Elizabeth Lesser: Vezměte ty „Další“ na oběd

Ve vzduchu vězí nepříjemné napětí mezi dvěma stranami, které ohrožuje tvorbu moderní politiky. Elizabeth Lesser zkoumá tyto dvě strany lidské přirozenosti, které za toto napětí mohou (a nazývá je „mystickou“ a „bojovnou“) a podělí se o jednoduchý a velmi osobní způsob, jak začít opravdový dialog – co třeba jít na oběd s někým, kdo s vámi nesouhlasí, a položit mu tři otázky, které odhalí, jaký opravdu je?

Tato místnost může

pojmout kolem 600 lidí,

ale ve skutečnosti nás tu je mnohem víc,

protože v každém z nás

se nachází více osobností.

Mám dvě hlavní osobnosti,

které se navzájem hádají a baví se se mnou už od dob,

kdy jsem byla malá holčička.

Nazývám je „mystická“

a „bojovná“.

Narodila jsem se do rodiny

politicky aktivních,

intelektuálně založených ateistů.

Naše rodina fungovala podle rovnice, která vypadala nějak takto:

Když jste inteligentní,

nejste duchovně založení.

Byla jsem ve své rodině za cvoka.

Byla jsem zvláštní malé dítko,

které si chtělo vážně povídat

o světech, které by mohly existovat

za hranicemi vnímání našich smyslů.

Chtěla jsem vědět,

jestli to, co lidské bytosti vidí

a slyší a co si myslí

je úplné a přesné vyobrazení

reality.

Při hledání odpovědí

jsem šla na katolickou mši;

připojila jsem se ke svým sousedům.

Četla jsem Sartra a Sokrata.

A pak se stala úžasná věc,

zrovna když jsem byla na střední:

guruové z východu

se začali naplavovat na amerických pobřežích.

Řekla jsem si:

„Chci pro sebe jednoho z nich.“

A od té doby

kráčím po mystické stezce se snahou

nahlédnout za to,

co Albert Einstein nazýval

„optickým klamem

všedního vnímání.“

Co tím myslel? Předvedu vám to.

Zhluboka se teď nadechněte

toho čistého vzduchu v této místnosti.

A teď se podívejte na tyto zvláštní,

podvodní

korálovité věci.

Je to vlastně lidská průdušnice.

A ty barevné koule

jsou mikroby,

kteří v podstatě plavou všude kolem v této místnosti,

právě teď, všude kolem nás.

Jestliže jsme slepí k jednoduché biologii,

představte si, o co přicházíme

na té nejmenší subatomické úrovni

a v těch největších vesmírných.

Léta strávená jako „mystická“

mě přiměla pochybovat

o všech mých domněnkách.

Stala jsem se hrdým neználkem.

Avšak když má „mystická“ osobnost

takhle brebentí pořád dokolečka,

„bojovná“ obrací oči v sloup.

Zajímá se o to,

co se ve světě děje právě teď.

Obává se.

Říká: „Pardon, jsem trochu vytočená,

ale něco se děje

a my bychom se tím radši měli hodně rychle zabývat.“

Strávila jsem svůj život jako bojovnice,

pracovala jsem pro ženská hnutí,

pracovala jsem na politických kampaních,

byla jsem aktivistkou za životní prostředí.

Někdy to může být až ke zcvoknutí,

hostit si jak mystickou, tak bojovnou

v jednom těle.

Vždycky mě to táhlo

k těmto vzácným lidem,

kteří to dokázali využít,

kteří se oddali lidstvu

s kuráží „bojovné“

a grácií „mystické“ –

k lidem jako Martin Luther King Jr.,

který napsal: „Nikdy nemohu být tím,

čím mám být,

dokud vy nebudete

tím, čím máte být.

Toto,“ napsal, „je vzájemně propojené uspořádání

reality.“

Pak Matka Tereza, další mystická bojovnice,

řekla: „Problém tohoto světa je v tom,

že kruh, který kreslíme kolem naší rodiny,

kreslíme moc malý.“

A Nelson Mandela,

který žil dle africké filozofie

ubuntu,

což znamená Potřebuji tě,

abych to byla já,

potřebuješ mě, abys mohl být ty.

Dnes se všichni rádi chvástáme

s těmito třemi mystickými bojovníky,

jako kdyby se narodili

s genem svatosti.

Ve skutečnosti ale my všichni

máme stejné schopnosti jako oni

a musíme teď dělat

jejich práci.

Jsem hluboce rozčilená

tím, jak všechny naše kultury

pošťuchují „ty Další“ tím,

jak dáváme slyšet

těm největším rozvracečům mezi námi.

Poslechněte si několik názvů

pár nejlépe prodávaných knih

z obou stran politického spektra

tady ve Spojených státech.

„Liberalismus je duševní porucha,“

„Rush Limbaugh je velký tlustý idiot,“

„Pitomci a patrioti,“

„Hádky s idioty.“

Jsou úmyslně poťouchlé,

ale ve skutečnosti jsou nebezpečné.

Nyní název, který vám může být povědomý,

ale jehož autor vás může překvapit:

„Čtyři a půl roku boje

proti lžím, hlouposti

a zbabělosti.“

Kdo to napsal?

Toto byl první název pro knihu Adolfa Hitlera

„Mein Kampf“ – „Můj boj“ –

kniha, která dala zavdat nacistické straně.

Nejhorší doby v historii lidstva,

jedno zda v Kambodži, Německu

či Rwandě,

začínají takto, negativním poukazováním na ty další.

A pak se změní

v násilnický extremismus.

A to je důvod, proč spouštím novou iniciativu.

Klade si za cíl pomoci nám všem,

včetně mě,

bojovat proti tendencím poukazovat

na ty další.

Uvědomuju si, že všichni máme dost práce,

takže se nebojte, zvládnete to během pauzy na oběd.

Svou iniciativu nazývám

„Vezměte ty Další na oběd.“

Jestliže jste

Republikáni,

jděte na oběd s Demokratem,

jestliže jste Demokrati,

přemýšlejte

o obědu s Republikánem.

A jestli vám představa oběda s takovým člověkem

bere chuť k jídlu,

navrhuji začít trochu blíž u sebe,

protože nedostatek těch Dalších

ve vašem sousedství nehrozí.

Třeba člověk,

který se modlí v mešitě

nebo v kostele nebo v synagoze, někde na ulici;

nebo někdo s jiným názorem

na interupce;

třeba váš švagr,

který nevěří na globální oteplování –

kdokoli, jehož životní styl vás může děsit

nebo jehož názory

vás vytáčí úplně doběla.

Před pár týdny jsem

vzala na oběd ženu z konzervativní Tea Party.

Do posledního bodu prošla mým dobělavytáčejícím testem.

Je příznivkyní pravice,

já jsem příznivkyní levice.

Měly jsme určité zásady,

abychom udržely debatu na úrovni,

a vy je můžete použít taky,

protože vím, že vy všichni

vezmete ty Další na oběd.

Ze všeho nejdříve se dohodněte na cíli:

poznat jednoho člověka

ze skupiny, kterou můžete mít negativně zaškatulkovanou.

A pak, ještě než se sejdete,

si domluvte nějaká základní pravidla.

Se svou obědovou známou z Tea Party

jsme přišly s těmito:

Nepřesvědčuj, neobraňuj,

nepřerušuj.

Buď zvědavá,

povídavá, opravdová.

A poslouchej.

Pak jsme se do toho mohly pustit.

Využily jsme tyto otázky:

Poděl se se mnou o některé své zážitky ze života.

Které otázky

se tě bytostně týkají?

A nač ses vždycky chtěla zeptat někoho

z toho druhého tábora?

Má obědová známá a já

jsme odcházely s několika velmi důležitými náhledy,

z nichž se s vámi podělím jen o jeden.

Myslím, že se týká

každého problému

kdekoli mezi lidmi.

Zeptala jsem se jí, proč její strana

vydává tak nepřijatelná obvinění

a lži vůči mé straně.

„Cože?“ chtěla vědět.

„Jak kdybychom byli banda

elitářů,

morálně zkorumpovaní milovníci terorismu.“

Byla opravdu šokovaná.

Myslela si, že má strana

na tu její útočila mnohem častěji,

že jsme je nazývali zbraněmi posedlými

rasisty bez mozku.

A obě jsme se podivily nad tím,

že tyto nálepky nesedí

na nikoho,

koho vlastně známe.

Jakmile jsme obě získaly nějakou důvěru,

uvěřily jsme v naši vzájemnou upřímnost.

Shodly jsme se, že promluvíme v našich komunitách,

když jsme zažily

ten druh mluvení o těch Dalších,

který může zranit

a zanítit se do paranoie

a pak být využit těmi na krajích

k provokacím.

Na konci našeho oběda

jsme ocenily naši vzájemnou otevřenost.

Žádná z nás se nepokoušela změnit tu druhou.

Ale také jsme nepředstíraly,

že rozdíly mezi námi po jednom obědě

prostě zmizí.

Místo toho jsme podnikly

společné první kroky

směrem k našim bezmyšlenkovitým reakcím,

k místu ubuntu,

což je jediné místo,

kde mohou

být nalezeny řešení našich vzpurně se zdajících

problémů.

Koho byste měli pozvat na oběd?

Příště až se přistihnete,

jak někoho řadíte k těm Dalším,

vás to snad napadne.

A co se během toho oběda může stát?

Rozevřou se nebesa

a z reproduktorů v restauraci se bude linout písnička „We Are the World“?

Nejspíš ne.

Protože práce ubuntu je pomalá

a je obtížná.

Jsou to dva lidé

zahazující záminku,

že jsou to všeználci.

Jsou to dva lidé,

dva bojovníci,

odhazující své zbraně

a kráčející si naproti.

Jak to vystihl velký perský básník Rúmí:

„Tam, za představami

toho, co je špatné a co dobré,

je volné pole.

Budu tam na tebe čekat.“

(Potlesk)