DON'T PANIC — Hans Rosling ukazuje fakta o světové populaci

Don’t Panic je hodinový dokument produkovaný společností Wingspan Productions.
http://www.wingspanproductions.co.uk/

Použité vizualizace jsou založené na původních zdrojích Gapminderu, jejichž výčet lze nalézt zde:
http://www.gapminder.org/news/sources-for-data-shown-in-dont-panic/

LICENCE
Gapminder vlastní práva na výukové využití tohoto filmu. Dává jej přitom k dispozici i v podobě videosouboru, který lze dále šířit.

Sledováním nebo šířením tohoto filmu souhlasíte s následujícími podmínkami: http://goo.gl/s1yTUO

Ve zkratce: můžete si film stáhnout a ukázat jej pro výukové účely komukoli s výjimkou: a) komerčního využití, b) projekce ve Spojeném království, c) vysílání v zemích s vysokými příjmy (kam spadá i Česká republika).

Zašlete, prosím, zprávu o svém využití na [e-mail], abychom mohli posoudit, zda-li bylo volné poskytnutí tohoto filmu smysluplné. Můžeme se vám i pokusit pomoct rozšířit vaši skvělou práci mezi ostatní!

Děkujeme!
:) Gapminder

Žijeme ve světě neustálých změn.

Obrovská migrace lidí do nových velkoměst

je plní tyčícími se mrakodrapy

a rozsáhlými slumy.

Neukojitelná chuť po palivu a jídle,

nepředvídatelné změny klimatu

a to vše ve světě stálého populačního růstu.

Měli bysme se obávat?

Měli bysme být vyděšení?

Jak tomu všemu rozumět?

7 miliard lidí nyní žije na naší planetě.
Není to krásné?

Pokud ale někteří lidé přemýšlí o světě
a jeho budoucnosti, panikaří!

Jiní o tom všem raději nepřemýšlejí.

Ale dnes vám ukáži,
jak se věci opravdu mají.

Mé jméno je Hans Rosling,
jsem statistik, který ...

NE, NE, NE, NE ... nevypínejte to!

Protože s posledními daty ze všech zemí
vám ukážu svět v novém světle.

Řeknu vám, jak se světová populace mění

a co nám současná data říkají o tom,
jaká bude budoucnost světa.

Nepochybně čelíme obrovským výzvám,

ale dobrá zpráva je, že ta budoucnost
nemusí být tak temná

a že lidstvo se již teď vede lépe,
než si mnozí myslíte!

Nepanikařte!

Pravda o populaci

s profesorem Hansem Roslingem

Děti...

každé je požehnáním.

Ale spousta lidí si myslí,
že populace nekontrolovatelně roste.

Někteří dokonce hovoří
o populační explozi!

Mají pravdu?

Takže kde jsme s populací nyní?
A jak jsme se tam dostali?

Povím vám historii o každém,
kdo kdy žil...

Alespoň během posledních 1000 let.

Jdeme na to.

Máme dvě osy.

Toto je čas v letech,
a toto je světová populace v miliardách.

V roce 10 000 před naším letopočtem,
kdy se první lidé stali farmáři,
archeologové odhadují,

že světová populace byla pouze 10 miliónů.

Představte si: 10 miliónů!
To je jako dnešní Švédsko!

Svět plný švédů!

Ale jak tisíciletí míjela, více farmářů,
jídla a lidí... a říší se mohlo vynořit.

Egypt, Čína, Indie... a konečně Evropa!

A populace pokračovala v růstu,
ale velmi pomalu.

A tady zastavím, v roce 1800.

Protože to bylo v roce 1800,
kdy populace dosáhla 1 miliardy.

Představte si to... celý ten čas, populace
rostla pouze o zlomek procent, tisíce let.

Ale v roce 1800, s průmyslovou revolucí,
se vše změnilo a populace rostla rychleji.

O trochu déle než 100 let
dosáhla 2 miliard.

A následně, kdy jsem by ve škole,
to byly 3 miliardy.

A mnozí říkali: 'Planeta neuživí více
lidí'. Dokonce odborníci to tvrdili.

Ale co se stalo bylo toto...

Dosáhli jsme 4 miliard... 5 miliard...
6 miliard... 7 miliard!

Představte si to... Více než polovina
světové populace vznikla za mého života.

A počet stále roste.

Většina populačního růstu, v posledních
letech, byla v Asijských zemích.

Jako tady, v Bangladéši... kde se populace
ztrojnásobila během mého života.

Z 50 milionů na více než 150 milionů.

Dnes je jednou z nejvíce
přelidněných zemí na světě.

Nějakých 15 milionů už žije ve velmi
přeplněném hlavním městě Dháka.

Lidé zde, kdekoliv ve městě nebo na venkově,
jsou velmi znepokojeni velikostí svých rodin.

Ale vzniká nová Bankgladéš...

Jako rodina Khan. Matka Taslima,
dcery Tanjina a malá Sadia

a otec Hannan.

Ženským trvá věčnost než se vypraví,
chlapům to tak netrvá.

Když si to chceš utřít rukama,
proč to tam dáváš?

Oba, Taslima a Hannan sami
pocházejí z velkých rodin.

Ale rozhodli se mít pouze 2 děti.

V Bangladéši máme heslo,
které můžete všude slyšet.

"Ne více než dvě děti - jedno
je ještě lepší!"

Mám štěstí, že mám pouze dvě děti.

Nemohl bych si to dovolit,
pokud bych měl více.

Se dvěma dětma jim můžu koupit co chtějí.

Teď mám prázdné kapsy!

Taslima a Hannan jsou součástí
kulturního posunu od velkých rodin.

A pro Taslimu se to stalo i prací.

Pracuje pro národní
Rodinnou plánovací správu

která zaměstnává ženy
jako je ona v každé vesnici.

Chodí od dveří ke dveřím a pokouší se
pomoci ostatním mít také menší rodiny.

Kdy jsi měla poslední menstruaci?

Bylo to 22.

Takže nepoužíváš
nějaký druh antikoncepce?

Nebude to problém, pokud otěhotníš?

Já neotěhotním tak snadno.

Ale už máš dvě děti.

Nemám čas jít do nemocnice.

Taslima nabízí radu, morální podporu

a hlavně různé druhy antikoncepce.

Máš tři dcery.
Opravdu chceš ještě více dětí?

To je na otci.

Ty dáváš dětem život, proč je to na něm?

Ty si musíš projít bolestí, on nemusí.

Kdo si prochází bolestí?

Já procházím bolesti,
ale když chce kluka, co mám dělat?

Tady jsou pilulky, vezmi si je,
jakmile ti začne menstruace.

Může být těžké se jim přiblížit
pokud jsou méně vzdělané.

Ale postupně k nim dostáváme poselství.

Jak byla Taslima a Bangladéš úspěšní
v omezování porodnosti?

Tady je počet narozených dětí na ženu.

Ve Švédsku jsme založili Gapminder Foundation

abychom data ze světa zpřístupnili
způsobem, kterému každý může porozumět.

Takže vám můžu ukázat situaci
v Bangladéši a co se stalo.

Zde na vodorovné ose jsou děti na ženu.

Od 1 k 2... 7 k 8.

A tady na vertikální ose je délka dožití,

očekávaná délka života, kolik let
života může novorozenec očekávat.

Od 30 až k 90.

Teď... začínáme v roce 1972,

velmi důležitém roce pro Bangladéš,
první celý rok nezávislosti.

Toho roku byla Bangladéš tady

a měli v průměru 7 dětí na ženu

a doba dožití byla méně než 50 let.

Takže co se stalo po nezávislosti?

Žili lidé déle v Bangladéši?
Bylo méně dětí?

Zde jsou data. Začnu s Bangladéší

Samozřejmě, život se prodlužuje
a dětí, méně... 6... 5...

a život se více prodlužuje...
4... 3...

a skončili nyní skoro na 2. Je to 2,2.
A doba života je 70.

To je naprosto úžasné!
Za 40 let Bangladéš se dostala

ze 7... 6... 5... 4... 3... 2

To je zázrak že se to stalo v Bangladéši!

Ale je to jen v Bangladéši?
No, ukážu vám celý svět.

Půjdu zpět 50 let v čase, do roku 1963.

Zde jsou všechny země.

Zelená je Amerika, severní a jižní.
Žlutá je evropa, východní a západní.

Modrá je Afrika, severní a jižní Sahara.
A červená je Asie, a přidáme Austrálii a Nový Zéland.

Velikost bublin znázorňuje
velikost populace. Podívejte:

Ty velké tamhle jsou Čína a Indie.
A Bangladéš je těsně za nimi.

V roce 1963 bylo průměrné
množství dětí na ženu 5.

Ale byl to rozdělený svět... vidíte to?

Tamty země, rozvinuté,
mají malé rodiny a dlouhý život.

A potom tamhle byly rozvojové země
a ty měly velké rodiny a krátké životy.

Pouze pár zemí je mezi.

Ale nyní uvidíme co se stalo.

Nastartuji svět!

A jedeme...

Můžete vidět že Čína, ta velká bublina,
se začíná uzdravovat

a začínají plánovat rodiny,
posouvají se směrem k menším rodinám.

Velká zelená, podívejte se na Mexiko,
tamhle přichází!

Toto je Brazílie, také zelená
v latinské Americe.

A tady Indie následuje. Velké červené bubliny
jsou Asijské země jdoucí tímto směrem.

Mnoho Afričanů jsou stále
s mnoha dětmi na ženu.

A potom Bangladéš tamhle předběhne
Indii na své ceste k malým rodinám.

A nyní skoro všechny země jdou nahoru do této části,
dokonce Afrika se nyní začíná posouvat nahoru.

Óo! Tohle bylo zemětřesení na Haity!

A nyní každý končí tam. To jsou změny!

Dnes je světový průměr 2,5.

Před padesáti lety to bylo 5.

Svět se změnil: průměrný počet narozených
dětí na ženu klesl z 5 na 2,5.

A stále klesá... To je velká změna!

Lidé si mohou myslet že Bangladéš a podobné
země jsou epicentry populační exploze.

Nemůžou se mýlit více.

Pro mě, zdravotní pracovníky
jako paní Taslima a její kolegy,

kteří odvedli své země z této strany...
celkově... během pár desetiletí

k mnohem lepšímu zdraví a malým rodinám,
jsou pravými hrdiny naší doby!

Nastala úžasná změna.

Již nežijeme v rozděleném světě.

Ale kolik lidí ví o těchto úžasných změnách?

V Gapminderu neukazujeme pouze data, také
měříme kolik lidí ví, nebo neví o světě.

Udělali jsme průzkum ve Švédsku.
Výsledky byly depresivní!

Udělali jsme druhý průzkum v Británii. Měli
jsme vysoká očekávání, protože britové zde všude byli.

Mysleli jsme, že zde můžeme
získat dobré výsledky.

První otázka, na kterou jsme se zeptali, byla:
Kolik dětí mají v průměru ženy v Bangladéši?

A dali jsme jim možnosti:
2,5; 3.5; 4,5 nebo 5,5.

Tohle jsou výsledky Britského průzkumu.

Ale vy znáte správnou odpověď: Je to 2,5

Pouze 12 % britů odpovědělo správně.

Takže jsme mysleli, že možná lidé se špatným vzděláním
táhnou výsledky dolů.

Tak jsme vybrali ty, kteří vystudovali Britskou univerzitu
a mají vysokoškolské vzdělání.

A tady jsou jejich výsledky.

Oni dopadli ještě hůř!

Takže můžeme dojít k závěru, že Britům chybí vzdělání o světě.

Ne, ne!

Co kdybych se zeptal tohohle šimpanze a jeho přátel.

Napsal bych různé odpovědi na banány
a nechal bych každého vybrat jeden.

Dostal jsem tento výsledek.

Samozřejmě, že šimpanzi neví nic o Bangladéši.

Ale pouze čirou náhodou šimpanzi vybrali dvakrát více
správných odpovědí než Britové.

Více než polovina Britů si myslí, že je to 4,5 nebo víc.

Problém není nedostatek vzdělání, ale předsudky.

Britové si nedokážou ani představit, dokonce ani hádat,

že ženy v Bangladéši mají v průměru 2,5 dítěte.
Vy už víte, že je to přesně 2,2.

Tohle je to co Britové nevědí: Taslima a její rodina jsou
normální rodina v Bangladéši, nejběžněji velká rodina.

To není jenom tady, je to všude na světě.
V Brazílii - 2 děti na rodinu.

Vietnam - 2 děti na rodinu.

A dokonce i v Indii má rodina nejčastěji dvě děti.

Když se podíváte na Afriku, na velká města
jako je Addis Ababa.

V Addis Ababa má žena v průměru dvě děti.

Mohou to být Muslimové, Budhisti,
Hinduisti, Křesťané...

Není to pouze jedno náboženství,
jedna kultura, jeden kontinent...

...kde mohou být rodiny se dvěma dětmi.

Tahle změna z velkých rodin
na rodiny se dvěma dětmi

je jedna z nejdůležitějších věcí,
která se stala v průběhu mého života.

To je nevídané v lidské historii!

Zpět do Bangladéše.

Pojďme najít důvod tohoto historického
a stále pokračujícího vývoje z velkých rodin na malé.

Skoro všechny dívky v muslimské Bangladéši,
jako 15-letá Tanjina, chodí do školy.

Vláda dokonce platí rodinám, aby jejich dcery
chodili na druhý stupeň základní školy.

V Tanjině škole je dokonce více dívek než chlapců.

Jaký typ rodiny je tohle?

Velká rodina!

Budou mít málo jídla?

Těžko můžete nepochopit smysl této hodiny.

Jaký typ rodiny je tohle?

Budou mít nějaké potíže?

Ne!

Vzdělání je efektivní a zároveň přináší
nové příležitosti pro Bangladéšské ženy.

I přes pokračující nerovnost, je tu více
pracovních pozic pro ženy a Tanjina míří vysoko.

Miluji chodit do školy.

V době, kdy byla moje matka mladá,
ženy se vdávaly mladé.

Neměly šanci studovat.

V současnosti, můžeme mít velké sny,
jako být doktorkami nebo inženýrkami.

Stále více mladých žen vidí,
jak rozdílné věci pro ně mohou být.

Neumím si představit,
že bych se vdala v 17-ti letech.

Vdát se v následujících dvou letech
není můj sen.

To je nemožné.

Zpětně tomu nerozumím.

Ale lidé dnes vědí více.

V kolika letech by jsi se chtěla vdát?

Dvacet pět

Dokončím svoje vzdělání a najdu si práci.

Nejdřív se stanu doktorkou a až potom se vdám.

Jsi velmi chytrá.

Je nádherné vidět Taslimu plnou nadějí
pro lepší budoucnost pro její dvě dcery.

Jedna zásadní transformace podporuje
změnu v Bangladéši.

Dramatické snížení úmrtnosti dětí.

Je Ramadan, muslimský měsíc půstu a úvah.

V těchto úspěšných časech, Hanan pomáhá
jeho rodičům uklidit rodinný hrob.

Zmáčkni tu půdu rukama.

Tři Hananovi sourozenci umřeli,
když byl velmi mladý. Jsou pohřbeni zde.

Zemřeli na spalničky.

Hrozně moc jsme brečeli,
bylo to strašně moc smutné.

Kdyby tu byl doktor, mohli být ošetřeni.

Alespoň jeden mohl přežít.

Jak bych mohl zapomenout?
Budu si je pamatovat dokud budu žít.

Zpátky, když Hananovi rodiče
byli ještě mladý pár.

Jedno z pěti dětí v Bangladéši
se nedožilo 5 let.

Všechny rodiny žily v permanentním strachu,
že ztratí jedno nebo více dětí.

Staraly se pouze o to, mít jedno dítě za druhým.

A potom, pokud jedno zemře,
nezbylo by ti pouze jedno.

Tak to prostě bylo.

Nepřemýšleli jsme nad tím, že budeme mít
moc dětí nebo o jejich budoucnost.

V posledních desetiletích, Bangladéš udělala skvělý
pokrok v základním zdravotnictví, zejména v přežití dětí.

Vakcíny, léčby infekcí a lepší
výživa a hygiena

zachránili život milionům dětí.

A jak rodiče mohou vidět,
že všechny jejich děti přežívají

největší překážka v plánování
rodiny je najednou pryč.

Dokonce i ve slumu Dhaka,
ženy mají v průměru 2 děti.

Míra přežití dětí řídí všechno.

Pojďme zpátky do historie.

Proč populace na světě rostla
tak pomalu před rokem 1800?

V průběhu historie, všechny záznamy ukazují, že v průměru

2 rodiče měli více méně 6 dětí.

Ale to vypadá na velmi rychlý růst populace.
Takže, proč nerostla?

Protože 1... 2... 3... 4 dětí zemřelo
dříve než se samy staly rodiči.

Lidé v minulosti nikdy nežili v ekologické
rovnováze s přírodou.

oni umírali v ekologické rovnováze s přírodou.

Bylo to naprosto tragické!

To se změnilo s průmyslovou revolucí.

Lepší mzdy, více jídla, nezávadná voda,
větší čistota, mýdlo, pokroky v medicíně...

Po celém tomto pokroku, proč populace rostla?
Bylo to, protože měli více dětí?

Ne! V roce 1963, když jsem chodil do školy,
se dokonce počet dětí na ženu trochu snížil - na 5.

A důvod, pro rychlý populační růst
je zvýšení míry přežití dětí.

V té době přežili 4 děti.

1 z 5 dětí umřelo, to je stále hrozné.

Pouze v posledních desetiletích, většina zemí
udělala velký pokrok ve zlepšení míry přežití dětí
a plánování rodiny.

Přibližujeme se k nové rovnováze.

A je to hezká rovnováha: rodiče mají průměrně 2 děti, které přežijí.

Máme rodiny v moc hezké rovnováze.

Tohle je nejběžnější rodinná situace na světě.

Co to znamená do budoucnosti?

Ukážu vám nejlepší náhled do budoucnosti,

od nejlepších demografů, které máme v
Population Division of the United Nations.

Vypadá asi takhle.

Nejdříve pokračuje až na 8... následně na 9...a pak to jde sem...

Ale koukejte: zpomaluje se!

Ke konci století se začíná více zplošťovat.

A když přiblížím tuto část, můžete vidět,

že očekáváme zpomalení a konec rychlého růstu populace.

Tohle je samozřejmě předpověď,
která má určitý stupeň nejistoty.

Ale jsme si jisti, že rychlý růst populace
se zastaví do konce tohoto století.

To vše, jako důsledek klesající míry plodnosti.

Koukněte sem. Když jdeme zpět sem

Předvedu vám to tím, že vám ukážu
počet dětí na světě.

Počet dětí ve věku do 15 let.

Tady jsou, podívejte:

Počet dětí se zvyšuje pomalu...
a následně se také zvyšuje rychle.

Na přelomu století

tady byly 2 miliardy dětí.

Pro mě to byl důležitý rok, protože se narodila Doris.
To je moje první vnučka.

Narodila se do, pro děti, velmi zvláštních časů.

Protože od tohoto roku demografové odhadují vývoj

počtu dětí na světě asi takhle.

Už to nebude stoupat.

Na přelomu století tu pořád máme 2 miliardy dětí.

Když se narodila Doris, svět dosáhl vrcholu.

Počet dětí již nestoupá.

Tohle vás zmate.

Protože...Jak může populace růst,
když počet dětí nestoupá?

Odkud se všichni ti dospělí berou?

Pro vysvětlení musím opustit tuhle skvělou digitální věc

a ukážu vám opravdu skvělý vzdělávací materiál,
který jsme vyvinuli.

Ukážu vám světovou populaci, ženy a muže...

ve formě pěnových krychlí.

Jedna krychle je 1 miliarda.

To znamená, že máme 2 miliardy dětí.

Pak máme 2 miliardy ve věku mezi 15 a 30 lety.

Tyto čísla jsou zaokrouhlená.

Máme 1 miliardu ve věku mezi 30 a 45 lety,

1 miliardu ve věku mezi 45 a 60 lety

a tady máme moji krychli: 60 let a více. Jsme tady navrchu.

Tohle je světová populace dnes.

Můžete vidět, že tady chybí 3 miliardy.

Jenom pár jich chybí, protože zemřeli.

Nejvíce jich chybí, protože se nikdy nenarodili.

Před rokem 1980 se zde narodilo o hodně méně dětí

protože zde bylo méně žen, které je mohli porodit.

Takže to je to, co zde máme dnes.

Takže, co se stane v budoucnosti?

Víte, co se stane starým lidem jako jsem já?

Umřou!

Ano! Tady byli někteří, kteří pracují v nemocnici.

Takže...umřou!

Zbytek je starší 15 let a mají 2 miliardy dětí.

Tihle jsou najednou staří, čas umřít!

A tihle jsou najednou starší než 15 let a mají 2 miliardy dětí.

Tihle umřou a zbytek zestárne nad
hranici 15-ti let a mají dvě miliardy dětí.

Ah!

Bez zvýšení počtu dětí,

bez navýšení délky života,

tu máme o 3 miliardy lidí víc, kteří
nevyhnutelně vyplnili tuto díru a dospěli.

To způsobí pouze to,
že početná mladá generace zestárne.

Tady máme ještě jeden detail,
dobrou zprávu pro starší lidi, jako jsem já.

To způsobí, že staří lidé budou žít o trochu déle.

Takže musíme tady nahoře přidat
1 miliardu navíc pro staré lidi.

A já doufám, že budu součástí této skupiny.

Protože, když budu moct žít déle,
budu moct číst výroční statistiky a
vydávat každoroční hlášení.

Ale když jsem mluvil s mnoha dobrými ekology,
kteří mají obavy o životním prostředí

velmi často mi říkali
"musíme zastavit růst populace na 8 miliardách".

Když jsem s nimi později mluvil...za prvé - nevědí, že jsme již dosáhli vrchol v porodnosti

a také nemají tušení, že zbývající
populační růst je způsoben dospíváním.

Takže to ukončíme s více méně takovýmhle počtem lidí.

Takže víme, kolik miliard tady bude.
Ale kde žijí?

Teď a v budoucnosti?

Tady vidíte svět a tady máme 7 miliard lidí.

Z těchto 7 miliard, 1 mld. žije v Americe -
Severní a Jižní dohromady.

1 mld. v Evropě, 1 mld. v Africe.

a 4 mld. v Asii.

Tak to je dnes. Ale jak si to zapamatovat?

Znám jednoduchý návod, jak si to zapamatovat:
dám čísla asi takhle

a pak si řeknu - tohle PIN kód země: 1114

Ale co se stane do poloviny století?

To víme celkem přesně.

Evropa...žádné navýšení.
Evropská populace dokonce klesá.

V Americe bude trochu více lidí.
V latinské Americe budou hlavně přestárlí lidé.

Žádná změna, to je skoro to samé.

V Asii bude o 1 miliardu více.

a to je konec populačního růstu v Asii.

V Africe se v následujících 40 letech
populace zdvojnásobí na 2 miliardy lidí.

Teď...konec století

No...my to víme celkem přesně:
stejně lidí v Evropě, stejně v Americe, stejně v Asii...

Ale Afrika, podle dnešních dat,
znovu zdvojnásobí počet obyvatel.

Takže v Africe budou žít 4 miliardy lidí.

V roce 2100, a pravděpodobně
poslední PIN kód, bude 1145.

Takže v roce 2100 tu bude naprosto jiný svět.

Lidé, kteří žijí na, jak já říkám, starém západu

v západní Evropě a Severní Americe
bude žít méně než 10% světové populace.

80% světové populace bude žít v Asii a Africe.

Bude tu dostatek zdrojů pro všechny tyto lidi?

No, tohle bude velká výzva a nic nepřijde samo.

Ale můj odhad je, že všichni tito lidé
mohou žít společně dobře.

Jistě, že lehce můžeme vidět potenciál pro
prosperující Asii, s pěti miliardami lidí.

Japonsko, Jižní Korea a další již jsou bohatí.

Stále větší část Číny, Indie, Indonésie a další Asijské země
je následují na cestě za bohatstvím.

Dokonce i chudší asijské země se
stále více přibližují slušnému životu.

Ale co budoucnost Afriky se 4 miliardami lidí?

Nebude většina z nich žít ve velké chudobě?

Viděl jsem extrémní chudobu v Africe.

Před 30-ti lety jsem strávil 2 velmi
intenzivní roky jako doktor

v jedné z nejchudších zemí na východním
pobřeží Afriky - Mosambik.

Mosambik se po dlouhé válce proti
koloniálnímu Portugalsku právě stal nezávislým.

Byl jsem jeden ze dvou lékařů pro 300 000 lidí.
Oba jsme byli cizinci.

A tohle byla celá nemocnice. Moje žena tam
byla se mnou, pracovala jako porodní asistentka.

Tohle je celé vybavení nemocnice.

Ti s bílím pláštěm měli měli možnost v průběhu kolonizace
dostat profesionální, minimálně dvouletou, praxi.

Ostatní... mnoho z nich dokonce neumělo číst nebo psát.

Ale všichni pracovali s velkým nasazením a motivací!

Pacienti chodili s nejhoršími nemocemi z extrémní chudoby

a my jsme neměli dostatek vybavení,

a obzvlášť moje schopnosti, mladého doktora,
nesplňovaly potřebu pacientů.

Mosambik je stále velmi chudá země.

Ale věci se podstatně zlepšili od té doby
co jsem tam byl já před 30-ti lety.

Na začátek, ve městě kde jsem pracoval
postavili úplně novou nemocnici.

Nová, o hodně větší nemocnice má 15 doktorů
a 11 z nich jsou z Mosambiku.

Všichni zaměstnanci jsou skvěle vyškolení.

Ředitel nemocnice je Dr. Cashimo - porodník.

Všechno nasvědčuje tomu...

že to budou...

dvojčata!

Podle mě, je tohle skvělá změna!

Máme tu chirurgii a JIP...

a dětské oddělení a ortopedii.

Máme velké laboratoře a lékárnu,
která je otevřená 24 hodin denně.

Běžně zachraňují ženy při porodu
císařským řezem. To je něco, co nebylo
možné v době, kdy jsem tam byl.

Dnes už zde na to
máme profesionální tým...

a operační sál vybavený stejně
dobře jako kdekoli jinde.

Všechno se o tolik zlepšilo.

Děti narozené v dnešním Mozambiku
by měla čekat mnohem zářivější budoucnost!

Nejen díky lepší zdravotní péči,
ale i díky rychle rostoucí ekonomice

s přístavy a trhy plnými zboží

a nově vzniklým průmyslem,
který přináší spoustu pracovních míst.

Vím, že si myslíte, že se tyto
pozitivní změny týkají jen měst.

A máte pravdu!

Skutečnou výzvou je přivést tento
rozvoj na venkov, kde žije většina lidí.

Ale i tady se časy mění k lepšímu.

Ve vnitrozemí severního Mozambiku
leží oblast jménem Mogovolas.

Zde bydlí Olivia, Andre
a jejich mladá rodina.

Tak jako tolik jiných chudých lidí jinde
ve světě, i Olivia a Andre jsou farmáři.

Jejich živobytí závisí na tom,
co jsou schopni sami vypěstovat.

Jsou čtyři hodiny ráno a
je třeba začít pracovat.

Andre vyráží sklízet na pole.

Olivia musí nejdříve pro vodu.

Oba musí ujít mnoho kilometrů,
aby se dostali, kam potřebují.

Cesta na pole mi zabere dvě hodiny.

Když se nás tu někdy sejde víc,
trvá to i dvě hodiny.

Když pak dorazím zpátky,
jsem unavená a hladová.

K chůzi a nošení nákladu
tu není žádná alternativa.

Olivia a Andre mají osm dětí.

Porodnost je na africkém
venkově stále vysoká.

A jsou to právě ty nejchudší rodiny,
které musí nakrmit nejvíc krků.

Cokoli dokáže rodina z úrody ušetřit
se prodá na tržišti.

Nemáme to lehké.

Sázím různé plodiny. Ale ani to všechno,
co vypěstuji navíc a prodám...

nevydělá tolik peněz, abych mohl
zaopatřit všechny naše děti.

Avšak ekonomický růst se pomalu
přesouvá i na venkov.

Na tuhle novou střechu
jsem šetřil tři roky.

Andre se nyní snaží naspořit na něco,
co podle něj všechno změní.

Nutně potřebuji kolo.
Bez něj se nikam nedostanu.

Kola jsou pro chudé venkovany
obrovským přínosem.

Denně jim uspoří hodiny chůze a
otevírají doposud netušené možnosti.

Díky kolu mohou na trh
odvést mnohem větší náklad...

a vydělat tak víc peněz.

Mohou hledat práci v širém okolí...

a pokud někdo z rodiny onemocní,
může se včas dopravit na kliniku.

Kdybych měl kolo, byl bych tak šťastný.

Protože dům bez kola není domovem.

Andre a Olivia na kolo spoří již dva roky.
Stále jim ale nějaké peníze chybí.

Vše nyní závisí na tom, jak prodají
sezamová semínka, která právě sklízejí.

Pokud za ně dostanou dobrou cenu,
mohli by mít možná konečně dost peněz.

Andre a Olivia žijí v jedné
z nejchudších zemí světa.

A žijí navíc na venkově,
v jednom z nejchudším regionů.

Kolik je na světě lidí, jako jsou oni?
Kolik lidí na světě je tak chudých?

Podívejme se na tuhle škálu.

Je velmi jednoduchá. Zde jsou chudí...
a zde bohatí.

Přidejme našich známých sedm miliard lidí.

Seřadíme je zcela prostě,
od nejchudších k nejbohatším.

Tady máme miliardu nejbohatších.
Kolik dolarů vydělají denně?

Ukažme si to.

No toto...

pořád nám to roste a roste...

ojojoj...

Na vrchol ani nedosáhnu.
Vydělávají sto dolarů denně.

Nyní se podívejme na prostřední miliardu.
Kolik vydělává takový člověk?

To bude rychlejší. Jenom deset dolarů.

A co zde na kraji ta nejchudší miliarda?
Kolik vydělávají?

No...

Jenom jeden dolar.

Takové jsou rozdíly v dnešním světě.

Ekonomové črtají čáru, které
říkají hranice extrémní chudoby.

Kousek nad jedním dolarem.

Kdo je pod ní, má problémy uživit rodinu.
Některé dny musí přežít o hladu.

Jedna miliarda je jasně pod touto hranicí.

Další miliarda už pod ní není celá...

a všichni ostatní jsou nad ní.

Ti nejchudší si mohou
stěží dovolit koupit boty.

Když na ně pak ušetří,
dalším cílem je pořídit si kolo.

To je situace Andreho a Olivie.

Kdo má kolo, snaží se uspořit na motorku.

A po motorce přichází na řadu auto.

Vzpomínám, jak si naše rodina pořídila
první auto. Byl to malý šedý volkswagen.

Hned jsme odjeli na dovolenou do Norska,
protože je mnohem hezčí než Švédsko.

Byl to krásný výlet!

Já jsem nyní v téhle skupině. Nejbohatší
miliarda může dnes na dovolenou létat.

Jsou samozřejmě i lidé, kteří
jsou mnohem bohatší než my "letci".

Někteří jsou tak bohatí, že přemýšlí,
jestli neletět na dovolenou do kosmu.

A rozdíl v příjmech nás "letců"
a těch superbohatých támhle na kraji...

je skoro tak velký jako
rozdíl mezi "letci"...

a těmi nejchudšími.

To nejdůležitější vám ale ukáži až teď.

Budu k tomu ale potřebovat žebřík.

Někdy je potřeba využít
i staré dobré technologie.

Díky.

Tady shora vidím naši
škálu v jiné perspektivě.

Problémem nás bohatších totiž je,
že když se podíváme na ty chudší...

tak nedokážeme rozlišit, kdo vydělává
dolarů deset a kdo jen jeden.

Nevidíme mezi nimi rozdíl.

Přijde nám, jako by vydělávali stejně.

A odbydeme to tím,
že jsou všichni chudí.

Jenže to je chyba. Jako někdo, kdo
s těmi nejchudšími mluvil...

vás mohu ujistit, že oni moc dobře vědí...

o kolik lépe by se jim žilo, pokud by
místo jednoho dolaru vydělávali deset.

To je totiž desetkrát tolik.

To je přece obrovský rozdíl.

Přesně o to se právě snaží Olivie a Andre.

Každý krůček tímhle směrem...

od bot ke kolu...

jakkoli nám zdálky připadá malý, znamená
ohromný posun v kvalitě jejich života.

A pokud by Andre a Olivie kolo získali,
ohromně by to urychlilo růst jejich příjmů.

Dnes budou Andre a Olivie prodávat
sezam, který pěstovali po tolik měsíců.

Cena bývala 25 meticais.

Letos je to lepší.

Snad se nám podaří
prodat za 40-45 meticais.

Ale Andre a Olivie musí být opatrní,
aby je nikdo neošidil.

Někteří kupci podvádí s váhami.

Pokud si necháme zboží zvážit sami
a vyjde nám deset kilo...

...tak jim vyjde sedm nebo osm.

Prodávat dnes bude Andre.

Doufá, že dnes to bude naposled, co bude
muset žádat o pomoc s dopravou zboží.

Andre teď musí být nanejvýš ostražitý.

Hej, kamaráde. Počítej to poctivě!

Obchod byl uzavřen.
Andre je s cenou spokojen.

Jde se utrácet!

Konečně nadešel okamžik,
na který celá rodina tak dřela.

Chůze na trh zabrala Andremu celé ráno.

Na kole je doma zpátky ani ne za hodinu.

Tys koupil kolo!

Konečně máme kolo, lásko!

Kolo nezahálí ani chvilku.

Děti s ním jedou pro vodu.

Andre teď doveze na trh více zboží.

Olivie a Andre navíc nyní mohou rychleji
dojet do večerní školy pro dospělé...

kde se naučí lépe počítat a číst a psát.

Teď bych chtěl našetřit na motorku,
aby mohl vozit svou ženu i děti.

To je můj další cíl.

Je krásné vidět Olivii a Andreho, jak si
mohou vyšlapat cestu z extrémní chudoby.

Kolo jim tak umožní i doplnit si vzdělání.

A vzdělání je přece tak důležité
pro rozvoj lidí i celých národů.

Ale kolik lidí ví, jak je to
dnes se vzděláním ve světě?

Čas vrátit se k naší velké
sondě do britské nevědomosti.

Tady ji máme.

Zeptali jsme se, kolik procent
dospělých na světě dokáže číst a psát.

Když už tu sedíte, zeptám se i vás. Kolik
z vás tipuje dvacet procent? Ruce nahoru.

Čtyřicet procent?

Šedesát procent?

A osmdesát procent? Hm, aha.

Takhle nám odpověděli Britové.

Po předchozích zkušenostech už asi víte,
že je třeba neodpovídat jako Britové.

Takže je jasné, že osmdesát procent
je správná odpověď.

Tak, alespoň jste byli jasně
lepší než průměrný Brit.

Je tomu skutečně tak, každý
osmý člověk z deseti dnes umí číst a psát.

Poslední čísla jsou dokonce o trochu vyšší.

Pokud srovnáme tyto odpovědi se šimpanzi...

kteří pořád odpovídají zcela náhodně...

tak dostaneme třikrát více
správných odpovědí, než u Britů!

A nyní ti s vysokou školou.

Možná že to dopadne...
ne, je to ještě horší!

Co to ksakru na těch
britských univerzitách vyučují?

Náš pohled na svět zaostává za realitou
o několik desetiletí. Média mlčí.

Možná je to tím, že se svět mění moc rychle.

Dámy a pánové...

nyní vám ukáži můj nejoblíbenější graf.

V jedné minutě zobrazuje vývoj dvou set
zemí za posledních dve stě let.

Vodorovně vede osa s příjmy.
Svisle pak osa s dobou dožití.

Začneme v roce 1800 se všemi zeměmi.

V roce 1800 jsme byli všichni
v rohu chudých a nemocných, vidíte?

Krátká doba dožití, málo peněz.

A nyní začíná průmyslová revoluce.

Nejdříve bohatne západní Evropa, ale
zdraví se zpočátku moc nezlepšilo ani tam.

Kolonizované země z toho neměly nic.

Zůstaly dole v rohu.

Tady se začalo zlepšovat zdraví.
Pomalu nám přichází nové století.

Tady máme hrůzy první světové války
a hospodářskou krizi co přišla po ní.

A pak druhou světovou válku.

Kolonie konečně získaly nezávislost...

a s ní přišlo bezprecedentní
zlepšení zdraví.

Tady začíná Čína a Latinská Amerika
dotahovat rozvinuté země.

Dostávají se až sem.

Indie je jim v patách
a i africké země začínají růst.

Úžasná proměna našeho světa.

Tady vpředu máme USA a Británii,
ale dále už se moc nepohybují.

Ty nejrychlejší země jsou tady uprostřed.

Čína se dotahuje velice razantně.

Bangladéš už je tady, lidé jsou zdraví
a začíná i hospodářský růst.

Mozambik je sice pozadu, ale i ten
už se pohybuje správným směrem.

Ale tohle všechno jsou jen
průměry jednotlivých zemí.

Co konkrétní lidé? Žije se lidem lépe?

Nyní vám ukáži něco, co mně
jako statistikovi přijde fascinující.

Rozdělení příjmů! Rozdíly mezi lidmi.
Zábava, že?

Nejdříve posuneme bubliny zpět o padesát let.

Sledovat budeme jenom příjmy.

Předěláme lehce osu, protože rozdíly mezi
nejbohatšími a nejchudšími jsou velké.

Rozdíly tak budou větší než
když jsme si ukazovali průměry.

Tohle jsou Spojené státy.
Necháme je spadnout tady.

Vidíme jak se nám rozprostřely
příjmy amerických obyvatel.

A pak přidáme zbytek obou Amerik.

Teď krásně vidíme škálu od toho
nejbohatšího člověka k tomu nejchudšímu.

Výška čáry pak ukazuje,
kolik lidí má odpovídající příjem.

Pak přidáme Evropu...

a na ní potom Afriku.

Navrch přidáme kontinent
s největším počtem obyvatel, Asii.

Vidíme, že svět měl v roce 1963 dva hrby.

První hrb jsou ti bohatí.
Trochu to vypadá jako velbloud, že?

Tenhle hrb je tvořen především
bohatými obyvateli Evropy a Amerik.

A druhý hrb jsou chudí Asiaté a Afričané.

A hranice extrémní chudoby byla tady.

Vidíte, kolik lidí bylo
pod ní před padesáti lety?

Většina přitom bydlela v Asii.

Tehdy se říkalo, že Asie se z chudoby nikdy
nevymaní, přesně jak se to říká dnes o Africe.

Jestlipak měli pravdu?

Pusťme si naši simulaci.

Nejdříve se spousta lidí do chudoby narodila,
ale příjmy se v Asii začaly zvyšovat.

Jedna miliarda lidí se tak
vymanila z extrémní chudoby.

Tvar našeho světa se změnil, z velblouda
dvouhrbého se stal jednohrbý dromedár.

Svět se znovuzrodil jako dromedár!

Poměry mezi lidmi se změnily...

tady jsou bohatí,
nejvíce lidí je ve středu...

a relativně mnohem méně
lidí dnes žije v extrémní chudobě.

Ale nenechte se zmást, pořád se jedná
o jednu miliardu extrémně chudých!

Nabízí se tak otázka: může se
z extrémní chudoby vymanit Afrika...

a to včetně těch miliard Afričanů,
kteří se teprve narodí?

Můj názor je ten, že je to nejen možné,
ale dokonce pravděpodobné!

Bude to vyžadovat moudrá rozhodnutí
a obrovské investice, ale může se to podařit.

Všechny země v Africe
se nevyvíjí stejným tempem.

Některé se rozvíjejí prudce, jiné
se zmítají v různých konfliktech.

Ale většina, tak jako Mozambik,
zažívá stabilní pokrok.

Ale bude možné nakrmit všechny ty
miliardy Afričanů, které se teprve narodí?

Ano, už dnes jsou s tím problémy,
ale také v zemi dřímá ohromný potenciál.

Zemědělské výnosy v Africe jsou pouhými
zlomky toho, čeho by se dalo dosáhnout...

s lepšími technologiemi, mechanizací
a využitím řek k zavlažování.

Jednoho dne může i Afrika hučet kombajny
a traktory sklízejícími úrodu pro miliardy.

A nemyslete si, že jsem jediný, kdo
si myslí, že to Afrika může zvládnout.

OSN si dala nový oficiální cíl: do dvaceti
let zcela vymýtit extrémní chudobu.

Všichni vědí, že je to cíl velice ambiciózní,
ale já věřím, že ho lze splnit.

Představte si, kdyby tomu tak bylo.

Jak jsme si ukázali, bohatí bohatnou...

a středně bohatí také bohatnou.
Jen ti nejchudší se nehýbají z místa.

Je to tady v extrémní chudobě, kde můžeme
nalézt skoro všechnu negramotnost...

vysokou dětskou úmrtnost
a vysokou porodnost.

Skoro jakoby se extrémní chudoba sama
množila, pokud se ji nepodaří rychle ukončit.

Ale lidé jako Andre a Olivie tvrdě dřou,
aby se z ní vymanili...

a pokud by jim jejich vlády a zbytek
světa poskytly tu správnou pomoc...

vzdělání, lékařskou péči, očkování,
silnice, elektřinu, antikoncepci...

pak by se jim to díky
jejich vlastní píli podařilo.

No tak, běžte... to je ono... následujte
Andreho a Olivii za tu proklatou hranici!

Stačilo by k tomu pár desetiletí? Ano!

Ale vymanit se z chudoby je jen začátek.

Lidí si chtějí svůj úděl stále zlepšovat.

Ale co to znamená?
Jak vypadá lepší život?

Pro většinu lidí na světě je lepší život
spojen s více elektrickými spotřebiči.

A to je problém. Spotřeba energie výrazně
přispívá k hrozbě klimatických změn.

Osmdesát procent energie ve světě
stále pochází z fosilních paliv.

Věda přitom ukazuje, že klima
se může v budoucnu dramaticky změnit...

vinou oxidu uhličitého, který se uvolňuje
při spalování fosilních paliv.

Neumím přesně popsat, jak nebezpečná
může změna klimatu být.

Nejsem ani odborníkem na to,
jak jí zabránit.

Co ale znám jsou čísla, která ukazují,
kvůli komu emise oxidu uhličitého vznikají.

Vypadají takto.

Pamatujete si tu škálu od nejchudší
miliardy lidí k nejbohatším?

Tu s těmi, kteří nemají na boty,
až po ty, kteří létají letadlem?

Tento kruh znázorňuje celkovou světovou
spotřebu fosilních paliv v jednom roce.

Fosilní paliva jsou uhlí,
ropa a zemní plyn.

Tento kruh víceméně odpovídá
i celkovým emisím oxidu uhličitého.

Kolik z něj připadá na nejbohatší miliardu?

Polovina.

A co další miliarda?

Polovina zbytku.

Asi už tušíte, kolik
připadá na další miliardu.

Polovina zbytku. Ostatní pak
nespotřebovávají skoro nic.

Z těchto hrubých čísel je vidět, že tři
nejbohatší miliardy spotřebovávají...

většinu fosilních paliv.
Jde o více než 85 %.

Spotřeba nejbohatší miliardy už neroste,
ale není jisté, jestli bude klesat.

A bude to hospodářský růst
dalších dvou miliard...

který potáhne spotřebu paliv
a tedy i emisí oxidu uhličitého.

Ti nejchudší se přitom můžou vymanit
z chudoby a přesedlat na motorky...

aniž by nějak zvlášť přispívali
k emisím oxidu uhličitého.

A co se týče růstu populace, většina
dodatečných miliard přibude v této skupině.

Ale když se zeptáte těch
nejbohatších, nechápou to.

Ze své hory emisí se dívají
na zbytek světa a říkají:

"Hej, vy tam, vy nemůžete žít
jako my, tím byste zničili planetu."

Jako logičtější mi přijdou argumenty těch,
kteří se na ty bohaté chtějí dotáhnout.

Ti říkají: "Co? Kdo jste, že nám
říkáte, že nemůžeme žít jako vy?

Pokud chcete, abychom se uskrovnili,
tak byste se nejdřív měli uskrovnit sami."

Na světě je spousta vymožeností, které
mohou miliardám lidí usnadnit život.

Andreho dům a vesnice, podobně jako
mnoho jiných, nemá ani přístup k elektřině.

Mozambik má obrovské zásoby uhlí
a pokud on nebo jiná chudá země...

vybuduje uhelné elektrárny, aby měli lidé
a továrny přístup k elektřině...

nemyslím si, že by kdokoli, kdo vypouští
více emisí, měl mít právo jim to zakazovat.

Nyní vám položím dvě otázky, které často
kladu svým švédským studentům.

První zní: kolik z vás
letos neletělo letadlem?

Aha.

Docela hodně z vás se obejde bez létání.
Další otázka zní takto:

Kolik z vás letos nepoužilo pračku
a všechno své povlečení,

oblečení a prádlo jste prali v ruce?

Nikdo. Přesně jak jsem si myslel.

Všichni, kdo si to můžou dovolit, i extrémní
ochránci přírody, používají pračku.

Já si pořád pamatuji den, kdy
si naše rodina pořídila první pračku.

Bylo to prvního listopadu 1952.

Babička byla první, kdo
pračku slavnostně naplnil.

Celý život předtím prala v ruce,
a to pro devítičlennou rodinu.

Jak pračku naplnila, sedla si na židličku
a sledovala celý ten hodinový prací program.

Byla z něj naprosto unesená.

I pro moji maminku znamenala pračka spoustu
volného času, který mohla využít na jiné věci.

Mohla mi díky ní předčítat knížky.
Kvůli tomu jsem se asi stal profesorem.

Není divu, že jsme dříve říkali:
"děkujeme ocelárno...

děkujeme továrno na prací prášek,
děkujeme elektrárno."

Dovolte mi jednu malou radu.

Až se budete zamýšlet nad tím,
jak si náš svět stojí, co s námi bude...

mějte na paměti jednu věc: data.

Vycházejte z faktů.

Potom jasně uvidíte, jak si stojíme,
čeho můžeme realisticky dosáhnout.

Hrozbě extrémní chudoby jsme
začali úspěšně vzdorovat...

a poprvé v historii je v naší moci
s ní jednou pro vždy skoncovat.

Hrozba populační exploze je
ve skutečnosti už zažehnána...

protože počet dětí přestal růst.

A co se týče hrozby klimatických změn,
můžeme se stále vyhnout tomu nejhoršímu.

Ale to si žádá, aby se ti nejbohatší,
jak jen to bude možné...

snažili najít úroveň své spotřeby...

kterou může na konci století sdílet
deset, jedenáct miliard lidí.

Nikdy jsem netvrdil, že jsem optimista.

Ale říkávám, že jsem posibilista,
že ukazuji na možnosti.

A také rád říkám, že náš svět je na tom
mnohem lépe, než si mnozí z vás myslíte.

Děkuji vám za pozornost!