Nacházíme se v Kapitolských muzeích v Římě
a díváme se na jezdeckou sochu

císaře Marka Aurelia.

Nevíme přesné datum, ale pochází z období 
let 176 nebo 180 našeho letopočtu.

Je na novém místě, protože jí škodily 
dřívější podmínky

a tak musela být přesunuta z Kapitolu, 
kam ji Michelangelo umístil.

To je důležitý fakt, protože nevíme, kde 
se původně v Římě nacházela.

Opravdu významné je, že se jedná o jedinou
jezdeckou sochu své velikosti, která se

dochovala z období antiky.
A víme, že jich byly v Římě tucty.

Byly vytvořeny na oslavu 
triumfálního návratu císaře.

Také proto má na císař na koňském hřbetě
zcela jasný výraz autority.

Císařova levá paže lehce drží otěže nebo
jak bychom to v oné době nazvali.

Pravou ruku má vztyčenou oslovujíc 
římské občany.

Pocit jistoty v jeho póze a v tomto 
rozsahu je obrovský.

Socha se dochovala, protože se mělo 
za to, že představuje Konstantina,

císaře, který uzákonil v 
Římské říši křesťanství a tak socha

nebyla roztavena kvůli bronzu tak, jako
téměř všechny ostatní jezdecké sochy.

Tato socha by bývala mohla 
skončit jako dělo.

Takže máme štěstí, že se dochovala a měla 
obrovský vliv v renesanci

na umělce počínaje Donatellem a 
Leonardem da Vinci.

Ztracena je samozřejmě také schopnost
odlít z bronzu objekt této velikosti.

A to jen ukazuje, jak vynikající 
byli starověcí Římané,

a to jak při zacházení s materiálem, 
ale také v zobrazení,

opravdového povědomí o těle a svalstvu.

A o anatomii koně, kráčejícím vpřed, 
je tak živý a jako opravdový.

Záhyby krku, když sklopí hlavu.

A záhyby na rouchu, které má 
na sobě Marcus Aurelius.

Jak padá a je ovinuté přes jeho 
nohu a hřbet koně. Na soše je také něco

opravdu skvěle momentálního 
a současně velmi nadčasového.

Kůň kráčí, jeho přední noha je vztyčena, 
a stále cítíme krásný smysl pro rovnováhu.

Kůň je v pohybu, táhne doprava.

Aurelius má ve své levé ruce otěže, 
takže můžeme zpozorovat napětí, ve kterém

tak trochu vypadá, že ho přitahuje zpět 
a kůň stáhne hlavu trochu vzad.

Současně to vypadá, že se pravá strana 
jeho těla pohybuje vpřed

a naklání se doprava,
celou dobu je tu živost.

Je tu také jednota mezi tímto úžasně 
silným zvířetem a Markem Aureliem,

který má nad koněm plnou kontrolu.

A dokonce mu v tom pohyb dopředu, 
když přitahuje koně trochu zpět, brání.

Správně, jeho levá ruka drží otěže, 
ale je to pouze letmý dotek, ačkoli velí

tomuto úžasně silnému zvířeti.

Zdá se mi to nebo je na koně 
trochu moc velký?

Nevíte, jestli byla socha 
odlita jako celek?

Socha by byla odlita z jednotlivých dílů 
a poté byla sestavena

a následně by byl bronz opracován tak, 
aby překryl spoje.

Toto dílo připomíná významného muže a jeho
velké činy, což bylo v Renesanci zásadní.

S rozkvětem humanismu, poznání 
úspěchů jednotlivce,

jeho znázornění v podobizně.

To jsou věci, které 
ve středověku vymizely.

Zájem o zobrazení jak jeho autority, 
jeho pozice ve společnosti, ale také

schopnost umělecky vylíčit tělo a zájem 
o toto vylíčení - všechny tyto věci

přicházejí s renesancí znovu tak, jak 
původně přicházely v době klasické.