Sarkofág Junia Bassa, mramor, 359 po Kr.

Sarkofág Junia Bassa, mramor, 359 po Kr. ( Pokladnice baziliky sv.Petra)

Kvůli omezení fotografování jsou ve videu použity záběry sádrové repliky ve Vatikánském muzeu. Rozhovor byl však natočen v pokladnici baziliky sv. Petra, před pravým sarkofágem. Hovoří: Dr.Beth Harrisová a Dr. Steven Zucker.

http://www.smarthistory.org/sarcophagus-of-junius-bassus.html

Nacházíme se v bazilice sv.Petra a díváme
se na slavný raně křesťanský sarkofág.

Je to hrobka Junia Bassuse.
Je to trochu složitější, protože

lidé většinou vidí pouze kopii, kterou
vlastní Vatikánské muzeum,

my jsme ale v pokladnici a díváme
se na ten pravý sarkofág.

Junius Baccus byl římským prefektem
zhruba v polovině 4. století.

Určitě byl ve funkci v roce 359.

Jsme svědky něčeho nového,
je to doba krátce poté,

co Konstantin legitimizoval
v Římské říši křesťanství

a usiloval také o to,
aby se křesťanství stalo

oficiálním náboženstvím Římské říše, to
se ale stane až na konci 4.století.

Toto je tedy raný příklad jakési tehdejší
otevřenosti a také úžasného zobrazení

křesťanské ikonografie.

Je zajímavé, že to vůbec nevypadá tak,
jak bychom očekávali,

Kristus je zde vyobrazen uprostřed
společně s Petrem a Pavlem.

Ano, to budou oni.

Vypadá mladistvě, jako
nějaký mladý učitel filozofie.

V ruce má dokonce svitek...

Sedí a dívá se před sebe, i když ne zcela.
Chtěl jsem jen říci,

že obvykle vídáváme Krista vyobrazeného
jako vládce, staršího a s vousy.

Tady vypadá dost mladě a

i když sedí a dívá se dopředu, je na jeho
těle cosi naturalistického, cítíme pohyb,

levou nohu má mírně nakročenou vpřed,
hlavu trochu na stranu.

pod nohou má obraz říčního boha.

To je zajímavé, zobrazuje to totiž
vítězství křesťanství

nad starými polyteistickými tradicemi
starých Římanů.

Starořímské a pohanské umění je tak
využito v novém křesťanském kontextu.

Mě zaujalo, jak jsi zmínila, že Kristus
nesplňuje fyzické atributy, které známe.

Ale vždyť tohle je tak rané období, a nám
známé tradice se teprve vyvíjí.

Přesně tak.

Nebyly ještě stanoveny a přijaty, takže
měl autor docela volnou ruku.

Ano, ikonografie se v té době vytváří.
Kristus zde vypadá trochu pohansky.

Určitě taky díky klasickému hábitu, který
má na sobě. Stylisticky je to zajímavé,

protože jeho postava opravdu
vykazuje značný naturalismus

ve smyslu zobrazení těla, v tom,
jak postavy stojí proti sobě

a zároveň v některých citových atributech.
Je to naturalistické, ale zároveň už si

můžeme všimnout začátku
raného křesťanského stylu.

Je tu naznačeno, co přijde později.
Hlavy jsou ve srovnání s těly větší.

Začínají se objevovat oblejší tvary.

Je to velice zajímavé přechodné dílo.

Vidíme tu některé výjevy z Bible,
jejich raná zobrazení,

pokusy zobrazit výjevy, které nám v
budoucnu budou dobře známé.

Ve spodní části je Adam a Eva

a další výjevy ze Starého zákona, které
předvídají události Kristova života.

Události ve Starém zákoně, jako např.
obětování Izáka je

předzvěstí Kristovy vlastní oběti
pro lidstvo, což znamená,

že Kristův život je naplněním proroctví
a události Starého zákona.

Tady jsme svědky stvoření nového zobrazení
a stvoření nového vizuálního jazyka

k vyprávění těchto zásadních příběhů.

Všimni si, do jaké hloubky je sarkofág
vypracován. Je to vlastně reliéfová socha.

Sochy jsou ve vysokém reliéfu.
Některé jako by vystupovaly

z mramorového podkladu.
Moc se mi líbí ty sloupce s hlavicemi

a to, jak je zde spojena klasika s
počátkem Křesťanství.