Když umírá místní zpravodajství, umírá i demokracie

Od roku 2004 zavřeli v USA skoro 1800 zpravodajských redakcí, a následkem toho přestaly být mnohé komunity vidět, slyšet a zůstaly bez informací. Chuck Plunket ve své strhující a inspirující přednášce vysvětluje, proč se vzbouřil proti zaměstnavateli, aby zvýšil povědomí o oboru, jehož existence je v ohrožení ‒ a obhajuje místní zpravodajství jako nezbytnou součást zdravé demokracie.

Přes 23 let jsem pracoval jako novinář

v novinách "Arkansas Democrat-Gazzette",

"Pittsburgh Tribune Review"

a nakonec v "The Denver Post".

(potlesk)

Když jsem v "Denver Post"
v roce 2003 začínal,

byl to jeden z 10 největších deníků v USA,

měl působivou čtenářskou základnu

a zaměstnával skoro 300 novinářů.

V té době mi bylo něco přes 30 let.

Každý ambiciózní novinář po třicítce

má ambici pracovat pro velké
celostátní noviny,

jako jsou "New York Times"
nebo "Wall Street Journal".

Ale já jsem se po prvních pár týdnech

v "Denver Post" úplně nadchnul

a pomyslel si: "Tohle budou noviny pro mě.

Tady můžu udělat kariéru."

A pak uběhlo sedm let,

naše noviny prodali hedgeovému fondu

Alden Global Capital.

Během několika let...

(smích)

Někteří už ten příběh znají.

(smích)

Během několika let

minulý i současný majitel
nařídili vykoupení podílů

a redakce se zmenšila skoro o polovinu.

A já to chápal.

Bývalo pravidlem,
že zhruba 80 procent příjmu novin

pocházelo z drahých tištěných
reklam a inzerátů.

Když se objevili obří hráči jako
Google, Facebook a Craigslist,

tyto peníze z reklamy začaly mizet.

Celé odvětví procházelo obrovským
posunem od tištěné k digitální formě.

Alden nařídil, abychom byli
primárně digitální.

Využijeme blogů, videa a sociálních médií.

Říkali, že jednoho dne ty peníze,

které vyděláme na internetu,
vykompenzují, co ztratíme v tisku.

Jenže ten den nikdy nepřišel.

V roce 2013 jsme dostali Pulitzerovu cenu

za reportáže o střelbě
v kině Aurora v Denveru.

Pokyn Aldenu zněl:
propustit další novináře.

Další

a další

a další

a další.

Museli jsme se rozloučit
s talentovanými, pracovitými kolegy,

které jsme považovali nejen za přátele,

ale za rodinu.

My zbylí jsme byli v neskutečném zápřahu,

museli jsme pokrýt řadu témat
a psát články ve spěchu.

V březnu 2018 jsme se
v uzavřené zasedačce dozvěděli,

že bude muset odejít dalších 30 lidí.

Deník, na kterém dřív pracovalo
300 novinářů,

jich teď bude mít 70.

A nedávalo to žádný smysl.

Získali jsme přece několikrát Pulitzera,

Zaměřili jsme se
primárně na digitální formát,

dosáhli jsme ambiciózních cílů

a e-maily shora vychvalovaly
čistý zisk Postu,

který znalci v oboru
stanovili na skoro 20 procent.

Jestli byla tedy firma tak úspěšná
a měla takový zisk,

proč byla naše redakce
pořád menší a menší?

Věděl jsem, že totéž, co se děje
v Coloradu, se děje v celé zemi.

Od roku 2004

zaniklo skoro 1800 zpravodajských redakcí.

Možná jste slyšeli
o "potravinových pouštích".

Tohle jsou zpravodajské pouště.

Mluvím o komunitách,
často celých okresech,

které mají malé nebo vůbec žádné
zpravodajské pokrytí.

A co je horší,

z mnoha novin se staly lodě duchů:

předstírají, že mají funkční redakci,

ale vlastně jen lepí reklamy
na obsahovou vatu.

Víc a víc novinových redakcí je prodáváno
společnostem jako Alden.

A na tom zasedání

už nemohli vyjádřit své záměry jasněji.

Posbírat, co se dá, a zbytek zahodit.

Takže jsme v týmu osmi redaktorů

tajně připravili zvláštní nedělní přílohu

o důležitosti místního zpravodajství.

(smích)

Denverská vzpoura vystřelila jako raketa

a vybuchla jako vodíková bomba.

[Nevídaný akt vzpoury -

Denver Post vybízí majitele,
aby deník prodal]

[Redakční rada "Denver Post"
veřejně apeluje na majitele]

[O Denver Post, supech a superhrdinech]

(potlesk)

Očividně jsme ve svém pobouření
nebyli sami.

Ale jak se dalo čekat, musel jsem odejít.

(smích)

A o rok později je všechno při starém.

"Denver Post" tvoří několik
osamocených novinářů,

kteří se obdivuhodně snaží v tom,
co zbylo z kdysi skvělých novin.

Teď si minimálně někteří z vás říkají:

"No a?"

Je to tak? No a?
Tak ať ten zmírající obor zanikne.

A já to svým způsobem chápu.

Zaprvé, místní zpravodajství
už upadá tak dlouho,

že mnozí z vás si snad ani nepamatují,

jaké to je mít dobré místní noviny.

Možná jste viděli filmy
"Spotlight" nebo "The Paper",

které romantizují
staré dobré časy žurnalismu.

Já tu ale nechci
romanticky nebo nostalgicky vzpomínat.

Chci vás tu varovat,
že když zanikne místní zpravodajství,

zanikne i naše demokracie.

A to by vás mělo zneklidnit...

(potlesk)

A to by vás mělo zneklidnit

bez ohledu na to,
jestli si nějaké kupujete.

Hned řeknu proč.

Demokracie je vláda lidu.

Lid je nejvyšším zdrojem
moci a autority.

Dobré místní zpravodajství
funguje jako zrcadlo.

Novináři vidí komunitu a odrážejí ji.

Tyto informace dávají sílu.

Vidět, znát, chápat -

tak se dělají dobrá rozhodnutí.

Když máte dobré místní noviny,

u každého zasedání městské rady
sedí i novináři.

Poslouchají jednání
státních sněmoven a senátů.

I ta důležitá, ale přiznejme si,

někdy příšerně nudná
jednání různých komisí.

(smích)

Novináři odhalují nedostatky
a špatně vymyšlená opatření

a takové návrhy zákonů pak neprojdou,
protože veřejnost byla informovaná.

Čtenáři jdou k volebním urnám

a znají výhody a nevýhody
každého opatření, o němž se hlasuje,

protože novináři za ně odvedli
většinu práce.

A ještě lépe:

vědci zjistili, že četba místních novin

může mobilizovat 13 procent nevoličů,
aby šli k urnám.

Třináct procent.

(potlesk)

To je číslo, které dokáže
změnit výsledek řady voleb.

Když chybí dobré místní noviny,

voliči jsou u voleb ponecháni sami sobě,

zmatení,

snaží se odhadnout, jak hlasovat
na základě odstavce v právnické hantýrce.

A pak procházejí vadná opatření.

A naopak neprojdou opatření
promyšlenější, ale vysoce technická.

Voliči jsou předpojatější.

Nedávno v Coloradu bylo ve volbě guvernéra

víc kandidátů, než kdo kdy pamatuje.

V minulých letech

by novináři v místním tisku
důkladně zkontrolovali,

prověřili a představili všechny kandidáty,
ověřili jejich výroky

a vedli o nich debaty.

"Denver Post" se snažil, seč mohl.

Ale namísto dřívějších
podrobných reportáží a průzkumů

musí veřejnost stále víc
interpretovat proslovy,

které jsou spíš propagačním divadýlkem
a chytrými volebními spoty,

sama za sebe.

Ve chvíli, kdy reklama stojí, kolik stojí,

je volitelnost otázkou peněz.

Takže na konci primárek

zůstali ve hře jen ti nejbohatší kandidáti

s největším rozpočtem.

Mnozí zkušení a chvályhodní kandidáti

neměli šanci se ani nadechnout,

protože když upadá místní zpravodajství,

i velké volby závisejí na tom,
kolik kdo zaplatí.

Udiví pak někoho, že náš nový guvernér

byl kandidátem, který utratil
přes 300 milionů dolarů?

Nebo že se na politické scéně
mohou prosadit miliardáři

jako Donald Trump a Howard Schultz?

Nemyslím, že tohle měli na mysli
Otcové zakladatelé USA,

když mluvili o svobodných
a spravedlivých volbách.

(potlesk)

A právě proto se nemůžeme spolehnout
jen na velké celonárodní noviny,

jako jsou "The Journal",
"The Times" a "The Post".

To všechno jsou skvělé noviny

a dnes je namouduši potřebujeme
víc než kdy dřív.

Jenže absolutně není šance,
že by mohly pokrýt

každé volby v každém okrese celých Států.

Prostě ne.

Redakce, která je nejlépe kvalifikovaná
psát o místních volbách,

je nutně redakce v daném regionu.

Tedy pokud máte štěstí a taková ještě je.

A když je po volbách,

dobré místní noviny jsou pořád tu
a čekají jako hlídací pes.

Když někdo tímto způsobem dozírá,

politici mají menší moc,

policie s veřejností zachází férově,

dokonce i obří korporace
se chovají, jak nejlépe mohou.

Tento mechanismus, který nás po generace
informoval a provázel,

už nefunguje tak jako dřív.

Víte sami dobře, jak vypadá
toxický národní diskurz,

jaká karikatura rozumné debaty
se z něj stala.

A k tomu dochází,
když se místní redakce zavřou

a komunity v celé zemi
jsou najednou bez dohledu a neviditelné.

Dokud si neuvědomíme,
že úpadek místního zpravodajství

má vážné dopady na naši společnost,

situace se nezlepší.

Dobře obsazená redakce
místního zpravodajství nevydělá peníze

a v dnešní době Googlu a Facebooku

se to nezmění.

Jestliže je tisk životně důležitý
pro demokracii,

měli bychom ho podle toho financovat.

(potlesk)

Nemůžeme nečinně přihlížet tomu,
jak někdo střílí naše hlídací psy.

Nemůžeme nechat další komunity
jen tak zmizet ve tmě.

Je načase debatovat
o možnostech veřejného financování,

než čtvrtá velmoc dočista zmizí

a s ní i náš slavný
demokratický experiment.

Potřebujeme víc než vzpouru.

Je čas na revoluci.

Děkuji vám.

(potlesk)