History of the Alphabet

Obvykle si představujeme
informaci jako zprávu,

uloženou nebo předanou
pomocí nějakého média.

Kresba obsahuje zprávu zaznamenanou
spojitým obrazcem,

který může nabývat nekonečně mnoha forem.

Kresba umožňuje svobodné vyjadřování.

Ve chvíli, kdy lidé
začali rozvíjet systémy písma,

museli rozdělit svět
do konečného množství jednotek,

které pak vyjádřili pomocí symbolů.

Každý písemný systém
vykazuje tyto společné znaky.

Zprávy se vytvářejí kombinováním
symbolů do specifických vzorců.

Nyní se vraťme do roku 3 000 před n. l.

a podívejme se na dvě stará písma.

Ve starém Egyptě existovaly hieroglyfy,

kterými komunikovali kněží

a které se používaly pro věci vlády,
finanční, magické a náboženské.

Používala je skupina osob známá jako 'písaři.'

Písmo však bylo obyčejným lidem

obvykle nesrozumitelné.

Symboly se daly rozdělit do dvou skupin:

'značky pro slova', které představovaly

jednu smysluplnou myšlenku,

záda - jablko

a 'značky pro zvuky.'

Tyto symboly představovaly kousky zvuků.

[LIDÉ VYSLOVUJÍCÍ JEDNOSLABIČNÉ ZVUKY]

Celkem se používalo na

1 500 symbolů.

Z celkového počtu těchto symbolů

měly značky pro zvuky

mnohem menší podíl, než značky pro slova.

Celkem bylo 140 značek pro zvuky.

A z nich pouze 33 představovalo zřetelné souhlásky,

což je nicotný podíl z celkového počtu používaných symbolů.

V té době se značky ukládaly

zejména v kameni.

Což bylo vhodné pro nápisy, které měly dlouho vydržet

a vlastně tak posílat vzkazy do budoucnosti.

Mobilita není až tak důležitá,

pokud komunikujete pomocí nápisů v kameni.

Během času se však objevil

nový prostředek k ukládání symbolů.

Každý rok přináší záplavy na řece Nil nánosy bahna,

které pak zajišťují velmi úrodnou půdu.

A 'papyrus' byla jedna z plodin, které se zde pěstovaly.

Dal se nařezat na plátky,

které se namáčely

a skládaly dohromady. Nakonec se pevně stlačily

a cukr obsažený v papyru pak proužky slepil.

Po několik dnech papyrus vyschl a utvořil

velmi lehkou tabulku.

To byl prostředek ideální pro posílání zpráv

na velké vzdálenosti, na rozdíl od pevné skály

s důrazem na věčnost.

K tomuto posunu k levným

přenosným prostředkům pro zápis symbolů

došlo ve stejné době, kdy se písmo začalo rošiřovat

do rukou stále většího množství lidí, a pro nová použití.

Jak lidé začali více využívat papyrus pro psaní,

symboly se vyvíjely do systému umožňujícímu rychlé psaní.

Šlo o rukopisné písmo nazývané 'hieratické.'

Toto je příklad nejstaršího nalezeného

dokumentu z oblasti chirurgie.

Byl zapsán hieratickým písmem okolo roku 1 600 před n. l.

Tyto symboly mají základ v písmu hieroglyfickém,

ale obrázky jsou jednodušší, aby

se urychlilo psaní--šlo o jakýsi prastarý těsnopis.

Také počet užívaných symbolů

se začal zmenšovat až k 700.

Myšlenky tak útěkem od těžkého kamene

získaly na lehkosti a grácii.

Čím více se psalo rukou

tím více se sekularizovalo:

písmo, myšlenky i činnosti.

To vedlo k novému písmu, které se nazývá 'démotické.'

Je z období okolo roku 650 před n.l.

Používalo se právě kvůli rychlosti zápisu.

Tento text je známý jako svatební smlouva.

Je to jeden z nejstarších známých příkladů démotického písma.

Jak by se dalo očekávat, znovu došlo

k dramatickému zmenšení celkového počtu

symbolů tohoto nového písemného systému.

Používalo se asi 10 procent celkového počtu

dříve užívaných symbolů.

To bylo způsobeno častějším užitím

'fonetických' symbolů, neboli znaků pro zvuky,

[OSOBY VYSLOVUJÍ ZVUKOVÉ ZNAKY]

než znaků pro slova nebo znaků pro významy.

Toto další zjednodušení znamenalo,

že se děti mohly naučit psát v mladším věku.

K obdobnému vývoji došlo ještě v dalších kulturách.

Nyní jsme zpět ve 3. tisíciletí před naším letopočtem v Mezopotámii.

Tam se používalo 'klínové písmo.'

Nejdříve pro finančnictví,

protože umožňovalo sledovat

dluhy a nadvýrobu komodit ještě před tím,

než byly vynalezeny mince.

Tento dokument například poskytuje výčet

zvířecích kůží, které komusi patřily.

Tento typ písma se hodil ještě k dalším věcem.

Tato tabulka například obsahuje recept

na chléb a pivo.

A tato další tabulka obsahuje

právní dokument.

Původně používali klínové písmo

Sumeřané.

Celkem více než 2 000 používaných znaků se

také dalo rozdělit na

značky pro slova a značky pro zvuky.

Akkadština pomalu nahradila sumerštinu

jako mluvený jazyk.

Toto je nejstarší známý slovník - z roku 2 300 před n. l.

Obsahuje seznamy slov v sumerštině a akkadštině.

Byl nalezena na území nynější Sýrie.

Když Akkadiané adaptovali klínové písmo

pro svůj jazyk,

zmenšili počet symbolů na 600.

A udělali to stejně jako před tím.

Používali více značek pro zvuky.

Je zřejmé, že jak hieroglyfy, tak klínové písmo

používalo již jen několik stovek zvukových symbolů

ve svých vyvinutějších formách.

Čím méně se písmo používalo pouze pro formální účely

a čím více se rozšiřovalo mezi lidmi,

bylo vše připraveno pro nový vynález

úplně nového písemného systému.

Tento velký vynález v historii písma

se datuje do roku 1 700 před n.l.

Tyto sinajské nápisy byly nalezeny na Sinajském poloostrově

asi šest metrů od sebe.

Jsou důležité, protože každý obrázek

obsahuje zvuk souhlásky

a žádná značka neznamená celé slovo.

Pokud bychom je přečetli správně

znaky by vytvořily slova ve starém semitském jazyce.

Přestože nápisy nejsou dosud plně rozluštěny, zdá se, že zpráva

obsahuje informaci ve formě 'jméno, titul a modlitba.'

Dvě slova, která se podařilo rozluštit, jsou 'náčelník' a 'bůh.'

Tento zdánlivě nevýznamný příklad byl však součástí revoluce písma,

které nyní spojovalo už výhradně jen značky pro zvuky.

[DĚVČE VYSLOVUJE JEDNO- A DVOUSLABIČNÁ SLOVA]

Okolo roku 1 000 před n.l. se dostáváme k fénické abecedě,

která se objevila u Středozemního moře

a kterou používali Féničané,

národ námořníků a obchodníků.

Fénické písmo bylo založené právě

na principu, že jedna značka představuje jednu souhlásku.

Používalo se pro zápis severního semitského jazyka

a obsahovalo pouze 22 symbolů.

Symboly, které představovaly tyto zvuky,

byly často vypůjčeny z hieroglyfických obrázků,

takže jméno písmene začínalo zvukem, které představovalo.

Například zvuk 'mem', který znamenal 'voda',

se stal písmenem, který nyní známe jako 'M.'

'Alf' znamenal dobytče,

a stal se písmenem, které známe jako 'A.'

Tajná zbraň této nové abecedy,

o které její vynálezci nevěděli,

byla v tom, že ke svému fungování vůbec

nepotřebovala semitskou řeč.

[LIDÉ VYSLOVUJÍ JEDNOSLABIČNÉ ZVUKY]

S moderními úpravami se tato zázračná písmenka

dala použít v různých mluvách

Evropy, Indie a jihovýchodní Asie,

Šířila gramotnost po celém světě.

Byla zdroje řecké a později římské

abecedy - latinky - tak, jak ji známe dnes.

Myšlenka abecedy je nesmírně užitečná

pro přenášení a uchovávání informací.

Je zřejmé, že nezáleží na tom,

které symboly se použijí, nebo jak se vyberou,

nebo dokonce ve kterém jsou jazyce.

Informace je pouze výběr

ze skupiny možných symbolů.

Jak čas plynul, hledaly se

rychlejší a výkonnější způsoby, jak přenášet

informaci na stále větší vzdálenosti.

A když se snažíme dosáhnout toho pomocí nových médií

cestujících rychleji, než člověk nebo zvíře,

narazíme na nový technický problém.

Haló? Haló!