Obvykle si představujeme
informaci jako zprávu,
uloženou nebo předanou
pomocí nějakého média.
Kresba obsahuje zprávu zaznamenanou
spojitým obrazcem,
který může nabývat nekonečně mnoha forem.
Kresba umožňuje svobodné vyjadřování.
Ve chvíli, kdy lidé
začali rozvíjet systémy písma,
museli rozdělit svět
do konečného množství jednotek,
které pak vyjádřili pomocí symbolů.
Každý písemný systém
vykazuje tyto společné znaky.
Zprávy se vytvářejí kombinováním
symbolů do specifických vzorců.
Nyní se vraťme do roku 3 000 před n. l.
a podívejme se na dvě stará písma.
Ve starém Egyptě existovaly hieroglyfy,
kterými komunikovali kněží
a které se používaly pro věci vlády,
finanční, magické a náboženské.
Používala je skupina osob známá jako 'písaři.'
Písmo však bylo obyčejným lidem
obvykle nesrozumitelné.
Symboly se daly rozdělit do dvou skupin:
'značky pro slova', které představovaly
jednu smysluplnou myšlenku,
záda - jablko
a 'značky pro zvuky.'
Tyto symboly představovaly kousky zvuků.
[LIDÉ VYSLOVUJÍCÍ JEDNOSLABIČNÉ ZVUKY]
Celkem se používalo na
1 500 symbolů.
Z celkového počtu těchto symbolů
měly značky pro zvuky
mnohem menší podíl, než značky pro slova.
Celkem bylo 140 značek pro zvuky.
A z nich pouze 33 představovalo zřetelné souhlásky,
což je nicotný podíl z celkového počtu používaných symbolů.
V té době se značky ukládaly
zejména v kameni.
Což bylo vhodné pro nápisy, které měly dlouho vydržet
a vlastně tak posílat vzkazy do budoucnosti.
Mobilita není až tak důležitá,
pokud komunikujete pomocí nápisů v kameni.
Během času se však objevil
nový prostředek k ukládání symbolů.
Každý rok přináší záplavy na řece Nil nánosy bahna,
které pak zajišťují velmi úrodnou půdu.
A 'papyrus' byla jedna z plodin, které se zde pěstovaly.
Dal se nařezat na plátky,
které se namáčely
a skládaly dohromady. Nakonec se pevně stlačily
a cukr obsažený v papyru pak proužky slepil.
Po několik dnech papyrus vyschl a utvořil
velmi lehkou tabulku.
To byl prostředek ideální pro posílání zpráv
na velké vzdálenosti, na rozdíl od pevné skály
s důrazem na věčnost.
K tomuto posunu k levným
přenosným prostředkům pro zápis symbolů
došlo ve stejné době, kdy se písmo začalo rošiřovat
do rukou stále většího množství lidí, a pro nová použití.
Jak lidé začali více využívat papyrus pro psaní,
symboly se vyvíjely do systému umožňujícímu rychlé psaní.
Šlo o rukopisné písmo nazývané 'hieratické.'
Toto je příklad nejstaršího nalezeného
dokumentu z oblasti chirurgie.
Byl zapsán hieratickým písmem okolo roku 1 600 před n. l.
Tyto symboly mají základ v písmu hieroglyfickém,
ale obrázky jsou jednodušší, aby
se urychlilo psaní--šlo o jakýsi prastarý těsnopis.
Také počet užívaných symbolů
se začal zmenšovat až k 700.
Myšlenky tak útěkem od těžkého kamene
získaly na lehkosti a grácii.
Čím více se psalo rukou
tím více se sekularizovalo:
písmo, myšlenky i činnosti.
To vedlo k novému písmu, které se nazývá 'démotické.'
Je z období okolo roku 650 před n.l.
Používalo se právě kvůli rychlosti zápisu.
Tento text je známý jako svatební smlouva.
Je to jeden z nejstarších známých příkladů démotického písma.
Jak by se dalo očekávat, znovu došlo
k dramatickému zmenšení celkového počtu
symbolů tohoto nového písemného systému.
Používalo se asi 10 procent celkového počtu
dříve užívaných symbolů.
To bylo způsobeno častějším užitím
'fonetických' symbolů, neboli znaků pro zvuky,
[OSOBY VYSLOVUJÍ ZVUKOVÉ ZNAKY]
než znaků pro slova nebo znaků pro významy.
Toto další zjednodušení znamenalo,
že se děti mohly naučit psát v mladším věku.
K obdobnému vývoji došlo ještě v dalších kulturách.
Nyní jsme zpět ve 3. tisíciletí před naším letopočtem v Mezopotámii.
Tam se používalo 'klínové písmo.'
Nejdříve pro finančnictví,
protože umožňovalo sledovat
dluhy a nadvýrobu komodit ještě před tím,
než byly vynalezeny mince.
Tento dokument například poskytuje výčet
zvířecích kůží, které komusi patřily.
Tento typ písma se hodil ještě k dalším věcem.
Tato tabulka například obsahuje recept
na chléb a pivo.
A tato další tabulka obsahuje
právní dokument.
Původně používali klínové písmo
Sumeřané.
Celkem více než 2 000 používaných znaků se
také dalo rozdělit na
značky pro slova a značky pro zvuky.
Akkadština pomalu nahradila sumerštinu
jako mluvený jazyk.
Toto je nejstarší známý slovník - z roku 2 300 před n. l.
Obsahuje seznamy slov v sumerštině a akkadštině.
Byl nalezena na území nynější Sýrie.
Když Akkadiané adaptovali klínové písmo
pro svůj jazyk,
zmenšili počet symbolů na 600.
A udělali to stejně jako před tím.
Používali více značek pro zvuky.
Je zřejmé, že jak hieroglyfy, tak klínové písmo
používalo již jen několik stovek zvukových symbolů
ve svých vyvinutějších formách.
Čím méně se písmo používalo pouze pro formální účely
a čím více se rozšiřovalo mezi lidmi,
bylo vše připraveno pro nový vynález
úplně nového písemného systému.
Tento velký vynález v historii písma
se datuje do roku 1 700 před n.l.
Tyto sinajské nápisy byly nalezeny na Sinajském poloostrově
asi šest metrů od sebe.
Jsou důležité, protože každý obrázek
obsahuje zvuk souhlásky
a žádná značka neznamená celé slovo.
Pokud bychom je přečetli správně
znaky by vytvořily slova ve starém semitském jazyce.
Přestože nápisy nejsou dosud plně rozluštěny, zdá se, že zpráva
obsahuje informaci ve formě 'jméno, titul a modlitba.'
Dvě slova, která se podařilo rozluštit, jsou 'náčelník' a 'bůh.'
Tento zdánlivě nevýznamný příklad byl však součástí revoluce písma,
které nyní spojovalo už výhradně jen značky pro zvuky.
[DĚVČE VYSLOVUJE JEDNO- A DVOUSLABIČNÁ SLOVA]
Okolo roku 1 000 před n.l. se dostáváme k fénické abecedě,
která se objevila u Středozemního moře
a kterou používali Féničané,
národ námořníků a obchodníků.
Fénické písmo bylo založené právě
na principu, že jedna značka představuje jednu souhlásku.
Používalo se pro zápis severního semitského jazyka
a obsahovalo pouze 22 symbolů.
Symboly, které představovaly tyto zvuky,
byly často vypůjčeny z hieroglyfických obrázků,
takže jméno písmene začínalo zvukem, které představovalo.
Například zvuk 'mem', který znamenal 'voda',
se stal písmenem, který nyní známe jako 'M.'
'Alf' znamenal dobytče,
a stal se písmenem, které známe jako 'A.'
Tajná zbraň této nové abecedy,
o které její vynálezci nevěděli,
byla v tom, že ke svému fungování vůbec
nepotřebovala semitskou řeč.
[LIDÉ VYSLOVUJÍ JEDNOSLABIČNÉ ZVUKY]
S moderními úpravami se tato zázračná písmenka
dala použít v různých mluvách
Evropy, Indie a jihovýchodní Asie,
Šířila gramotnost po celém světě.
Byla zdroje řecké a později římské
abecedy - latinky - tak, jak ji známe dnes.
Myšlenka abecedy je nesmírně užitečná
pro přenášení a uchovávání informací.
Je zřejmé, že nezáleží na tom,
které symboly se použijí, nebo jak se vyberou,
nebo dokonce ve kterém jsou jazyce.
Informace je pouze výběr
ze skupiny možných symbolů.
Jak čas plynul, hledaly se
rychlejší a výkonnější způsoby, jak přenášet
informaci na stále větší vzdálenosti.
A když se snažíme dosáhnout toho pomocí nových médií
cestujících rychleji, než člověk nebo zvíře,
narazíme na nový technický problém.
Haló? Haló!