Richard Sears: Co je v plánu po ropě

Zatímco se světová pozornost obrací k obtížím s vyhledáváním ropy, přinášíme řeč Richarda Searse ze začátku února 2010. Sears jako expert výzkumu nových energetických zdrojů tvrdí, že se nutně a nevyhnutelně budeme muset odklonit od ropy. Ale… k čemu?

Pár minut se budeme bavit o energii

a bude to trochu různorodé povídání.

Pokusím se rozvést příběh o energii

a příhodně začnu od ropy.

Budu mluvit všeobecně o energii,

ale ropa je dobrý výchozí bod.

Mimo jiné proto, že je to pozoruhodná látka.

Když vezmete asi tak 8 atomů uhlíku,

asi 20 atomů vodíku

a dáte je správně dohromady,

dostanete tuto úžasnou tekutinu:

vysoce energetická a snadno rafinovatelná

na mnoho užitečných látek a paliv.

Je to úžasná látka.

V současné době, zatím,

je na světě spousta ropy.

Tady mám svou kapesní mapu

rozmístění ropy.

Pro vás je tahle větší.

Ale je to tak, tady všude na světě je ropa.

Geologové dobře vědí kde.

Jsou to asi 4 biliony hektolitrů.

surové ropy,

co ve světě čekají na vytěžení a zpracování.

To je jen jeden příběh o ropě,

který můžeme zakončit takto:

„A ropa nikdy nedojde,

protože je jí prostě spousta.“

Jenže ten příběh ještě pokračuje.

A mimochodem, jestli se vám ropa zdá vzdálená,

1000 metrů pod vašimi sedačkami

je jedno z největších ropných polí na světě.

Pro detaily se za mnou pak můžete stavit.

Takže to je jeden příběh ropy -- je jí hodně.

Ale jak je na tom ropa v našem energetickém systému?

Tady je momentka 150 let historie ropy,

jak dominovala v naší energetice

po většinu těchto 150 let.

A teď vám řeknu další malé tajemství:

posledních 25 let

se role ropy stále zmenšuje

ve světové energetice.

Určitý vrchol zažila v roce 1985,

kdy představovala 50 % světové dodávky energie.

Dnes kolem 35 %

a podíl se zmenšuje

a já věřím, že stále bude.

Vrchol spotřeby benzínu v USA byl

asi v roce 2007 a nyní klesá.

Takže význam ropy se snižuje

každým rokem.

Tedy před 25 lety

byla ropa na vrcholu;

stejně jako ve 20. letech

bylo na vrcholu uhlí;

a ještě sto let dříve

bylo na vrcholu dřevo.

Toto je důležitý graf vývoje energetických systémů.

A co je nastartováno posledních 20 let?

Hodně zemní plyn

a trochu jádro, v začátcích.

Jaký bude vývoj v budoucnu?

Myslím, že během pár desítek let

vyvrcholí plyn

a potom

obnovitelné zdroje.

Povím vám další malý a velmi důležitý

příběh z tohoto obrázku.

Netvrdím teď, že celková spotřeba energie

se nezvyšuje, to ne --

to je jiná část příběhu. Potom si o tom můžeme

povědět podrobnosti --

ale tady je velmi důležité sdělení:

Je to historie 200 let,

kdy jsme systematicky dekarbonizovali

náš energetický systém.

Světový energetický systém

postupně -- rok od roku,

dekáda po dekádě, století po století --

obsahuje méně uhlíku.

A to pokračuje do budoucna

s výzkumem obnovitelných zdrojů,

ty dosáhnou cca 30 % primární energie

v polovině století.

To by mohl být konec příběhu --

všechno nahradíme vhodnými obnovitelnými zdroji --

ale podle mě ten příběh ještě pokračuje.

Abych řekl to pokračování --

a to už jsme tak v roce 2100 a dál.

Jaká je budoucnost

opravdu udržitelné, bezuhlíkaté energie?

Musíme si udělat malý výlet

a začneme v centrálním Texasu.

Tohle je kus vápence.

Sebral jsem ho v Marble Falls

a je tak 400 milionů let starý.

Obyčejný vápenec, nic zvláštního.

A tohle je kus křídy.

Vzal jsem ji na MIT. Je trochu mladší.

A je jiná než vápec, jak vidíte.

Nepostavili byste z ní budovu

a s tímhle byste se nepokoušeli psát po tabuli.

Je to velmi rozdílné --

a přesto není, je to stejná látka:

uhličitan vápenatý, uhličitan vápenatý.

Rozdíl je v uspořádání molekul.

Pokud vám to přijde hezké,

opravdu hezké to bude právě teď.

Toto pochází z pobřeží Kalifornie:

Je to lastura ušně.

Miliony ušní každý rok

vytváří tyto lastury.

Jinak, pokud jste si to už nedomysleli,

je to uhličitan vápenatý.

Stejná látka jako toto

a stejná jako toto.

Ale není to stejné, je tu rozdíl.

Je to tisíckrát,

možná 3000x tvrdší než toto.

A proč? Protože ušeň

dokáže ukládat

krystaly uhličitanu vápenatého ve vrstvách,

tak tvoří tuto krásně měňavou

perleť.

Velmi speciální materiál,

který si ušeň sama tvoří,

miliony ušní,

stále, každý den, každý rok.

Je to naprosto neuvěřitelná věc.

A znovu, kde je rozdíl?

V uspořádání molekul.

Ale co to má společného s energií?

Toto je kus uhlí.

A já tvrdím, že toto uhlí

je stejně úžasné

jako tato křída.

Ať už mluvíme o palivech

nebo nosičích energie,

o nových materiálech baterií

nebo palivových článcích,

příroda tyto dokonalé materiály nikdy nestvořila,

protože je nepotřebuje.

Příroda je nepotřebuje, protože, narozdíl od lastur ušně,

přežití druhů nezávisí

na tvorbě těchto materiálů,

snad až nyní, kdy je můžeme považovat za důležité.

Takže, když přemýšlíme o budoucnosti energetiky,

představte si,

jaké by to bylo,

kdybychom místo tohoto

mohli vytvořit energetický ekvivalent z tohoto

jen pomocí přeskupení molekul.

A to je můj příběh.

Ropa nikdy nedojde.

Ne proto, že ji máme hodně.

Ne proto, že postavíme bilióny větrných elektráren.

Ale proto,

že před tisíci lety

lidé vynalezli nápady --

měli nápady, vynálezy, technologie --

a doba kamenná neskončila,

protože nám došly kameny.

(Smích)

Jsou to nápady, inovace, technologie,

které ukončí dobu ropnou dříve, než nám ropa dojde.

Děkuji za pozornost.

(Potlesk)