Alisa Miller podává zprávy o zprávách

Alisa Miller, ředitelka Public Radio International, přednáší o tom, proč -- přestože chceme o světě vědět více než kdy dříve -- média v USA ukazují ve skutečnosti méně. Překvapivé statistiky a grafy.

Jak zpravodajství formuje to, jak vidíme svět?

Toto je svět jak vypadá -- podle objemu pevnin.

A zde je jak zprávy formují to, jak svět vidí američané.

Tato mapa -- (potlesk) -- tato mapa znázorňuje počet vteřin,

které americké televizní sítě a zpravodajské organizace věnovaly zprávám

z jednotlivých zemí v únoru 2007 -- jen rok nazpět.

Toto byl měsíc, kdy Severní Korea souhlasila s odstraněním svých jaderných zbraní.

V Indonésii byly mohutné záplavy.

A IPCC vydala v Paříži studii dokládající vliv člověka na globální oteplování.

USA tvořily 79 procent celkového zpravodajství.

A pokud USA vyjmeme a podíváme se na zbývajících 21 procent,

vidíme mnoho Iráku -- to je ta velká zelená věc -- a jen málo ostatního.

Kombinované pokrytí Ruska, Číny a Indie dosahovalo, například, pouze jednoho procenta.

Když jsme zanalyzovali všechny zprávy a odstranili jen jednu z nich,

svět vypadal takto.

Jaká to byla zpráva? Smrt Anny Nicole Smith.

Tato zpráva zastínila všechny země vyjma Iráku,

a měla 10 krát větší pokrytí než report IPCC.

A tento cyklus pokračuje;

jak všichni víme, zpravodajství o Britney v poslední době pěkně narostlo.

Takže proč neslyšíme více o dění ve světě?

Jedním z důvodů je, že zpravodajské sítě redukovaly počet svých zahraničních štábů na polovinu.

Vyjma jednočlenných mini-štábů ABC v Nairobi, New Delhi a Mumbai,

v celé Africe, Indii a Jižní Americe nejsou žádné štáby zpravodajských sítí

-- v místech, která jsou domovem pro více jak dvě miliardy lidí.

Realitou je, že zpravodajství o Britney je levnější.

A tento nedostatek globálního zpravodajství je ještě více znepokojující,

podíváme-li se na to, kam lidé chodí pro zprávy.

Podíl lokálních TV stanic roste,

a bohužel pouze 12 procent zpravodajství je tam věnováno zahraničí.

A co web?

Nejpopulárnější zpravodajské weby na tom nejsou o mnoho lépe.

Pew a Colombia J-School provedli minulý rok analýzu 14 000 zpráv,

které se objevily na titulní stránce Google News.

A ty, ve skutečnosti, pokrývaly stejných 24 události.

Podobně, studie elektronického obsahu ukazují, že mnoho globálních zpráv od amerických zpravodajců

jsou recyklované zprávy ze sítí AP a Reuters,

které nedávájí věci do souvislostí tak, aby lidé mohli pochopit, jakou k nim mají vazbu.

Shrnuto, toto by mohlo napomoci vysvětlit, proč dnešní absolventi vysokých škol,

stejně jako méně vzdělaní američané,

vědí o světě méně než jejich vrstevníci před 20ti lety.

A pokud si myslíte, že je to jednoduše protože nemáme zájem,

tak se mýlíte.

Podíl američanů, kteří udávají, že většinou pečlivě sledují zprávy ze zahraničí,

narostl v posledních letech na více než 50 procent.

Skutečnou otázkou je, zda tento zkreslený pohled na svět je to, co pro američany chceme

v našem stále více propojeném světě?

Vím, že můžeme být lepší.

A můžeme si dovolit nebýt? Děkuji.