fyzický zážitek.

Jeho tělo vypadá stejně jako tělo

skutečného mladého muže,

hrudní koš a břišní svaly.

Pieta je také zidealizována tím,

jak krásně je jeho tělo položeno

přes její klín.

Také u Marie,

pozorujeme tento zajímavý rozpor,

v její něze a kráse,

ale také síle a velikosti,

což je pro ni nezbytné,
aby ho snadno udržela.

Podívejte se, jak hluboce vytesaný ten mramor je,

ta drapérie.

To je skutečná láska k proměně kamene,

vytvoření hry světla a stínu.

Ta složitost povrchu,

a vedle toho široká, čistá plocha

Kristových nohou,

jeho trupu a paží.

Marie naklání hlavu dopředu
a dívá se na něj dolů.

Jeho hlava je zakloněná,

takže je tam pro mě spojení,

mezi těma dvěma krky.

Jeho krk je nám vystaven,

neuvěřitelně zranitelně.

Kristovy nohy visí ve vzduchu.

Mariina levá ruka je otevřená,

a jemně ukazuje dopředu,

jako kdyby se stále snažila
pochopit jeho smrt.

Myslím, že způsob jakým je Kristovo tělo

presentováno divákovi říká;

"Toto je cesta ke spáse.

Toto je boží oběť pro lidstvo,

moje oběť, mého syna.

To umožňuje vaše vykoupení."

Je tam jakýsi rytmus, který směřuje k té ruce,

a rouška směřující

ke Kristovu koleni, což v pořadí za sebou

vytváří jakýsi rytmický most k její ruce

a jejímu žasu.

Tohle je zcela jasně zobrazení,

které bylo určeno k rozjímání.

Bolest a utrpení,

které Krist vydržel,

které Marie snáší jsou určeny k tomu,
abychom o nich uvažovali,

jako o cestě.

(šelest) Leští podlahu!

Dobře, pojďme dál.