Jezdecká socha Marka Aurelia, asi 173-76 n.l.

Jezdecká socha Marka Aurelia, bronz, asi 173-76 n.l. (Kapitolská muzea, Řím)

Původní umístění sochy je neznáme, ačkoli byla od 8. století v Lateránském paláci do té doby, než ji Michelangelo přemístil do středu náměstí Piazza del Campidoglio (Kapitol) v roce 1538. Originál je nyní uvnitř pod střechou za účelem ochrany. Marcus Aurelius vládl v letech 161-180 n.l.

Nacházíme se v Kapitolských muzeích v Římě
a díváme se na jezdeckou sochu

císaře Marka Aurelia.

Nevíme přesné datum, ale pochází z období
let 176 nebo 180 našeho letopočtu.

Je na novém místě, protože jí škodily
dřívější podmínky

a tak musela být přesunuta z Kapitolu,
kam ji Michelangelo umístil.

To je důležitý fakt, protože nevíme, kde
se původně v Římě nacházela.

Opravdu významné je, že se jedná o jedinou
jezdeckou sochu své velikosti, která se

dochovala z období antiky.
A víme, že jich byly v Římě tucty.

Byly vytvořeny na oslavu
triumfálního návratu císaře.

Také proto má na císař na koňském hřbetě
zcela jasný výraz autority.

Císařova levá paže lehce drží otěže nebo
jak bychom to v oné době nazvali.

Pravou ruku má vztyčenou oslovujíc
římské občany.

Pocit jistoty v jeho póze a v tomto
rozsahu je obrovský.

Socha se dochovala, protože se mělo
za to, že představuje Konstantina,

císaře, který uzákonil v
Římské říši křesťanství a tak socha

nebyla roztavena kvůli bronzu tak, jako
téměř všechny ostatní jezdecké sochy.

Tato socha by bývala mohla
skončit jako dělo.

Takže máme štěstí, že se dochovala a měla
obrovský vliv v renesanci

na umělce počínaje Donatellem a
Leonardem da Vinci.

Ztracena je samozřejmě také schopnost
odlít z bronzu objekt této velikosti.

A to jen ukazuje, jak vynikající
byli starověcí Římané,

a to jak při zacházení s materiálem,
ale také v zobrazení,

opravdového povědomí o těle a svalstvu.

A o anatomii koně, kráčejícím vpřed,
je tak živý a jako opravdový.

Záhyby krku, když sklopí hlavu.

A záhyby na rouchu, které má
na sobě Marcus Aurelius.

Jak padá a je ovinuté přes jeho
nohu a hřbet koně. Na soše je také něco

opravdu skvěle momentálního
a současně velmi nadčasového.

Kůň kráčí, jeho přední noha je vztyčena,
a stále cítíme krásný smysl pro rovnováhu.

Kůň je v pohybu, táhne doprava.

Aurelius má ve své levé ruce otěže,
takže můžeme zpozorovat napětí, ve kterém

tak trochu vypadá, že ho přitahuje zpět
a kůň stáhne hlavu trochu vzad.

Současně to vypadá, že se pravá strana
jeho těla pohybuje vpřed

a naklání se doprava,
celou dobu je tu živost.

Je tu také jednota mezi tímto úžasně
silným zvířetem a Markem Aureliem,

který má nad koněm plnou kontrolu.

A dokonce mu v tom pohyb dopředu,
když přitahuje koně trochu zpět, brání.

Správně, jeho levá ruka drží otěže,
ale je to pouze letmý dotek, ačkoli velí

tomuto úžasně silnému zvířeti.

Zdá se mi to nebo je na koně
trochu moc velký?

Nevíte, jestli byla socha
odlita jako celek?

Socha by byla odlita z jednotlivých dílů
a poté byla sestavena

a následně by byl bronz opracován tak,
aby překryl spoje.

Toto dílo připomíná významného muže a jeho
velké činy, což bylo v Renesanci zásadní.

S rozkvětem humanismu, poznání
úspěchů jednotlivce,

jeho znázornění v podobizně.

To jsou věci, které
ve středověku vymizely.

Zájem o zobrazení jak jeho autority,
jeho pozice ve společnosti, ale také

schopnost umělecky vylíčit tělo a zájem
o toto vylíčení - všechny tyto věci

přicházejí s renesancí znovu tak, jak
původně přicházely v době klasické.